ikoktejl

MEDVĚDÍ HODY

 

Všem návštěvníkům říkáme: "V rezervaci jsou medvědi vždy na prvním místě, zájmy lidí jsou druhotné." Doba, od které se na tomto místě medvědi hromadně scházejí, je pouze předmětem dohadů. Dokumentace existuje až od roku 1954, kdy National Geografic publikoval článek nazvaný "Když jdou ohromní aljaští medvědi na ryby", který napsal aljašský fotograf a přírodovědec Cecil Rhode. Ten zde zaznamenal pohromadě 32 medvědů, ale odmítl jméno lokality jejich výskytu sdělit, protože tehdy byl ještě lov hnědých medvědů povolen.

 

Rezervace byla založena v roce 1967 a spadá pod správu Státní společnosti na ochranu ryb a divoké zvěře. Rozkládá se přibližně 200 mil jihovýchodně od města Anchorage a jejím cílem je chránit největší shromaždiště medvědů na světě. Největší ohnisko jejich shlukování se nachází u vodopádů McNeil, kam medvědi přicházejí lovit lososy, kteří se sem vracejí třít. V době největšího tření lososů, probíhajícího od července do srpna, se na tomto místě shlukuje největší počet medvědů. V roce 1988 zde biologové zaznamenali rekordních 84 dospělých jedinců za jediný den. Včetně mláďat tvořil výsledný součet neuvěřitelných 106 medvědů.

 

Hnědí medvědi jsou pobřežními ekvivalenty medvěda grizzlyho. Jsou to samotáři, a proto je velice neobvyklé, že se jich tak ohromné množství shromažďuje na poměrně malé lokalitě, zvláště když jsou pozorováni lidmi. Larry Aumiller, který věnoval posledních 16 let svého života pozorování medvědů v rezervaci, přisuzuje tento fenomén následujícím faktorům:
­ množství kvalitní a spolehlivé energie ve formě potravy
­ neexistence jiného místa vhodného k lovení ryb
­ McNeilovy vodopády blokují tažení lososů
­ vysoká hustota výskytu medvědů v této oblasti (nedávná studie z blízkého národního parku Katmai prokázala, že v severní části poloostrova Aljaška žije 1,4 hnědého medvěda na 1 čtvereční míli, což je nejvyšší hustota na světě)
­ posledním důležitým faktorem je od roku 1950 také management této oblasti

 

LOV ZAKÁZÁN

 

Rok po zveřejnění Rhodova článku vydala vláda nařízení o zákazu lovu hnědých medvědů a medvěda grizzlyho u vodopádů McNeil a po dalších 12 letech vytvořil zákonodárný sbor rezervaci, aby "byla zajištěna permanentní ochrana hnědého medvěda a jiných populací divokých zvířat a jejich útočiště na lokalitě u řeky McNeil".

 

V roce 1970 stále ještě neexistoval zákon, který by omezoval činnost lidí v tomto území (kromě zákazu lovu zvěře). Důsledek byl proto katastrofální. "Spousta lidí pobíhala nahoru i dolů po obou stranách řeky," říká Jim Faro, biolog a specialista na divokou přírodu. "Rybáři dokonce lovili u vodopádů v místě, kde medvědi nacházejí obživu. Bylo to šílené, medvědi se jenom podívali a hned se otočili a utíkali. Zůstala jich jenom hrstka."

 

Faro si tehdy uvědomil, že toto území je potřeba více chránit. Bylo nutné předejít dalším možným střetům mezi medvědy a lidmi, a také medvědům poskytnout možnost přicházet sem ve větším množství. Aljašský výbor pro ochranu zvěře souhlasil v roce 1973 s regulací počtu návštěvníků rezervace během období shromažďování medvědů. Od té doby byla návštěva rezervace povolena v době od 1. července do 25. srpna pouze v doprovodu jednoho nebo dvou biologů deseti osobám denně. Protože poptávka je velmi vysoká, losuje výbor ze všech zájemců deset výherců ročně. Letos vyhrálo pouhých 130 šťastlivců z celkového počtu 1750 lidí.

pozorovatelé medvědů se mohou pohybovat pouze ve stanovené zóně a musí dodržovat přísná opatření...

