ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MALOMOCNÍ V MANOROMU

Jako šestnáctiletý jsem četl lodní deník svého dědečka, misionáře v Číně třicátých let," říká Dr. Moray ze Skotska. "Ohromně to na mě zapůsobilo. Vytrval jsem, vystudoval lékařskou školu · obor chirurgie, biblickou a zámořskou misijní školu. Vybral jsem si jihovýchodní Asii. Jenom tady mohu sladit lékařskou a misijní činnost dohromady. Thajsko se pro mě stalo zemí, ve které jsem se rozhodl zůstat natrvalo. Jenomže v Thajsku není nic natrvalo. Vízum se poskytuje na šest měsíců a neustále je musíte prodlužovat.

 

Ze Skotska jsem odjel do Manoromu. Po jednom boku zde operuje mezinárodní tým lékařů: Thajci, Vietnamci, Švýcaři, Angličané. Všichni jsme křesťané, také nemocnice v Manoromu je křesťanská (MANOROM crestanian hospital)."

 


...

 

Jako dříve pralesní muži za Schweitzerových dnů (1875·1965), navázala na schweitzerovské tradice v táborech rwandských utečenců i pozdější humanitární úsilí lékařů bez hranic v Lambaréné.

 

Také jihovýchodní asijské misijní výsadky mají svoje Lamabréné tam, kde pracují. Staré africké poslání vycházelo z řádu přírody, úcty k životu. S evropsko-asijskou spoluprací mají jedno společné: poselství lásky Ježíše Krista. Bůh opatří (JEHOVAH JIREH) a obstará kámen pomoci (EBENEZER), se stalo heslem misionářů z různých společenství na půdě Číny před 150 lety. Nástup komunistů k moci v padesátých letech rozbil kompaktní zahraniční misijní týmy, které byly po stopadesátileté tradici působení na půdě Číny nuceny rozprchnout se do zámoří. Někteří z jejich členů zvolili Filipíny, Indonésii, Malajsii, Thajsko, jiní Hongkong, Tchaj-wan, Koreu a Japonsko. Čínská ostrovní misie (China Island Overses) vystřídala zámořské misijní společenství (O. M. F. · Overses Missionary Fellowship).

 

OKNO DO SVĚTA

 

"Okno do světa" jsou dnešní misijní výsadky, které se starají o postižené leprosní pacienty, operují v nepřístupných horských úsecích, džunglích a ve vnitrozemí. Na území Thajska působí 1694 misijních sborů (1293 evangelické a 401 katolický) a 104 misijních společenství. Thajská vláda jejich práci podporuje. Sever je pěstitel a distributor drog. Obrat animistů (přírodní víra v ducha stromů, vody, hor) na víru křesťanskou je i proměnou myšlení. Přestanou pěstovat opium, věnují se jiné práci; vládě to vyhovuje. Tradiční výrobky horských kmenů putují do speciálních obchůdků pod misionářskou ochranou a záštitou Její královské výsosti. Čtyřicetiprocentní odvod ze zisku putuje do Nového centra života · pomoci mladým dívkám k zabránění sociální bídy a k vytvoření podmínek pro studium.

 

Lidé musí odstranit ze svých domovů především regály s oltáříčky, kde uctívají duchy. Rozbitím nádob, spálením, nastane změna mysli. Přes proces myšlení dojde k překonání zlých duchů v nich samotných. Obrátí se k Bohu, překonají mnohost sami v sobě a uvěří v jednotu Boží. Věří pak, po jejich způsobu, že "šaman Ježíš" je uzdraví.

 

Většina Thajců je pověrčivá. Nosí pod košilí mnoho amuletů proti zlým duchům. Převládá buddhismus nad křesťanstvím (93,4 % ku 1 %). Zámořské misie slouží nemocným nejen léčebnými prostředky, ale i Slovem Božím. V zemi je 400 000 buddhistických mnichů, dětské prostituce je dvojnásobek. Thajsko je z hlediska nerostných surovin a zásob země zhruba stopadesátkrát bohatší než Česká republika (HNP v Thajsku je za rok 1996 3008 US dolarů; HNP v ČR za tentýž rok je 4860 US dolarů). Sever Thajska má 700 000 (1,25 %) podvyživených dětí, 800 000 dětí v zemi se živí prostitucí (1,31 % z celkové populace 60,7 milionů obyvatel Thajska).

