ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

"SLABŠÍ MÁ SMŮLU"TVRDÍ ING. PAVEL PAVEL. ZDA JE TO SPRAVEDLIVÉ? SMUTNÉ, ALE PŘIROZENÉ...LIDSTVO JAKO PLÍSEŇ V PETRIHO MISCE

 

ra 3Měl jsem o muži, který "rozchodil" sochy moai z Velikonočního ostrova, jinou představu. Tušil jsem, že u něho exaktní myšlení bude těžko prolomitelné, což mě u některých lidí irituje, ale jeho spoléhání na lidský rozum a jeho rozumové úvahy mně chvílemi připadaly fascinující, inspirující. Nejprve mě zaskočil tím, že jsme se sešli na radnici, kde mě přivítal jako zástupce starosty města Strakonic.

Takže vy jste teď úředník?

Nejsem úředník, ale volený zastupitel. Požádali mě, abych jako nestraník ozdobil kandidátku ODS, a volební výsledky mě vynesly až do téhle funkce. Mám rok za sebou a ještě tři roky před sebou.

Neděsí vás to?

Já jsem se ve Strakonicích narodil, vyrůstal jsem tu, přestavěl jsem si tu barák a ze své funkce mohu své město poznávat z té druhé stránky - z administrativní. Není to zrovna zábavné, ale poznám spoustu lidí trochu jinak. A mám pocit, že mohu své rodné město nějakým způsobem ovlivnit.

Musíme předpokládat, že některý z čtenářů neví, jak jste přišel na to, že mohou mohutné sochy moai chodit...

Když jsem nastoupil do zaměstnání jako projektant, skončila mi éra duševní námahy na vysoké škole. V práci mi vystačila trojčlenka, takže vzniklo jisté duševní vakuum. Ve volných chvílích jsem listoval v knížkách a inspiroval jsem se zmínkou, že Velikonoční ostrov má technický problém, který by prý nešel vyřešit ani současnou technikou. To byla pro mladého inženýra, který myslel, že spolknul veškerou moudrost světa, provokace. Začal jsem se tím zabývat. Vzhledem k tomu, že v knize Miloslava Stingla a Thora Heyerdahla je to řešení napsané - domorodci tvrdí, že sochy chodily vestoje v přívratných polokroužcích kývavým pohybem - nic jsem neobjevil. Pouze jsem jim uvěřil. Vyrobil jsem pracovní sochu moai, udělal pokus, a ona opravdu kráčela. Pak se to dostalo do novin, časopisů, do televize a začaly mi přicházet dopisy lidí, kteří to objevili dávno přede mnou. Já si tedy neuzurpuji, že jsem tento pohyb objevil, já byl pouze první, kdo to dokázal praktickým pokusem přímo a navíc na Velikonočním ostrově, a dokonce před panem Heyerdahlem. To mé štěstí zmnohonásobilo.

Být v něčem první... Tak mě tak napadá, splnil se vám váš sen, nebo se to prostě tak stalo?

Neměl jsem v sobě touhu být v něčem první... Návštěva Velikonočního ostrova byl dlouhodobý romantický sen. Myslím, že po přečtení knihy Robinson Crusoe každý kluk chce navštívit ostrov. To mu zůstane do sta let. Navštívit ostrov v Tichomoří, kde jsou palmy, teplé moře... Ostrovů jsou tisíce, ale Velikonoční ostrov je jediný: vykrystalizovala tu pozoruhodná kultura, nad kterou kroutí hlavou amatéři i znalci. Než jsem v roce 1982 udělal tu čtyři a půl metru vysokou betonovou sochu, mohl jsem o Velikonočním ostrově jenom snít. Za hlubokého socialismu jsme tu byli všichni zavření jako v oboře.

Jakou důležitost přikládáte bájím?

Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

Věříte třeba v bájnou Atlantidu?

