ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

VIDĚT NENÍ, STOPY ALE NECHÁVÁ HROZIVÉ

Ze všech živlů může Českou republiku podle odborníků ohrozit nejvíce. Dokáže totiž zasáhnout ještě větší území než povodně. Přitom umí čechrat vlasy i bořit domy. Na jednom konci světa přináší letmý závan lesní vůně, na opačném pustoší krajinu, vrhá na pobřeží velké vlny. To vše je proudící vzduch, chcete-li – vítr.

 

Ponoříme-li se do hlubin historie, už v roce 1119 Kosmova kronika uvádí: „Dne 30. července ve středu, když se již den chýlil k večeru, prudký vichr, ba sám satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základů starou, a tedy velmi pevnou zeď, a tak – což jest ještě podivnější zjev – obojí strana, přední i zadní, zůstala celá a neotřesená, kdežto střed paláce byl až k zemi vyvrácen a rychleji, než by člověk přelomil klas, náraz větru polámal hořejší a dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je. Tato vichřice byla tak silná, že kdekoliv zuřila, svou prudkostí vyvrátila lesy, štěpy a vůbec vše, co jí stálo v cestě.“
Tak to alespoň praví latinský text v překladu Karla Hrdiny. Píše-li se v kronice o víru, je jasné, že máme před sebou první písemný důkaz tornáda na území Čech. Tornádo je točící se sloup vzduchu, takže souvislost s větrem je více než patrná. Vítr sám o sobě nevidíme, tornádo je nejčastěji „zviditelněno“ díky kondenzaci vodní páry v důsledku poklesu tlaku uvnitř tornáda, čímž vzniká takzvaný „kondenzační chobot“. Samozřejmě jsou viditelné i tornádem unášené věci a prach.
Jiné české tornádo popisují Letopisy hradištsko-opatovické a nutno přiznat, že popis je poměrně výmluvný: „Léta Páně 1144 dne 14. května, totiž v samý den letnic, strašná a za našich časů neslýchaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty, kterýž sám, jakož i mnoho jiných velmožů a nesčíselné množství lidu ji viděli. Kolem poledne, když bylo velmi jasno, viděn jest... černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír. ...Bylo mu viděti jíti naproti s vrcholu nebes znamení, na spůsob třistranu velmi se skvoucího podivně špičatěné, které přemohši nevýslovnou obludu vrazilo ji až do vnitřku země.
Po nějaké pak přestávce, asi hodinu trvající, viděti bylo jiný sloup, temnější nežli tma a prudším ještě vírem na tentýž spůsob od země se zdvihati, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na spůsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže, a to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo. A když někteří z rytířů zmužile blíže přistoupili, chtíce to pozorovati..., nemohliť zírati na tuto obludu, když se jim písek a drobné kamínky kolem obličeje točily a vytrhané chrastí...“
Popis dramatický a vyčerpávající, že? Ovšem jeden z nejpodrobnějších zanechal Gregor Mendel, který se proslavil spíše objasněním některých genetických zákonitostí, zatímco na jeho meteorologické znalosti se zapomnělo. Roku 1870 byl na petici, která požadovala zřízení moravské univerzity, uveden jako meteorolog. Takto popsal české tornádo z 9. listopadu 1870: „Obloha byla převážně – zvláště k západu – zatažena slabou světlešedou oblačnou pokrývkou. Na tomto pozadí se ostře rýsoval obrovský sloup tromby. Skládal se ze dvou ohromných kuželů, z nichž hořejší byl obrácen špičkou dolů, přičemž se zdálo, že visí na izolovaném kupovitém oblaku nevelké rozlohy, na němž bylo možné pozorovat velký nepokoj, prudké vlnění sem a tam. Spodní kužel měl svoji základnu na zemi a zvedal se kolmo vzhůru tak, že tupé špičky obou byly spojeny. Horní kužel, stejně jako oblaky kolem, byl velmi tmavé až černé barvy, podobný kouřové vlečce, jak ji někdy vídáme vystupovat z komínů našich továren... Spodní kužel byl šedohnědého zbarvení, které směrem k zemi postupně nabývalo tmavšího odstínu. Bylo možno zřetelně pozorovat otáčení tohoto sloupu kolem vertikální osy.“ Tak cituje G. Mendela Jan Munzar z Geografického ústavu ČSAV v Brně. Jak vidno, vítr byl důležitým meteorologickým fenoménem hodným zaznamenání v podstatě v kterékoli části lidské kulturní historie. Ostatně větrné korouhvičky se staly nejen krásným doplňkem věžiček, ale i jednou z prvních meteorologických pomůcek.
Tornáda ostatně měla na svědomí i „zázraky“, kdy z nebe pršely ryby či žáby. Tento jev je vysvětlován takzvaným násavným efektem tornáda. Jakmile ztratí sílu, předměty, které unáší, spadnou díky gravitaci na zem. Samozřejmě jinde, než odkud je vír nasál.

