ikoktejl

  • Vychází Koktejl 10/2018

    Říjnový Koktejl je na stáncích od 27. září.

Soutěže

Soutěže KoktejluKvíz, čtenáři na cestách, předplatitelská soutěž... Každý měsíc mají čtenáři Koktejlu možnost hrát o ceny v našich soutěžích. Výherce, pravidla i ceny najdete zde.

Archiv vydání

Archiv KoktejlKoktejl je na českém trhu již dvacet let a počet jeho vydání překročil číslo 250. Kompletní archiv našich čísel je vám právě k dispozici k podrobnému prostudování.

Aktuální číslo

Sto a více stran reportáží, cestopisů, rozhovorů a rad vám pravidelně přináší náš měsíčník, magazín Koktejl. 

ZEMĚ NA VODĚ - STVOŘENÍ NIZOZEMSKA

"Když Bůh stvořil svět, zapomněl při tom na Holandsko. Holanďané neváhali, a svou vlast si stvořili sami," říká holandská průpovídka. Není tak daleko od pravdy. Země leží v nížinaté oblasti. Čtvrtina jejího území se nachází na úrovni 5 až 7 metrů pod hladinou moře, sedmina území má nadmořskou výšku do jednoho metru a jen dvě procenta leží výš než 50 metrů. Pouhý dva tisíce kilometrů dlouhý pás až 60 metrů vysokých a místy až 5 kilometrů širokých písečných dun zabraňuje vodě zaplavit a zpustošit holandské vnitrozemí. V minulosti se ale čas od času hráze protrhly, a moře bralo vše, co člověk často pracně získal. V období let 1248-1953 postihlo zemi celkem 20 přílivových katastrof. Boj s vodou o půdu i holé životy vedou obyvatelé Nizozemska po celá staletí. Zakládají stále pevnější hráze, nové průplavy a propustné přehrady, vysušují pobřežní bažinaté mělčiny a vytváří umělá jezera a zátoky. Bez rozsáhlého odvodňování by totiž dvě třetiny země, až na nějaký ten ostrůvek, mohly opět zcela zmizet pod vodní hladinou.


ZÁPAS O PŮDU


Bez důmyslného systému hrází by dvě třetiny země,
až na nějaký ten ostrůvek, mohly zmizet pod vodní
hladinou.

První úspěšné pokusy proti opakujícím se katastrofálním záplavám podnikali mniši v první polovině 13. století. Na lodích přiváželi písek a hlínu k přílivem nezalitým písčinám, oddělili s jejich pomocí kousek moře, řeky nebo jezera od břehu a ohradili jej hrází ve tvaru prstence. Z vnitřku hráze odčerpali vodu do kanálů, ze kterých vytékala do řek a pak do moře. Získali tak novou půdu - polder, což v holandštině znamená kus země obehnaný hrázemi, na kterém lze uměle regulovat úroveň vodní hladiny. Moře zatím ukládalo k hrázi vrstvy písku a jílu, a vytvářelo tak nové písčité břehy. Když ty byly dostatečně velké, postavili lidé kolem nich další nové hráze, a získávali tak další úseky země.

Průlom v zápase s vodou znamenal vynález větrného mlýna v polovině 16. století. Mlýn byl schopen odčerpávat vodu a umožňoval získávat půdu ve velkém. Další inovací byl pak počátkem 17. století vynález otáčivých ramen větrného mlýna, nastavitelných podle směru větru. V této době bylo rekultivováno první velké jezero (Beemster) v severním Holandsku: plocha 7020 hektarů byla za pomoci 42 větrných mlýnů odvodněna během čtyř let. Podobné projekty financovali většinou bohatí kupci z Východoindické a Západoindické společnosti, kteří považovali za dobrou investici uložit své zisky v novém odvětví podnikání. Vynález parního stroje ve století 19. a konstrukce velkých parních čerpadel umožňovaly získávat ještě větší plochy země - od vysušení Haarlemského moře (18 tisíc ha nových úrodných zemědělských půd), které neustále hrozilo zaplavováním Amsterodamu v polovině 19. století, až po myšlenku ovládnout moře Zuiderské.

