ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ZKÁZA POMPEJÍ

Už několik dní stoupal obláček kouře z hory, na jejíchž úrodných úbočích rostla réva a dařilo se sadům. V blahobytných Pompejích a blízkém Herkulanu to nikoho neznepokojovalo. Vesničané často vypalovali trávu. Až slabý otřes země obyvatele vyděsil. Právě před šestnácti lety silné zemětřesení pobořilo baziliku a několik domů v Pompejích. Ale otřesy nepokračovaly a nastal zase klid.

Netrval dlouho. Krátce po poledni 24. srpna sedmdesátého devátého roku prvního století Vesuv zhluboka zaduněl a z jeho vrcholu vytryskl do dvanáctikilometrové výše mohutný sloupec dýmu, který zahalil slunce a proměnil den v noc. Celých jedenáct hodin chrlil kráter pemzu a popílek, aniž se dělo něco dalšího. Sloupec stál pevně, podpírán vnitřním tlakem, a popílek jen odkapával z jeho okrajů. Přesto pokrýval ulice a pronikal do domů. Nikoho z obyvatel Pompejí ještě nenapadlo zachránit se útěkem. Snad ani nemohli. Vzduch prosycený popílkem se nedal dýchat. Zůstávali v domech a marně doufali. Tma, černočerná noc. Netušili, že to nejhorší teprve přijde. Nikdo nechápal, co se vlastně děje. Hněv bohů na prostopášné město, kam se za orgiemi jezdívalo až z Říma? Musel být strašlivý.
Někdy po čtyřech hodinách se střechy v Pompejích začaly lámat pod tíhou spadu. Přibližně za sedmnáct hodin pokryla Pompeje třímetrová vrstva popílku. Na záchranu už nebylo pomyšlení. Tlak z nitra sopky nakonec už sloupec neudržel. Prvně se zlomil v polovině noci z 24. na 25. srpna a z kráteru se vyvalil žhavý proud lávy, který zavalil Herkulanum. Lavina za lavinou. Teprve čtvrtá záplava lávy a kamení pohřbila hříšné Pompeje.
Západně od Neapole na konci zátoky žil v Misenu slavný římský přírodovědec Gaius Plinius. Vzdálený výbuch v první chvíli vnímal spíš jako zajímavost než nebezpečí. Dal okamžitě vypravit loď, aby ho odvezla na místo, odkud by mohl neobvyklý přírodní úkaz pozorovat zblízka. Ve vědeckém nadšení zcela beze strachu zamířil do míst, odkud ostatní prchali. V domě v Misenu zůstala jen jeho sestra se svým synem.
Pliniovu loď zahnaly od břehu mohutné vlny, které vyvolala běsnící sopka. Moře, bičované proudem lávy a kamení, se vzedmulo. Podařilo se jim přistát až v jihovýchodním cípu zálivu ve Stabii, kde vědec přespal v domě vyděšených přátel, kteří strávili noc úvahami, nemají-li raději utéci.
Úsvit 25. srpna nepřišel. Den zůstal temný, temnější než nejčernější noc. O břeh bily zběsilé vlny. Blížící se plameny a zápach síry zahnal všechny na útěk. Prchali s polštáři na hlavách, aby je chránily před kameny, které dopadaly až sem. Plinius, kterého cestou patrně zkosil srdeční záchvat, zůstal ležet na pláži. Našli ho mrtvého až za dva dny.
Mezitím o 32 kilometrů severněji jeho synovec se svou matkou zpozoroval obludný černý mrak, jak se k nim plíží přes zátoku. Dali se na útěk spolu se všemi obyvateli Misena, ale mrak je dohonil. Bylo to, jako by se celý vesmír navždy ponořil do věčné tmy. Když se mrak rozptýlil, bylo všechno jiné. Pohřbeno hluboko v popelu jako v sněhové závěji.
Bez vyprávění mladého Plinia, které se zázrakem zachovalo, by až hluboko do novověku nikdo netušil, jak a proč ze zemského povrchu zmizela starověká města Pompeje a Herkulanum.
září 2002
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group