ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ČÍ SÚ HODY?

Dvě tetky si na rynku vyměňují novinky. Kolem nich se propotácí čtveřice "civilů" v podroušeném stavu... "Podivaj sa na ty potvory ožralé," horlí jedna tetka. Za okamžik se objeví dočista stejně opilí chlapci v pestrých svátečních krojích. Zpívají na celý rynek. A druhá tetka si libuje: "Jak sú ti šohaji pěkně veselí!" Je konec léta na Podluží.


KDE SE VZALY?

Mladí dnes odcházejí do města. Většinou je odvádí lepší pracovní příležitost, dokonalejší služby, víc kultury, i když často jen té masové. České i moravské vesnice se vylidňují a vyklízejí pole městským chalupářům. Ale ti, kteří emigrovali "za lepším", stejně jako ti, co ještě zůstávají věrní rodné vsi, mají v kalendáři červeně zatrženo pár svátečních událostí, u kterých nechtějí, nebo prostě nemohou chybět. Právě hody jsou jednou z nich. Kdo je na vesnici doma, toho z hodů omluví snad jen těžká nemoc. A kdo není, vrací se. Navštívit rodiče, vidět se s kamarády, vždycky znovu nahmatávat tenké kořínky dětství, nasát vůni zvyků předávaných z generace na generaci, uvědomit si, odkud vyšel a kam patří. Na vesnicích Podluží v okolí Břeclavi jsou hody vrcholnou společenskou událostí roku. Tradiční lidová slavnost, stejně jako třeba masopust nebo jízda králů ve Vlčnově. Popravdě jen málokdo si uvědomuje, že je to vlastně vedle chráněných kulturních památek či chráněných přírodních výtvorů zvláštní forma národního kulturního dědictví. Chceme-li pátrat po původu hodů, musíme jít hlouběji do historie. Když na venkově kdysi vyrostl kostel, byla to pro obec věřících událost. Proto se vždy ve výroční den světce, kterému byl boží stánek zasvěcen, konala oslava. Obvykle procesí, mše, lidová veselice, v Čechách posvícení a na Moravě hody. Podobně, i když jistě primitivněji, však slavili svátky už naši dávní předkové. Svou roli při nich sehrávala právě tak doba letní hojnosti, jako čas podzimu, kdy ubývalo polních prací. Klasické martinské hody ve Staré Břeclavi uzavírají v neděli po listopadovém svátku svatého Martina hodovou sezonu, začínající na Podluží obvykle už na konci července.

ČÍ SÚ HODY? NAŠE!


Klobouku se říká guláč a kromě pera-kosírku ho
na hody zdobí větvička rozmarýnu.

Tak zní nejčastější pokřik krojovaných chlapců během hodových oslav. Jejich uspořádání - zajištění sálu, muziky a ostatních nezbytných záležitostí - mívá dodnes na starosti chasa, neformální společenství svobodných chlapců a děvčat se vztahem k tradicím, kroji a vínu. Nemusejí to hned být nějací zapřisáhlí folkloristé. Vesměs jde prostě o mladé vesničany nebo i městské "přeběhlíky", kteří se na hody rádi oblékají do kroje a baví se podobně jako v minulosti jejich rodiče a prarodiče. Každý rok mezi sebou vybírají dva stárky, na jejichž hlavu padnou starosti s přípravou hodů nejvíc. Jinak se ale chystání hodů dotýká téměř všech obyvatel vesnice.

Samozřejmostí v každém domě bývá velký úklid, často i vymalování nebo oprava fasády. Hospodyňky už týden předem chystají cukroví a jídlo. Příprava vína a sklípku zůstává zase na mužských. Přirozeně, neobejde se bez nezbytného koštování... Před hody se musí naplnit i domácí spižírna. Kdo má hospodářství, zabije prase nebo alespoň husu. I pár slepic obvykle skončí v tradiční hodové polévce.