 

SLOVY FYZIKA…
Už ve škole se děti učí, jak vítr vzniká. Jde o pohyb vzduchu v atmosféře vzhledem k zemskému povrchu, a aby se tak stalo, musí vzniknout dvě místa s odlišným tlakem. Jednoduše se pak dá říct, že čím větší je rozdíl mezi těmito tlakovými body (odborně tlakový gradient), tím silněji fouká. Vítr pak brzdí zemský povrch a samozřejmě nejrůznější terénní překážky. Koneckonců vysoké větrolamy z vysázených topolů nejsou výsledkem výpočtů z meteorologické mapy, ale pozorování a dlouhodobých zkušeností našich předků.
Názornějším příkladem je situace, kdy se nad nějakým místem zemského povrchu vzduch ohřeje a stoupá vzhůru. Na jeho místo se hned spodem tlačí chladnější vzduch. A jak jinak, než „průvanem“. Ostatně právě rozdílné oteplování moře a pevniny je příčinou pravidelných monzunových větrů.

 

BOBEK BY SE MOŽNÁ DIVIL
V jedné z kdysi populárních písní Pavel Bobek zpívá: „I kdyby krásnou vílu z hor mi sem přivál fén...“ Vzhledem k tomu, že slovo Föhn je německého původu a označuje teplý horský vítr, dá se s nadsázkou říci, že Bobkova víla by pocházela z Alp.
Meteorologové fén vysvětlují méně poeticky: „Označujeme tak teplý, poměrně suchý a nárazovitý padavý vítr v horských oblastech i v jiných částech země. Vzniká tím, že vlhký vzduch musí přetékat přes horskou překážku. Vzduch je nasycen vodními parami a na návětrné straně vzniká oblačnost, ze které pak prší nebo sněží. Vzduch vystupuje na vrchol a tím se ochlazuje. Na vrcholu je sice ještě nasycený parami, ale přebytečná vlhkost už vypadala na návětrném svahu. Vzduch pak začíná klesat a při tom se ohřívá. Oblačnost se odpařuje a zmenšuje a do údolí na závětrné straně pak padá suchý a teplý vzduch. Fénový efekt je tím větší, čím vlhčí byl původní vzduch a čím vyšší jsou hory, přes které musel vzduch přetéci.“ Takže se s fénem můžeme běžně potkat v Alpách, ale také v Karpatech či Tatrách.

