ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

VÝLET NA BALI

 

Plakátovací plochy hlavního autobusového nádraží v Denpasaru, největším městě a dopravním centru ostrova Bali, zvaly turisty k návštěvě kremace. Za 20 000 rupií ­ "za babku" ­ nabízela soukromá průvodcovská společnost dopravu klimatizovaným autobusem a jídlo v "autentické" místní restauraci.

Bali

 

Malý mužík v jasně červené vestě se stříbrnými starožitnými hodinkami, které mu visely z knoflíkové dírky, se snažil udat lístky. Díky barové stoličce postavené vedle billboardu vyčníval nad moře poskakujících hlav. "Pro vás, pane, patnáct tisíc rupií," pištěl přes halu fistulí.

 

"Trochu drahé," odpověděl jsem a otočil se k němu, "hlavně když to venku někdo prodává za deset tisíc rupií."

 

Podíval se na mě nedůvěřivě, navlhčil si ukazovák a palec a kroutil si knír, až se na koncích zatáčel a dodával mu na vzhledu starodávného kouzelníka. "Deset tisíc rupií, to mě zničí," zavzdychal, "ale byznys je byznys." Kýváním prstu mě přivolal blíž. "Deset tisíc rupií," zašeptal, "ale neříkejte to svým přátelům."

 

"Nemám žádné přátele," usmál jsem se. "A viděl jsem váš autobus. Nemá střechu."

 

"Má vypolstrovaná sedadla," opáčil, "a řidič si udělal řidičák v Tennessee. Jezdil pro Mae Westovou."

 

"Jak může mít autobus bez střechy klimatizaci?" zeptal jsem se. Jeho oči se rozzářily a rozmáchl se k otevřenému oknu za sebou. "Necítíš to, kamaráde?" podivil se. "Na Bali je vzdoušek čerstvý a je zadarmo. Máme nejlepší vzduch na světě." Tančil na barové židli a smál se, až měl v očích slzy.

 

Billboardy a plakáty inzerující kremace byly důvěrně známé z hotelů a restaurací středisek Kuta Beach a Ubud. I malá kremace mohla přitáhnout na pět set turistů. Pro obřad tak svázaný s kouzly a tradicemi byla nutnost konkurence masové turistice zničující.

 

Prodavač lístků se uklidnil a znovu se soustředil. "Tak co říkáte?" zeptal se. "Chcete lístek? Ještě dva mám." Odmítl jsem jeho nabídku a razil si cestu davem v hale do tlačenice a chvatu venkovní ulice.

 

VE SVĚTĚ BIBLICKÉ NEVINNOSTI

 

Bali skýtá potěšení z toulek nevyšlapanými cestami s fotoaparátem a zápisníkem. Daleko od diskoték a klimatizovaných hotelů na Kuta Beach, od hluku a špatného ovzduší Denpasaru, existuje svět biblické nevinnosti, kde muži a ženy obhospodařují zemi jednoduchými, ručně vyrobenými nástroji a děti běhají nahé v odpoledním slunci.

 

Byl jsem na Bali měsíc, když jsem narazil na vesnici schovanou před světem a žijící samu pro sebe na konci údolí. Obklopovala ji půvabná krajina s kaskádami rýžových polí ve strmých stráních a příkrou skálou na východě, kde pramínky vody stékaly po bambusových výhoncích, až utvořily potok. Za parných odpolední se děti natahovaly po plochých kamenech pod bambusovou sprchou a nechávaly vodu kapat na svá bříška.

 

Vesničané pěstovali rýži a tabák, obchodovali s kohouty na zápasy, vyráběli různé batikované látky, pletli krásné košíky a pandanové rohože. V sobotu braly ženy své výrobky na denpasarský trh, v neděli se opékalo prase a skupina vesnických tanečníků a muzikantů předváděla ukázky tradičních hindských tanců.

 

Uspořádání vesnice bylo pro Bali typické. Dvě nedlážděné cesty se protínaly na prostranství, kde vedle indického fíkovníku banyanu (na Bali je to symbol posvátnosti) stál kulkul a bale banjar. Kulkul je kamenná věž s varujícím bubnem, bale banjar je kamenná budova s plochou střechou, kde se schází rada vesnice. Vedle bale banjar byl trh ­ ženy s odhalenými ňadry, oblečené do barevných sarongů, pruhů látky uvázaných kolem pasu, tam prodávaly bonbónky, sladké rýžové kuličky zabalené do bambusových listů nebo nabízely nápoje z kokosu či manga. Bezzubý muž opékal nad horkým uhlím kachnu. Na horním konci širší z obou cest se zvedal Pura Puseh, hlavní klášter s vonícími stromy a dvorem schovaným za kamennou zdí obrostlou mechem. Na dolním konci, vedle pohřebiště, byl Pura Dalem, klášter mrtvých. Oba přes celou délku vesnice spojovala kamenná zeď.

 

Náčelník vesnice byl starší muž s vysokými lícními kostmi a dlouhými nehty. Přivítal mě jako starého přítele a vedl mě za ruku do svého domu na prašné hlavní ulici. Narodil se na Bali, ale vzdělání získal v Jakartě a mluvil plynně anglicky i holandsky. V roce 1945 bojoval v Singapuru s australskou jednotkou proti Japoncům. Po téměř dvou letech zajetí v Malajsii se vrátil na Bali, aby navázal na život svého otce a děda. Krátce po návratu se při propracovaném obřadu v klášteře Pura Puseh na horním kraji vesnice oženil se svou láskou z dětství.

