ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

BAREVNÁ KOUZLA ČERNÉHO ŠTÍRA

 

Jakou barvu má černý štír Euscorpius carpathicus? A jakou hnědý Mesobuthus gibbosus? Že první z nich je černý a druhý světle hnědý? Máte samozřejmě pravdu, ale já bych vás chtěl přesvědčit o tom, že černý Euscorpius může být i zářivě světle zelený a hnědý Mesobuthus může vyzařovat žlutobílé světlo, jako kdybyste rozsvítili citron. Zvu vás tedy tam, kde se pozorování štírů budeme moci nerušeně věnovat, na hrad Platamonas ležící na břehu Egejského moře pod bájným Olympem. Chci vám zde štíry nejen ukázat. Chtěl bych na vás rovněž přenést něco z atmosféry tajemnosti, kterou jsem zde při nočních pozorováních a fotografování štírů sám vnímal. Starý hrad je bezesporu tajemné místo a štír je bezesporu tajemný živočich. Tajemnost je první paralela mezi hradem a štíry. Druhá tkví ve starobylosti jednoho i druhého, byť je tento pojem velice relativní.

 


...
SVĚDCI MINULOSTI

 

Hrad Platamonas byl dostavěn v roce 1208, ale některé jeho dodnes zachované části je možné datovat až do šestého století. Je aktérem i svědkem velmi bouřlivé historie a vychází z ní zatím velmi důstojně. Byl významným bodem, z něhož bylo lze ovládat vstup do Thermaikoského zálivu, a tím vlastně do celé Makedonie. Bránili a dobývali ho Byzantinci, Frankové, Turci, Benátčané i Řekové, ale pokořen byl velmi zřídka. Turci ho po šestisetletém takřka nepřetržitém držení uvolnili až v roce 1913.

 

Vnímáme-li hrad Platamonas jako zachovalou, dnes již nefunkční část bohaté lidské historie, pak štíři jsou zachovalou a dodnes velmi funkční částí přírodní historie. Od svého proniknutí na souš (první štíři žili zřejmě původně ve vodě) před 350 miliony let se morfologicky změnili pouze nepatrně. Přesto jsou jejich adaptace na měnící se přírodní podmínky velmi účelné, přesto dokázali přežít nesčetné množství hůře vybavených životních forem, přesto jsou i jejich vyhlídky do budoucna lepší než u mnohých živočišných skupin, které jsou dnes zdánlivě v centru evolučního dění. Kdyby naše paralela s hradem byla úplná, měl by být hrad dnes stejně funkční, jako třeba před sedmi sty lety a mohl by se v nárocích, jaké dnes na architekturu klademe, srovnávat třeba s Tančícím domem na Rašínově nábřeží.

 

NEMĚNNOST V DOKONALOSTI

 

Štíři dokázali osídlit všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. Vyskytují se ve výši 5500 metrů nad mořem i v jeskyních osm set metrů pod povrchem země. Někteří vydrží několikatýdenní podchlazení na­10°C. Pouštní druhy naopak snesou vyšší teplotu než většina ostatních členovců. Dokáží skvěle hospodařit s vodou. Produkty vylučování i trávení jsou suché, ztráta tekutin dýcháním i skrz tělní pokryv je velmi omezena. To některým druhům umožňuje vystačit s vodou, obsaženou v potravě. Jiné druhy naopak přežijí i dvoudenní ponoření pod vodou. Štíří metabolismus je velmi úsporný. Proto pro ně ani roční půst nepředstavuje ohrožení života. Nervový systém je, jako ostatní části štířího těla, morfologicky primitivní, umožňuje však překvapivě dobré vjemové schopnosti. Oči, jeden pár na hřbetní straně hlavové části a až pět párů po jejích stranách, mají ve tmě pravděpodobně lepší citlivost než lidské oči. Slouží hlavně v orientaci podle hvězd. Jiný orgán, citlivý na světlo, je situován v posledních článcích štířího zadečku. Bezesporu důležitější, nežli fotoreceptory, jsou pro štíry mechanoreceptory. Mají podobu chloupků a nacházejí se zejména na končetinách. Jiné typy jsou rozmístěny v pokožce a v kloubech. Umožňují štírům vnímat vlnové charakteristiky podkladu, podobně jak to činí seismologové při lokaci zemětřesení. Štíři tímto způsobem rozlišují kořist, sexuálního partnera, nebezpečí a jiné podněty. Další smyslový orgán, připomínající kontaktové kartáčky autíček autodráhy, se nachází na břišní straně štířího těla. Přestože je velmi nápadný, jeho funkce není dosud zcela vyjasněna.

