ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PITBULOVÉ - MÝTUS A SKUTEČNOST

Fanatičtí příznivci pitbulů rozdělují psy pouze na dvě plemena: americké pitbulteriéry a curs · voříšky. Naproti tomu stejně fanatičtí odpůrci pitbulteriérů považují tyto psy pouze za krvavé bestie, neustále připravené někoho zmasakrovat. V lepším případě jiného psa, v horším člověka. A nejraději stařenku či dítě...


"PITBUL je buddha mezi psy", tvrdí chovatel Radek Kryštof

APOTEÓZA VERSUS KLATBA

Počátkem devadesátých let se v inzertních časopisech, novinách a odborných kynologických měsíčnících začaly objevovat inzeráty nabízející štěňata amerických pitbulteriérů. Často končily sloganem "tělo z ocele, srdce ze zlata". Ceny štěňat byly oproti zvyklostem astronomické.

Přibližně ve stejnou dobu se v tisku objevily články o pokousaných lidech a rozsápaných dětech, jejichž zranění způsobili američtí pitbulteriéři...

V roce 1994 maďarská vláda chov pitbulů zakázala (nikoliv ovšem jejich držení). Chov pitbulů je zakázán také v Holandsku a v Německu je třeba k držení všech plemen zvláštní povolení.

RADOSTI CHUDÉHO LIDU

Kdo ví, možná že za všechno mohou brambory. V roce 1845 postihl Irsko "bramborový hladomor". Úrodu základní stravy Irů zničila mandelinka bramborová, která se sem rozšířila ze Severní Ameriky. I následujícího roku se brambory neurodily a Irsko zachvátila agonie. Důsledky byly katastrofální. Dva a půl milionu Irů emigrovalo. Ti, kteří neměli prostředky na cestu do Ameriky, odešli do Anglie a zabydleli se především v oblasti Staffordshire. Anglický zákon z roku 1835 přikazoval, že rodina s menším příjmem než 40 šilinků ročně nesmí vlastnit loveckého psa. Chudé rodiny proto chovaly na obranu před divokou zvěří psy menších ras (terriéry) a nazývaly je pitteriéry. Jedinou zábavou a radostí chudého irského lidu byly psí zápasy (pit = aréna), kde jejich čtyřnozí miláčci prokazovali svou odvahu a neporazitelnost. V chudinských čtvrtích bojovali pitbulové jen pro prestiž svou a svých pánů, zatímco mezi zbohatlíky za veliké peníze.

Další vlna emigrace přivedla Iry do Ameriky a na palubě lodí s nimi cestovali i jejich oblíbení psi. Přistěhovalci přivezli s sebou kromě svého chudičkého majetku i svůj způsob zábavy, a tak i v zemi neomezených možností drželi psy pro boj v aréně. Irové chovali čtyřnohé bojovníky především v okolí Bostonu a do přístavů východního pobřeží byli dále dováženi angličtí a skotští bojoví psi.

Osadníci na svých farmách vlastnili psy zejména k ochraně dobytka a dávali proto přednost větším plemenům, která lépe vzdorovala kojotům a vlkům. A tak se do krve původních bull-and-terriérů z Britských ostrovů přimísila krev větších a těžších plemen. Psi farmářů byli známi pod označením American bull terrier, Staffordshire terrier nebo Yankee terrier.

V roce 1898 zorganizoval milovník psích zápasů a chovatel psů C. B. Bennet první oficiální registraci bojových psů a začal je pod jménem American Pit Bull Terrier zapisovat do plemenné knihy United Kennel Club. Bennet také stanovil pravidla pro boj psů v arénách a standard plemene, který pro americké pitbulteriéry platí prakticky nezměněn dodnes.

SERŽANT STUBBY

Obrovskou popularitu a zájem ve Spojených státech amerických zažil pitbul v průběhu první světové války. Každé číslo magazínu Life obsahovalo karikaturu pitbula v záhlaví nejdůležitějších článků. Nejznámějším americkým psem se stal pitbul Stubby, který dosáhl hodnosti seržanta a byl poctěn medailemi za varování před plynovým útokem a za zadržení německého špiona. Stubby byl krásný zlatavý pes s bílými odznaky.

Na dobovém plakátu jsou válčící armády zastoupeny psy, typickými pro konkrétní země. Americká armáda je na něm prezentována pitbulteriérem.

