ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ANASTENARIA - ZKOUŠKA OHNĚM

Do místnosti vstupuje černě oděná vdova a takřka neslyšným krokem kráčí až dozadu k slavnostně prostřenému stolu, na nějž položí hrst mincí, dózu s kadidlem a láhev olivového oleje. Klidnými uměřenými pohyby zapaluje svíčky na připraveném svícnu. S hořícím svícnem se v úctě přibližuje k výklenku ve zdi zdobenému ikonami sv. Konstantina a sv. Heleny. Oba vyobrazení světci jsou zahaleni starými pestrými mantilami. Vdova žehná obě ikony znamením kříže, políbí nejen je, ale i mantily a přisedá k ostatním. Je podvečer 21. května, svátek sv. Konstantina a sv. Heleny, okamžik, kdy se anastenariadové scházejí v domě svého duchovního vůdce.

 


Vůdce je poněkud shrbený stařec s pronikavýma očima. Vstává, zapaluje kadidlo a vykuřuje ikony i všechny přítomné. Místnost se začíná plnit těžkým nasládle kořeněným dýmem kadidla, a vtom se rozezní pomalá, zatím arytmická melodie citery. Náhle se zvedne nenápadný muž, který tu až dosud seděl se sklopenou hlavou, a s napjatými údy a doširoka otevřenýma očima padá na podlahu. Stařec odkládá kadidelnici, snímá jednu z mantil, které zahalují ikony, a klade ji ležícímu muži na prsa. Náhle se nečekaně roztleská jedna z přítomných žen a dává se pomalu do tance. Citera postupně přejímá její rytmus a začíná zrychlovat. Nyní se přidal i bubínek. Žena v tanci krouží okolo ležícího muže a její pohyb se postupně čím dál víc mění v extázi. Netrvá dlouho a k první ženě se přidává další. Nahrblý vůdce anastenariadů kropí v bezvědomí ležícího muže svěcenou vodou. Tančící ženy ležícího muže zdvíhají a podpírají ho svými lokty, aby jim znovu neupadl. Stařec snímá jednu z ikon, aby s ní třikrát obkroužil hlavu muže v transu. Jedna z tanečnic bere bezvědomého za ruku a třese jím v rytmu hudby. Muž náhle nečekaně vyskočí, jakoby se probudil ze zlé noční můry, Začíná se zmítat a něco nesouvisle vykřikuje přesně v rytmu hudby. Obě tančící ženy ho pevně objaly a čekají, až přijde k sobě a bude schopen tančit bez jejich pomoci. Nyní se dávají do tance i další anastenariadové. Někteří vstupují do tanečního víru impulzivně a spontánně, u jiných předchází tanci chvilka škytavého pláče. Všech tanečníků se začíná zmocňovat zvláštní vzrušení. Do všeobecného tanečního reje náhle zazní výkřik ženy třímající triumfálně nad hlavou jednu z ikon: "Oheň je připraven! Pojďme!"

 

Za vsí už čeká nespočetný dav zvědavců. Nedočkavě se tlačí okolo zhruba třicet metrů širokého kruhu vyznačeného na zemi, v jehož středu sálá hranice hořícího dřeva. Jakmile sem zpovzdálí zazní první tóny citery a bubínku, hranice je dlouhými holemi roztlučena na uhlíky a ty jsou rozprostřeny po celé ploše třicetimetrového kruhu. Průvod anastenariadů se blíží. Na jeho čele kráčejí muži s velikými zapálenými voskovicemi. Jak se toto podivné procesí blíží ke kruhu z uhlíků, hudba se zrychluje a nabývá na rytmu, tanečníci a tanečnice sledující muže s voskovicemi začínají výskat, gestikulovat a tleskat. Vyzouvají se na boso a tančí okolo kruhu. Náhle se ze skupinky tanečníků vytrhne žena a vtančí s ikonou v rukou natažených nad hlavou přímo do žhavého kruhu. Dav na to zírá se směsicí úcty a zvědavosti. Za chvíli se k tanci na žhavých uhlících odhodlávají i další. Muž, který upadl do transu již ve vůdcově domě, zbožně pokleká na kraji žhavého kruhu, sklání se níž a níž, bere do rukou plnými hrstmi žhavé uhlíky, pevně je sevře a několik vteřin tak setrvá. Za normálních okolností by si způsobil těžké popáleniny, on ale bez sebemenší známky bolesti nechává ještě hořící uhlíky padnout zpátky do kruhu a tanečním pohybem vstupuje na hořící koberec. Následujících deset až dvacet minut tančí na tomto "koberci" již všichni anastenariadové a vzájemně se povzbuzují výkřiky: "Uhaste plameny, uhaste oheň. Rozdupejte oheň na prach!" Poté, co je oheň bosými chodidly skutečně uhašen svolává vůdce své učedníky a pomalu se vracejí do vsi do jeho domu. Tam jsou již připraveni lékaři a někteří zvědaví cizinci, aby se přesvědčili, že nohy tanečníků nenesou nejmenší známky popálení. Sami anastenariadové tvrdí, že kterýkoli jiný den by se určitě ošklivě popálili, ale "milost svatého Konstantina a svaté Heleny je veliká a právě tohoto dne chrání před jakýmkoli ohněm". Celý svátek končí prostou společnou večeří anastenariadů a jejich hostů.