Ale ano. Každý máme svou Atlantidu. Věřím, že existovalo nějaké město či říše, které zkolabovaly například prostřednictvím nějaké přírodní katastrofy. V podstatě říší a státečků vznikla a zanikla v dějinách celá řada. Jestliže tuto katastrofu popsal Homér, není důvod mu nevěřit, chyba je, že se později tato báje nafukovala do šířky. Je docela možné, že popsal skutečnou událost, ale nelétaly tam rakety a nevládla tam společnost s dokonalou technikou, prostě to patrně byl jeden fungující státeček, který byl ustřižený před svým vrcholem nebo na vrcholu tím, že se mu náhle zhroutila správa. Takhle údajně zanikla říše římská: na degeneraci patricijů... Ruská říše doplatila na otravu dvora olovem: v Kremlu byl olověný rezervoár a neustálým pitím docházelo k degeneraci knížecích rodů. My teď novou Atlantidu děláme třeba z Inků. Ale z neznalosti. Tvrdíme, jak byli krásní, jak měli skvělou matematiku, jak měli propracovanou organizaci silnic a státu, a přitom víme, že tuto kulturu zakončil příchod Španělů. To byl také takový zánik Atlantidy. Akorát že po Homérově Atlantidě nemáme žádný důkaz, tam je díra v moři, kdežto po Incích nám zůstalo mnoho solidních staveb, které mě nemohou obalamutit, že tam byl skvělý život. Tam se ta romantika nedá dokreslit.

Vy jste chtěl být původně malířem. Jaký máte dnes vztah k umění?

Nemám problém s kreslením, ale nemám na něj čas. Rád si poslechnu dobrou hudbu a podívám se na hezké věci, ale že bych žil pro výstavy nebo koncerty...?

V dětství vás matematika nebavila, ale právě ona vás vynesla k úspěchu a dodnes se jí živíte... Umění a matematika. Vidíte nějaké souvislosti?

Nejkrásnější obrázek je vzoreček. To je výrok mého profesora. Už na vysoké škole jsem byl okouzlený, co všechno se dá vyjádřit běžným vzorečkem, anebo složitým vyprávěním. Matematika je umění... Nebavila mě čeština, a přesto jsem napsal několik desítek článků a dvě knížky. Takže odříkaného chleba největší krajíc.

Jste vystudovaný strojař. Máte vůbec rád techniku, pěkná auta, počítače, nebo jste spíše ekologicky orientovaný?

Technika je nutnost k tomu, abychom tu spolu přežívali na určité úrovni, abyste vy mohl sedět proti mně a váš kolega mě mohl fotit. K tomu techniku nemusíme milovat. Jsou fandové, kteří jsou jí uneseni... Já sice počítače doma mám, musím je používat, ale že bych byl nadšený, když je zapínám, to nejsem. Nadšení mi přináší procházka, dobré lyžování nebo když si doma zapálím krb a dívám se do ohně. Ale pokud nastartuji své auto a jedu, jsem jen rád, že mě někam dopraví. Na ekologický podtext jsem ale trošku alergický: znám spoustu ekologů, kteří dojedou terénním autem někam, napíší na drahém počítači zprávu, vyfotí to na fotomateriály, publikují to, naplní s tím koše, a tvrdí, že se chovají ekologicky. To hraničí až s pokrytectvím, s nalháváním si...

"Vzpomínám si, jak jsem u babičky zabil ovci a pak ji s kamarády opekl na rožni, bylo nám fajn." Vám tento zážitek připadá romantický, ale někdo by řekl, že jste barbar, když můžete zabít zvíře...?

Zvířata mají prostě smůlu, že jsme silnější a zvolili jsme si je k obživě. To je právo silnějšího. Bohužel i slabší lidi mají smůlu. I slabší státy mají smůlu.

A to je spravedlivé?

Prosím vás, co to je "spravedlivé"?... Někdo krutost v přírodě považuje za spravedlivou, ale ve svém osobním životě už ne. To je také rozpolcení osobnosti.

Je to přirozené?

