Archiv vydání magazínu Koktejl

Ono úterý 15. října 1844 byl sál Domayerova kasina vyprodán. Celá Vídeň si povídala o snahách otce Strausse zabránit synovi Johannovi uskutečnit jeho první koncert.

Když se na pódium vyšvihl muž s houslemi, s ohnivým pohledem a kučeravými vlasy rozdělenými pěšinkou, přivítal ho potlesk. Po počátečních nejistých pohybech, vždyť šlo o celou jeho budoucnost, získal s prvními tóny potřebnou jistotu. Program zahájila předehra k Němé z Portici. Druhým číslem byla skladba mladého kapelníka Gunswerber (Uchazeč o přízeň), která se musela čtyřikrát opakovat. Když koncert po půlnoci končil a lidé stále tleskali, stoupl si Johann opět k dirigentskému pultíku a sálem zazněl nejnádhernější valčík Hlasy rýnské Lorelai, jímž se otec Strauss stal před rokem pravým básníkem tónů.

Reprofoto: Philippe Benet

Po smrti otce Strausse (1849) nastal největší rozvoj valčíkové hudby. Vídeň žila ve víru tance a radovánek. Johann Strauss šel od úspěchu k úspěchu doma i v zahraničí, stal se králem valčíků.

Skutečnou perlou v koruně krále valčíků je skladba Na krásném modrém Dunaji. Počáteční téma tří stoupajících not D-dur akordu zajistilo Straussovi nesmrtelnou popularitu na celém světě. Valčík byl složen pro slavnost Vídeňského mužského pěveckého sboru a při svém prvním uvedení 13. února 1867 v sále Dianiných lázní příliš neuspěl. Teprve po několika měsících, při slavnostním plese, který uspořádala manželka rakouského velvyslance u dvora císaře Napoleona III. Pavlína Metternichová okouzlil valčík Paříž a nastoupil vítěznou cestu světem.

Strauss si uvědomoval, že valčíkové opojení nemůže trvat věčně. Sám také později naznačil, že to byl Offenbach, kdo ho přivedl k operetě. Ačkoli Strauss složil 16 operet, hraje se dnes Cikánský baron, Netopýr, Noc v Benátkách a Vídeňská krev.