PROJEKT ZUIDERZEE

Plány na přehrazení obrovského zálivu Zuiderzee a vysušení moře po etapách byly vypracovány již v 17. století. Teprve roku 1918 schválila nizozemská vláda plán ministra Lelyho. Cornelis Lely si spočítal, že vybudování uzavírací hráze bude úspornější než nákladná údržba hrází kolem celého Zuiderského moře. Práce na jednom z dosud největších vodních projektů realizovaných v Nizozemsku, vybudování 32 kilometrů dlouhé ochranné přílivové hráze spojující provincie Severní Holandsko a Frísko, trvaly po dlouhých přípravách bez přerušení pět let 1927-1935. Zuiderské moře bylo odříznuto od Severního a změnilo se v sladkovodní jezero IJsselmeer, pojmenované podle řeky IJssel, která se do jezera vlévá. Přítok vody z této řeky zbavil jezero slané příchuti. V klidných vodách jezera IJsselmeer, nezmítaných přílivem ani odlivem, bylo také snazší zakládat nové poldery. Jejich hráze nebudou vystaveny příboji a bouřím, mohou být tedy slabší a levnější. Získávání nové užitné půdy v oblasti IJsselmeer pak bylo prováděno v rámci státního projektu. Svou rozsáhlostí a důsledností se lišilo od všech dosavadních projektů.

NOVÁ ÚZEMÍ

Přibližně ve stejné době, kdy byla stavěna hráz, byl na severozápadě země rekultivován jako první Vieringermeerský polder (20 tisíc ha). Bylo zde založeno přes 500 farem s vlastním vodovodem, kanalizační jímkou, telefonní a elektrickou sítí. K tomu přibyly 4 vesnice, kam se nastěhovali učitelé, lékaři, obchodníci a zemědělští dělníci, celkem 8 tisíc lidí z různých koutů země. Mezitím už probíhaly práce na rekultivaci 2,5krát většího Severovýchodního polderu (48 tisíc ha). Také jeho území mělo sloužit hlavně k zemědělství. Urbanisté je doslova rozdělili podle pravítka - na 24hektarové obilnářské farmy, z nichž první vznikly v roce 1947. Práce na třetím, ještě větším Východním polderu (54 tisíc ha) se zemědělskou půdou přerušily záplavy v Zeelandu v roce 1953. Nedlouho poté se i do této nově utvořené "vzorové krajiny" nastěhovali první "vzoroví lidé". Mladí rolníci a rolnice byli vybráni na základě dotazníků, podobných těm ze sňatkových kanceláří. A zemědělství zatím zaznamenalo nebývalý rozvoj. O dvacet let později byla ukončena rekultivace polderu Jižní Flevoland (44 tisíc ha). Jelikož získávání zemědělské půdy již nebylo nezbytně nutné, vysvětlovaly se přeměny pobřežní krajiny na zemědělskou půdu přelidněností stávajících průmyslových oblastí. Podobně jako poslední a největší, zatím nezrekultivovaný polder Markerwaard (64 tisíc ha), který hostí zatím jen rákos a ptáky, měla oblast Jižního Flevolandu napomoci expanzi aglomerace kolem Amsterodamu a sloužit jako rezerva pro výstavbu satelitních měst a rekreačních oblastí, v zemědělství k pěstování technických plodin, a v budoucnu třeba i jako prostor pro leteckou dopravu (nový Shiphol).

Nedokončený polder Markerwaard považují v Nizozemsku za důkaz vítězství občanů nad technokraty a urbanistickými plánovači. Obyvatelé si po odvodnění tří oblastí a vysušení tří mořských zálivů začali uvědomovat, že voda může být v některých případech užitečnější než zemědělská půda. Poldery v Jižním a Východním Flevolandu splňují také v plné míře představy o vyvážené přírodní krajině. Kromě farem, vesnic a správních středisek s kavárnami, kiny, hotely, divadly, obchody, školami a vším, co k jejich životu patří, zde proto nalezneme také rezervace rostlinstva a vodních ptáků, rekreační pláže a střediska vodní rekreace, odchovny a revíry drobné lovné zvěře, vycházkové parky a lesy s rybníčky.

