ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

TAXIKÁŘI - NOČNÍ MŮRA PRAHY

Taxikařím léta, ale něco takového jako teď jsem ještě nezažil. Začalo to vlastně už před dvěma, třemi roky, když primátor Koukal zrušil zaběhnutý štafly na letišti. Dročkaři sháněli nový, lukrativní místa - a tak jako první obsadili Staroměstský náměstí. Deregulace cen to dorazila. Najednou se dalo jezdit za dvacet, ale i za tisíc korun kilometr. Kdo chtěl jezdit, musel začít platit tý úzký skupince, která štafly v centru obsadila. A začaly se rozdávat karty. Červený, zelený, zlatý. Podle toho, kdo kolik zaplatil, podle toho, jak byl aktivní při vytlačování těch, co neplatili..." říká taxikář, který se dnes skrývá. Už loni v prosinci, jako jeden z prvních, podal svědectví policii o brutálních praktikách neoficiální taxikářské společnosti Thorges. Dnes mu jde o život.


KDO ZA TO MŮŽE?

Taxikáři se strkali o zákazníky vždycky, dokonce i za první republiky, která dnes v našem podvědomí figuruje jako symbol pořádku. Sem tam nějaká ta hádka, občas facka jako vrchol konfliktu. Ale to, co vypučelo na povrch v pražských ulicích poprvé loni na podzim, nemá v dějinách naší taxislužby obdobu. Poprvé nabyl boj mezi taxikáři o nejlukrativnější místa podobu organizovaného zločinu, kdy takřka vojensky organizovaný gang ovládá lokalitu za lokalitou a vytlačuje postupně všechny ostatní jednotlivce a skupiny, soupeřící mezi sebou doposud "běžnými" metodami. A vnitřní struktura? Odstupňovanými "platbami" až příliš připomíná systém výpalného, tak známý z metod italské, ruské a jugoslávské mafie. Zaplať · a my tě necháme žít a podnikat!

"Na tomhle stavu se podepsala postupně celá řada věcí," říká Stanislav Bednařík, předseda Sdružení nezávislých taxikářů, které dnes reprezentuje zhruba pět set pražských "dročkařů". "V posledních letech dostal koncesi každý, kdo měl ruce, nohy a řidičák. Zatímco Praha unese podle našich propočtů maximálně dva tisíce vozů plus patnáct set dalších, které jezdí na zavolání · tedy tzv. dráťáků · ve skutečnosti tu dnes působí kolem pěti tisíc taxíků a další dva tisíce načerno, neregistrovaně. Nebyl by problém redukovat je, protože řada z nich počítá horentní ceny a zákazníky nevybíravě okrádá, jenže deregulace cen spolu s cenovým zákonem vzaly České obchodní inspekci z plachet poslední vítr. Všude ve světě zákon říká, že si podnikatel může navýšit cenu o určitou sumu, ať už je to třicet nebo sto procent. U nás říká jenom to, že si může cenu navýšit. Takže když chce dnes taxikář po zákazníkovi tři sta, pět set nebo dokonce tisíc korun za kilometr, vlastně nedělá nic protizákonného. Takže za co ho vlastně stíhat? Za co odebrat koncesi, i kdyby živnostenské úřady měly opravdu snahu koncese odebírat · jakože nemají."

"Já osobně pro deregulaci nebyl," tvrdí pražský primátor Jan Koukal, kterého dnes veřejnost i spousta taxikářů především viní z toho, kam situace dospěla. "Naše filozofie vždycky byla, že taxíky jsou součástí městské hromadné dopravy. A stejně jako nesmlouváte o jízdném při nastupování do autobusu nebo do metra, měl by cestující předem vědět, jaké jsou běžné cenové relace za kilometr u taxíků. Bohužel, o deregulaci rozhodlo ministerstvo financí a my jsme to na stůl dostali už jako hotovou věc. V tomhle směru vítám, že věc konečně přebral speciální policejní tým a že se s tím konečně začalo něco dít. V tomhle stadiu je to totiž skutečně už především policejní záležitost."

Kdo tedy nese vinu na tom, že problém taxislužby dospěl tak daleko? Že taxikáři, kteří nejsou členy Thorgesu, se bojí jet na místa obsazená Thorgesem, dokonce i když si je tam přivolá zákazník telefonem? Že jsou napadáni fyzicky, že se propichují pneumatiky, demolují auta, že vládne teror a zastrašování?

"Spousta lidí si myslí, že za to můžeme hlavně my," přiznává vedoucí odboru dopravy pražského magistrátu Ing. Pavel Fiedler, dnes už odvolaný z vedoucí funkce. "Ale je to jen z neznalosti věci. My neudělujeme ani neodebíráme koncese · to dělají příslušné živnostenské úřady. My jsme se tudíž nepodepsali na tom, že počet taxíků v hlavním městě tak narostl · a že se tím víc začali rvát o živobytí. My dokonce nerozhodujeme ani o stanovištích, o které dnes probíhá hlavní boj. To je záležitost Technických služeb, které měly za úkol vybírat od taxikářů na stanovištích poplatky a odevzdávat je do rozpočtu jednotlivých obvodů. Bohužel · taxikáři, kteří s Technickými službami smlouvy uzavřeli, neplatí, a ti ostatní, když viděli, že se nic neděje, neměli ani důvod zbytečně platit. Rozhodli se vzít organizaci provozu na stanovištích do vlastních rukou. A po svém."

