ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ŽIVOT V PRAVÉ ZATÁČCE

Pohled z ptačí perspektivy se nikdy neomrzí. Vidíte jaksi globálně. Kombajn ukusuje nekonečný lán pole, umělé zavlažování vytváří výseče mokré hlíny, žlutá políčka tvoří mozaiku, modře svítí bazény na domech. Posekaná tráva připomíná srst divokého zvířete, jako by planeta byla živý organismus. Vidíte stín vaší Cessny šinoucí se po zemi i stíny, které vrhají na krajinu mraky. Ale co je důležité, letecká archeologie umožní zasvěceným vidět neviditelné. Na polích jsou to jen málo patrné tmavší a světlejší fleky a obrazce. Ve skutečnosti objevujete tisíce let pohřbenou vlastní minulost.

PROJEKT EVROPSKÉHO FORMÁTU

"Teoreticky jsme začali s projektem leteckého průzkumu roku 1991," vzpomíná PhDr. Martin Gojda, vedoucí projektu letecké archeologie v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky. Čtenáři Koktejlu znají jeho letecké snímky "krajiny anglického dávnověku" i významných českých nalezišť. Koncem srpna jsem se za ním konečně vypravil zjistit, jak se taková letecká archeologie dělá na vlastní kůži. "V roce 1994 jsem dostal tříletý grant. V rámci tohoto grantu jsme ročně nalétali v průměru zhruba třicet hodin. Občas takovým způsobem, že jsme létali pět hodin v kuse. Od loňského roku, kdy jsme získali takzvaný komplexní projektový grant Grantové agentury České republiky na roky 1997-2002, je všechno jinak. V rámci tohoto grantu máme prostředky na to, abychom si pořídili a provozovali naše vlastní průzkumné letadlo. Bez problémů můžeme nalétat, když vezmeme v úvahu veškeré náklady na údržbu letadla či benzin, kolem 150 i více hodin za rok. Takže já mám za letošek nalétáno to, co předtím za tři, čtyři roky. Do roku 2002, kdy bude projekt trvat, chceme prostředky na vlastní letecký průzkum pochopitelně co nejvíce využít. Teď, začátkem srpna, kdy už se plně rozjela sklizeň obilí, už nám sice končí sezona, v níž pohřbené objekty objevujeme pomocí vegetačních příznaků," povzdychl si archeolog, "ale začali jsme velice intenzivně létat v zimních podmínkách. Vzniká nám mimo jiné i úplně jiný typ dokumentace, archiv se obrovsky rozšiřuje."

Jedním z důležitých kroků tohoto rozšiřování je i digitální kamera, kterou má tým letecké archeologie k dispozici. Umožňuje snímat objekty v dokonalém digitálním záznamu, splňujícím mimo jiné i například nároky na televizní projekci. Navíc v prakticky nezničitelné formě. Umožňuje natáčet ve špatných světelných podmínkách, které překračují hranice publikovatelnosti i na citlivý klasický fotomateriál.


...
PhDr. Martin Gojda předpokládá, že z mnohahodinových leteckých záznamů se vystříhají záběry pro filmový dokument o podobách pravěké, středověké i současné kulturní krajiny, a není důvod tomu nevěřit.

JAK VYUŽÍT ARMÁDU

Cessna již byla připravená na letňanském letišti, ale ještě před hodinou nebylo jisté, jestli dnes vůbec poletíme. Určující je totiž počasí. Ještě ráno se upřesňuje, jestli start bude, nebo ne, jestli nebude pod mrakem, kdy vzhledem k nedostatečnému osvětlení zemského povrchu jsou objekty archeologova zájmu obtížně rozpoznatelné.

"Jsou situace, kdy člověk přijede na letiště a teprve tady se rozhoduje, jestli se poletí. Pro mě tato skutečnost naštěstí nehraje významnou roli," pochvaluje si vědec, "jelikož bydlím deset minut autem od letiště v Letňanech. Je to obrovská výhoda, protože kolegové - nejen v Čechách a na Moravě, ale i jinde v Evropě - většinou jezdí na letiště tři čtvrtě hodiny i hodinu."

