ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

SMUTNÝ OSUD BOHATÝCH SKLENÁŘOVIC

 

Na úpatí Rýchor, ve východní části Krkonoš, leží městečko Svoboda nad Úpou. Poblíž se nacházela vesnička Sklenářovice se zajímavým osudem. Podle pověsti vznikla již v 11. století jako hornická osada, protože se v její blízkosti našlo zlato. To se zprvu rýžovalo z náplavů zdejšího potoka, později se začalo dobývat i ze zlatonosných žil v blízkém okolí. Lidé tak vytvořili mnoho kutacích rýh, štol, a dokonce i několik hlubinných šachet, z nichž jedna, připomínaná v roce 1579, podobně jako jiná šachta ve stříbrných dolech poblíž Kutné Hory, se jmenovala Trenčín. Patrně proto, že na Trenčínském hradě byla v té době hluboká studna, které se obě šachty podobaly.

 


Obyvatelé Sklenářovic se vedle těžby věnovali i výrobě skla, ke které využívali křemenný odpad po těžbě. Tak vznikl i název obce.

Kolik zlata se ve Sklenářovicích vytěžilo, se nedá přesně zjistit, protože se do roku 1580 odvádělo do císařské mincovny pouze stříbro. Zlato se mohlo prodávat kdekoliv na trhu i mimo království, a tak díky zvláštnímu složení sklenářovického zlata (obsahuje totiž značné množství rtuti) se nacházejí některé předměty vyrobené z tohoto zlata pouze v nynějším Polsku. Mnoho zlata se patrně pod Rýchorami nevytěžilo, protože městečko Svoboda zaměstnávalo v 17. století ve zdejších dolech pouze jednoho až tři horníky se zjevným prodělkem.

Přesto ale bylo dolování příčinou jistých privilegií, udělených městečku Svoboda císařem Ferdinandem I., později potvrzených a rozšířených císařem Rudolfem II. Patřil k nim vlastní erb, pořádání trhů častěji než jinde, ale také velké úlevy na daních. Celkově se tedy nevýděleční horníci asi vyplatili.

Na přelomu 16. a 17. století byla nevýnosná těžba zlata ve Sklenářovicích přeci jen přerušena a v poslední třetině 18. století po několika neúspěšných pokusech o obnovení zanikla úplně.

Obyvatelé Sklenářovic byli tedy poté odkázáni na chov dobytka a luční hospodářství. Na přelomu našeho století měly Sklenářovice dvě stě čtyřicet stálých obyvatel, pět různých řemeslníků, školu, a dokonce i vlastní vodovod. Po druhé světové válce byla obec vysídlena (až na jednoho Žida byli všichni Němci) a údajně prohlášena za hnízdo pašeráků (která obec ostatně v té době nějakého pašeráka neměla). Poté byla rozebrána a po železnici odvezena na Slovensko. Poslední hřebík do pomyslné rakve Sklenářovic zarazilo ženijní vojsko naší armády, které zbytky zlikvidovalo téměř úplně.

Poslední památkou na Sklenářovice je kamenný klenutý most z 16. století, který přežil hlodání zubu času, nájezdy armády, později těžké kolové techniky lesáků, a je k vidění dodnes.

Napsal a vyfotografoval

Michal Skalka
červen 1998

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group