Archiv vydání magazínu Koktejl

V podhůří Šumavy nad řekou Otavou se na vápencovém kopci vypíná naše největší zřícenina - hrad Rábí s nejmohutnějším dochovaným opevněním v Čechách. Zakladateli tohoto hradu byli kolem roku 1300 páni ze sousedních Budětic z rodu pánů z Velhartic. Za jejich vlády nedosahoval hrad příliš velkých rozměrů a plnil spíš obrannou funkci. Od počátku byl hrad patrně dvojdílný. Příchozí nejprve vstoupil do nevelkého předhradí s hospodářskými budovami a studnou a odtud branou do výše položeného jádra. Jeho střed dodnes vyplňuje obrovská obytná věž o půdorysu téměř 13 krát 19 metrů zvaná donjon. Vlastní obydlí pána tvořilo až třetí patro donjonu, obtočeného ještě parkánem, který plnil funkci obrannou, a vybaveného ještě záchodovým přístavkem.

Do psaných dějin Rábí vstupuje až roku 1380, kdy bylo majetkem Půty Švihoského z Rýzmberka. V této době dochází i k rozšíření hradu o druhé předhradí s dvěma hranolovitými věžemi. Tato pozdně gotická přestavba radikálně zasáhla do podoby všech částí hradu. Jeho organismus byl rozšířen o četné nové obytné stavby a starší stavby se dočkaly pronikavých úprav, které se přizpůsobily potřebám a vkusu bohatého nádherymilovného stavebníka. V letech 1420 až 1421 byl hrad dvakrát dobyt husity a při druhém obležení zde Jan Žižka přišel o své druhé oko. Dodnes se asi 800 metrů od hradu tradičně vysazuje hrušeň zvaná Žižkova a vypráví se, že stojí na místě té prapůvodní, jejíž tříska osudně Žižku zranila. Škody z tohoto dobytí byly záhy odstraněny a už okolo roku 1490 byla započata druhá velkolepá přestavba, probíhající patrně za účasti tehdy velmi známého stavitele Benedikta Rejta. V této době bylo i podhradí povýšeno na město a opatřeno hradbami. Ve 30. letech 16. století byla však přestavba přerušena finančním úpadkem Rýzmberků, kteří byli nakonec nuceni hrad prodat. Na hradě se pak vystřídali jako vlastníci Vilém z Rožmberka a Chanovští z Dlouhé Vsi, až jej nakonec začali obyvatelé podhradí rozebírat. Zříceninu pak její poslední majitelé Lamberkové v roce 1920 darovali za symbolickou korunu českou Spolku pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích. Po roce 1945 jej převzal do vlastnictví stát.

A jak se na takových hradech vlastně žilo?

Hlavní obytnou částí hradu byl palác. Na Rábí to byl palác Starých pokojů. Další nedílnou součástí hradu byl rytířský sál, který sloužil k přijímání návštěv, jednání a hostinám. Při nich se jedlo převážně rukama a jediným příborem byla vidlice na maso. Kuchyně byla umístěna v jiné části hradu a vařilo se převážně na otevřeném ohni, proto označení černá kuchyně. Na Rábí byla zřízena i spižírna - tmavá a chladná místnost. Stejně tak jako hladomorna, která byla součástí každého hradu.

Velkým problémem na hradě bylo topení. Zprvu se budovaly v rozích místností krby, ale ty nestačily vytopit tak velké a chladné místnosti, a proto se do místností nosily přenosné železné koše plněné řeřavým dřevěným uhlím. Později se stavěla kachlová kamna, jejichž jednotlivé kachle často zdobily různé reliéfy. Na Rábí se dochovaly i kachle, jejichž reliéfy mají politický podtext.

Potíže mívali hradní pánové i s vodou. Na Rábí byla vybudována studna, o které se říká, že byla o dva groše dražší než celé vybudování hradu.