ŽIVOT POD NULOVÝM BODEM

Necelá polovina Nizozemska vznikla odvodněním nížinatých oblastí Koogen a Poldren a nachází se až šest metrů pod úrovní hladiny moře. Nizozemsko má také velké problémy s povrchovou vrstvou půdy. Rozsáhlé aglomerace měst v západní části území mezi Utrechtem a pobřežím Severního moře jsou vystavěny na bývalém močálovém podkladu. Takový povrch by nikdy neunesl váhu budov, jejichž stavební základy proto spočívají na kůlech. Pevný stavební základ se nachází v hloubce deseti metrů, moderní stavby jsou pak vystavěny na betonových kůlech zaražených až do hloubky sedmdesáti metrů.

Aby se země nestala krajinou močálů, je důmyslným odvodňovacím systémem, čítajícím na 20 000 odstředivých čerpadel, neustále regulována hladina vody v krajině. Pro případ nedostatku energie stojí v záloze stovky větrných mlýnů. Přebytečné srážky jsou odváděny z území prostřednictvím kanálů a řek. Není se proto čemu divit, že obyvatelé "Nízké země" po celá staletí bedlivě za každého přílivu a odlivu pozorovali změny hladiny vody. Měření prováděli podle fixního bodu - průměrné hladiny moře v Amsterodamu v 17. století. "Nulový bod" (NAP - Normaal Amsterdams Peil), který jako v prvním městě na světě zavedli v Amsterodamu, se stal základem k měření nadmořské výšky ve většině států západní Evropy.

V současnosti je území Nizozemska chráněno asi 3000 km pobřežních dun, přílivových hrází a mnoha přehradami. Ani tato "přírodně-umělá" obranná linie by dnes neochránila zemi před narůstáním příbojové eroze (abraze). Nizozemsko má proto, jako první stát na světě, počítačový scénář pro případ celosvětové katastrofy v důsledku tání ledovců. Stovky meteorologů a dalších specialistů nepřetržitě sledují pohyby vodní hladiny. Její nepatrné výkyvy uvádějí do pohotovosti tisíce dalších lidí a zařízení. Probírá se otázka organizace života v nouzovém stavu. Úřad pro hydrodynamické předpovědi se snaží preventivně rozšiřovat západní pobřeží nánosem vrstev písku. V záloze mají Nizozemci další plány: vytvořit devadesát metrů vysoké přehradní nádrže, či předsunout vlnolamy v oblasti severního proudění. Existuje mnoho možností, jak zvýšit ochranu země, záleží pouze na tom, zda je může státní pokladna uskutečnit. Ve výstavbě hrází a vodním inženýrství je totiž Nizozemsko bezkonkurenčně na prvním místě na světě.




JAK VZNIKÁ POLDER?

Jakmile je postavena hráz a její území odvodněno, je nadále nutné odčerpávat dešťovou vodu a vodu, která hrází prosakuje. Jinak by se půda během pár měsíců proměnila opět v jezero. Původně tuto funkci plnily malé propusti, které bylo možné za odlivu otevřít, a voda mohla odtékat. Jejich uzavření za přílivu naopak zabraňovalo přítoku vody. Po staletí prováděné odvodňování způsobilo stlačení půdy, a pokud hladina vody v polderu klesne na úroveň nižší, než je hladina vody při odlivu, přestávají propusti plnit svou funkci. Voda se pak odčerpávala za pomoci větrných mlýnů, v současnosti systémem čerpacích stanic.

Odvodněné území tvoří blátivá a neprůchodná hmota. Aby bylo vůbec možné oblast rekultivovat, vysévá se do této země nejprve rákosí, jehož kořeny zpevňují povrch a napomáhají odpařování vody. Po dvou letech se rákosí vypálí a pole se osejí plodinami (řepkou), které nevyžadují nasazení těžkých strojů, nebo slouží jako pastviny, přičemž stáda dobytka neustále udusávají půdu svými kopyty. Později se na nových územích pěstují obiloviny (pšenice) a až po pěti letech získává půda pevnou, asi 1,2 metru silnou horní vrstvu. Výsledkem je úrodná zemědělská oblast, která se pronajme farmářům. Majitelem půdy na rekultivovaných polderech zůstává stát.
prosinec 1999

You have no rights to post comments

Naši partneři

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group