 

Příslušníky tohoto náboženského hnutí najdete zejména v Ayia Eleni (Serres), Langadě (Thessaloniké) a v několika dalších vesnicích řecké Makedonie. Jsou přímými potomky původních uprchlíků z Kosti na severovýchodě Thrákie poblíž Černého moře. Řecké vesnice zde během turecké nadvlády zažívaly poměrnou svobodu, a tak bylo možno anastenarijské rituály bez problémů provozovat v průběhu několika generací. V roce 1914, když zemi obsadili Bulhaři, uprchli Řekové do Makedonie. Vzali si s sebou jen to nejcennější: své ikony a mantily. V Makedonii byl rituál zpočátku provozován tajně ze strachu, aby nevzbudil nelibost zástupců řecko-katolické církve. První nezasvěcené oko, které ho vidělo, patřilo badatelům řeckého folkloru. Stalo se tak v roce 1947. Ti také vymohli na církvi i na státu, aby anastenariadové směli svůj rituál provozovat veřejně. Nicméně od té doby, co je rituál provozován veřejně, kolísá stanovisko církve od tiché tolerance až k projevům aktivního odporu. Vláda však rituál podporuje z ryze pragmatických důvodů = chápe ho jako novou turistickou atrakci.

 

Centrem hnutí a rituálu je Konaki v Ayia Eleni, dům náboženského vůdce, kde se přechovávají obě ikony. Zde může každý, kdo má pocit, že mu tato forma zbožnosti přinese útěchu anebo pomoc, kdykoli a v kteroukoli hodinu po celý rok zapálit svíčku nebo obětovat olej či kadidlo. Řada vesničanů, mají-li zejména zdravotní potíže, s nimiž si lékaři nedokáží poradit, často končívá v Konaki, kde jim hlava církve anastenariadů poradí, jak se obtíží zbavit rituálním způsobem. Třeba nemocnému poradí, ať znovu natře svou rodinnou, již starou a vybledlou ikonu, nebo mu odloupne lístek stříbra z nejsvětější ikony a doporučí mu, aby ho nosil po dobu čtyřiceti dnů jako amulet. Cítí-li vůdce, že si není naprosto jist, jakou radu poskytnout, svolá dodekadu · radu dvanácti.

 

Přípravy na svátek sv. Konstantina a sv. Heleny, který připadá na 21. května začínají každoročně již na podzim předchozího roku, přesně 26. října na svátek svatého Demetria, který ohlašuje začátek zimy. Tento den pořádají muži náležející k rituálu veřejnou sbírku. Obcházejí dům od domu a žádají finanční dary nebo obilí. Začátkem ledna se pak za stržené finance nakoupí černý beránek, který bude 21. května obětován. V předvečer svátku se všichni anastenariadové sejdou v Konaki v domě svého vůdce a za svitu voskovic a v doprovodu hudby pořádají pouť

