ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

HROZÍCÍ JEZERA V KYRGYZSTÁNU

Může se to stát každým okamžikem. Skupinka horolezců se právě ukládá ke spánku, když zaslechne vzdálený, ale rychle sílící hukot. Rychle opouštějí stan a na poslední chvíli se jim podaří vyběhnout do svahu. Údolím se s ohromným řevem a velkou rychlostí provalí masa vody, bahna, rve dvacetimetrové stromy a jako krabičky od zápalek unáší balvany těžké desítky tun. Nezastavuje se, strhává další stany, ničí hotel a prezidentské výletní sídlo. Během půl hodiny doráží povodňová vlna do hlavního města a zaplavuje části přilehlé k říčnímu korytu.

Scéna je sice jako vystřižená z katastrofického filmu, ale hrozba katastrofy je v údolí Ala-Arča severně od Biškeku, hlavního města Kyrgyzské republiky, až nepříjemně aktuální. Přes dvacet kilometrů dlouhá dolina leží na severních svazích Kyrgyzského hřbetu, který je součástí západního Tchien-šanu. Malebná horská údolí s prudkými řekami, modřínovými lesy a alpskými loukami jsou v horní části zakončena ledovci s mohutnými morénami. A právě pod čely ledovcové masy vznikají jezera. Jsou na pohled krásná, s mrazivou vodou a klidnou hladinou, na které se odráží divoké horské nebe a okolní štíty. Jejich klid je ale zrádný, představují totiž trvalou hrozbu pro údolí pod nimi. Čas od času se některé z nich protrhne a způsobí příval, který pak ničí vše, co mu stojí v cestě.
To je i případ doliny Ala-Arča a několika bočních údolí, která do ní ústí. V roce 1976 byla oblast vyhlášena národním parkem, který se stal hlavně v horkých letních měsících oblíbeným místem odpočinku pro obyvatele blízkého Biškeku. Jedním z nejatraktivnějších je údolí Ak-Saj, odkud se dá zamířit na náročnější treky a horolezecké výstupy. Jenže tohle údolí patří k nejnebezpečnějším. Už při jeho ústí lze vidět široký kužel nasypaných balvanů, pozůstatek katastrof, které se tu odehrály v minulosti.
Většinu má na svědomí ledovec v horní části údolí. Pod jeho čelem se vytvořila trychtýřovitá deprese, která se za určitých podmínek zaplní vodou a vznikne tu hluboké jezero. Jeho hráz je tvořená z balvanů a ledu čelní morény. Nic ji nezpevňuje, a tak často neodolá tlaku vody a protrhne se. Voda z jezera se pak během několika minut vylije, cestou strhne velké množství hlíny a kamení a zvětší svůj objem na několikanásobek. Ve strmém kaňonu v horní třetině údolí nabere obrovskou rychlost a vytryskne z něj jako ničivý vodopád. Svůj kamenitý obsah pak ukládá v ústí údolí a ještě několik kilometrů daleko v hlavní dolině Ala-Arča.
K několika podobným průvalům došlo v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, od té doby je zatím klid. Možná to lidi ukolébalo natolik, že se v nebezpečné oblasti objevily nové budovy, včetně letního prezidentského sídla, a mnohonásobně se zvýšil počet návštěvníků.
V době naší návštěvy byly odtokové kanály pod ledovcem Ak-Saj otevřené a v depresi nebyla žádná voda. Ale náš průvodce Sergej Jerochin, který je největším znalcem vysokohorských jezer v Kyrgyzstánu, říká: „Tohle jezero ještě poslední slovo neřeklo! Jen nikdo neví, kdy k průvalu dojde. Ale čeká se, že bude ničivější než kdykoliv předtím.“