 

Jeho obydlí se skládalo ze šesti budov v rozlehlém dvoře. Bylo to pohádkové místo s ovocnými stromy plodícími švestky, manga a papáje a se stromy guava s malými kulatými listy a chomáči větviček, které lidé z Bali používají jako kartáček na zuby. V jednom rohu dvora stálo prase uvázané provazem k dřevěnému kůlu a v protějším, kam svítilo slunce, oltář s květinami a ovocem, obětovanými na usmířenou bohům. Seděli jsme na dřevěné lavičce pod rozhlehlým mandarinkovníkem a otevřeně diskutovali o věcech víry a společnosti. Na náčelníkovi vesnice byla patrná jeho moudrost a znalosti. Vysvětloval, jak se hinduismus dostal na Bali v roce 1090 za vlády krále Airlangga a jak blízko má k sobě na ostrově život a umění. Byl jsem tak zaujat konverzací, že jsem si nevšiml ženy stojící u vrat. Měla dlouhé paže vytahané od věčné práce a od slunce vrásčitá ňadra jí visela až na břicho. Usmála se, když jsem vzhlédl, vyplivla na zem rozžvýkaný betel a zmizela ve stínu budov na druhé straně dvora. Vrátila se s vycpaným ptákem na dlouhé bambusové tyčce a s košem květin. "Ten pták je na kremaci," řekl náčelník. "Mrtvý muž byl v radě starších. Byli jsme přátelé." Najednou mě to vzrušilo. "Bude tam moc lidí?" zeptal jsem se. "Kremace jsou záležitostí společnosti," odpověděl. "Každý tam bude. Chtěl bys přijít jako můj host?"

 

DUŠE MÍŘÍ DO LEPŠÍHO SVĚTA

 

Slunce stálo nízko a rýžové terasy vrhaly dlouhé stíny, když se dav vesničanů shromáždil před klášterem Pura Puseh. Sledovali, jak byl symbol okřídleného ptáka vyzdvižen na bambusových nosítkách a nesen na ramenou dvanácti mužů oblečených ve slavnostním sarongu. Napodobený pták byl úplným uměleckým dílem ­ ozdobený bambusovými dřívky, barevným papírem, sklem, zrcátky, cetkami, hedvábím a stovkami květin. Byl to důkaz dovednosti vesnických řemeslníků a odrážel lásku a energii, kterou lidé na Bali vkládají do kremací jako pamětihodných událostí.

 

Náčelník mě vedl zástupem na výhodné místo, odkud jsme viděli kněze v dlouhé bílé róbě žehnat shromáždění vodou. Pak pokropil figurku ptáka, a to bylo znamení pro gamelanský orchestr a skupinu bubeníků, aby hráli a pro muže nesoucí figuru, aby se vydali k Pura Dalem. Od tržiště muži postupně zrychlovali tempo, až naplno běželi. Za nimi utíkal zuřivě bubnující gamelanský orchestr. Muži točili figurínou dokola a dokola, aby zmátli ducha zemřelého a odradili přízrak od návratu do bývalého domova. Na kremačním poli přemístili figurku na sarkofág a na pohřební hranici položili jídlo, kterým se duch živí na cestě do záhrobí. Pak bohům nabízeli zvláštní obětní nápoj a k hlavě mrtvoly postavili dřevěný pohár, který nebožák zaživa používal, naplněný rozpuštěným máslem. Když byla figura ptáka konečně na svém místě, kněz řídil modlitby a zpíval chorály ­ prosil za zemřelého, aby byl reinkarnován podle svých přirozených sklonů a svých dobrých skutků, o kterých se věří, že zajišťují místo v nebi. Pohřební hranice byla zapálena obřadní pochodní a kremace začala.

 

Jak plameny pohlcovaly sarkofág, šířil se okolím podivný zápach těla hořícího ve vlhkém vzduchu, smíchaný se sladkou vůní santalového dřeva. Sarkofág shořel rychle a za méně než dvacet minut rodina zemřelého shrabala popel, aby zachránila kosti a zuby a mohla je požehnat a modlit se nad nimi. Celou tu dobu se diváci v téměř karnevalové náladě častovali žertíky a vzpomínali na vesnické drby. I když se dešťové mraky kupily nad hlavami a pohřebiště leželo v jemné mlze, lidé se smáli a vtipkovali. Takový je život na Bali ­ s vírou, že sežehnutá duše přejde do lepšího světa. Oscar Wilde jednou řekl, že dobří Američané se po smrti dostanou do Paříže a špatní zůstanou v Americe. Bali bylo tak krásné a místní lidé tak nevinní, že jsem pochyboval o existenci nebe, které by bylo příhodnější než toto místo.

 

Když bylo po všem, jako na objednávku se spustil tropický liják a proměnil prašnou hlavní třídu v řeku. Využil jsem příležitost a opustil vesnici, dokud jsem mohl. Poděkoval jsem náčelníkovi, naposledy se ohlédl za jeho kouskem ráje a brodil se bahnem strmou pěšinou, vinoucí se rýžovými terasami k hlavní silnici.

 

O týden později jsem viděl prodavače lístků v červené vestě, jak mává vstupenkami na další kremaci. "Pro vás, pane, za patnáct tisíc rupií," vykřikoval. "Nebudete mít lepší příležitost!"
 
Květen 1997

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group