V roce 1921 byl v Kansasu založen chovatelský klub pro chov amerického pitbulteriéra (APBT) a jeho předseda F. L. Dunable vytvořil oficiální standard plemene.

CHOVATELSKÉ LEGENDY

Za největšího chovatele amerických pitů všech dob bývá považován John P. Colby, Ir, který se do Ameriky přistěhoval v roce 1900. Přivezl s sebou čistokrevné psy legendární linie Old Family. Vyšlechtil mnoho špičkových jedinců, kteří posloužili mnohým chovatelům jako chovný základ k vytváření nových linií.

Za druhého chovatelského velikána pitů je považován Earl Tudor, narozený v roce 1893 v Richmondu ve státě Kentucky. Jako mladík se Tudor zabýval boxem a byl nejlepším přítelem světové boxerské jedničky Jacka Dempseye, který choval pity. Tudor pitbulům zcela propadl a prvních psích zápasů se zúčastnil už v roce 1915. Tudorovým nejslavnějším psem byl Old Black Jack, který zvítězil v sedmnácti zápasech. Ze světa psích zápasů odešel Earl Tudor ze zdravotních důvodů v roce 1965. Většinu svých pitbulů rozdělil nejslavnějším americkým chovatelům. Chovem pitů se pak zabýval už jen pro svou radost až do své smrti v roce 1977.

GAME

Zlatý pitbul útočí na figurantův rukáv jako blesk. Tvrdý zákus a drží. Ač létá vzduchem a je tlučen prutem, nepustí. Pouští až na povel a vzápětí se mazlí s tříletým chlapcem.

"Pravý pitbul má neuvěřitelně vyrovnanou povahu," říká chovatel Radek Kryštof. "Před mnoha lety jsem začal s německými ovčáky, choval jsem dobrmany a černé ruské teriéry. Věrný zůstanu jedině pitbulům. Pitbul je král mezi psy."

Pitové mají k lidem neobyčejně přátelský vztah, což je dáno i faktem, že byli trénováni ke psím zápasům a museli se snadno nechat lidmi ošetřit. Odborníci tvrdí, že možnost, aby pitbul napadl člověka, je tisíckrát menší než u psa jiného plemene. Avšak pokud k tomu dojde, je tisíckrát nebezpečnější.

Příznivci pitů si na svých psech nejvíce cení "game" · bojovnosti. Pod tímto pojmem rozumějme zápal pro bojový kontakt s jiným psem bez ohledu na výhru či prohru, bojovnost, vytrvalost, odolnost a schopnost snášet bolest. Právě neuvěřitelná schopnost snášet bolest vedla k domněnkám, že pitbulteriéři mají snížený práh bolestivosti. Není tomu tak. Za všechno může · game. Touha po boji je u pita silnější než samotná bolest.

PSÍ ZÁPAS

Psí zápasy jsou v civilizovaném světě zakázány. Navzdory tomu se všude v civilizovaném světě konají. Samozřejmě ilegálně.

Američtí pitbulteriéři vstoupili do mikrosvěta české kynologie na přelomu let 1989 a 1990, kdy první importy přivezli chovatelé Zoran Samsa a Radek Kryštof, kteří ostatně patří k nejvýznamnějším českým chovatelům dodnes. A za nějaký čas se psí zápasy počaly konat i u nás, třebaže podle paragrafu 203, odstavce 1.2 trestního zákona může být organizátor těchto zápasů odsouzen až na jeden rok odnětí svobody.

Pravidla zápasu jsou přesná a složitá. Vyberme jen několik zajímavostí:

Strana ringu měří nejméně 14 stop (4,2 metru) a je dřevěné konstrukce. Před zápasem se psi koupou a majitelé myjí vždy soupeřova psa (mytí zamezí obavám, že srst byla napuštěna hypnotikem). Oba psi se myjí ve stejné vaničce a ve stejné vodě. Soupeři zápasí ve stejných váhových kategoriích. Atd.

Jaký má na psí zápasy názor chovatel Radek Kryštof?