Je to myslím hodně smutné, ale bohužel asi přirozené. Ti lidé, kteří se vrhají na prostý život na statcích, též obelhávají sami sebe. Nastěhují se do starého domu a tvrdí, že žijí v rovnováze s přírodou. Ale není to pravda. Aby ten statek mohl stát, musel někdo vypálit cihly, vykovat železo, prostě to postavit, a oni k tomu přišli, jako by to tam už bylo. Kdyby tehdejší stavitel znal plastová okna, rád by je využil.

Chcete tím říct, že se lidé dřív nechovali ekologičtěji?

Nechovali. Domorodci na Velikonočním ostrově pouhým obsidiánovým nástrojem (sopečné sklo) vraždili i káceli stromy... Kamennými nástroji, vlastní silou a ohněm si dokázali životní prostředí zdevastovat tak, že jejich kultura zkolabovala. Obyvatelé amerických puebel káceli stromy a rozšiřovali svá pole takovým způsobem, že v okruhu padesáti kilometrů vysáli půdu a zlikvidovali přírodní prostředí. Pak místo opustili a šli ničit přírodu jinam. Mayové museli putovat po svých městech, protože po pětadvaceti letech tu půdu nadoraz vyžili.

Dnes máme k přírodě kultivovanější vztah?

Ne, to určitě ne. Každá civilizace drancuje přírodu na hranici svých technických možností.

A s tím se nedá nic dělat?

Ano. Dá se o tom mluvit, ale v globále se s tím nedá nic dělat.

Jste technik i romantik... Co takového člověka dokáže unést, nadchnout?

Podívejte se na tento kalendář a na jeho krásné fotky (přírodní scenerie, pozn. red.) a na obrazy, které uklidňují. Rád se podívám na krásné auto, ale jenom podívám. Neudělám krok, abych obdivně čučel do interiéru, tolik mě zas nenadchne. Hezké jsou ženy, hezké jsou obrazy...

Vy nevěříte v nadpřirozeno, ale v lidský mozek. Odvolávání se na nadpřirozeno vás přímo irituje...

To ano. Ale existence mimozemského života může, vzhledem k pravděpodobnosti počtu hvězd a galaxií, být. V tom astronomům věřím. Byl bych hrozně namyšlený, kdybych tvrdil, že život na Zemi je to nejdokonalejší, co ve vesmíru existuje.

Přesto největší tvůrčí sílu přisuzujete lidskému mozku...

Lidský mozek je to nejdokonalejší, co na této Zemi řízeně vzniklo. Nevěřím, že do snižování entropie zasáhla mimozemská civilizace.

Vás dějiny neoslovily v tom smyslu, že spoléhat na lidský mozek je pro svět zhouba?

Samozřejmě, že lidský mozek znamená zhoubu pro přírodu. Pokud dáte do Petriho misky s živným roztokem nějakou plíseň, tak co začne dělat? Začne se rozrůstat, požírat svou potravu a rozšiřovat ke stěnám misky: zanechá za sebou odpad a zemře, protože už nemá další potravu. Maximálně na těch výkalech se uchytí nějaká nižší forma života, která pak žije. Člověk je momentálně ve vývoji, roztahuje se, a otázkou je, jestli se už blíží k těm stěnám Petriho misky. Ty stěny skutečně existují: i naše Země je prostorově omezená.

Tedy neodvolatelně spějeme k zániku?

Samozřejmě. Přežijí nás menší organismy, kterým bude k životu stačit to, co po nás zůstane, a budou si dál užívat života. Brontosauři také zahynuli proto, že už tu nebyly podmínky pro tak velká a těžkopádná zvířata. Čím menší potvora, tím má větší poměr mezi svojí hmotností a výměnou energie. Bakterie žijí přibližně milionkrát intenzivněji než my. A budou tu žít, i když tu nebudeme. Bakterie přežívají v útrobách atomového reaktoru, ve tři sta stupňů horké vodě... Život na této planetě nezanikne, ale nebude tu třeba místo pro člověka.

Podle mne bude lidský mozek muset přistoupit na to, že existuje mnohem vyšší způsob tvoření, než dokáže uchopit, a proto bude muset najít i jiný způsob komunikace s přírodou, tedy i sama se sebou...

