ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ŽENA ZA ZÁDY SPOLKOVÉHO KANCLÉŘE

Jmenuje se Juliane Weberová a přátelé jí říkají "Jule". Naprostá většina obyvatel Spolkové republiky Německo ji nezná. Její jméno by jim zcela určitě nic neříkalo. Avšak ti, kteří mají v Bonnu politický vliv ­ ať už jde o politiky stran vládní koalice nebo opozice ­ jsou si velmi dobře vědomi její moci. Bez "Jule" nejde u spolkového kancléře Helmuta Kohla prostě nic? Oficiálně zastává funkci "vedoucí osobní kanceláře spolkového kancléře". Zasvěcení však dobře vědí, že Juliana Weberová je něco víc. Zlí jazykové tvrdí, že je její zásluhou, že Helmut Kohl se při svých nočních toulkách kancléřským bungalowem neštrachá po chodbách v ponožkách, ale navleče si sandály. Johannes Gross, jeden z nejznámějších a nejzasvěcenějších německých novinářů, který měl pro své znalosti a vliv přístup již ke Konrádu Adenauerovi a Ludwigu Erhardtovi, vzpomíná, jak byl jednou v pozdních večerních hodinách pozván k Helmutu Kohlovi. Přivítala ho Juliane Weberová, jež ho uvedla do kancléřovy pracovny. Kohl, zrovna plně zaujatý rybičkami ve svém akváriu, ho přivítal v doma pletené vestě, starých vyšlapaných sandálech, bez vázanky? Juliane Weberová nijak nezakrývala, že s ležérním oblečením nejmocnějšího muže německého politického života nesouhlasí. Svou kritiku dala najevo ­ jak tvrdí Gross ­ svým způsobem: je vždy korektně oděná, nejraději nosí na míru šité kostýmy.

"POVINNĚ" RESPEKTOVANÁ JULIANE

To, co si může dovolit Juliane Weberová, to je všem ostatním z Kohlova štábu zakázáno. Ovšem ne také každý, kdo dnes žije ve výsluní spolkového kancléře, s ním spolupracuje tak dlouho jako "Jule". Začalo to již v roce 1964, kdy byl Helmut Kohl předsedou poslanecké frakce křesťanských demokratů v zemském sněmu jedné z nejmenších německých spolkových zemí ­ Porýní-Falcka. A u Kohla zůstala i pak, když se stal v Mohuči jedním z nejmladších zemských ministerských předsedů. I pak to byla Juliane Weberová, kdo zasedl v předpokoji jeho kanceláře v historické budově Zeughausu Řádu německých rytířů v Mohuči. K překvapení všech ji Kohl zval na všechna zasedání zemské vlády. U Kohlova předchůdce Althammera to nebylo zvykem, ale nyní se nikdo neodvážil protestovat. Juliane Weberová si pečlivě zapisovala vše, co Kohl neměl zapomenout. Schůzky s ministry, termíny stranických schůzí, porady s představiteli opozice. Samozřejmě, že se kdekdo ptal, kdo to vlastně je ta žena, bez které Kohl prakticky neudělá jediný krok. A tak se zjistilo, že Juliane Weberová je dcerou ředitele továrny z dolnosaského Northeimu. Byla úřednicí vrchního finančního ředitelství a později působila na zemském ministerstvu vnitra. Krátce předtím, než se stala šéfkou Kohlova sekretariátu, se provdala. Její manžel Bernhard je dodnes vedoucím finančního oddělení v Druhém německém televizním programu ZDF v Mohuči. Ovšem v Bonnu, kde dnes "Jule" pracuje, je ho vidět jen zřídka. Stejně tak "Jule" zajíždí z Bonnu do nedaleké Mohuče jen málokdy.

OJEDINĚLÝ DŮVĚRNÝ VZTAH

Bonn se stal pro Juliane Weberovou novým domovem v roce 1976. Tehdy stanul Helmut Kohl na postu předsedy opoziční frakce křesťanských demokratů ve spolkovém sněmu. Juliane byla opět šéfkou jeho kanceláře, a když byl v roce 1982 zvolen spolkovým kancléřem, bylo jasné, že jí i zde připadne tatáž role. Mnozí ji v ní ale neviděli rádi. Když kancléř žádal, aby byla zařazena do platové skupiny A 15 se základním platem 5500 marek, postavila se závodní rada nejprve na odpor. Když si však Kohl pozval všechny členy závodní rady k osobnímu pohovoru a vyložil jim, co všechno bude Juliane dělat, kapitulovali. Zvláště, když kancléř argumentoval tím, že právě k Julianě jej poutá "ojedinělý důvěrný vztah".

Tak se "Juli" stala ženou, která má největší vliv na to, co Helmut Kohl podniká, s kým se stýká, koho přijímá? Německý tisk ji začal nazývat "všemocnou Julianou". Ačkoli "všemocná" je jistě trochu nadsazené, značný vliv na spolkového kancléře bezesporu měla a má. O tom se vypravují v Bonnu různé historky. Když například "Jule" zanevřela na Petera Lorenze, v sedmdesátých a osmdesátých letech představitele CDU v Berlíně, mohl Lorenz dělat cokoli ­ Kohl pro něho neměl čas. Jiní, kteří věděli, kdo rozhoduje, zda budou moci s kancléřem hovořit, to zkoušeli po svém. Dodnes se v Bonnu vzpomíná na "Model Merschmeier". Jürgen Merschmeier posílal Julianě pravidelně kytice růží ­ tak dlouho, dokud nedosáhl přijetí u Kohla. A pak netrvalo dlouho ­ a Merschmeier se stal tiskovým mluvčím křesťanských demokratů. Prostě: "Jule" je, jak napsal jeden z Kohlových životopisců, publicista Heribert Schwan, "duší úřadu spolkového kancléře".

