ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JAK SE V ČECHÁCH KRADOU AUTA - BALKÁN NA KAŽDÉM PŘECHODU

Člověk se někdy dostane do prekérní situace. Mrazivým ránem spěchá autem do Prahy. Dorazí na parkoviště a s úmyslem přečíst si parkovací podmínky nechá běžet motor, klíček s imobilizérem samozřejmě v zapalování. Roztržitě vystoupí a zabouchne dveře vozu. Klap. Servomotorky imobilizéru zřejmě vinou mrazu selhaly, motor tiše přede, ale vůz je beznadějně zamčený. Co teď? Telefon! Spásné číslo firmy zabývající se otevíráním zamčených vozů. Servisman se prokazuje firemní průkazkou a policejní licencí ke specifické činnosti, která je doménou zlodějů aut. "Otočte se na chvíli zády, prosím vás. Tenhle typ jsem ještě neotvíral." Pár minut a hotovo! Nekonečná vděčnost (včetně poplatku) je na místě. Trochu to připomíná idylické doby čapkovských kasařů, které si policie zvala k odmykání nedobytných trezorů...

 


Zaparkovaná auta na nočních
ulicích bez zvláštního zajiště-
ní (alarm, zámky převodovek
či uzamčené volanty) vybízejí
k tomu, aby se o ně začali
zajímat jak drobní zlodějíčci,
tak organizované gangy.
JAK DOVNITŘ?

Množící se krádeže aut na českém území jsou méně idylické. Bohužel, o to vynalézavější a častější. Za loňský rok bylo v České republice nahlášeno 9766 krádeží aut, objasněno bylo ale pouze 582 krádeží, což činí smutných 5,96 %. Čísla zatím tedy hovoří ve prospěch zlodějů, jejichž metody se pokusím objasnit.

Nejprostším, ale zároveň "mistrů řemesla" nehodným způsobem vniknutí zůstává vyražení bočního okénka nebo vpáčení pod kliku u zámku. Čistší a elegantnější je u starších vozů, hlavně u škodovek, vyháčkování zahnutým drátem vsunutým do dutiny dveří po vytažení těsnicí lišty. Tato metoda však na modernější typy neplatí. Vystřídalo ji dnes patrně nejrozšířenější "kladivo". Ocelovou tyčí, která má na jednom konci závaží a rukojeť a na druhém samořezný šroub, se jediným škubnutím vytáhne celý neporušený zámek na straně spolujezdce, u víčka nádrže, případně kufru. Podle zámečku jsou lupiči schopni během pár desítek minut vypilovat přesný klíč. Vytrhávání zámku na straně spolujezdce má svoji logiku. Přijde-li řidič k autu dřív, než je hotov nový klíč, často si chybějícího zámku na opačné straně vozu nevšimne. Lupiči pak auto sledují a čekají na příští vhodnou chvíli, kdy operaci dokončí.

Většinou si vybírají auta nevybavená alarmem či imobilizérem. Jenže vyspělé gangy si obvykle poradí i s těmito nástrahami. Je-li volant uzamčen speciální tyčí, zloději ho přeříznou a tyč svléknou. Kvalitnější zábranu překonají zmrazením kovu tyče tekutým dusíkem. Tyč vlivem vysokého mrazu zkřehne a dá se lehce rozlomit.

Způsobem, který u nás zavedly převážně polské gangy, je otevření vozu "lámacím klíčem". Bývá to zpravidla šestihran z vysoce pevného materiálu s vypilovanou siluetou klíče příslušného typu vozu na konci. Falešný klíč se zarazí do zámku a pomocí ráčny se zámkem otočí. V zámku se rozlomí stavítka a auto lze otevřít jakýmkoli plochým nástavcem. Postup u zámku zapalování je stejný a celá operace netrvá déle než tři minuty.

Viděl jsem vyřazení důmyslného systému firmy Mercedes, který při rozlomení zámků zapíná imobilizér, během několika sekund pomocí měděného drátu. Ale musím se jen smát filmům, v nichž záporný hrdina vsedne do auta, vytrhne pár drátů, spojí je a škubnutím volantu zlomí závorník uzamykající jeho tyč. Sledoval jsem mechanika odstraňujícího nesmírně tuhý závorník při zablokování zámku zapalování u Mercedesu. Operace mu zabrala dobrou hodinu a musel demontovat řízení vozu prakticky už pod sedadlem řidiče. Zlomit závorník nonšalantním trhnutím volantu jde zkrátka jen ve filmu...