Chasa chystá kroje. Chlapci si nechávají šít nové košile, protože vyšívané rukávy dostaly v uplynulé sezoně pořádně zabrat. Děvčata se chtějí na hodech objevit v nových sukních, také mašle zdobené malováním, které jsou nutnou součástí obou krojů, musí být nové. Připravit pro syna či dceru takový kroj není přitom jednoduché ani levné. Každou součást totiž šije na míru jiný lidový tvůrce a cena úplného kroje jde od patnácti tisíc korun nahoru.

STAVBA MÁJE

Týden před hody už začínají pro chlapce z chasy ty příjemnější povinnosti. S koňským povozem se vypraví do lesa pro stromy na stavbu máje, která zůstává hlavním symbolem hodů. V lese pokácejí stromy vybrané stárkem a po cestě zpátky zpívají:

Éj, mája, zelená mája,
dovézli ju chlapci z poštorenského hája.

Stavění máje je prastarý obyčej lidových slavností venkovanů snad po celé Evropě. Zvyk má zřejmě kořeny v blahodárných vlastnostech duchů stromů, ve které lidé věřili.

Celý týden chlapci po večerech čistí přivezené stromy od kůry. A den pak často končívá zpíváním ve vinném sklípku. V sobotu na hody se mája staví. Aby byla dostatečně vysoká a z daleka viditelná, je obvykle složena ze tří stromů spojených železnými obručemi. Na vršku zůstávají zelené větve, které děvčata ozdobí fáborky. Stavba máje se těší velké pozornosti, protože na ní přímo závisí uskutečnění hodů. Je to vlastně dominanta hlásající širokému okolí, že právě tady začínají hody.

Vztyčování máje řídí stárci za asistence starších rádců - bývalých členů chasy. Samozřejmě že každý kritizuje, co dělají mladí špatně. "Taková hokejka? To není žádná mája. To za nás, když jsem stárkoval, to byla mája, ale toto?"... Ve Staré Břeclavi a ve většině okolních vesnic se dnes mája staví dokonce pomocí malého autojeřábu. Ručně postavit máju vysokou někdy až čtyřicet metrů dovedou snad už jen v Lanžhotě, kde se stavby účastní celá vesnice.

Malé májky pak staví ti nejmladší z chasy také před hospodou Na Obecní - hlavním stanem hodů - a v parku, na místě bývalého hřbitova. Ještě do předloňska se stavěla malá májka i před domem stárky, vybrané partnerky prvního stárka. Jenže loni se děvčata nějak nedomluvila, a chasa zůstala bez stárky. Samosebou ne bez odezvy: "Letos není stárka a za rok už nebude ani stárek!" nechal se u vína slyšet jeden z šohajů. Uvidíme.

Máju na rynku obvykle v noci hlídají chlapci z chasy, aby ji někdo nepodřezal. To by se pak musela v neděli ráno mája znovu rychle postavit. Jinak je s hody amen.

MUZIKO, VESELE!

Na hodovní neděli se sejdou všichni příbuzní a přátelé. Upravená dědina vyhlíží o poznání veseleji, štíhlé tělo máje svítí do dálky a barevné pentle na jejím vršku se třepetají ve větru. Pro věřící všechno začíná už ráno v kostele, na ranní mši, kdy lavice září barevnými kroji. Hodování zahajuje oběd. Stoly se prohýbají, obvykle se podávají řízky nebo husa s bramborovým salátem, potom množství zákusků a koláčků domácí výroby - přímo uměleckých výtvorů, kterými si konkurují místní hospodyně. Na martinské hody už bývá i letošní mladé víno. Koštuje se a chválí nebo haní, jaký byl letos vinařský rok.