"Zápas · to je mýtus kolem amerického pitbulteriéra, který spojuje prvky pozitivní i negativní," říká. "Osmdesát, devadesát procent veřejnosti vidí pod pojmem zápasy jen ty negativní prvky. Je však nutno si uvědomit, že právě boj modeloval ty povahové vlastnosti pitbulteriéra, pro které si ho dnes lidé pořizují, a pro které jej obdivují: vysoký psychický a fyzický fond, možnost využít pita jako sportovního sparingpartnera a jako kamaráda. Díky psím zápasům nemá pit agresivitu vůči lidem. Je jenom smutnou tečkou osudu, že se zákazem psích zápasů začne snižovat kvalita těchto zvířat. Psí zápasy se ovšem u nás konají. Nemají však nic společného s tradicí, profesionalitou a zejména se starými pravidly. Když cokoli ve společnosti zakážeme, tak se toho chopí úplně jiná garnitura lidí, a to je velké neštěstí. Psí zápasy je nutno chápat globálně a s vědomím historie. I Puškin stál proti někomu se zbraní v ruce a bylo to džentlmenské vyrovnávání sporů."

JUMP

Sobota 30. září roku 1995. Nad Brněnskou přehradou se v silném nárazovém větru ženou oblaka. Kolem vysokého stavebního jeřábu, který obhospodařuje K. I. Bungee Jump, je podezřele živo. S televizním štábem Novy čekáme na velkou světovou premiéru. Radek Kryštof se rozhodl testovat nejen svou ženu Danielu, ale především svého pitbula Samsa?s Kid Krakena při bungee jumpingu. Proč?

"Abych dokázal nám i široké veřejnosti psychickou vyrovnanost plemene, dokonalou souhru a důvěru člověka a pita," odpovídá Radek Kryštof.

Ale to už jeřáb zaskřípe a odvážlivci se pomalu vznášejí k zamračené obloze. Rameno jeřábu se natáčí a zastavuje vysoko nad vodní hladinou. Na břehu sborově diváci odpočítávají: "Pět, čtyři, tři, dva, jedna · jump!"

Daniela skáče, lano se napíná, mohutný zhup a obě těla · lidské i psí · jsou znovu vržena vzhůru. Diváci tleskají a je slyšet nadšený pokřik Daniely: "Hodný pejsek, hodný pejsek..."

Názory na pokus byly různé. Od obdivu až k zatracení. Někteří lidé chtěli dát Radka Kryštofa k soudu, jiní chtěli po Krakenovi štěně...

TRÉNINK

"Kondiční trénink bereme opravdu vážně," tvrdí držitel trojnásobného vítězství triatlonu pitbulů, šestnáctiletý Vladimír Sládek. Jeho fenka Krystof?s Joy uběhne v tréninku vedle kola non stop až šedesát kilometrů.

Pevnou svalnatou šíji procvičují chovatelé svým svěřencům na pryžovém kruhu. Pit miluje přetahování. Zakousnut do pryžového kruhu vydrží viset bez nejmenších problémů dvacet minut, někteří jedinci i hodinu.

Rychlý pohyb vpřed trénují američtí chovatelé na trenažéru. Podobné přístroje se v poslední době objevují i u nás. Pes se v postroji upoutá na trenažér, na protilehlém bodu se upevní návnada. Pes se snaží na návnadu dosáhnout a svým pohybem roztočí kroužky a pryžový pás, který jej otáčením nutí k rychlému pohybu. Američtí pitbulteriéři mají rádi rychlý pohyb a brzy návnadu ani nepotřebují.

Dalším speciálním přístrojem pro trénink je Spring Rolle (kolotoč). Na této tréninkové pomůcce je pes rovněž upoután a běhá v kruhu.

Zajímavostí je, že v amerických chovných stanicích · a dokonce i v některých českých · trénují pitové takřka neustále. Jsou totiž přivázáni ke svým boudám těžkými řetězy. Řetězy fen váží čtyři až sedm kilogramů, řetězy psů sedm, deset i více kil. Takto držení pitbulové vlastně bez ustání posilují. Podmínkou však je, aby chovatel měl celou smečku. Mezi psy musí existovat komunikace, rozptýlení a neustálý postřeh. Pitbul s těžkým řetězem na krku · to není zrovna podívaná pro milovníky psů. Odborníci ovšem tvrdí, že k tomu chovatele dovedla mnohaletá zkušenost.

 

Maurice Maeterlinck napsal: "Jsme sami, naprosto sami na téhle planetě, uprostřed všech forem života, které nás obklopují. Jedinou výjimkou je pes, jenž s námi uzavřel spojenectví."

Bavorský tisk uvedl žebříček napadení lidí psem: vedou v něm německý ovčák, jezevčík, rotvajler a kokršpaněl.

Pro americké pitbulteriéry platí totéž, co pro ostatní psí plemena: psa může zkazit jen a jen člověk.
únor 1998

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group