ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

POSLEDNÍ AŠANTSKÁ VÁLKA

 

Datum 28. března 1900 je v dějinách ašantského národa zapsáno černým písmem. Na tento den svolal guvernér britské korunní kolonie Zlatonosné pobřeží Frederic Hodgson do sídelního města ašantských králů Kumasi shromáždění náčelníků. Ašantské království bylo v té době už 4 roky britským protektorátem. Král (asanthene) Kwaku Duah II. zvaný Prempeh (tlustý) byl spolu s nejbližšími členy své rodiny a hodnostáři státu držen Brity v internaci na Seychelských ostrovech. Ašantský stát ale po formální i faktické stránce nepřestal existovat, britská kontrola byla omezena na několik vojenských posádek v Kumasi a podél hlavních obchodních cest. Jemné předivo tradičních vztahů, organizace státu a autorita ašantského národa vůči sousedním kmenům vykořeněny nebyly.


Guvernér shromážděným zástupcům vyčetl neplnění mírové dohody po prohrané válce s Brity z roku 1874, která Ašantům mimo jiné ukládala zaplatit válečné reparace ve výši 50 000 uncí zlata (tehdy představovaly závratnou sumu 200 000 liber šterlinků), zakazovala udržovat lidi v otroctví a provádět lidské oběti. Oznámil jim rozhodnutí zavést pracovní povinnost pro místní obyvatele při stavbě silnic, železnic a veřejných budov. Své vystoupení zakončil výzvou k odevzdání Zlatého stolce Ašantů, aby na něj mohl usednout jako představitel britské vlády, a tak symbolicky potvrdit britskou nadvládu nad Ašanty.


Nádvoří královského sídla v Kumasi kolem roku 1885.

Historikové dodnes nejsou jednotní v názoru, zda tento poslední požadavek byl důsledkem špatné informovanosti a nepochopení ašantské mentality, nebo vědomě nepřijatelným ultimátem, které mělo vést k neodvratnému konfliktu. Zlatý stolec - v jazyce Ašantů asikadwa kofi - je svým tvarem podobný typickým ašantským stoličkám vyřezaným z jednoho kusu dřeva, jaké byly tehdy v majetku každé ašantské rodiny. Na rozdíl od nich je ale z čistého zlata a je tím nejposvátnějším symbolem identity a ducha ašantského národa, spojujícím již od počátku 18. století jednotlivé ašantské klany v jediný státní útvar v čele s asanthenem. Mezi Ašanty se traduje, že Zlatý stolec se snesl z nebe za vlády krále Osei Tutu, který vládl v letech 1697-1731, a potvrdil tak jeho autoritu nad všemi Ašanty. Na tento stolec si nesměl nikdo sednout, ani sám asanthene, byl uschován mezi nejpřísněji střežené poklady v královském paláci a na veřejnost byl vynášen jen při zvláštních příležitostech. Požadavek guvernéra byl proto v očích Ašantů nehorázností a urážkou jejich národních citů toho nejhrubšího zrna.

Náčelníci vyslechli guvernérův projev mlčky, rozešli se do svých domovů a začali se připravovat k boji. Britové se ještě pokusili o jednání a své požadavky poněkud zmírnili, ale na ašantské straně zvítězily radikální postoje, takže dohoda přijatelná pro obě strany nebyla možná. Guvernér Hodgson ještě stihl odeslat telegrafickou zprávu se žádostí o vojenské posily, než bylo 25. dubna spojení přerušeno a kolem pevnosti se uzavřel pevný kruh povstalců. Ti dobře znali účinnost evropských zbraní, a proto se ani nepokoušeli dobýt pevnost přímým útokem. Na přístupových cestách postavili záseky a zvolili osvědčenou taktiku vyhladovění. V obklíčené pevnosti se ocitlo 29 Evropanů včetně guvernéra a jeho manželky, 3 ženy z basilejské misijní stanice, 12 důstojníků a 6 lékařů. Kromě 750 afrických vojáků nalezlo v pevnosti útočiště i několik set Afričanů jiných národností, kteří se v dané situaci v Kumasi obávali o svůj život.

