ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NEBEZPEČNÉ KLENOTY PRALESA

Je málo živočichů s tak mnohotvárným způsobem života, jaký mají žáby. Málokdo by tušil, že zvukovou kulisu tropů vytváří do značné míry právě ony. Středo- a jihoamerické deštné lesy skrývají ohromné druhové bohatství těchto obojživelníků. Vynikají především nádherné žabky čeledi Dendrobatidae, která zahrnuje sto třicet druhů rozdělených do šesti rodů. Většina druhů je aktivní ve dne, některé v noci. Hlasy samců těchto dvou až čtyřcentimetrových žabiček jsou slyšitelné na velkou vzdálenost. Proud vzduchu z plic prochází hrtanem, kde rozezvučí hlasivky; mezi patrem a koutky tlamky jsou duplikatury, které slouží k zesílení a zabarvení hlasu. Hlasové projevy některých žab jsou dvojí - podle toho, zda mají lákat samičky nebo zahánět z teritoria jiné samce. U některých druhů se vyvinula schopnost širšího "repertoáru", kdy se zvuk stupňuje při obraně teritoria.

. . . . .

Noční tmou jsem se kradl za hlasem. Jakmile jsem použil svítilnu, koncert utichl. Ale vzápětí se ozvalo několik žabek v nedalekém okolí. V okamžicích, kdy se žabí samečci navzájem trumfovali, koncert gradoval. Neustálé přemisťování nemá smysl, musím vyčkat. Vsedě na bobku mi nohy dřevěněly a čekání se zdálo nekonečné.

Silný zvuk vystupuje ze země, po původci není ani památky. Žabka mi koncertuje přímo u ucha, ale nic nevidím. Jakoby zde vládly tajemné síly pralesa. Znovu se ozývá, snad ještě blíž. Konečně. Nevěříte svým očím - tak titěrná žabička a působí takový kravál.

Dendrobátky patří mezi nejkrásnější žáby. Zbarvení mívají velmi variabilní, někdy se i uvnitř jednoho druhu vyskytuje několik barevných fází, které se navzájem liší tak, že na první pohled vypadají jako druhy samostatné. Varovné aposematické zbarvení není samoúčelné. Kombinace černé, žluté a červené signalizuje v přírodě vždy něco nekalého, a tím i výstrahu, varování. Kožní žlázy dendrobátek obsahují 2090 různých alkaloidů, z nichž některé patří mezi nejsilnější jedy. V organismu vyvolávají změnu rovnováhy solných iontů v membránách svalových a nervových buněk, což způsobuje křeče svalstva a zástavu srdce. Údaje o jedovatosti těchto žab se značně liší. Někteří autoři uvádějí jako nejjedovatějšího obojživelníka žábu Dendrobates typographicus, jiní Phyllobates terribilis (jejíž druhový vědecký název znamená v překladu "strašný"). Kožní žlázy Phyllobates terribilis obsahují 1,9 mg batrachotoxinu a ahomobatratoxinu, který patří k nejsilnějším přírodním jedům vůbec. Některé literární zdroje uvádějí , že by jed z jediné této žáby stačil k usmrcení až dvaceti tisíc lidí (tento údaj ovšem považuji za značně přehnaný).


ŽABÍ JED NA HROTECH ŠÍPŮ

Dendrobátkám se také říká "šípové žáby". Slouží totiž Indiánům k výrobě šípových jedů. Žárem ohně se z kožních žláz žáby uvolňuje jed, který Indiáni chytají do nádobek, v nichž namáčejí hroty šipek. Některé žáby vylučují obranný toxin již při pouhém probodnutí, takže stačí otřít hrot šipky o jejich kůži. Jed z jediné žáby postačí až na padesát šípů. Spolehlivě ochromí zasažené ptáky a menší savce. Teplem se toxin opět rozkládá, a tak je možné usmrcenou kořist bez problémů konzumovat.

Zpracováním žabího jedu vynikali kolumbijští Indiáni Čoko. Španělští žoldnéři žili v neustálém strachu, neslyšné šipky z indiánských foukaček, napuštěné těmito jedy, značně redukovaly jejich řady. Literatura uvádí, že zasažený voják ušel maximálně sto metrů. Obdobnou techniku užívají i domorodci v Asii, kterým ovšem slouží převážně jedy rostlinné.

S toxiny obojživelníků mám osobní zkušenosti... Noční autobus nás vysadil v Hambantotě, vesničce na konci světa, na jihu Srí Lanky. Do horké tropické noci se spustil vlažný déšť. Jako mávnutím kouzelného proutku se zem začala doslova hýbat stovkami velkých ropuch Bufo melanosticus. Navzdory našim běžným představám jsou ropuchy ve skutečnosti velmi krásné. Mají nádherné oči... Neodolal jsem a začal si několik ropuch prohlížet při světle kapesní svítilny. Jedna z nich se však cítila ohrožená a vytlačila z kožních žláz na hřbetě jed ve formě husté lepkavé tekutiny. Odstranit jej z rukou trvalo dlouho, ale naštěstí jsem nepocítil žádné následky. Další lekci mi uštědřil velmi vzácný mlok Paramesotrin deloustali v horské oblasti Tam dao v severním Vietnamu. Měl jsem pocit, že jedovatý sekret už nikdy nesmyji... Při fotografování dendrobátek jsem však nebyl nijak zvlášť obezřetný, při slušném zacházení lze většinu druhů brát nechráněnou rukou.

Dendrobátky žijí v párech. Každý pár obývá po celý život malé teritorium na zemi nebo u kmene stromu. Přísavné terčíky na prstech umožňují žabkám šplhání i po hladkých stěnách.

Dendrobátky neplýtvají snůškami o tisících vajíček, jako někteří jejich příbuzní. Vývoj potomků je pak starostí obou rodičů. Většinou kladou pouze několik - maximálně několik desítek - vajíček, a proto musí velmi pečlivě dbát o jejich vývoj. Samičky kladou vajíčka do shluků, většinou na listy bromélií nebo nad vodu, některé druhy také do vlhkých úkrytů na zemi, kam je sameček chodí občas vlhčit. Ve vajíčkách se vyvinou pulci, kteří protrhnou vaječný obal a vypadnou do vody - stačí jen voda v kalichu bromélie nebo naplněná zvířecí stopa. Sem klade vajíčka i většina hmyzu, a právě hmyzí larvy slouží pulcům jako potrava. Kromě hmyzu ovšem pojídají i vajíčka ostatních žab, dokonce i pulce vlastního druhu. Samičky některých dendrobátek krmí vylíhlé pulce výhradně svými neoplozenými vajíčky, která pravidelně kladou do vody. U některých druhů se vylíhlí pulci vyšplhají na hřbet samečka, na němž cestují do dalších vodních nádrží, kde najdou novou potravu. Sameček druhu, u něhož se snůška počítá na desítky vajíček, pak chodí dokonale ověšen svými "dětmi". Celý vývoj od vajíčka po dospělou žabku trvá třicet čtyři až sedmdesát šest dnů.

V posledních letech byla vypracována metodika chovu některých dendrobátek, takže i u nás jsou již lidé, kteří se jimi zabývají a dosahují i úspěchů v jejich rozmnožování. Chov vyžaduje značnou péči a speciální technické podmínky simulující vlhké prostředí deštného lesa. Ani výživa není jednoduchá. Odchov pulců je velice náročný, takže jsou druhy, u nichž se chovatel dočká za rok třeba jen jednoho mláděte. Tomu pochopitelně odpovídá i cena dendrobátek na světových trzích...
 
Únor 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group