 

TORNÁDO NENÍ HURIKÁN
Veřejnost si často plete tornádo s hurikánem. Meteorologický slovník praví: „Tornáda obvykle vznikají v instabilním vlhkém tropickém vzduchu pocházejícím z oblasti Mexického zálivu a vytvářejícím teplé sektory cyklon, které přecházejí nad jmenovanými územími. Oblaky druhu cumulonimbus, se kterými tornáda souvisejí, bývají uspořádány do pásů a tvoří typickou čáru nestability identifikovatelnou na družicových snímcích a při radiolokačních pozorováních. Tornáda se vyskytují v této oblasti i na studených frontách.
Termín tornádo se někdy používá jako označení pro podobné jevy například v západní Africe, ve východních částech Indie, v Austrálii, popřípadě i v Evropě, kde však zdaleka nemají takové ničivé účinky.“
Meteorologové považují tuto definici za překonanou a dnes už v podstatě nesprávnou. Přesto nám ale pomůže uvést na správnou míru častou mýlku, kdy veřejnost považuje tornádo a hurikán za totéž. Pacifický hurikán, japonský tajfun, australský willy-willy – to všechno jsou tropické cyklony, které tak efektně vypadají na satelitních snímcích. Meteorolog Martin Setvák na stránkách přírodovědného časopisu Vesmír píše: „Je třeba zdůraznit rozdíl mezi tornádem a tajfunem, hurikánem či cyklonem. Středoevropané si tyto termíny pletou. Hurikán, tajfun nebo cyklon jsou jenom různé názvy pro tropickou cyklonu, tedy obří vír o průměru několika set kilometrů, který vzniká nad teplými tropickými moři a trvá kolem jednoho až dvou týdnů. Tornádo je ve srovnání s ním trpaslík, jeho průměr se pohybuje v desítkách až stovkách metrů a po zemském povrchu nebo vodní hladině se prohání desítky sekund až několik minut (výjimečně i desítky minut). Tornáda ale bývají doprovázena dvakrát silnějším větrem než tropické cyklony, tudíž mohou lokálně způsobit výraznější škody.“
Celkově ale lidem více škodí tropické cyklony, tedy právě ony zmíněné hurikány, tajfuny a podobně. Je to jednak tím, že tropická cyklona během svého života zasáhne nesrovnatelně větší území než tornádo, a dále tím, že cyklony vzedmou mořskou hladinu a to napáchá další škody.

 

ŽÁDNÝ TREST BOŽÍ
Bouřka, stejně tak jako tajfun či orkán jsou tedy jen přirozenými jevy, za kterými nemá smysl hledat boží trest za lidské hříchy. Budeme-li jim rozumět, snadněji zabráníme škodám, které tyto přírodní fenomény s sebou přinášejí.
„Mluvíme-li o bouřkách,“ píše se v materiále, který vydal americký úřad National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) a Americký červený kříž, „tak mluvíme o velmi nebezpečném fenoménu.“ Tornáda, která z bouřek vznikají, mají podle tohoto materiálu každoročně na svědomí průměrně sedmdesát životů a tisíc pět set zranění. Blesky každoročně usmrtí osmdesát lidí a tři sta jich zraní a krupobití zničí majetek v hodnotě jedné miliardy dolarů.
Český hydrometeorologický ústav na svých internetových stránkách (www.chmi.cz/torn) uvádí: „Vítr sám o sobě pro člověka bezprostřední nebezpečí většinou nepředstavuje (snad až na nejsilnější tornáda). Nebezpečný je však svým působením na předměty a objekty, které člověka obklopují, případně v nichž se zrovna pohybuje. Za bouřek se nejčastěji prudký nárazový vítr vyskytuje na jejich čele, těsně před nástupem srážek. Zvláštní formou silného větru v bouřkách jsou pak tornáda nebo downbursty. Zatímco tornáda (z latinského tornare – točit se) se většinou vyskytují v oblasti beze srážek, pro downbursty jsou typické průtrže mračen většinou doprovázené krupobitím.“

 