V jednu hodinu se krojovaní chlapci z chasy scházejí Na Obecní, aby si s dechovkou v čele průvodu došli pro stárka. Šohajové nesou víno v malovaných láhvích a cestou dávají okoštovat všem známým, které potkají nebo kolem jejichž domu jde průvod. Šlape se po silnici ve dvoustupech s absolutním právem přednosti v jízdě. Chasa je veselá, stárkovi před domem zazpívá a dostane pohoštění. Chlapci nesmějí zapomenout zatančit si s ženami a dívkami ze stárkovy rodiny. Zpátky Na Obecní si vyzvednou děvčata a na rynku pod májí tančí a zpívají. Při podzimních hodech ve Staré Břeclavi, jen dokud jim není zima. Pak se zábava přesune do sálu.

Lidé na Podluží tancují tři základní tance - klasický valčík, upravenou polku zvanou třasák a vrtěnou, při které tanečníci nejdřív předzpívají píseň, pak ji kapela zahraje a tančí se. Tanečníci s partnerkami stojí při vrtěné k sobě bokem, pevně se drží a tančí rychle dokola. Vyloženě mužským tancem je verbuňk (cifrování). Šohajové při něm opět nejdřív zpívají a potom tančí. Nohy se jim při tom míhají a ruce se zdvihají nad hlavu, jako by tvořily větve stromu. Být dobrým verbířem a zpěvákem zůstává ctižádostí každého šohaje.

V podvečer se v sále vítají přespolní, krojovaní chlapci ze sousedních dědin. Stárci jim nechají zahrát pochod, po kterém zpívají a verbují. Nakonec jim domácí přivedou tanečnice z místní chasy a muzika jim zahraje sólo. Před večeří se ještě zpívají hošije. Sólo mají šohajové, a když dozpívají, muzika melodii zopakuje a oni skáčí tanec podobný verbuňku, při kterém je důležitá výška skoku. Na večeři si pak chasa bere domů přespolní hosty, a nikdo nezůstane o hladu. Po osmé hodině začíná večerní taneční zábava. Při víně se probírá uplynulý rok, protože roky se na Podluží počítají od hodů do hodů. V řadě židlí podél parketu zvané "súdná stolica" sedí tetky a stařenky, přísné soudkyně tanečních schopností a krojů. Muzikanti obvykle končívají mezi druhou a třetí hodinou ráno. Zábava se pak stěhuje do sklípků, kde mladí často zpívají až do bílého rána.

AŽ DO RÁNY NA BUBEN

Zdá se vám, že hodování už bylo dost? Omyl! Hody na Podluží trvají tři dny. V pondělí ráno jsou tedy sotva v polovině. Říká se: "Večer šohaj, ráno šohaj." Leckdy bývá lepší ani nevyzouvat čižmy (kožené holinky), protože unavené nohy by otekly a znemožnily by opětovné obutí. Proto si šohaj často ráno jen vymění košili. Někteří posnídají slaninu nebo spolknou lžíci sádla, aby vydrželi déle střízliví. Kdo je schopný, chodívá zrána uctít památku zesnulých z rodiny na hřbitov a potom na mši. Před obědem se pak v sále volí mužácký stárek, tedy někdo z ženatých bývalých šohajů. Pondělní hody jsou totiž právě pro "mužáky". Chasa má v pondělí v noci za úkol ve sklepě vymyslet nějaké převleky a zábavný program na úterní večer. Úterní dopoledne je zasvěceno spánku, a zábava začíná až odpoledne. Večeru se pak říká "maškary", protože se chasa předvádí v rozmanitých veselých převlecích. Hody končí až úderem bubnu. Ptáte se, jak je možné, že na Podluží slaví tři dny hodů a nejdou do práce? Je to tak! Tradice je tradice, hody nutno ctít, práci omezit a vzít si dovolenou. Lidé na moravském venkově jsou zvyklí těžce pracovat na polích a se stejným nasazením pak slavit své svátky. Kdo dovolenou nemá, musí zkrátka od muziky rovnou do práce a z práce zase k muzice.

A tak dokud na Podluží bude zrát víno, budou i šohajové zpívat a tančit pod májí...
listopad 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group