KDO S TÍM NĚCO UDĚLÁ?

"Když jsme v noci jezdili po Praze a monitorovali radiostanice Thorgesu, vyslechl jsem toho dost, abych si udělal obrázek o tom, co je to vlastně za lidi. Stačí malý příklad: slyšeli jsme, jak na Malý rynk přijíždí cizí taxikář, jak se Thorgesáci dohadují, jestli má kartu nebo ne · a jak ho pak doslova vykopali," říká policista Jan S. Podle svých nadřízených pracoval příliš partyzánsky a byl posléze přeložen k jiné, méně kvalifikované práci. Pro spoustu taxikářů se ale stal · když ne přímo hrdinou · mužem, který naopak napravuje policii reputaci.

"Policie už mohla řešit situaci dávno," rozčiluje se Stanislav Bednařík. "Od loňského podzimu věděl každý, co se děje a od prosince měla první svědectví i videomateriály. Když jsem vedení pražské policie napadl, že nedělají nic, protože mají s Thorgesem důvěrné vztahy, málem stíhali mě!"


vojensky organizovaný gang ovládá lokalitu za lokalitou a vytlačuje postupně všechny jednotlivce a skupiny, soupeřící dosud "běžnými" metodami

"Odstíhat někoho není tak jednoduché, jako ho obvinit v médiích!" brání se Jan Vávra, šéf pražské kriminální policie. "Já osobně si myslím, že problém zrál dva tři roky. Takže tři čtyři měsíce, kdy jsme s ním konečně začali něco dělat, nejsou zase až tak dlouhá doba."

"Já si netroufám hodnotit, jestli nějaké zbytečné průtahy ze strany policie byly nebo nebyly," pochybuje primátor Jan Koukal. "Činnost Thorgesu má sice určité rysy organizovaného zločinu, ale právě proto je to komplikovaný problém. Důležité je proniknout až ke špičce ledovce, a tam · jak se obávám · panuje to, čemu se říká: důkazní nouze."

"V podstatě se neděje zase až tak něco zvláštního," tvrdí Jiří Kvasnička, šéf další vlivné skupiny pražských taxikářů. "Taxikařina v Praze je stejná, jen se změnily metody konkurenčního boje. Především proto, že od roku 1990 nikdo rázně nevystoupil a neřekl: bude to tak a tak. Prostě nebyl zájem ze strany státní správy něco řešit."

KDO TO ODNESE?

Panuje-li · co se týče minulosti a současnosti · stav vzájemného obviňování na jedné straně a alibismu typu "já nic, já muzikant" na straně druhé, pak v tom, co by se mělo udělat do budoucna, se kupodivu všichni víceméně shodují.

1. Dostat taxislužbu pod "jednu střechu" co se týče kompetencí. Ať už to bude ministerstvo hospodářství (které určí jednotná pravidla pro taxikáře v celé republice) nebo jednotlivé magistráty (které si vytvoří pravidla pro provozování taxislužby individuálně).

2. Odebrat pravomoci udělování koncesí jednotlivým živnostenským úřadům · neboli zrušit chaotický prostor pro lokální korupci · a zavést totéž (včetně odebírání koncesí) centrálně, tedy s lepší kontrolou.

3. Vyhlásit když ne přímo cenovou regulaci, pak tedy alespoň jakýsi "cenový strop", aby cena za kilometr odpovídala zhruba ceně jednoho litru benzinu; pak bude možné i postihovat předražování odebíráním koncesí, takže automaticky · pokud budou kontroly účinné a nezmanipulované · klesne i počet taxikářů v Praze na únosnou mez.

4. Ustavit pro udělování nových koncesí daleko přísnější pravidla než doposud. Včetně toho základního: aby nesměl taxikařit nikdo, kdo byl v minulosti trestán za násilnou trestnou činnost.

Překvapivě jednoduché, že? Zvlášť vzhledem k tomu, jak nepřehledný les problémů způsobil současnou situaci...

Zatím se zdá, že po prvních "výstražných výstřelech" kauza "pražská taxislužba" zase usnula. Vlastně neusnula. Koncem dubna zmizel ze scény Thorges a objevila se naprosto nová společnost: VIRTUS. S tímtéž seznamem členů, jaký měl předtím Thorges, a s touž vnitřní organizací · včetně systému různobarevných karet a s ním spojených privilegií.

"Za poplatky, které budou naši členové odvádět do společné pokladny, jim chceme poskytnout právní podporu," tvrdil na tiskovce nový šéf nové společnosti Ivan Hříbal. Proč budou poplatky tak různé, když právní podpora je stejná · na to už odpovědět nedokázal...

Takže bude-li po vás taxikář chtít v noci tisíc korun za kilometr (a levnější taxík nikde v dohlednu nebude), je to zcela v pořádku.
 
Červen 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group