ZMĚNA RODOKMENU

Zdá se, že vynalézavost zlodějů je bezmezná. Profesionálně odvedená práce dobře vybavených a zorganizovaných gangů policii často znemožní auto identifikovat.

První obvyklou metodou zlodějů bylo "překlepání". V sedmnáctimístném kódu karoserie vybrali číslo nebo skupinu čísel. Překlepli je raznicí nebo zakytovali a přelakováním umazali některé části kódu. Tento primitivní způsob ale policie jednoduchou zkouškou hravě odhalila. Působila tak gangům finanční ztráty, a proto lupiči časem začali měnit celé části karoserie s vyraženým původním číslem. Vyrazit nové-falešné číslo do nové části už nebyl problém. Měl-li vůz navíc perfektně zhotovené výrobní štítky, pocházející většinou z Polska, policie mohla obvykle jen konstatovat pravděpodobnou manipulaci s výrobním číslem. Nenašla-li ale jiný identifikační znak, musela vůz vrátit...

Také tato metoda měla své trhliny. Výrobní kódy se sice zdlouhavě, ale přece daly ověřit u výrobce. Tak se třeba prokázalo, že vůz s určitým kódem exportovaný výrobcem kupříkladu do Afriky se nemůže objevit s falešnou nákupní fakturou z Belgie na českých silnicích. Český chytrák tedy vymýšlel dál. Zhruba od roku 1993, hlavně na základě zájmu o určité typy vozidel na Ukrajině, v Rusku, Bulharsku a Rumunsku, začaly české gangy produkovat "dvojčata". Systém byl prostý. Nejdříve koupě auta či dokonce celé skupiny aut stejné typové řady, oblíbené v uvedených zemích. Jediná podmínka: koupě musí být zcela legální a vůz vybaven všemi oficiálními doklady. Zatímco legální vůz odpočíval v zajištěné garáži, lupiči ukradli identické dvojče. Změnili výrobní kódy karoserie, všechny štítky a nálepky, aby shoda s legálním autem byla úplná. Doplnili pravou "espézetku" a s pravými doklady vyvezli dvojče do země zákazníka.

I "dvojčata" však díky zpřísnění kontroly evidence vozidel ve všech státech utrpěla vady na kráse. Nahradila je přestavba na auta "s původem", používaná dodnes. Po Evropě se rozjedou vyhledávači nakupující havarovaná auta oblíbených značek. Vozy řádně proclí a přihlásí k provozu na našem území. Další členové gangu k havarovanému autu ukradnou vůz typově, motorově i barevně identický. Z původního vraku odborně sejmou všechny identifikační znaky. Auto řádně projde technickou kontrolou, získá TP i poznávací značku. SRN se v poslední době brání označením silně poškozených aut za "totálně havarovaná". Ta mohou být prodána jen na náhradní díly. Použijí-li zloději "totálku" za základ pro přestavbu na ukradené vozidlo, hrozí jim, že při výjezdu do zemí EU a policejní kontrole bude podvod odhalen.

ZNAČKY V OHROŽENÍ

Máte-li lahvově zelený Audi, ne starší než tři roky, s interiérem vykládaným dřevem a koženými sedačkami, jste v pořadníku zlodějů na předním místě.

V minulém roce se do popředí zájmu dostaly škodovky, od starých typů přes Favority po Felicie. Je to divné, ale zisk není malý. Náklady na krádež, předělání a prodej kradeného auta jsou nízké. Způsob zabezpečení i snadnost změny identifikačních znaků nevyžadují žádnou větší specializaci. Zřejmým faktem hovořícím pro škodovky je jejich rozšíření a cenová dostupnost.

