Potala - jedna z posledních připomínek Tibetu ve Lhase.

Popravy se konaly bez soudu a způsobem, který měl ponížit lidskou důstojnost odsouzených a jejich rodin. Odsouzení obvykle museli před shromážděnou obcí veřejně vypočítat svá provinění a poté byli kamenováni, mučeni a nakonec usmrceni svými příslušníky a blízkými přáteli, ti tak konali pod hrozbou stejného trestu. Děti byly nuceny zabíjet své vlastní rodiče, rodiče byli nuceni tleskat pověšení svých dětí a ještě zaplatit popravčí. Než aby podstoupily takovou proceduru, páchaly mnohé rodiny raději hromadnou sebevraždu.

Jména vězeňských komplexů, jako Drapči, Minyak a Sining, jsou známa po celém Tibetu a vyvolávají v tamějších lidech hrůzu jako jména Osvětim či Dachau v Evropě.

Ničivou se ukázala také čínská zemědělská politika. Namísto tradiční tibetské obilniny - vysokohorského ječmene - Číňané prosadili základní potravinu své kuchyně - pšenici. Bez ohledu na přírodní podmínky pak nahradili dosavadní ekologické zemědělství agresivní velkovýrobou. Důsledkem toho byl drastický pokles úrodnosti, a v Tibetu zavládla epidemie hladomoru, které podlehlo přes 300 000 lidí a z níž se tibetský venkov vzpamatovával až do nedávné minulosti.

powered by contentmap

You have no rights to post comments