 

Prostituce je pro thajská děvčata prostředkem k přežití. Ženy si tu každou misku rýže musí tvrdě odpracovat, zatímco buddhističtí mniši si ji odpracují meditací. Je běžným zvykem, že v ranních hodinách trhovci připraví do ošatek jídlo mnichům, kteří pak podle chrámových zvyklostí a rituálů pozřou poslední potravu v dopoledních hodinách (obvykle do 11 hodin) a poté již celý den meditují. Speciální chrámy, kde se dlouhodobě medituje, nepřipouštějí do svých řad ženy, i když teravádský buddhismus je k ženám tolerantní.

 

Děti z chudinských čtvrtí Bangkoku nebo malomocní z Thajska jsou nazýváni lidmi "za ploty". Malomocným nemohla dlouhodobá meditace přinést trvalou úlevu. Myšlenky úzkosti se stále vracely do mysli a překážely. Nemocní potřebovali víru, potřebovali skutečnou pomoc.

 

PĚT TISÍC LIDÍ ZPĚT DO ŽIVOTA

 

Manorom je křesťanská nemocnice posazená do střední části Thajska. Je situována kilometr za rýžovými poli, ve stejnojmenné vesnici. Nemocnici vedou Ulrich a Adéla Jutziovi ze Švýcarska. O zahraniční styky se stará Elisabeth Büchli. Byla osmnáct let v Manoromu zdravotní sestrou, nyní zde vede misijní nemocniční objekty. I když již není na sále a na příjmu pacientů, má stále plné ruce práce.

 

Nemocnice Manorom vznikla v roce 1956. Dodnes uvedla do normálního života pět tisíc leprosních pacientů. Denně zde ošetří sto padesát nemocných leprou.

 

Pro Thajce není tato nemoc po mentální stránce žádnou tragédií. Vychází to z jejich "sabaj, sabaj" · všechno je v pořádku. Umějí být tolerantní, klidní, nevznětliví. S cizincem nikdy nejdou do hádky. Proto jsou úžasní spolupracovníci v lékařském týmu, při operacích, i jako pacienti sami. Všechno probíhá v harmonii s přírodou, nedochází ke konfliktům. Do nemocnice přicházejí se zborcenými chodidly, s pahýly na rukou, bez obočí, bez nosů, se ztrátou prstů na nohou. První doktor v Manoromu začínal v roce 1956 a jeho dvoučlenný lékařský tým měl k obsluze čtyři zdravotní sestry. Nemocnice měla na počátku tři dřevěné budovy (dnes obydlí pro zahraniční hosty), malý operační sál, pokoj pro pacienty (původní kapacita byla 18 lůžek), lékárnu a přijímací místnost. Z celého středního Thajska sem začalo dojíždět šedesát až devadesát pacientů denně. Bylo potřeba rozšířit komplex hlavně o lůžkovou část. Koncem padesátých let měl MANOROM kapacitu padesát lůžek. V druhé polovině let šedesátých se rozrostl o tři moderní bloky a kapacita příjmu nemocných se ustálila na devadesát denně. Leprosní pacienti musí docházet několik let, než se dá hovořit o vyléčení malomocenství. Dr. Chris Madox a později Dr. Grace Warren z Hongkongu zavedli rekonstruktivní chirurgii. Spočívá v účinné operaci, která odstraní deformaci a narovná chodidla a prsty na nohou. Pacienti se mohou vrátit do normálního života. Přestávají být lidmi "za ploty", o které již nikdo nemá zájem.

 

Dr. Moray ze Skotska vysvětluje, že pacienti se obraceli nejprve k šamanům. Spirituální šamani jim předepisovali olej z bambusových tyčinek. Ženy s leprou v Thajsku nikdo nechtěl zaměstnat · malomocenství jim přinášelo syndrom trvalé únavy. MANOROM pro ně vyčlenil objekt, kde se pod vedením zkušených pedagogů naučily vyrábět upomínkové předměty ze slámy, panenky a panáčky ze dřeva či tradiční výšivky na bavlně. Jejich slámové hvězdice je proslavily ve světě.

 

Když se podaří misionářům zlomit v pacientech otupělost, lhostejnost a nezájem o okolí, nastupuje proces uzdravování. Buddhismus mlčí · meditace je snaha o vyprazdňování myšlenek. Víra v Ježíše, křesťanská láska a etická pomoc lékařů navrací zpět do společnosti.

 

Jedno je důležité zdůraznit. Misionáři nejsou svatí lidé, jak si mnozí představují z vyprávě-

 

ní o jezuitech. I oni potřebují společnost. Čas-to žijí v odlehlých vý-

 

sadkách, osamocených džunglích. Bojují nejen o zdraví pacientů, ale i s jejich duchy...

 

PŮJČ SI MOJE KOLO, SESTRO...

