ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

KONEC KRŮT V ČECHÁCH

Dávej pozor na její pařáty," křičí Jenda vzrušeně. "Má v nich sílu jako kanec." Pepa jí drží pevně kolem těla, ale krůta sebou v jakési předsmrtné agonii škube jako zběsilá. "Tak už na ní hoď ten pytel nebo mě ta potvora rozerve ruce."

Jenda rozhodí jutový pytel jako když natřásá duchnu, a snaží se ho přehodit krůtě přes hlavu. První pokus nevyšel. Jenda rozevlajepytel ještě jednou a jeho vnitřek pohlcuje třepotající se tělo nebohé krůty. Jenda šmátrá rukou po její hlavě a prostrkává jí dírouvyříznutou v rohu pytle. Šňůra se utahuje kolem nohou a spoutává už bezbranného patnáctikilového ptáka. Honem s ní do kůlny, a hlavou na katovský špalek. Krůtu teď pro změnu drží Jenda a tlačí na ní celé své tělo.

"Drž ji pořádně! Ať sebou neškube." houkne Pepa a bere do ruky sekeru. Mohutně se rozpřáhne a sekera přetíná v mžiku krk oběti. Hlava odletí ze špalku jako napjatá pružina a ze zbytku těla vytryskne gejzír krve. Krůta sebou v poslední smrtelné křeči neuvěřitelně silně škube. Pepa pouští sekeru na zem a vrhá se celou vahou svého metrákového těla na pomoc Jendovi. Oba dva jsou od hlavy k patě postříkáni krví.


BEJVÁVALO


Pro toho, kdo si umí představit krůtí řízky, může být
tento záběr přitažlivý.

Cítil jsem, jak mně krev stříkla do očí. Vykřikl jsem. Ale to už hlava krůta odletěla kamsi do věčných lovišť.

"Dávej pozor, ty nemehlo, nebo ti useknu ruku," uslyšel jsem kdesi v podvědomí rozčílený hlas otce. Myšlenky mě odletěly přes dálavy věků kamsi do dětství. Bydleli jsme v domku na předměstí malého městečka. K tomu patřila zahrada a stromy. A také domácí zvířectvo. Slepice, králíci a husy. Od útlého mládí jsem viděl, jak matka cpe husám šišky do krku. Jak se krmí slepice. Nebylo mi sice jasné, jak mohou žrát své vlastní skořápky, ale dělaly to. Dokonce se u toho mohly umlátit. Viděl jsem sousedovic Aničku, jak vyhání husy na pastvu. Říkávali jsme jí husopaska. (Tohle povolání už u nás asi definitivně vymřelo. Teď mě napadlo, jak by se mělo říkat děvčatům, která pasou krůty. Asi krůtopasky. Zní to dost podivně.) Oni měli mnohem víc dětí, a tak potřebovali větší množství zvířat. Občas jsem slyšel v jejich chlívku chrochtat prase. Viděl jsem, jak otec zabíjí králíky. Vzal je levou rukou za zadní nohy, nechal je chvilku pocukat až se uklidnili, a pak jim hřbetem pravé ruky zasadil mohutný úder do zátylku. Králík sebou naposledy škubnul. Někdy mu z nosu vytekl pramínek krve. Viděl jsem utínat hlavy slepicím. Když jsem byl větší, tak jsem je musel držet. Děda s babičkou měli dokonce kozy. A jako děti jsme se sestrou pili jejich mléko. Vůbec jsme si to neošklivili. Byl to normální běh života.

Dnes už vidí děti kozy snad jen v zoologické zahradě. Prase možná v nějakém televizním pořadu a krůty, husy a slepice, které nejsou asi zrovna atraktivní pro televizní nebo filmové zpracování, znají povětšinou jako zmrzlé koule, které kupují jejich maminky v supermarketu.


VELEŠICE

Vesnička někde na konci světa. Nechci vedle jejího názvu uvést jiný, dobře vystihující a hojně používaný výraz. Jaksi se nehodí do seriózního časopisu. Je sychravý podzimní den. Pro hlavní aktéry začíná rok co rok se opakující rutina. Pro mě se schyluje k malému dramatu. Budu svědkem něčeho, co jsem už hezkých pár desítek let neviděl, a co už v dnešní době vidí jenom hrstka lidí. Čtyři vykrmené krůty dnes skončí svou životní pouť.

Paní domu Anča se svou sestrou Zdenou a jejich maminkou, paní Roslerovou, už netrpělivě očekávají první dodávku. Anča se se svojí "kypsovkou" uvelebila na zahradní lavičce. Chlapi vezmou za nohy prvního macka a nesou ho ke stolu. Opatrně ho položí do ohromného džberu plného vařící vody. Po několika minutách ptáka otočí na druhou stranu, a pak už jsou ženské v plné zbroji připravené se na něho vrhnout. Je však příliš těžký, a tak Anča zakřičí.

"Pééépo, pojď nám ho dát na stůl!" Přiklušou oba dva, kapající krůtu chvíli podrží a pes Bosman kolem lítá jako utržený z řetězu. Ženské rituálně obstoupí obřadní místo a škubání se rozbíhá. Je to monotónní a docela obtížná práce. Po několika ptácích a hodinách už je to zrovna moc nebaví.

"Tak kdy budou jitrničky?" snažím se pozvednout jejich pokleslou náladu. Pustily se do mě všechny tři.

Jitrnice samozřejmě nebyly, ale takové krůtí řízky také nejsou k zahození.

. . . . .

Krůty a krocani jsou oblíbené vánoční jídlo v anglosaských zemích. Takový pečený krocan s nádivkou, pečenými brambory a spoustou dobrot kolem talíře dokáže s chuťovými buňkami dělat pravé divy. Nebo třeba v Mexiku, kde ho zahrabou s rozpálenými kameny na mnoho hodin do písečné země. Tam však dostane žaludek zabrat, protože se večeří až o půlnoci. Jak jsem si všimnul, i u nás začínají mít krůty větší odbyt právě o vánočních svátcích. Buď se amerikanizujeme, a nebo nám naše tradiční jídlo, kapr, už ne voní. On je totiž v Americe považován za rybu méně hodnotnou. Nebo je to tím, že jeho cena neustále stoupá. Ovšem cena slušně velké krůty vám v peněžence dokáže také udělat pěkný průvan. Každopádně krůtí maso je velice dobré a jemné. Dobrou chuť.
 
Únor 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group