Ze zahraničních vozů drží prim všechny typy Audi a Volkswagenu. Oblíbené jsou i Mercedesy, vyhledávané, tak jako Audi, zejména ruskými zákazníky. U Audi zvyšuje oblibu paradox. Firma známá dokonalou propracovaností všech technických detailů má vozy velmi slabě zabezpečené proti krádeži a starou konstrukci zámku. Skoro se tu vtírá myšlenka, jako by bylo pamatováno na zloděje vzhledem k systému pojištění v západní Evropě... Pokusím se to dokázat na konkrétním příkladu: občanu SRN je v České republice odcizen vůz Audi, obvykle ne starší než dva roky. Po změně identifikačních znaků putuje vůz do země, kam firma Audi oficiálně nevyváží. Občan SRN je v plné výši odškodněn pojišťovnou a za získané peníze si koupí nové Audi. Plní se sen automobilky, aby každý její zákazník v intervalu 2-3 let obměňoval svůj vozový park... Na odhalování takové trestné činnosti se podílejí i soukromé firmy, kterým však výrobce Audi jen velmi neochotně poskytuje informace o výrobních číslech součástek, podle nichž lze vozidlo určit. Oříškem pro lupiče zůstávají vozy BMW, už z výroby znamenitě zajištěné, podobně jako Fordy. Naopak lahůdkou je značka Renault, oblíbená ani ne tak pro kvalitu, jako pro snadnou změnu identifikačních znaků. Malý zájem mají zloději o japonské vozy s výjimkou terénních a o auta jihokorejská.

ČESKÝ BALKÁN

Zjistil jsem, že Balkán nezačíná, jak jsem si myslel, někde za Maďarskem. Svůj malý "Balkán" máme takřka na každém hraničním přechodu. Je až děsivé, s jakou samozřejmostí se na hranicích dávají a berou úplatky.

Naše policie má právo zajistit podezřelé vozidlo na omezenou dobu k přezkoumání. Pokud však objeví jen manipulaci s identifikačními znaky, ale nikoli pravý původ vozidla, musí ho vrátit. Setkal jsem se s řadou zajímavých příkladů. První z nich svědčí o děravosti našich zákonů a zároveň o drzosti pachatele. Policisté zkoumali Fiat Uno vyrobený údajně roku 1988 a deklarovaný při dovozu jako modrý. Po bližším ohledání zjistili, že vůz nebyl nikdy modrý a všechny jeho součástky jsou datovány po roce 1993. Uvnitř byl motor Fiat Uno Logo, uvedený do výroby rovněž až v devadesátých letech. Při pečlivé prohlídce se pod kloboukem tlumiče, kde má Fiat výrobní číslo, objevil další klobouk s výrobním číslem zničeným rozbrušovačkou. Původní číslo se nepodařilo identifikovat. Pachatel zjevného trestného činu dostal vůz zpátky. Dokonce podal na policisty stížnost pro poškození klobouku tlumiče.

Dalším pozoruhodným případem byla krádež jednoho z nejluxusnějších typů Mercedesu německému turistovi. Vůz po změně identifikačních znaků zajistila policie na Ostravsku u bohaté podnikatelky. Vzhledem k diletantskému způsobu přečíslování se ho podařilo snadno identifikovat. O svá práva se přihlásil německý majitel, zastupovaný pojišťovnou. Podle názoru naší justice však vůz patří podnikatelce, protože ho koupila "v dobré víře"...

Setkal jsem se s mnoha kriminalisty, prodejci ojetých aut i pracovníky odtahových služeb. Zúčastnil jsem se několika jízd pro auta do SRN. Na hranicích jsem byl zděšen. Uvádí se, že pokud jde o některé policisty, taxa za projetí hranice s jakýmkoli nákladem se pohybuje od 500 korun přes velkou láhev whisky až ke 2000 korun. Pokud jde o celníky, mluví se o 3000 korun za stanovení výhodného cla na dovážené vozidlo. Bylo mi těžko u srdce, když jsem viděl, jak precizně pracují policisté a celní úředníci na německé straně a jaký "Balkán" máme doma. Pokud se to nezmění a nezlepší se komunikace policie, a to i v mezinárodním měřítku, pokvete u nás obchod s kradenými auty ještě dlouho. A vyplatí se všem zúčastněným.
březen 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group