ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

JAK CHUTNÁ KRIMINÁL

"Máma mi onemocněla, potřebovala mě, a já jsem u ní nebyla. To jsou věci, které v životě nikdy už nemůžu vrátit zpátky. Když mě nejvíce potřebovala, nebyla jsem tam, kde jsem měla být..."
odsouzená


Láska tvá

Už je to moc dní, co jsi se mnou stál,
líbal ta ústa, která znáš,
hladil vlasy, ruce, tvář,
lásku mou jsi měl
a stále máš.

Jsem jen tvá, jsem jen tvá,
srdce mé máš v rukách svých,
hoří láskou největší,
jsem jen tvá láska, já jsem jen tvá.

Ivana Krásová (1967, Pardubice)

Žijí ze dne na den, myšlenky upřené k jedinému cíli - vypadnout ven. Slyší na slova jako amnestie, podmínečné propuštění nebo konec trestu. Nejvíce je zajímá zdravotní stav prezidenta. Jeden odsouzený - astrolog - totiž předpověděl, že se hlavě státu koncem ledna přitíží a v březnu padne sociálně demokratická vláda. Že se nic takového nestalo, nevadí. Nové výpočty má ihned po ruce. Zase je pro co žít. S nadějí tady za katrem totiž nějak snáze ubíhá čas...

Do lapáku se může dostat každý z nás. Uděláme něco nezákonného, ale stačí i malá nepozornost za volantem nebo v práci s tragickými následky, a soudce nás pošle do chládku. Mezi mukly, trestance, štráfy, kriminálníky (něžnější polovičky pak mezi trestankyně a kriminálnice) - rozumějte mezi další zloděje, zlodějíčky, lumpy, podvodnice, gangstery, vražedkyně, recidivisty, úchyláky, ale i nešťastníky či jiné "nedbaláky". Mediální obraz "nevinných chudáků trpících" v našich nápravných zařízeních mě zavedl do pardubické věznice, kde dvě třetiny odsouzených tvoří ženy. Chtěl jsem zjistit, co obnáší život těchto dcer, matek, sester, manželek a milenek v izolaci od "normální" společnosti. Ve vězení jsem byl poprvé a to, co jsem tam viděl a slyšel, mě jistě poznamenalo při psaní reportáže. Vím, že ne všechny ženy musí zapadat do mnou stylizovaného popisu vězeňských poměrů. Mým cílem nebylo však poměry kritizovat či chválit. Díval jsem se a poslouchal.


ZHŘEŠILI JSTE, TAK PLAŤTE!

"Žvanec je tady desetkrát lepší jak v ajnclíku. Tam to byla blivanina, jen tuk a mouka, aby člověk nezhubl," říká mi odsouzená a v ruce jako největší poklad svírá balíček olomouckých tvarůžků, které si jednou za čas dopřeje hlavně pro obsah bílkovin. Právě ve vazbě, kde jsou obvinění kromě hodinové vycházky neustále zavření, se poprvé dostávají do role trestanců. Když je pak odsud pošlou do výkonu trestu, cítí jistou úlevu - mají relativně daleko větší volnost.

V pět ráno budíček, dopoledne rajony, prověrky, práce a kulturně výchovnou činnost, po obědě hodinku a půl volno a zase výchovnou činnost, hodinovou vycházku, prověrky a v devět večer (v sobotu a neděli v jedenáct) na kutě. Režim postavený tak, aby odsouzení neměli čas myslet na nějaké lumpárny.

Po příchodu sem se někteří musí vyrovnat s nepříliš kulturním prostředím, se spolubydlícími a nedostatkem soukromí. "Mezi odsouzenými panuje taková nepsaná hierarchie. Například nejhůře jsou na tom ženy, které sedí za týrání nebo zabití dítěte...," říká místní psycholožka Jana Kolárová, "spoluvězeňkyně je šikanují a jinak jim dávají najevo opovržení." Pro prvně trestané, pocházející z takzvaně normálního sociálně kulturního a rodinného prostředí, může příchod vyvolat šok. Z toho důvodu tady mají pro ženy s akutními psychickými problémy krizové oddělení: nadstandardně vybavenou místnost pro čtyři osoby s vlastním WC a univerzálním sektorovým nábytkem. V běžných ložnicích je v průměru osm až dvanáct odsouzených, mezi které se ty z krizového stejně za čas vrátí. Je to prostředí, kde přetrvávají špatné hygienické návyky, chybí tolerance a slušné chování. "Odsouzené by si měly uvědomit, že tu jsou opravdu za to, co udělaly, že tedy musí platit, a že to je součást jejich trestu," dodává Kolářová.