 

Při přemýšlení o příčinách úspěšnosti tak morfologicky primitivních a vývoji odolávajících živočichů jistě přisoudíme důležitou úlohu rozmnožování. Existují dvě základní skupiny druhů štírů praktikující různé způsoby rozmnožování, ale oběma je společná velká míra času a energie, věnovaná potomstvu matkou. Mláďata druhů první skupiny se vyvíjejí z vajíček uvnitř těla matky a jsou přiváděna na svět v okamžiku líhnutí. Druhý způsob je ještě pokročilejší a u tak primitivních živočichů fantastičtější. Samice vyživuje mláďata během jejich embryonálního vývoje uvnitř svého těla, embrya jsou napojena na matčin tělní oběh! I po narození samice o mláďata pečuje, u některých druhů až několik týdnů.

 

Krédem, které by se nejvíce hodilo do rodového erbu štírů, by tedy mohlo být neměnnost v dokonalosti. Známe i jiné živočichy, žijící na úrovni, na kterou se dostali před desítkami až stovkami milionů let, aniž by evoluce příliš poznamenala jejich tělesnou skladbu. Známý příklad je třeba ryba latimérie. Většinou jsou to však tvorové na ústupu, kteří při svém způsobu života nenarážejí na větší konkurenci. To se však o štírech v žádném případě nedá říci.

 

PŘECEŇOVANÉ NEBEZPEČÍ

 

Při obecné charakteristice štírů jsem záměrně nechal na konec jejich jedový aparát, přestože se jistě i on podílí na jejich úspěchu. Musíme zde na chvíli opustit pozici nezávislých pozorovatelů, protože tento bod se týká i nás. Přestože z 1500 druhů štírů je jenom 25 smrtelně jedovatých pro člověka a přestože proti jejich jedu existují účinná séra, zaznamenáváme ročně kolem pěti tisíc případů smrtelných bodnutí. Řecko však patří k oněm rozsáhlým oblastem, které obývají pouze druhy, jejichž bodnutí by pro nás nemělo větší následky, než bodnutí vosou. Můžeme tedy vyrazit bez obav na hradby hradu Platamonas.

 

STAROBYLÉ HRADBY ŽIJÍ

 

Takové staré hradby, obepínající sto deset metrů nad mořem temeno zarostlého vrchu, jsou zejména v noci ideálním místem k pozorování desítek drobných, ale velmi zajímavých živočišných druhů. Reflektory zamířené na tuto dominantu Olympské riviéry lákají na vyhřáté kamenné stěny množství hmyzu a činí z nich prostřenou tabuli pro gekony, ropuchy, stonožky, pavouky i štíry. Tito drobní dravci jsou pod stálým tlakem větších predátorů, např. hadů a sov, ale požírají samozřejmě i jeden druhého. Gekon může ulovit menšího štíra, jeho mládě může zase padnout velkému štíru za oběť. Možná se vám zdá, že štíři, vybaveni účinným toxinem nemají mnoho přirozených nepřátel. Opak je pravdou. Mezi ptáky (při štířím nočním způsobu života hlavně sovami), ještěry, savci, žábami i bezobratlými najdeme velmi mnoho druhů, které jsou buď imunní proti štířímu jedu, nebo dokáží odlomit štíří jedový aparát. A že štír stojí za to, jsem si ověřil při osahání černého štíra měnivého. Jedový trn jsem při tom samozřejmě držel v pinzetě. Překvapilo mě, že živočich, který nám od pohledu připadá tuhý a suchý, je na pohmat baculatý a měkký jako taštička plněná povidly.

 

PROCHÁZKOU VE DVOU ŽIVOT ZAČÍNÁ I KONČÍ

 

Z fascinující živočišné scény, jejímiž kulisami jsou hradby hradu Platamonas, se soustředíme na štíry. Žijí zde dva druhy. Menší černý štír měnivý Euscorpius carpathicus je vzácnější, podaří se nám ho uvidět každou třetí návštěvu těchto míst. Na jedince až pěticentimetrového štíra egejského Mesobuthus gibbosus budeme mít větší štěstí. Při jednom dvouhodinovém okruhu kolem báze hradeb, s očima přišpendlenýma do světělného kužele baterky, jich většinou objevíme dva až pět. Většinou číhají s klepítky doširoka rozevřenými, visíce hlavou dolů, do výše jednoho metru nad zemí. Zadeček s jedovým trnem je natažen za tělem. Při návštěvách na přelomu srpna a září jsem nepozoroval, že by nějaký štír něco ulovil. Zato jsem měl možnost pozorovat část namlouvacího rituálu, zvanou "Promenade deux". Při této "procházce" drží menší sameček samičku za klepítka a navádí ji na místo, kde odložil schránku se spermatem. Svícením, flešováním nebo snahou odstranit stébla překážející fotografování jsem pár bohužel vyrušil. Závěr aktu jsem tedy sledovat nemohl. Nevím ani, zda by samička po přijetí spermatoforu sežrala samečka, což je u druhu Mesobuthus gibbosus dosti časté. Samec se tak po oplodnění stane ještě zdrojem živin pro vyvíjející se zárodky.