 

Pozorovatelé medvědů se mohou pohybovat pouze ve stanovené pozorovací zóně a musí dodržovat přísné podmínky. To znamená: přicházet na stanoviště v brzkých ranních hodinách a odcházet až večer. Lidé se tímto způsobem pro medvědy stávají předvídatelnými. Dalším důležitým momentem je, že lidé se pro medvědy stávají neutrálními objekty a neznamenají ani hrozbu ani zdroj potravy. Téměř všichni návštěvníci začínají svou prohlídku hodinovým vyhlídkovým letem nad Cook Inlet a po přistání na řece McNeil jsou nasměrováni do kempu vzdáleného dvě míle od vodopádů. Dokonce ještě před tím, než jsou rozbity stany seznámí Larry Aumiller hosty s řádem kempu, omezením pohybu, dostupným zařízením kempu (dvě chaty, sauna, jídelna a kuchyň) a poučí je o chování při střetu s medvědy.

 

FARŮV SYSTÉM

 

Až na několik výjimek nemají návštěvníci bez doprovodu zaměstnanců do oblasti mimo kemp přístup. Tento systém, který byl vyvinut Farem a realizován Aumillerem, se plně osvědčil. Množství medvědů přicházejících k vodopádům se od roku 1973 prudce zvýšil. Žádný člověk nezabil medvěda v obraně ani pro kořist a nikdo z lidí nebyl medvědy napaden nebo zraněn.

 

McNeilovy vodopády jsou v podstatě řetězcem malých vodopádů, tůněk a peřejí, umístěných 300 yardů po proudu. Jednotliví medvědi zaujímají při lovu ryb svá místa, která mají přesně stanovená. Nejvýhodnější místa jsou při západním břehu řeky naproti pozorovacímu stanovišti. Přímo pod nejvyšším vodopádem bojují o pozici největší samci, z nichž někteří váží 1000 liber a víc. Dominance je obvykle určena velikostí, vyskytují se však i výjimky. I ti největší medvědi ustupují samicím s mláďaty, přestože jsou mnohem větší. Díky mateřskému instinktu mohou být samice velice agresivní a aby ochránily své potomstvo jsou ochotny bojovat na smrt.

 

Medvědi běžně nejsou společenskými tvory, a tak u McNeilových, ale i Brooksových vodopádů často dochází k velkému boji o potravu, obzvláště v letech, kdy je málo lososů. Stres je obvykle signalizován nadměrným sliněním, dozadu staženýma ušima, pozicí těla a rozvážnými pohyby. Takový neklid však málokdy končí bojem. Subdominantní jedinci obvykle pomalu ustoupí. Nejhorší věc, kterou v takové chvíli může medvěd (nebo člověk) udělat, je stáhnout ocas a utíkat, protože právě to probudí v silnějším medvědovi agresivní instinkt.

 

MEDVĚDÍ HODY

 

Způsoby lovu lososů, které medvědi u McNeilových vodopádů používají jsou různé. Někteří stojí tiše a nehybně v proudu řeky nebo na břehu a klidně pozorují hladinu. Když kolem pluje hejno lososů, začnou svými tlapkami ve vodě šlapat a ryby tak umlátí. Někteří jedinci se pro ryby potápějí a jiní pro ně dokonce skáčou. Ne všechny ulovené ryby jsou však medvědy zkonzumovány. Medvědi u McNeilových a Brooksových vodopádů často pokračují v lovu, i když už jsou nasycení. Často rybu uloví, chvíli ji podrží v tlamě, a pak ji pustí zpět do řeky, nebo snědí jen její vybrané nejvýživnější části: jikry, kůži a mozek. I přesto nezbývá téměř žádný odpad. Menší medvědi se přiživí na poraněných nebo zčásti snědených rybách a to, co po nich zůstane zkonzumují mrchožrouti nebo orli.

 

McNeil je díky zdejším medvědům velice známé místo, ale pro lidi, kteří jej osobně navštívili a měli možnost zástupce rodu Ursus arctos zblízka pozorovat mají medvědi pravděpodobně ještě větší význam. Pro medvědy je naprosto běžné jíst lososy, odpočívat nebo dokonce krmit mláďata ve vzdálenosti pouhých deset stop od jejich pozorovatelů.

 

Specialista na medvědy, zaměstnanec Alaska Department of Fish and Game (ústav pro výzkum ryb a divoké zvěře), biolog John Hechtel poznamenává: "Nejkrásnější na tomto místě je možnost dostat se k medvědům v jejich přirozeném prostředí tak blízko. Je to jediné místo na světě, kde můžete vidět medvědy, kteří se jako medvědi chovají. Je to tak krásné, že by to měl vidět každý... Protože celý život studuji medvědy, tak jsem možná nadšenější než průměrný člověk. Já si totiž uvědomuji jak jsou výjimeční."
 
Květen 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group