Právě koncem loňského roku se v Praze konala velká konference o letecké archeologii. Potvrdilo se to, co bylo již dříve zřejmé. Nejmarkantnější nárůst nových informací v oboru je evidován v takzvaných nových spolkových zemích Německa, tedy bývalé NDR, kam svou aktivitu zaměřil Otto Braasch, živá legenda soudobé letecké archeologie. Bývalý špičkový pilot velkých letadel "na penzi" si koupil vlastní Cessnu a tráví na výzkumných letech snad více času než na zemi. Za pouhé čtyři roky objevil a fotoletecky zdokumentoval 6288 lokalit. Hned za ním se patrně řadí ve střední Evropě právě Česká republika. A nejen ve střední Evropě. Vlastní letadlo určené k průzkumu historické krajiny a její fotodokumentaci z ptačí perspektivy má k dispozici jen proslulá britská univerzita Cambridge a ta je ještě na rozdíl od doktora Gojdy využívá převážně ke komerčním letům. Doktora Gojdu zajímá věda do té míry, že jen velmi zřídka mu učaruje krása krajiny, aby na velkoformátový Pentax anebo jeden ze dvou Nikonů, které létají "luftem" s ním, obětoval políčko filmu bez vědecké a dokumentační hodnoty. I přesto získal v nedávné mezinárodní soutěži první místo za nejlepší "umělecký" snímek krajiny z ptačí perspektivy. O své práci vypráví se zaujetím: "Efekty v půdě mohou být různého charakteru, člověk přímo ve vzduchu pozoruje a zároveň rozhoduje, co bude považovat za případný objev, a tudíž jej bude dokumentovat."

Zajímalo mě, do jaké míry se využívá družicových snímků, které dnes například NASA nabízí po Internetu.

"Samozřejmě se určité aplikace provádějí, ale je to specifické v tom, že družice vám mohou komplexně zmapovat velkou plochu, zatímco my už máme vytipovány určité oblasti, které pak prohledáváme podrobně," vysvětluje doktor Gojda. "Průzkum se provádí hlavně podél středního a dolního toku Labe, dolní Ohře, a dolní Vltavy, kde jsou lehké písčité a štěrkové půdy, nejvhodnější prostředí pro tvorbu porostových příznaků. Navíc jsou to oblasti v Čechách odedávna nejhustěji osídlené."

Dalším aspektem je samozřejmě vývoj počasí v jarních a letních měsících (čím větší sucho, tím lépe se pohřbené objekty identifikují), vegetační období, úhel pohledu, úhel dopadu slunečních paprsků. "Nalétáváme lokalitu třikrát, čtyřikrát, změnou úhlu se změní i vzhled objektu."

Spíše než archivu NASA se využívá tuzemský vojenský archiv v Dobrušce. Mají tam kolekci kolmých vertikálních snímků z celých Čech. Tisíce negativů pro mapovací a vojenské účely. Když si objednáte nějaký úsek z republiky, zašlou vám zvětšeniny.

"V rámci projektu máme dva, tři makroregiony, které se vyplatí nechat nazvětšovat - i v různých fázích a obdobích. Jsou tu i snímky z období před kolektivizací, kdy krajina byla ještě rozčleněná mezemi a vypadala úplně jinak."

JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI PILOTA

"Tomáš je pilot par excellence," obdivuje doktor Gojda muže v bílém, který tvoří druhou polovinu výzkumného týmu letecké archeologie. Nejde jen o to, že tráví na letišti i soboty, neděle, takže není žádný problém letět o víkendu. Zkušený pilot Tomáš Janíček už získal také určitou vědeckou zkušenost, a tak začínají být lety efektivnější. "Já sedím s fotoaparátem po pravé straně, hlídám jen pravou stranu a nemohu přes něj vidět," objasňuje PhDr. Martin Gojda. "Protože většinou se hledá podél vodních toků, museli bychom letět dvakrát po každé straně. Ale když umí hledat i pilot, můžeme letět středem a kontrolovat každý jeden břeh. Tím se ušetří spousta času, a tudíž i peněz."

Pilot nezůstává v lichotkách nic dlužen: "Doktor je jeden z nejodolnějších lidí, které jsem měl vedle sebe v kabině za těch pětatřicet let, co létám. To co on, nevydrží nikdo. Průměr je okolo hodiny, pak se dělá špatně i některým vojenským pilotům, kteří jsou zvyklí na krátké lety. Doktor Gojda vydrží klidně pět hodin." A čím je pro pilota práce pro leteckou archeologii zvláštní? "Já jsem jednou z legrace říkal, že napíšu knihu ,Strávil jsem život v pravé zatáčce'. Aby mohl doktor fotit, létá se neustále v pravé zatáčce. Nalétávám k objektu, buď se dohodneme, že se nám to líbí, před zatáčkou se vyhodnotí taková ta souvztažnost k místním orientačním bodům - jestli tam není vedení, dráty, a tak dále, při další zatáčce se soustředím už na průzkum, musím vlastně identifikovat krajinu, a teprve třeba na pátou zatáčku se začne fotografovat objekt. Ještě na další zatáčku se natáčí digitální kamerou. Když letíme čtyři hodiny krajem a já pořád kroužím doprava, tak říkám: ,Martine, prosím tě, můžu si udělat zatáčku doleva?'"