NĚŽNÁ ŽENSKÁ JMÉNA
Existuje vtip: „Víte, proč se hurikánům dávají ženská jména? Protože dokážou napáchat stejnou škodu.“ Říká se, že na nápad pojmenovávat hurikány dostal George R. Steward. V jednom jeho románu tak začal svým „miláčkům“ říkat mladý meteorolog: „Mapa zahrnovala počasí téměř čtvrtiny severní polokoule... Antonia se pohybuje tak, jak očekával, Cornelia a ostatní se vyvíjejí normálně. Ani za nic by se šéfovi nepřiznal, že tlakovým nížím dává jména – dívčí jména. Ospravedlňoval si tento sentimentální vrtoch tím, že si v duchu představoval, že každá níže je skutečně osobnost a je snazší říkat si v duchu Antonia než střed nízkého tlaku, který byl včera na 420° severní šířky a 1750° východní délky,“ napsal Steward.
Logicky ale musel tento zvyk vzklíčit někde, kde je převaha chlapů. Přesně takovým místem je armáda. „Ženská jména začala všem tropickým bouřím a tajfunům systematicky dávat americká armáda v roce 1945, kdy vrcholila válka v Tichomoří. První byla tropická bouře Ann 19.–26. dubna, poslední jméno získal tajfun Norta z 22.–19. listopadu 1945,“ píší autoři knihy Meteorologie skoro detektivní. Dnes už ale tato jména nejsou výlučně ženskou doménou.

 

ALE PO NĚŽNOSTI ANI STOPY
A jak je to se škodou, kterou mají na svědomí cyklony pojmenovávané jemnými dívčími jmény?
Americká Federal Emergency Management Agency (FEMA) vede přehled hurikánů, které se smutně zapsaly do historie Severní a Střední Ameriky. Hurikán Agnes byl v roce 1972 příčinou mohutných záplav, které stály život 122 lidí na severovýchodě USA, způsobené škody dosáhly výše 6,4 miliard dolarů. V porovnání s hurikánem Camille ale šlo jen o letmý povzdech tropické cyklony, protože ta v roce 1969 zabila 256 lidí a vyšplhala se po Saffir-Simpsonově stupnici, která hodnotí sílu hurikánů, jak nejvýše to jen šlo. S větrem přesahujícím rychlost 200 mil za hodinu obsadila nejvyšší možnou příčku.
Ostatně smrtící tropická cyklona, ze které se v září 1900 vyvinul hurikán Galveston, si na svůj seznam smrti zapsala na šest tisíc jmen.
O 99 let později vznikl u afrického pobřeží hurikán Floyd. Prošel z Bahamských ostrovů do Severní Karolíny, odkud pokračoval podél pobřeží do Nové Anglie. Zanechal za sebou spoušť v hodnotě okolo šesti miliard dolarů. Následující deště a záplavy připravily o život více než padesát lidí.
Feministky mají v ruce argument, že jména hurikánů nejsou pouze ženská už víc jak sto let. Spravedlivé pojmenovávání tohoto jevu zavedli nejdříve Australané. První mužské jméno dostal hurikán Ray, který vznikl 17. listopadu 1975 v Indickém oceánu. Americké feministky dotlačily meteorologickou službu k tomuto kroku v roce 1978, tři roky po Austrálii.

 