PONORKOVÁ NEMOC

Ty, které zůstávají na baráku bez jakékoli činnosti, podléhají často depresím a davovým psychózám. Práce je jako všude jinde nedostatek a navíc se podnikatelům za stávající legislativy nevyplatí odsouzené zaměstnat. "Jednu rozbolí zub, a za půl hodiny potřebuje zubaře celé patro," říká jedna z odsouzených žen. K tomu nedostatek soukromí, vzájemné omezování, denně potkávat stejné tváře... Pak stačí jedno slovo, které, vyřčené i mimoděk, může být příčinou nepředvídatelných reakcí. A zatímco chlapi si vše v tichosti vyřídí mezi čtyřma očima a pak s monokly tvrdí, že uklouzli v koupelně nebo spadli na postel, ženy se do sebe pustí kdekoli a kdykoli hlava nehlava a pak na sebe chodí ještě vzájemně žalovat. "Jsou daleko horší než muži, o kterých tady člověk skoro neví. Ženy si neustále něco vymýšlejí, jsou hysterické, náladové, rvavé, emocionálnější, mnohem choulostivější. Když se začnou prát, tak je to pořádný kravál. Zúčastní se toho s velkou chutí všechny. Napřed jen fandí a radí, a nakonec jdou do toho taky," říká o svých svěřencích ředitelka věznice Milena Vacková. A kvůli čemu se odsouzené vlastně perou? "Většinou kvůli nějaké banalitě."


NEZÁJEM O ZÁJMOVOU ČINNOST


Dny ve výkonu trestu se vlečou a nuda
a šeď prostupují celý kriminál jako mor.
Dozorci uvádějí nudu jako příčinu valné
většiny šarvátek a nedorozumění.

S nudou se musí něco dělat. Kromě práce se mohou odsouzené účastnit činnosti v různých zájmových kulturně výchovných kroužcích. "Chodila jsem tady na relaxační cvičení. Začalo nás patnáct, a zůstaly jsme jen dvě. No kvůli nám dvěma to dělat asi nebudou... Nikdo to ani nehodnotil, čárku za to holky nedostaly, tak proč by tam vlastně někdo chodil?" konstatuje jedna z nich. Na druhou stranu zaměstnanci věznice tvrdí, že po počáteční hurá euforii zájem odsouzených o jakoukoli činnost během dvou měsíců opadne. Program je buď omrzí, nebo pro ně nemá účast na něm vůbec cenu, protože jdou za chvíli domů a venku "to přece dělat nebudou".

Vypadá to tak, že musí být neustále do něčeho nuceny. "Pořád aby je někdo vodil za ručičku, někam je dostrkal. Mají zřejmě úplně jiné zájmy. Venku by si zábavu našly, ale tady? Radši nadávají a stěžují si..."


LESBIČKY HÝBOU VĚZNICÍ

A to prý zase dělají rády a pořád! Kromě svobody, přírody a obyčejných věcí denní potřeby jim tady chybí někdo, koho by měly vedle sebe každý den, pro pocit, že k někomu patří, že je někdo pohladí. Ať už je to manžel, přítel, děti, prostě kdokoliv. Člověk je tu totiž - i když obklopen lidmi - vlastně SÁM. Mezi ženami tu proto vznikají přátelství - na vazbě, v lochu, a někdy i venku. Vysoké procento těchto vztahů je lesbického charakteru. Ženy sjížděj lesbiku z nedostatku sexu, často také jen proto, že má tatča - mamča více chechtáků nebo má dostatek v krimu nedostatkového zboží - čvaňhama a fetem počínaje, balíčky z venku konče. "Vadí mi způsob, jak se to tu děje - většinou bezohledně vůči ostatním odsouzeným, zcela bezostyšně, bez ohledu na soukromí ostatních a jejich potřebu spánku. Do večerky je máme neustále pod kontrolou, ale do nočního života nemůžeme nijak zvlášť zasahovat," zní jednotně od zaměstnanců pardubického nápravného zařízení. Sexuální vztahy jsou také většinou příčinou vzájemných fyzických napadení žen.


ÚLETY

"Nemohla jsem si zvyknout, když jsem šla odtud ven. To jsem vždycky stála přede dveřmi a čekala, až mi někdo otevře a pustí mě dovnitř. Úplně jsem měla vypatlanej mozek... Teď, když jsem byla na přerušení trestu, tak už to bylo lepší," vypráví odsouzená, která se po několika letech podívala za dobré chování domů. Usnadnit návraty vězeňkyň na svobodu má oddělení, kde se simuluje normální civilní život se vším, co obnáší.

