Archiv vydání magazínu Koktejl

Mono Lake patří k těm málo světovým jezerům, o kterých se v posledních padesáti letech hodně mluvilo. Je totiž nejen krásné, ale také v mnoha ohledech originální. Už z dálky, když se k němu blížíte, vypadá zvláštně. Třpytící se hladinu totiž lemuje něco jako vyplavené bílé kosti pravěkých ještěrů nebo solné sloupy Mrtvého moře. Uprostřed vodní plochy "pluje" ostrov připomínající vápencový model newyorského Manhattanu.

Miliony let mělo jedno z nejstarších jezer Severní Ameriky dostatek vodních přítoků z pohoří Sierra Nevada, mohlo bez větších problémů přežít až dodnes. V roce 1941 však nastala prudká změna. Na jihu kalifornského pobřeží se tehdy závratnou rychlostí rozrůstala jedna z největších aglomerací světa - Los Angeles. Superměsto zbudované na poušti a jeho obyvatelé zoufale hledali zdroje pitné vody. Obří akvadukt se pak stal příčinou ekologické katastrofy postihující Mono Lake. Do Los Angeles bylo totiž odvedeno jeho pět nejdůležitějších přítoků. Do roku 1994 klesla hladina o kritických 12 metrů. Sůl a alkalické sloučeniny v jezeře se začaly silně koncentrovat, zvýšila se zásaditost vody a spousta živých organismů začala odumírat. Dnes je jezero takřka mrtvé. Žijí v něm jen jednobuněčné řasy a drobní mořští krabi. Těsně u vody nad kalužemi a vlhkým pískem se rojí tisíce malých slanomilných mušek.

Změnila se i celková vizuální podoba jezera. Klesající hladina vody odhalila zvláštní tufové formace, které zblízka připomínají vápencové krápníky. Některé jsou vysoké až 10 metrů. Během tisíců let rostly ukryty pod vodní hladinou. Příčinou jejich vzniku jsou prameny vyvěrající ze dna jezera. Voda, bohatá na soli a uhličitany, odtud probublávala a unášela s sebou na povrch vápenité sloučeniny. Proto je tělo každého tufu vystavěno z usazenin uhličitanu vápenného. Tyto tisíce let vznikající křehké stavby jsou dnes rychle narušovány erozí.