 


štír egejský nasvícený kapesní uv lampičkou

 

Při svých dalších návštěvách v červnu a v červenci následujícího roku jsem měl to štěstí, že zhruba čtvrtinu všech pozorovaných štírů jsem zastihl při požírání kořisti. Svinky, stonožky i pavouci mizeli pozvolna ve štířích tělech. Štíry pohlcený objem kořisti je obdivuhodný, technologie důkladného rozmělnění kusadly bezodpadová. Ze strašníka, rychle pobíhající stonožky velikostně srovnatelné se štírem, nezbude za pár desítek minut ani kousek.

 

ROZSVÍCENÍ ŠTÍŘI

 

Mě však nyní zajímala ještě jiná štíří zvláštnost. Aby jí štíři mohli projevit, musel jsem mít s sebou malou bateriovou lampu, která vydávala fluorescenční světlo v ultrafialové části spektra. Světélkování štírů jsem mohl pozorovat již v laboratorních podmínkách, ale působivost tohoto úkazu na hradbách mi poprvé vyrazila dech. Pod paprsky takřka neviditelného "černého" světla se zajímavý a tvarově zvláštní živočich rozsvítil žlutavým světlem a změnil se na něco, co se vymyká našim představám o živočišné říši. Při přípravě fotografování jsem si prohlížel detaily, které objevilo teprve světlo, vycházející jakoby zevnitř štíra. Jednotlivé segmenty jeho těla, kloubní spojení i prohlubně a kýly na povrchu, které v běžném světle splývají, teď štíří kontury členily velice plasticky. Štír na mě působil jako zvláštní hybrid mezi živočichem a strojem, jako tvor, který místo do přírody patří do filmu science fiction. Ani další štíři zbavovaní svého mimikry mě nepřestávali fascinovat. Když je zvýraznilo neúprosné ultrafialové světlo a opticky je odloučilo od věkovitých kamenů, s nimiž předtím dokonale splývali, vypadali jako by je stvořil počítač. Spíš než přírodní výtvory připomínali holografické obrazy tajemných robotů.

 

Světélkování štírů je jev známý od padesátých let. Jeho fyzikální podstata je velmi jednoduchá. Mukopolysacharidy a tuky, vylučované póry a voskovými kanálky na povrch štíří pokožky (kutikuly) vytvářejí ochrannou vrstvu, která odráží část dopadajícího ultrafialového světla a mění jeho vlnovou délku do viditelné části spektra. Takto vyzářena jsou pouhá dvě procenta z iniciačního záření. Světlé a tmavé druhy se v šíři spektra vyzářeného světla liší. Širší spektrum odraženého záření světlých štírů je důvodem jejich světlejší fluorescence. Jimi vyzářené světlo má vlnovou délku přibližně 433­511 nanometrů. Zajímavé je, že štíři takřka nevnímají ozáření ultrafialovým světlem a vlastní fluorescenci jako rušivý faktor. Tím se stává použití luminiscenčních lamp významné nejen pro nacházení štírů v přírodě, ale i pro pozorování zatím málo známých životních projevů těchto pozoruhodných tvorů.

 

Když poslední noc odcházím z hradu, jsem naplněn úctou a obdivem ke štírům i ostatním malým obyvatelům těchto míst i pokorou před sílou a rozmanitostí přírody. Cítím ovšem i radost, že tady mohu být právě v době, kdy mi úroveň poznání i techniky umožňuje zachytit to, co ve mně tyto pocity vzbuzuje. Naposledy se otáčím. Proti nebi plnému hvězd se tyčí starobylé hradby. Historie tvorů, kteří na nich číhají na svou kořist, je neporovnatelně delší než jejich, jsou však o to dokonalejší. Mohutné hradby vypadají nezdolně, ale dřív nebo později je jistě potká osud většiny lidských monumentů. O štíry starost nemám. Budou tady, i když my už tady nebudeme.
 
Květen 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group