Brzy se u obležených začal projevovat nedostatek jídla i munice, a lidé začali umírat v důsledku hladu a nemocí. V polovině června již umíralo denně 30 lidí a situace se stávala neudržitelnou. Bylo rozhodnuto podniknout z pevnosti výpad části posádky s cílem probít se do pobřežní pevnosti Cape Coast a přivést osvobozující expedici. V pevnosti zůstalo jen 150 vojáků pod vedením kapitána Bishopa, všichni ostatní se zúčastnili pokusu o únik z obklíčení. Výpad provedený 23. června byl úspěšný, kolona prolomila obklíčení a po třech dnech pochodu a šarvátek již byla skupina na území mimo ašantský vliv. V Cape Coastu se mezitím zformovala osvobozující vojenská výprava. Pod vedením britských důstojníků se zde shromáždilo 1400 vojáků z afrických pluků, především nigerijských Hausů, a také oddíl obávaných Gurkhů. Expedice vyrazila neprodleně severním směrem do vnitrozemí a již 1. července překročila hraniční řeku Ašantska u města Prasu.

Postup na Kumasi zdržely silné deště, k prvnímu boji s ašantskými povstalci došlo 15. července u záseků, tvořících obkličovací kruh kolem pevnosti. Palisády z mohutných stromů, jež byly nepřekonatelnou obrannou hradbou v místních kmenových válkách, nemohly odolat britským třípalcovým dělům. Po dělostřelecké palbě, která rozmetala obranné palisády, zaútočila pěchota na bodáky a ašantskou obranu prolomila. Vlastní boj trval jen dvě hodiny a ještě před setměním se britské oddíly dostaly na dohled pevnosti.

Obavy, zda výprava nepřišla pozdě, rozptýlil pozdravný signál polnice z pevnosti. Obraz, jaký se zachráncům naskytl v pevnosti, byl úděsný. Hromady mrtvol ve vysoké trávě, hejna slétajících se supů, všudypřítomný puch rozkladu. Obležení měli zásoby již jen na několik dnů, pomoc přišla doslova na poslední chvíli. Potyčky s menšími skupinami vzbouřenců ještě pokračovaly do konce září, vůle Ašantů k dalšímu odporu však byla zlomena. Situace se postupně uklidnila natolik, že v prosinci mohla opustit Kumasi větší část britských oddílů. Poslední válka Ašantů skončila. Ašantsko bylo anektováno jako britská kolonie podřízená guvernérovi korunní kolonie Zlatonosné pobřeží v Akkře, a pro Ašanty začala zcela nová kapitola jejich dějin. Zlatý stolec Ašantů jako symbol svého vítězství však Britové nezískali. Ten na dlouhou dobu tajemně zmizel, stejně jako se kdysi objevil beze stop.

O britsko-ašantské válce byla ve své době informována i veřejnost v českých zemích. Na čí straně byly tehdy sympatie u nás, ukazuje úryvek z cestopisných sešitů spisovatele Josefa Basla "Afrika - Země a národové", vydávaných v Praze v roce 1908. V kapitole o Zlatonosném pobřeží píše: "Roku 1900 domorodci vzbouřili se znovu a vývoj kolonie na dlouhá desetiletí se zarazil. Rychlopalná děla a pušky zničily černé pluky, a na šíje svobodu milujících kmenů uvalena poroba ještě větší."