I zaměstnanci věznice si "nosí práci domů". Někteří prý ani doma nedokáží vypnout a naladit se na něco jiného. "Každodenní kontakt s odsouzenými je pro příslušníky vězeňské stráže psychicky velmi náročný," říkají místní bachaři. Rozdíl mezi nimi a odsouzenými je však v tom, že ONI jsou tam dobrovolně. Mimochodem, jako důvody, proč šli pracovat s vězni, mnozí otevřeně uváděli možnost získat byt a jistotu finančních prostředků. A v čem ještě je tato práce může obohatit? "Setkáte se tady se spoustou zajímavých osobností, které v takovém počtu venku rozhodně nepotkáte."


NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ

Zatímco odsouzení žijí v naději, že vězení dříve či později opustí, ti, co tam pracují a snaží se je vychovávat k řádnému životu, naopak naději ztrácejí. "Odsouzení nás vnímají spíš jako potenciální nepřátele, než jako někoho, kdo jim podává pomocnou ruku. Současný stav ve věznici zdaleka není takový, aby došlo u odsouzených k nápravě. Spíš je to taková škola zločinu: učí se to, co dříve neuměli, a jak si dát pozor, aby je příště nechytli..." - jeden hlas za všechny. Více by se prý také mohlo využívat alternativních trestů. "Když si vezmete, že je tu žena za krádež květáku, okurky a králíka ze zahrady - a to na několik měsíců, tak celkové náklady na odsouzení a výkon trestu mnohonásobně převyšují cenu odcizených věcí..." Vězňové by teoreticky měli splácet "napáchané škody" a také si hradit část zdejšího pobytu. Při vědomí, že pro ně není práce, se všichni musí smířit s tím, že peníze od nich asi už nikdy neuvidí.



Pardubická věznice se nachází v městské části Dubina, v prostorách bývalé ženské věznice zvané "Pracovna". Ve srovnání například s Valdicemi nebo Mírovem se zdejšímu nápravnému zařízení říká "fešnej kriminál", údajně pro lepší prostředí, než panuje v typech ostřejších mužských věznic. Kapacita je 636 míst pro odsouzené a je stoprocentně využita. (Ve všech ostatních věznicích je stav přeplnění 140-150 %.) V současnosti je zde 190 mužů, zbytek odsouzených jsou ženy. Odsouzení muži jsou zde zařazeni v kategoriích dohled a dozor, ženy navíc v ostraze a zvýšené ostraze a obviněné pak ve vazbě AC a B. O vězně a vězeňkyně se tady stará 241 zaměstnanců věznice.

Na vazbě typu B panuje "ostřejší" režim, aby se zamezilo jakémukoli ovlivňování svědků. Obviněným se důkladně kontroluje veškerá korespondence, nesmí se s nikým stýkat ani domlouvat, návštěvy zde mají povolené jen se souhlasem vyšetřovacích orgánů. AC vazba je volnější, obvinění mohou psát komukoli, s kontrolou pracovníků věznice, a ne orgánů činných v trestním řízení. Mohou přijímat návštěvy bez přítomnosti vyšetřovatelů, mohou se také stýkat mezi sebou navzájem.

Vězeňský řád platí stejně pro všechny odsouzené ve výkonu trestu, mimo speciální podmínky v kategorii zvýšená ostraha (žádný samostatný pohyb, neustálé střežení, všude pod přímým dohledem, strava se vozí na oddělení), na specializovaném oddělení pro nepřizpůsobivé (bezpečnostní cely s tureckými záchody) a oddělení nástupu trestů (kde se odsouzení přeřazují do výkonu trestu, seznamují se s vnitřním řádem věznice, podstupují lékařská a další vyšetření, určuje se jim resocializační program). Pokud někdo poruší vnitřní řád, může být potrestán - přeřazen do kázeňského oddělení (samostatné umístění, žádný styk s okolím ani dalšími odsouzenými). Nejmírnějším oddělením je tzv. dohled, kam se mohou odsouzení dostat za dobré chování například z dozoru, pokud je tam za nedbalostní činy nepošle rovnou soud. Podle zákona musí být samostatně ubytované například kuchařky, mladiství a přestárlí. Vězňové se dělí dále na pracující a nepracující.

Nakupovat mohou odsouzené jednou týdně, v čase dle pokynů vězeňské služby. Třikrát týdně za nimi také docházejí duchovní (baptista, jehovista, římský katolík).

V loňském roce bylo na území naší republiky spácháno rekordních 425 930 trestných činů. Nejvíce jich bylo hospodářského charakteru. Počet 313 vražd, o jedenadvacet více než loni, je pak historickým maximem. Tato čísla reflektují celkovou situaci ve společnosti, rostoucí nezaměstnanost, nárůst cen a cizineckých prvků.
květen 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group