NENECHAT SE STRHNOUT

Přeletová rychlost je 90-100 mil pracovní 80-75 mil - "aby to bylo snesitelné," říká pilot. V kilometrech to znamená pracovní rychlost tak 100 až 110 km/hod a přeletovou asi 160 km/hod. To vše ve výšce zhruba 300 metrů nad terénem. V některých lokalitách, které je potřeba fotografovat, někdy pouze 150 metrů, ale níž ne.

"Je to dáno především bezpečností," vysvětluje pilot, "jinak by letecká archeologie ve střední Evropě utrpěla obrovskou ztrátu," dodává a nepřehání.Pro pilota je rozhodující zkušenost, která se dá shrnout také tak, že se pilot nenechá přemluvit fotografem k něčemu riskantnímu.

"Když mu řeknu, že bych chtěl něco vyfotit, a on namítne, že to nejde, tak prostě neriskujeme a nebudeme to dělat," vysvětluje doktor Gojda. "Nemá cenu udělat krásné fotky dvakrát za sebou a potřetí tam zůstat," dodává pilot.

"V LUFTU"

Odstartovali jsme hladce, daleko za námi a pod námi zůstaly letištní hangáry, domečky předměstských čtvrtí Prahy, Brandejs, zeleně kadeřavé lesy, stříbrné stužky řek, a konečně vidíme to, co je hodno archeologova pohledu. Pole s podivnými barevnými skvrnami. Tato metoda archeologického průzkumu se ne nadarmo nazývá PROSPEKCE. Nestačí se jen dívat. Musíte PÁTRAT a musíte VĚDĚT. Odměnou vám jsou informace o pohřbené krajině. Odborně řečeno, existuje několik způsobů přímé a nepřímé indikace - ať už je využíváno "půdního kontrastu", anebo indikujete nepřímo, pomocí "vegetačních příznaků". Vynecháváme nadějné skvrny, které ale mají na svědomí položené kabely anebo bývalé stožáry jakéhokoliv vedení. Vyloučíme zvláštnosti vzniklé geologicky (můžete například objevit zaniklé říční meandry) i ty, které jsou rovnoběžné se silnicemi a cestami, neboť jsou to pravděpodobně pozůstatky po stavbách mladšího věku.

Pozoruhodná jsou naopak místa, která svědčí o tom, že stavba stála šikmo k silnicím či polním cestám, anebo přímo přes cestu. Teď už toho moc nezbývá. Jen tisíce let staré památky na římské legionáře, slovanská hradiště, keltské oppidum, hrobky našich pravěkých předků. Co z toho doktor právě objevil? Kroužíme okolo nové lokality pětkrát v pravé zatáčce.

"Přinesl jste nám štěstí," říká povzbudivě pilot a všichni se společně díváme novýma očima na tisícileté pozůstatky v krajině. Vnímáme České středohoří, jaké bylo předtím, než lidé začali mýtit lesy, aby mohli pěstovat obilí.

Pátrání pokračuje směrem na Roudnici a dále k Řípu. Některá pole jsou už sklizena a znaky zmizely, na jiných se naopak právě dnes mohou objevit. Například přezrálý ječmen prozrazuje pohřbené památky světlejším zabarvením klasů, než jaké mají ostatní na stejném poli. Sklon horních částí klasů totiž odráží jinak sluneční paprsky.

Cessna je zdánlivě velmi pohodlný dopravní prostředek, jakýsi letecký taxík. Ale ne náhodou vás pilot kromě bezpečnostního pásu upozorní také na typický papírový pytlík s impregnovaným vnitřkem, kdyby se vám neudělalo dobře. Průměrný člověk vydrží prý hodinu. Já vydržel asi o pět minut déle. Podle pokynů jsem se díval na oblohu před sebou a trochu mě to uklidňovalo, ale jen do příští pravé zatáčky. Právě jsme proletěli okolo Řípu, asi ve stejné úrovni jako rotunda, a mířili v poměrně ostrém úhlu vpravo dolů.

"Podívejte, tady pod námi je obora s jeleny," ukázal mi pilot v dobré víře. Jelínci vypadali z té výšky jako nějaký hmyz. Pak už to šlo rychle. Naštěstí jsem stačil pytlík připravit včas.

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group