NÁVŠTĚVA PEVNOSTI

Stará pevnost jako stoletý svědek ašantského povstání stojí v centru dnešního Kumasi, druhého největšího města Ghany. Samotný rozsáhlý komplex obdélníkového půdorysu, ohraničený vysokou zdí s otvory střílen, s nízkými dělostřeleckými věžemi v rozích a u jediné vstupní brány, obsahuje řadu budov dnes proměněných ve vojenské historické muzeum. Celá pevnost je postavena z červených pálených cihel bez omítky, střechy věží a budov jsou z vlnitého plechu. Náš průvodce pevností-muzeem nana Agyeman Tiatoa je v občanském životě ředitelem průmyslového závodu v Kumasi a přítelem České republiky, kterou několikrát navštívil. Titul nana (urozený) označuje příslušníka staré ašantské náčelnické rodiny, a nana Tiatoa je proto členem ašantské rady náčelníků a má přístup do královského paláce. Jsme rádi, že se ujímá této funkce, lepšího znalce historie, tradic i současného života Ašantů bychom jen těžko nalezli. Prohlídku začínáme u pevnostního vězení, v budově přistavené k venkovní zdi. Několik malých a temných kobek bez oken, jen s větracími otvory v silných železem obložených dveřích, působí stísněným dojmem. Zde byli také vězněni vůdcové povstání z roku 1900 po jeho potlačení. V dalších budovách uvnitř pevnosti jsou instalovány exponáty vojenského muzea 1. praporu pluku Zlatonosného pobřeží Západoafrického hraničního sboru, který byl jako součást britské armády umístěn posádkou v Kumasi. V dobách 1. světové války se ašantští vojáci účastnili obsazení německé kolonie Togo a bojů ve východní Africe. Ve 30. letech se podíleli na porážce italské armády v Etiopii a během druhé světové války bojovali proti Japoncům v Barmě. Ve vitrínách jsou vojenská dobová vyznamenání, zbraně, součásti uniforem, zažloutlé fotografie a mapy vojenských operací. A samozřejmě ukořistěné válečné trofeje: nepřátelské prapory, zbraně, kus sestřeleného letadla. Jeden sál je věnován tradici armády samostatného státu Ghana po jeho vzniku v roce 1957, zejména účasti ghanských jednotek v mírových sborech OSN.

Podpisem do knihy návštěv končíme prohlídku muzea. Na stěně kanceláře je vedle obrazu prezidenta republiky i portrét současného ašantského krále. Vycházíme branou pevnosti, o kterou se už nikdy nebude bojovat, do hluku rušné ulice plné aut, spěchajících žen v pestrých šatech s nákladem na hlavě a pouličních prodavačů. Nad pevností se vlní červeno-žluto-zelená vlajka s černou hvězdou a hlavně starých kanonů a obrněných vozů, které stojí před pevností, míří vzhůru do afrického nebe. Jejich gesto však nepůsobí výhružně, spíše se zdá, že nám kynou na pozdrav.




SOUČASNOST AŠANTŮ

Po své poslední válce překonali Ašantové rychle stoletou civilizační mezeru a přijali za své všechny vymoženosti vědy a techniky začínajícího 20. století. Postoj britské vlády a koloniální správy k Ašantům se také postupně měnil, a tak 11. listopadu 1924 opět vstoupil na africkou půdu v přístavu Sekondi-Takoradi ašantský král Kwaku Duah II. - vrátil se do své rodné země po 28 letech nuceného exilu. Při stavbě silnice se v té době náhodou našel i Zlatý stolec Ašantů, který byl ukryt po povstání roku 1900, aby se nedostal do rukou nepřítele. Tentokrát byl se vší úctou předán tam, kam vždy patřil - do ašantské královské pokladnice. Všechny instituce a autorita ašantského krále jako tradičního vládce byly obnoveny a začleněny do duálního politického systému, kde vedle volených politických institucí s celostátní působností funguje i síť tradičních náčelníků, kteří kromě jiného zastávají funkci orgánů místní správy. Tento systém přežil bez větších změn všechny politické režimy v zemi a i dnes v moderní Ghaně je asantehene uznávanou a respektovanou osobností, která je symbolem svébytnosti ašantského národa a ochráncem jeho tradic a kultury.
květen 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group