Pozor, máme živou a neživou přírodu. V neživé přírodě se snižuje míra entropie, tedy míra uspořádání. Pohoří rostou (Himálaj) nebo se snižují (Šumava). Pokud zaniká výška kopců, je to tím, že voda odplavuje kamínečky. Ale je to za cenu vyčerpání zdrojů. Země údajně vznikla jako masa žhavých plynů, které postupně chladly. Nazpět je už nikdo neohřeje. Z toho se stává větší a větší neuspořádanost, zmatek. Živá příroda vytváří nové semeno, mládě, dítě, a život pokračuje dál a uspořádává přírodu. Jakmile z toho živý prvek vypadne, tak se mraveniště rozpadne, hnízdo zetlí, náš barák se rozpadne, silnice zaroste.

Tvrdíte mi, že neživá příroda nekomunikuje s živou přírodou?

Živá příroda je produkt činnosti neživé přírody.

Víte, o co mi jde?... Abychom se nerozšiřovali jako plíseň v Petriho misce, domnívám se, že musíme začít úplně jinak komunikovat s přírodou i sami se sebou...

Asi vám nerozumím.

Jak si třeba rozumově vysvětlíte telepatii?

Telepatie existuje?

Jsou lidé, kteří mají i vidění blízké budoucnosti. Možná jsou to jenom ukázky toho, že se lze na tomto světě pohybovat i podle jiných pravidel...

Nic z toho jsem neviděl. Pokud mám jako technik hovořit o telepatii, telekinezi, jasnozřivosti a já nevím o čem ještě, musím se akorát ptát: jak se to přenáší? Jak někdo může vidět do budoucnosti, nebo za roh, skrz vodní masu zeměkoule? Takže se ptám: o co jde?... My teď spolu mluvíme, protože vás vnímám díky světlu a elektromagnetickému záření. Vidím a slyším vás. A když jsme si podali ruce, cítil jsem vaše teplo. To jsou spojení mezi námi. Pokud se neuvidíme, ale budeme si telefonovat, pořád tam je spočitatelný a vzorečkem vyjádřitelný nosný prvek. A pak je oblast komunikace, která se zatím nedá vysvětlit: nejsou tam radiové vlny, žádný vliv ze spektra nám známých prahů - forem energie... Na co jste se vlastně ptal?

Nevěříte tedy, že člověk je schopen vyzařovat energii a stejně tak ji přijímat mimo své smysly?

Vyzařujete například tepelnou energii - teplo a já ho mohu na malou vzdálenost cítit. Mluvíte - rozkmitáváte okolní vzduch a já tento přenos energie vnímám - slyším vás. Člověk může jen, a to se ztrátami, přeměňovat i sám v sobě jednu energii na druhou. Víc energie, než přijmete, nemůžete vydat. To byste byl lepší než perpetum mobile. Ptal jste se zřejmě, zda věřím, že člověk dokáže přeměnit část své energie na takovou formu, kterou moderní fyzika nedokáže pojmenovat a změřit. Přesto se někteří lidé domnívají, že ji přijímají, cítí, a to tak, že do toho není zapojen ani jeden ze známých, běžných lidských smyslů. Mohu přistoupit na to, že na naší Zemi existuje telepatie a tak dále, ale neumíme změřit nosné médium: to, co ty lidi spojuje. Námi ovšem prostupuje jedna všeobecná úžasná síla, a to jsou gravitační vlny. Ale jejich změny v čase a prostoru jsou oproti elektrickému proudu téměř nezměřitelné. Je možné, že člověk, který tu vyrůstá miliony let, je anténa: má tedy další, šestý smysl - je citlivý na gravitační vlny. Mohla tu být komunikace, její význam mezi lidmi zanikl, protože sluch, zrak a slovo byly rychlejší a efektivnější. Na telepatii budu věřit, pokud se mezi těmi lidmi, kterých se to týká, najde fyzikálně měřitelná forma spojení.

Ve Strakonicích vám jeden pokus za účasti kanadských filmařů nevyšel. Usoudil jste, že to bylo pro přílišnou sebedůvěru. Uvědomil jste si význam pokory. To není rozumová úvaha, víte o tom?

