ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NEOSOBNĚ OSOBNÍ VOSK

 

Při návštěvě Anglie, Holandska, Francie a dokonce i Ruska se málokdo nepodívá do muzea voskových figurín. Z voskově bledých tváří se dají číst dějiny dávné i ty docela čerstvé (jsou to vůbec už dějiny?). Světové a hlavně "domácí". České republice až donedávna voskový památník chyběl. Dnes tu je. Ale objevil se sám od sebe?

 

. . . . .

 

Sedím u kulatého stolu v baru s živlem. Muž, jak se dnes říká ­ středního věku, plný energie, nadšení, entuziasmu, v zubech žmoulá kouřící doutník. Poposedává nervózně na židli a svá vzrušená slova doprovází mohutnou gestikulací rukama. Připomíná větrný mlýn, ten muž v kostkovaném saku s nápadem, který pomalu, ale jistě realizuje. Proč by měly děti jezdit až do Anglie dívat se na voskového Robina Hooda. Muzeum voskových figurín bude tady, v Praze a bude v něm místo Jacksona Jágr!

. . . . .

 

"Nebylo to vůbec tak jednoduché, jak se zdálo. Projeli jsme všechna možná vosková muzea a... nic. Nikdo se s námi nebavil. Nikdo neporadil. Chtěli nám jen prodat figuríny," krčí rameny pan Kočík a rychle dodává: "A za nemalé částky. To si nemůžu dovolit."

 

A tak je celé muzeum od nápadu až po hotové postavy dílem domácím, českým. Cesta k vosku nebyla jednoduchá. Několikrát zavedla výrobce do slepé uličky. Jestli se skutečně podařilo objevit tajemství toho pravého vosku ukáže až čas. Zatím se vesele odlévá. Tedy odlévají ­ hlavy.

 

NÁROD SOBĚ

 

Cesta k dobré a věrné voskové figuríně začíná u sochařů, kteří vytvoří bystu dané osobnosti. Podobu hmotě dali ak. sochař Zdeněk Preclík, Tomáš Vejdovský, Radim Hanke a Radomír Šutera. To je první krok. Podle sochy se vytvoří sádrová forma a z ní lukaprénová, do níž se vosk lije.

 

Každý člověk je originál, každá figurína také. Třeba taková drobnost jako odstín barvy pokožky znamená, že pro každého adepta zvěčnění je namíchán individuální vosk. V dílně Jaroslava Jelínka se tedy míchá a zkouší a míchá a zkouší a odlévá. Tak to už by byla hlava.

...záběry z nového panoptika voskových figurín v pražském paláci RAPID

 

A tělo? To se z vosku nelije. Nad těly k voskovým dějinám se sklání Radomír Šutera st. a Rastislav Vajdák. Tvoří figuríny na míru. Zdálo by se, že je vše hotovo. Skutečně?

 

Práci si na tomto projektu našel i umělecký maskér Zdeněk Klika. Nalíčit tváře, zasadit oči, přidělat řasy a vlasy, obočí, ústa, někdy i zuby. A pak už jen nahé figuríny obléct do kostýmů.

. . . . .

 

Za dvoudílnými prosklenými dveřmi paláce Rapid rachotí pilky a voní lepidlo. Vše se připravuje na první návštěvníky. Na několika stovkách metrů čtverečních roste stará Praha, kde najdete třeba Libuši, Karla IV. nebo Rudolfa II, kousek dál potěší hospůdka se Švejkem, vlídně na vás pohlédne v knihovně zaneprázdněný Karel Čapek.

 

Do doby magické Prahy vtáhne kaleidiskopické kino PhDr. Radúze Činčery, autora známého kinoautomatu. Devítiminutový film dýchá dobovou atmosférou, tajemstvími a magičností.

 

Je několik týdnů před otevřením, když procházíme budoucím muzeem naší i světové historie ve vosku. Míjíme řemeslníky, kteří připravují školu pro J. A. Komenského. Kousek dál se dodělává sametový sál pro největší osobnosti tohoto století. Mezi dvěřmi jsme uviděli jasnou červenou barvu. Po pár krocích vstupujeme na tribunu světových diktátorů a představitelů komunistického režimu. Poslední kroky vedou do televizního studia, jež je připraveno pro naše politiky. Vracíme se a neodpustíme si alespoň jedno pohlazení gigantického Golema.

. . . . .

 

Zpět v Praze současné, kde nic není pohádkově snadné. "Některé z figurín mají samozřejmě ještě živé ̧předlohy?. V takovém případě jsme se rozhodli žádat vždy o dovolení. Zatím jsme neměli nějaké větší problémy," líčí Zdeněk Kočík, hlava projektu. "Chtěli bychom po pár letech expozici podstatně rozšířit a přemístit do Celetné ulice, kde jsme již koupili dům. Tam by mělo být mnohem více než 40 figurín, jako je dnes."

záběry z nového panoptika voskových figurín v pražském paláci RAPID

 


Velkorysý projekt. Proč? "Není nejdůležitější to, jak moc na tom vyděláme. Možná, že první roky budou v mínusu. Ale já chci mít i u nás v Čechách muzeum voskových figurín," se smíchem kouří pan Kočík doutník a potutelně dodává:"Ale peníze se taky hodí."

. . . . .

 

První muzeum voskových figurín v Čechách by už mělo od 29. 3. 1997 nabízet cestu historií.
 
 
Květen 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group