ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CESTA KE KOSOVU

Vznik Osmanské říše symbolicky předznamenal historický vývoj 14. století, na jehož počátku na troskách rozpadající se říše turkmenských Seldžuků oguzský kmenový náčelník Osman I. Ghází (bojovník proti nevěřícím) vyhlásil nezávislost svého nevelkého emirátu v severozápadní Anatólii.

Osmanův syn Orkhan v roce 1326 dobyl Bursu, která se stala hlavním městem příští světové říše. Do roku 1329 se zmocnil všech byzantských území v Malé Asii, obsadil emirát Kurasi a vládl na celém severozápadním pobřeží. Podmínky pro vládu půlměsíce mimo historická islámská území byly dány. Za pětadvacet let se Osmané zmocnili klíčových měst a celé Anatólie a pronikli až k Bosporu.
Na protějším břehu Hellespontu, dnešních Dardanel, byla Konstantinopol, metropole toho, co zbylo z byzantského císařství. Teď bylo zatlačeno do Evropy, ne bez vlastní viny, jako pozůstatek bývalé velikosti. Vinou intolerance svých vladařů se potácelo v agonii a jeho suverenita se ztrácela v zuřivých půtkách o trůn.
Jan Kantakuzenos, který byl od roku 1341 regentem za nezletilého Palaiologa Jana V., se prohlásil v roce 1347 císařem jako Jan VI., a aby získal nejmocnějšího spojence, provdal svou dceru za sultána Orkhana, dokonce v muslimském obřadu. Na jeho výzvu v roce 1354 Orkhan vítězně překročil Hellespont a obsadil Gallipoli. Tak se Osmanům otevřela cesta do Evropy a bez váhání se po ní vydali.
Kantakuzenos za tuto zradu zaplatil a svržen lidovým povstáním se uchýlil do kláštera. Na trůn, paradoxně po Janu VI., nastoupil opět Jan V. Ne natrvalo. O trůn ještě jednou přišel a znovu ho získal, což už tak oslabené říši nijak neprospívalo.
Rozvrácena navíc morem a ekonomickými otřesy, nebyla schopna se ubránit ani rozmanité směsi menších mocností z Egeidy, které ji rozdrobovaly z jihu, ani Srbům a Bulharům, kteří ji napadali ze západu, kde založili svá vlastní carství a království.
Dobyvatelům se rozpad mocné říše krutě nevyplatil. Orkhanův syn a nástupce Murad I. dobyl po Gallipoli v roce 1361 Adrianopol a 1363 zvítězil proti spojeným vojskům papežského spolku v bitvě na Marici a podrobil si většinu Bulharska s jeho hlavním městem Trnovem. Západní část prozatím ponechal ve správě vidinského cara, který mu odpřisáhl věrnost.
Vítězný Murad hned nato přenesl sídelní město z Bursy do Adrianopole, dnešního Edirne. Blíž křesťanské Evropě a hlavně Balkánu.
Vladaři Srbska, Moldávie a Valašska přesto lehkomyslně pokračovali v místních rozmíškách. Srbský král Lazar veřejně podporoval uherské povstalce a dostával se tak se sousedem do krvavých sporů. Mezi Srbskem a Uherskem nikdy nedošlo ke smíru, ale když nebezpečí osmanské invaze bylo hrozivé, také uherský vojevůdce Miklós Gara se přidal k lize, kterou v roce 1389 na poslední chvíli uzavřeli vládcové Srbska, Moldávie a Valašska, aby čelili rozpínavosti sultána Murada. Pozdě a marně. V nešťastné bitvě na Kosově poli je sultánovo vojsko rozdrtilo. Lazar padl a jeho spojenci se taktak spasili.
Bylo to Muradovo poslední vítězství. Umírající Srb ho na bitevním poli přilákal předstíraným sdělením, které byl ochoten říci jen sultánovi. Namísto tajemství mu vrazil dýku do břicha.
Muradův syn Bayezid dal za trest povraždit zajaté a stal se jediným sultánem za okolností, o kterých se v jeho vojsku raději mlčelo. Historie zachovala svědectví o tom, jak v početné rodině zabránil nástupnickým zmatkům. Rychle a odhodlaně zadrhl smyčku kolem hrdla vlastnímu bratrovi, který měl možná oprávněnější nárok na otcův trůn.
červen 2002

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group