OSTŘE SLEDOVANÁ JEZERA
Sergej ví, o čem mluví. Jezery a dalšími přírodními riziky ve velehorách se zabývá téměř tři desítky let. Ví o každé přírodní vodní nádrži, která je hrozbou, a většinu osobně navštívil a zdokumentoval. Dostat se k většině z nich představuje několikadenní cestu pěšky nebo na koních, překonávání dravých říčních proudů a klopýtání po kamenech na ledovcových morénách. V minulosti se ke sledování používaly vrtulníky, teď na to nejsou peníze. V minulém roce dokonce kyrgyzská vláda přestala výzkum jezer financovat úplně. A právě tehdy začala v Kyrgyzstánu působit v rámci rozvojové pomoci skupina českých hydrologů a geologů, kteří spolu se Sergejem a jeho spolupracovníky utvořili expedici pokračující ve studiu a monitorování nebezpečných jezer.
Stoupáme tedy nyní údolím Kegety směrem k jezeru Koltor, které několik dní před naším příjezdem hrozilo průvalem. Silné přívalové deště rozvodnily řeku a ta strhla několik mostů, poničila silnice a vodovod. Záplava naštěstí nedosáhla na zastavěná místa a nezpůsobila oběti na životech. Místní pastevci však ohlásili, že hladina jezera náhle stoupla, a dokonce se přelila přes hráz.
Jezero Koltor patří k těm lépe dostupným, výstup k němu do nadmořské výšky 2725 metrů trvá ani ne pět hodin. Nepatří mezi ledovcová. Vzniklo přehrazením údolí obrovským sesuvem, který vytvořil hráz dlouhou tři sta metrů a až sedmdesát metrů vysokou. Jezero zadržuje odhadem 2,6 milionu metrů krychlových vody. I teď je vidět, že jindy čistá modrozelená voda je kalná a má matně šedohnědou barvu. Ještě stále přetéká jako krátký potok, který se po dvaceti metrech vsakuje do hráze.
„Náhlé zvýšení úrovně vody a přelití způsobil sesuv hlíny a kamení výše proti proudu během přívalového deště. Rozvodněná řeka ho zanesla do jezera,“ vysvětluje Sergej. „Ale samotný přeliv nebylo to nejhorší. Voda, která se přehrnula přes hráz, obnovila a prohloubila erozní rýhy na její vnější straně. Pokud se prohloubí ještě více, může proříznout hráz. Jezero by se vylilo během několika hodin a vyplavilo by katastrofální proud vody a kamení.“
Katastrofa by zasáhla osídlená místa a rekreační objekty na březích řeky a záplavy by způsobily velké škody i v krajském městě Tokmak v ploché Čujské kotlině. Jezero Koltor se tak dostává do první kategorie nebezpečnosti a v příštích letech bude předmětem podrobného studia a monitoringu.

KATASTROFY NA KAŽDÉM KROKU
Menší katastrofa je vidět při cestě k ledovci a jezeru At-Džajlao ve vedlejším údolí. Mají ji na svědomí stejné deště a problémy jako u jezera Koltor. Také tady jsou zničené cesty a mosty a kameny zavalily budovy turistické základny v ústí údolí. Obrovské síly, které jsou ve hře, dokumentuje skalní blok o váze nejméně deseti tun, který živel vyzvedl a posadil na vrchol další, tři metry vysoké skály.
Na území Kyrgyzstánu je v současné době evidováno přes dvě stě vysokohorských, převážně ledovcových jezer, která mohou být nebezpečná. Ve stavu aktuálního nebezpečí průvalu jich je kolem dvaceti. Za posledních padesát let došlo nejméně ke třiceti průvalům sedmnácti jezer. Nejničivější bylo v roce 1998 protržení hráze jezera Šachimardan v jihozápadní části země, které způsobilo katastrofální záplavu celého údolí i v přilehlé části Ferganské kotliny. Zahynulo tehdy téměř sto lidí.
Kyrgyzské hory nesužují jen vysokohorská jezera hrozící průvalem. Rizika přírodních pohrom tam hrozí skutečně téměř na každém kroku. Nejčastější jsou takzvané sely. Jsou to právě ony přívaly se směsí vody, bahna, balvanů a urvané vegetace, které se po velkých deštích řítí horskými údolími a ničí vše, co jim stojí v cestě. Horalé a pastevci toto nebezpečí dobře znají, takže vědí, co mají dělat. Oběti na životech jsou proto v řídce osídlených horách vzácné.
Dalším častým nebezpečím jsou mohutné sesuvy zeminy a celých horských svahů. Těch bývá na různých místech několik za rok a mají na svědomí obrovské ekonomické škody a stovky životů. Je jasné, že všechna rizika se mohou kombinovat. Sesuv nebo vniknutí selu do jezera může způsobit přelití a průval, po průvalu opět vzniká ničivý sel, a tak dokola.

CO JE PŘÍČINOU?
Různé katastrofy se děly v kyrgyzských i jiných světových velehorách vždy. Stále ničivější jsou proto, že do hor míří více lidí nejen za rekreací, ale také zde chtějí žít a stavět si domy. Svůj vliv ale má i měnící se klima.
Vlivem oteplování zemského povrchu a atmosféry se zvyšuje rychlost ubývání horských ledovců. Ty v hornatém Kyrgyzstánu dosud pokrývají přibližně čtyři procenta jeho plochy, za příštích dvacet let se ale možná zmenší až o třetinu. Rychlé odtávání ledovců znamená více nových jezer, a tudíž větší nestabilitu krajiny. Nejhorší situace je přitom v létě, kdy je tání ledovců nejintenzivnější, ale kdy je v horách většinou také nejvíce lidí.
Měnící se klima má vliv i na vznik ničivých selů. Přívalové deště jsou totiž v posledních letech častější a dají se velmi těžko předpovídat.
Expedice odborníků, mezi kterými jsou i Češi, při studiu průběhu teplot a srážek v Kyrgyzstánu zjistila, že se v posledních dvou desetiletích zvyšuje frekvence měsíců s extrémními teplotami i srážkami. Sucho a deště, teplo a chlad se střídají čím dál nepřehledněji a to má vliv i na tání ledovců, prudké deště a sesuvy.
Přírodní živly v mohutných asijských velehorách budou vždy nad člověkem vítězit. Možné je jen poznat zákonitosti jejich vývoje a vzájemných vztahů, katastrofy předvídat a omezit jejich následky.
červenec - srpen 2005
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group