ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

AMI VITALE - VÁLEČNOU FOTOGRAFKOU PROTI SVÉ VŮLI



Kosovská Albánka sedí v autobuse a čeká na transport do tábora v Brazdě blízko Skopje v Makedonii.
(22. dubna 1999)

Poprvé přijela do Kosova jednoho mlhavého večera v prosinci roku 1998. Situace v zemi se tehdy začala obracet k lepšímu a ji sem přivábila možnost fotografovat obnovu země, radost, naději... Zanedlouho se vše zvrtlo a Kosovo se opět začalo objevovat na prvních stránkách novin. Vypukla válka, a to ta nejhorší ze všech - občanská. Ami Vitale se stala svědkem bojů, umírání, útěků. Proti své vůli se stala válečnou fotografkou.

Ami Vitale se narodila v roce 1971 na Floridě a fotografovat začala při studiu na univerzitě. I když se nějaký čas věnovala fotografování politiků a dokonce pracovala jako editorka v agentuře AP, vždy se vracela k dokumentu. Do Prahy poprvé odcestovala před deseti lety vyučovat angličtinu a Čechy jí učarovaly natolik, že zde žije dodnes. Čtenáři magazínu Koktejl se s jejími fotografiemi mohli seznámit v Koktejlu číslo 11/1999, ve fotoreportáži Děti z buše.


Fotografovala jste v africké zemi Guinea-Bissau, kterou se přehnala velmi brutální občanská válka. Vy jste si ale pro svou práci vybrala vesnici, které se válka jakoby zázrakem vyhnula. Je to váš přístup k fotografování?

Myslím, že ano. Ve světě se děje spousta hrozných věcí a je třeba je zobrazovat. Je ale potřeba ukázat i tu druhou stranu. O hezkých věcech, o lidském duchu se tolik nepíše a to mi připadá nevyvážené. Například i v Kosovu se lidé snaží být alespoň v maličkostech šťastní. To mě zaujalo - snažili se situaci přežít a žít dál.

Fotografie pomáhají lidem lépe chápat a pochopit se navzájem. Ke konfliktům dochází na celém světě a lidé na sebe pohlížejí jako na zvířata. Fotky by měly přispět ke zlepšení našeho chování. O tom by mělo být fotografování.

Proč jste se vydala do Kosova?

Tehdy v prosinci 1998 se všichni upínali k mírovému řešení. Nikoho nenapadlo, že by konflikt měl ještě eskalovat a že se do toho vloží dokonce NATO. Tenkrát se zdálo, že vojáci přinášejí mír, a to mě fascinovalo. Těšila jsem se, jak to všechno bude perfektní, jak milé a srdečné lidi tam najdu. Byla jsem velmi naivní, proto jsem byla zklamaná. Už v únoru jsem poznala, že se schyluje k něčemu špatnému.

Co přesně vás zklamalo? Albánci? Srbové? NATO?

Je těžké to vyjádřit. Místo aby docházelo ke zlepšení, vše bylo horší a horší. Dodnes se ptám, jak je možné, že si lidé dokáží takhle ubližovat. A tihle lidé jsou strašně emotivní a vášniví, proto to bude trvat ještě spoustu let. Ale nikdy to nedokážu pochopit, nejsem Srb ani Albánec.

Víte, nejela jsem fotit válku, nic o ní nevím. Když už válku, tak třeba obědvající vojáky, něco příjemného. Po příjezdu jsem zjistila, že to nejde. Samozřejmě se vyskytly pozitivní události, ale bylo jich strašně málo. Mé pocity se neustále měnily...

Několikrát jste se tam ale vrátila. Proč?

Zajímalo mě, co se tam vlastně děje. Mám tam teď přátele a s napětím čekám, co se bude dít dál. Chci se vrátit k lidem, které jsem fotografovala.
březen 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group