 

Při procházce Manoromem jsem si v duchu promítla sekvence ze zfilmovaného Charrierova Motýlka. Z vězeňského lágru Guajany se mohl hlavní hrdina dostat s pomocí malomocných. Potřeboval jejich vor, který pro něj znamenal záchranu života. Motýlek nabízí peníze, ale ty nemají u malomocného žádnou hodnotu. Malomocní testují Motýlkovy nervy tím, že mu nabízejí šálek kávy: napít se znamená zachránit si život získáním voru, ale možná také pomalé umírání na lepru...

 

Starozákonní Leviticus popisuje v Bibli infekční opatření u leprosních pacientů, která se vžila pouze ve středověku. Novozákonní kniha Bible (LUK 5,12-16) podle evangelisty Lukáše vypráví příběh o Ježíšovi a malomocných. O zařazení nemocného zpět mezi zdravé rozhodoval kněz, stejně jako o stanovení diagnózy. Interpretace rabínská vychází z nevíry, která postihla Marii, sestru Mojžíše · za své reptání byla na týden vykázána za stany osady (NUMERI 12,1·15).

 


pěstoun Samroun Promkirí, který si osvojil sedm opuštěných dětí z rozvrácených rodin, žijících v bankokských ulicích, bývalý buddhista obrácený na křesťanskou víru

Pobyt v leprosní osadě znamená dilema i pro nás. Mají suchou lepru nebo mokrou? Slovo evangelia, láska k Bohu, však působí v Manoromu s takovou neochvějnou jistotou, že vůbec nepochybuji a upřímnou pobídku k jídlu neodmítám. Malá skupinka, ve které se nacházím, to komentuje slovy: "Jestli je to mokrá lepra, v tom vedru uschne."

 

Skutečně · je nejméně třicet pět stupňů ve stínu. Kupuji si dřevěného panáčka a slaměné hvězdice, které Manorom proslavily. Dnes se manoromští živí místo dřívější práce na rýžovištích rukodělnými výrobky.

 

Do Manoromu jsem přijela s lýtky zohyzděnými od svilušek. Jako správná parádnice jsem si večer vyšla v Bangkoku ve světlém letním kostýmku. Stala jsem se terčem a potravou svilušek a tropické havěti. Dr. Moray mi doporučil speciální olej a návštěvu drogistického obchodu. Znalecky obhlédl moje lýtka a poradil, ať nosím večer dlouhé kalhoty. Po dvaceti minutách pěší chůze mi bylo podezřelé, že jsem ještě nedorazila ke krámku. Znervózněla jsem a znejistěla. Znamená "nedaleko" půl hodiny pěšky? V tu chvíli mě dohnala Thajka na kole. "Sestro, vypůjč si moje jízdní kolo, taky jsem křesťanka!"

 

Bezděky jsem vyhrkla: "Kam ti ho dám nazpět, sestro?"

 

"Zanech ho v Manoromu," zněla odpověď. Poděkovala jsem a rozjela se klátivě po levé straně silnice, nezvyklá opačnému jízdnímu směru. V srdci mi zůstal pocit sounáležitosti k lidem, ke kterým se chci ještě jednou vrátit.

 

SAWATEE-KA: VÍTEJTE

 

Samroun Promkirí, znovuzrozený křesťan a obrácený buddhista z Bangkoku: "Dodržoval jsem Pět cest Buddhova poznání. Věřil jsem, že jsem dobrý člověk. Snažil jsem se nespat s vlastní ženou a dodržoval jsem tím Osm Buddhových cest. Ale to minulo.

 

Přišel ke mně přítel, křesťan. Pomyslil jsem si, že se zbláznil. Teprve když jsem se dozvěděl, že lidstvo bylo stvořeno Adamem a Evou, hříšnými lidmi, a že také já jsem byl stvořen v hříchu, začal jsem se učit o tomto Bohu. On se stal vlastníkem mého života, odpustil moje hříchy. To byla pro mě novinka. Přijal jsem Boha do své duše · s vírou, že Bůh může moje hříchy ponořit do zapomnění. Zemřel pro nás na kříži a přinesl nám odpuštění. V této víře studuji Bibli.

 

Můj intimní život je dnes jiný. Dříve, když jsem viděl pěknou ženu, měl jsem hříšné myšlenky a sexuální pocity. Nepocházely od Boha. Když se modlíme, odchází od nás zlo. Skrze víru se ze mě stal jiný člověk..."

 

Samroun Promkirí je pěstounem sedmi opuštěných dětí z Bangkoku. S manželkou, které je pětadvacet let, žijí společně v domě, kde se v křesťanském duchu o děti starají. Děti pouze osvojil, protože kdyby je přijal za vlastní, mohly by odejít na Západ...
 
Červen 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group