VÍTR POMOCNÍK
Psát o destrukční síle větru a ani slovem se nezmínit o jeho příspěvku k lidskému pokroku by nebylo fér. Nebo vás nenapadlo při slově „vítr“ sousloví „větrný mlýn“? Využití větru je pradávné, koneckonců plachetnice tady byly dřív než větrné kolo.
Vynálezce větrného kola není přesně znám, ale archeologové dokázali, že se objevilo několik tisíc let před naším letopočtem v Orientě v persko-arabské oblasti. Zřejmě šlo o jednoduchý způsob čerpání vody v místech, kde je dodnes sladké vody nedostatek. Konečně dosud zachované zděné větrné mlýny v Moonu u Alexandrie jsou prý staré na tři tisíce roků. Také právě v Alexandrii byly dokonce větrem „poháněny“ i varhany. Různé fyzikální hrátky, kde vz duch a vítr tvoří jejich podstatnou část, popisuje kniha The Pneumatics of Hero of Alexandria, která vyšla už roku 1851 v Londýně.
Největšího využití se ale vítr dočkal v mlýnech. Nejstarší zmínka o nich pochází z roku 833, počátkem 12. století byl znám větrný mlýn ve Francii, roku 1274 v Nizozemsku. Z roku 1281 existuje zmínka v historických materiálech Strahovského kláštera, kde se píše, že „velký vítr zbořil mlýny na Petříně“.
Také Jednota českých matematiků a fyziků na svých stránkách píše: „V polovině 19. století se výrazně zdokonalila konstrukce větrných mlýnů v Anglii tím, že se vylepšily lopatky a autoregulační zařízení vějíře, kterým se lopatky udržovaly proti větru. Tradiční plátěné oplachtění větrných mlýnů bylo nahrazeno pružinovými plachtami odpovídajícími dnešním žaluziím, jejichž lišty se mohly otevírat nebo uzavírat, aby vítr buď procházel, nebo aby vytvořily plochu, do které se vítr může opřít...“
Plachty se pochopitelně dál vyvíjely. V mlýnech, které byly vybaveny těmito plachtami, mohlo být jejich řízení i zautomatizováno. Pod tlakem modernějších technologií využití větru v 19. století ustupovalo. V Čechách díky geografickým podmínkám není možné velké využití větrné energie, přesto tu určité rezervy jsou. Podle některých propočtů by se z větrů dala získat energie odpovídající 3–6 procentům celkové české spotřeby, která v roce 2003 představovala 55 359 gigawatthodin. Na to, že větrné elektrárny mají svou image, jasně ukazuje i úvodní internetová stránka největšího českého výrobce elektřiny. Zdobí ji právě sloup s větrnou vrtulí, jež dodává do sítě energetickou krev civilizace.

 

 


Jak se chránit
Vítr sám většinou nebezpečný není. Smrtící bývají předměty, které nese s sebou.
Základní bezpečnostní pravidla v případě silného (i třeba jen nárazového) větru jsou:
– Nezdržovat se v blízkosti větších stromů, u kterých může dojít k jejich vyvrácení nebo ulomení větších větví.
– V městských ulicích omezíme za silného větru pohyb poblíž vyšších budov, a to bez ohledu na typ střešní krytiny – vítr může utrhnout jak jednotlivé střešní tašky, tak kusy plechových střech. Je-li to možné, přečkáme nejprudší nárazy větru někde v uzavřených prostorách, nebo naopak na zcela volném prostranství.
– Dáváme si pozor na možnost pádu drátů elektrických rozvodů. Pokud dráty vysokého napětí leží na zemi, zásadně se k nim nepřibližujeme (v jejich okolí hrozí nebezpečí tzv. krokového napětí).
– Za jízdy autem snížíme přiměřeně rychlost – nečekaný boční náraz větru může vůz učinit neovladatelným, případně jej vytlačit ze silnice.
– Pokud nás prudký vítr zastihne na vodní hladině, snažíme se co nejrychleji dostat na břeh (alespoň pokud nepatříme k extrémním surfařům). To platí jak pro plavání (ve vlnách se můžeme rychle vyčerpat a utopit se), tak pro pobyt na různých menších plavidlech (možnost jejich převrácení, případně potopení).
zdroj: ČHMÚ

 

VÍCE NAJDETE
www.chmi.cz – stránky Českého hydrometeorologického ústavu – česky
www.chmi.cz/torn – stránky ČHMÚ věnované tornádům na území ČR – česky
http://www.chmi.cz/meteo/met_main.html – stránky ČHMÚ – úsek meteorologie a klimatologie – česky
http://meteorologie.aktualne.cz – stránky Meteorologie, klimatologie a hydrologie – česky
http://www.bwea.com – stránky The British Wind Energy Association – anglicky
http://www.fema.gov – stránky The Federal Emergency Management Agency – anglicky
http://www.nssl.noaa.gov/noaastory/book.html – stránky amerického vědeckého projektu pro odhalování zákonitostí tornád – anglicky
březen 2005
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group