KANCLÉŘEM S POMOCÍ "MARKYTÁNKY"?

"Duše" kancléřství sídlí v předpokoji Kohlovy pracovny. Její obrovský psací stůl zdobí ­ stovky slonů. Juliane Weberová je totiž náruživou sběratelkou sloních figurek. Sloni ze slonové kosti, z juty, z kamene, ze dřeva, ze skla? Sloni ve všech podobách a ze všech materiálů. A nejsou už jen na psacím stole. Sloni okupují také dva regály podél širokých oken pracovny. A stále jich přibývá. Není snad jediného člena spolkové vlády, velvyslance, poslance, který by ­ když jede na návštěvu do některé z asijských zemí ­ nedovezl Julianě Weberové slona. A říká se, že se Helmut Kohl od Juliany Weberové sběratelskou vášní nakazil. Také v jeho pracovně je spousta drobných miniatur, které si dovezl z cest do zahraničí nebo které mu věnovali jeho návštěvníci. Nejraději má však kancléř několik zlatých rybiček, které se prohánějí ve velkém akváriu vedle jeho psacího stolu. Kancléř je často pozoruje, sleduje, jak se honí a pronásledují ­ a nikdy nezapomene poznamenat, že mu ty vzájemné honičky připomínají život politika.

Z oné společné obliby miniaturních figurek usoudili někteří němečtí novináři, že Juliane Weberová a spolkový kancléř Helmut Kohl jsou "vyřezáni ze stejného dřeva". Tak zcela pravda to není, i když ve společnosti mužů, v níž se "Jule" pohybuje, je téměř vždy jedinou ženou, která je jimi akceptována. Představuje typ přirozeného člověka, který se nevyhýbá vesnickým hospůdkám, kde se cítí stejně dobře a nenuceně jako v nejvznešenějších restauracích. Ovšem raději volí, tak jako její šéf kancléř, vesnické hospůdky a zakouřené vinárny. Ne vždy jí to vynese sympatie. Hanns--Martin Schleyer, předseda Svazu průmyslu, který byl koncem sedmdesátých let unesen a později zavražděn levicovými extrémisty z teroristické "Rudé armády frakce" (RAF), se dal ještě v době, kdy byl Kohl vůdcem opozice, slyšet, že dokud "nezmizí z jeho okolí ona markytánka", nemá Kohl naději stát se spolkovým kancléřem. "Markytánka" nezmizela a Kohl se kancléřem stal. Možná, že právě i zásluhou Juliany Weberové.

Samozřejmě, že se o vztahu spolkového kancléře k vedoucí jeho osobního sekretariátu "Jule" Weberové mnoho hovořilo a dělaly se ­ a stále ještě občas dělají ­ dvojsmyslné narážky. Ty se dokonce objevily v několika Kohlových životopisech. Karl Hugo Pruys, který několik let zastával také funkci tiskového mluvčího Křesťansko demokratické unie CDU a měl tedy možnost sledovat jak Kohla, tak Weberovou, ve své knize neskrývá, že mezi nimi "je více než obvyklý poměr šéfa k podřízenému". Ovšem "Liaison dangereuse" prý to není. Kancléřova manželka Hannelore se také snaží, aby to nikoho zbytečně nenapadlo. Dokonce s dlouholetou nejbližší spolupracovnicí svého manžela strávila nejednu dovolenou. Jiní z Kohlova okolí poukazují zase na to, že si Kohl nerad zvyká na nové tváře, a pokud je to jen trochu možné, tak nemění spolupracovníky. Z Mohuče do Bonnu s ním stejně jako Juliane Weberová přišel také jeho dlouholetý řidič Ecki Seeber, který s ním jezdí dodnes.

Mnozí tvrdí, že za to, že vznikají nejrůznější dohady a zbytečné řeči, si prý Juliane Weberová může do značné míry sama. Svůj soukromý život střeží jako zlatý poklad. Nikdo neví, co dělá ve volných chvílích, jaké má záliby a koníčky. Sousedé spolkového ministra práce Norberta Blüma, rovněž dlouholetého Kohlova přítele, si dokonce před časem postěžovali, že v mansardním bytě, který má "Jule" od Blümů pronajatý, jsou téměř stále alespoň napůl staženy žaluzie.
Ne, skutečně se toho o ženě, která je již několik desítek let pravou rukou kancléře Helmuta Kohla, mnoho neví. Pracuje s ním v úřadu dlouho do noci, občas ho provází na cestách do zahraničí, někdy zajde s fanouškem kopané Kohlem na zápas německé ligy. Ale víc? Kdoví. Snad jen spolkový kancléř a "Jule". A ti ­ pochopitelně ­ mlčí.
 
Březen 2007
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group