k Ayiasmě, svaté studni, kde vůdce pomocí kadidla a ikon znovu vysvětí vodu. Poté se mohou účastníci rituálu svěcené vody napít, nebo se jí pokropit. Ráno 21. května vychází rituální procesí pro obětního beránka. Okolo poledne ho přinášejí, slavnostně ověnčeného rudými stuhami, zpátky do vsi a odtud k Ayiasmě, kde je zvíře rituálně poraženo, vyvrženo a rozporcováno. Každá domácnost dostává jeden díl obětiny. Navečer se opět všichni sejdou a tančí někdy i několik hodin, dokud se v planoucí hranici nevytvoří dostatek žhavých uhlíků, aby mohli znovu podstoupit svou zkoušku ohněm. Následujícího jitra vychází z Konaki průvod anastenariadů v přísně dodržovaném sledu, aby navštívil všechny domácnosti ve vsi. Účastníci nesou svaté ikony a mantily, navštěvují každou domácnost, kde žehnají a modlí se před domácími ikonami, zatímco členové navštívené rodiny líbají ikony anastenariadů. Hospodyně pak všem nabízí rozinky a ořechy. Vzhledem k tomu, že se často nepodaří obejít všech 250 domácností ve vsi, pokračuje průvod ještě i třetího dne. Druhou zkouškou ohněm a společnou večeří v Konaki pak celý rituál končí. O původu zkoušky ohněm existují dvě legendy. Podle první z nich kdysi, ještě v Kosti vypukl požár kostela, v němž byly svaté ikony vystaveny. Ikony uprostřed zuřícího živlu volaly o pomoc a vyzývaly obyvatele, aby je přišli zachránit. Někteří tamní vesničané se odhodlali uposlechnout Boží pokyn a vrhli se pro svaté obrazy do plamenů. Jako zázrakem vyšli z hořícího kostela bez jediného zranění. Potomkům těchto vesničanů pak náleží právo, přechovávat svaté ikony ve své domácnosti.

 

Druhá legenda vyvozuje původ zkoušky ohněm přímo z křesťanské hagiografie a spojuje ji s osobností svatého Konstantina. Ten prý, poté co se obrátil na křesťanství, zahlédl před jistou rozhodující bitvou na nebi kříž a motto: "V tomto znamení zvítězíš!" Pak vypukla bitva. Nepřátelé ve snaze zastavit Konstantinovo vojsko zapálili veliký oheň, avšak svatý Konstantin a jeho vojsko prošli plameny bez úhony a nepřátele Krista porazili.

Ten, kdo rituál jednou prožil, byť pouze jako divák, asi už nikdy v životě nezapomene na zvláštní směsici úcty, bázně, úžasu a tajemna, která se ho zmocnila. Zázrak, dokázat nemožné a procházet se bosými chodidly po rozžhaveném dřevěném uhlí bez jediné známky bolesti, a také bez jakékoli popáleniny, bere doslova dech. Ti, kteří se rituálu posmívají nebo o něm tvrdí, že se jedná o podvod, prý podle tradice těžce onemocní a jejich uzdravení závisí jen a jedině na slitovné milosti obou světců, které pochybovači urazili. Vysvětlení, proč k popáleninám nedojde, sahá od vlastní tradice anastenariadů, že jsou chráněni milostí obou světců, přes různá podezření okolí, že jsou ve spojení s čarodějnicemi, černou magií a ďáblem, až po pokusy o vědecké vysvětlení z oblasti parapsychologie, která se domnívá, že účastníci rituálu v sobě v náboženském vytržení dokážou mobilizovat zatím netušené schopnosti lidského organismu a vytvářejí si neviditelnou radioaktivní ochrannou vrstvu, která organismus chrání před popálením. Není vyloučeno, že se objeví i další snahy o vysvětlení tohoto úkazu. Faktem zůstává, že anastenaria mají pro věřící v Makedonii obrovskou přitažlivost a ze sociálního hlediska způsobily, že rodiny potomků thráckých uprchlíků dodnes úzce drží pospolu při zachování vlastní kulturní identity a zvyklostí. Pro nemocné a trpící je tu pak ještě další aspekt, totiž pevná víra v Boží přítomnost, ochranu a pomoc.
únor 1998

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group