My jsme dělali pokus a já už dopředu chtěl od něj výsledek, a výsledek se nedostavil. Normálně jsem to v přílišné euforii odflákl. To je prostá realita.

Váš obdiv vůči lidskému rozumu zašel tak daleko, že dokonce obdivujete církev za to, jak začala pod falešnou rouškou ovládat svět, manipulovat s lidmi...

A udělat si z neexistujícího skvělý byznys. Správně. Vždyť i to je umění. Musíte se naučit spoustu věcí a pak je používat. Bohužel, často jsou používány ke špatným věcem.

Bavili jsme se o původu bájí. Lze podle vás mnoho reálií vystopovat i z bible?

Určitě, ten, kdo psal bibli, nebyl člověk, který by se někam zavřel a vycucal si ji celou z prstu. Musel k ní mít podněty a musel být inteligentní, když vytvořil takové dílo. Ani romanopisec, ani fantasta jako Erich von Däniken, prostě žádné dílo nevzniklo, aniž by za sebou mělo nějaké reálné zázemí. Pak by to bylo o ničem. Bible vznikla tak dávno, že její původní prameny už téměř neexistují, takže tu vzniká ohromný prostor pro fantazii. Lidé se do bible zamotali stejně tak, jako do historie s Atlantidou. Bohužel, to je lidský produkt. Sochy na Velikonočním ostrově jsou pro nás též záhadné: písemnictví tam nebylo, ústní tradice zanikla, je to historicky daleko. Čím je událost starší, tím víc se na ni nabalují rozličné informace a z toho nábalu se dělá pevný odrazový můstek k dalším, často od skutečnosti značně odtrženým úvahám.

Vás určitě nenadchlo, když se v Costnerově filmu RAPA NUI objevila jiná teorie přemísťování soch. Pociťujete něco jako ješitnost?

Každý člověk je ješitný. Costnerův film jsem viděl a byl jsem nadšený krásnými leteckými záběry, rekonstrukcí budov a oblečením místních obyvatel, ale další detaily už byly trochu hollywoodské. Přítel Sergio Rapu, bývalý guvernér Velikonočního ostrova, je jedno z talentovaných dětí, které mělo možnost vystudovat archeologii. On se vrátil na Velikonoční ostrov, pracoval tam, takže ostrov znal dokonale - přírodu, zvyky, historii. V rámci své práce sepsal scénář k filmu, včetně toho, kde by se které scény měly odehrávat a v jakou denní hodinu, ve kterém ročním období, jak by ti herci měli být oblečení a jak by slavnosti měly probíhat. Scénáři nebylo co vytknout. On jej poslal s nadějí produkcím. Po čase přijel Kevin Costner se štábem natáčet film RAPA NUI. Jako poradci byli uvedení dva domorodci, kteří zdaleka neměli potřebné znalosti... Ale mé ješitnosti se dotklo, že Costner ve svém filmu použil nikoliv to, co navrhoval Sergio Rapu, tedy stěhování soch podle mého způsobu, ale metodu profesora Charlese Loveho. A proč?... Protože mluví lépe anglicky a žije v Americe.

Vy jste ze svého úspěchu mohl mnohem více vytěžit: mohl jste natočit filmy a být tak trochu showman. Neudělal jste to. Neměl jste odvahu, nebo to zavinila vaše skromnost, kterou vám vštípil otec?

Skromnost, nezkušenost, my jsme nebyli připraveni do tržního prostředí. Já jsem se svou cestou s Thorem Heyerdahlem dostal přímo do něj. I pan Heyerdahl se musel chovat tržně, a já byl v té době dítko socialismu a nechápal jsem spoustu zákonitostí.

Z Velikonočního ostrova se dnes stala turistická atrakce: lidský rozum těží z lidské zvědavosti. Je tohle potřeba korigovat, nebo se to nedá změnit?

Korigují se všechny turistické atrakce, my si také nenecháme lézt turisty po střeše Karlštejna. Ale zcela zamezit jim nejde. Ani by to nebylo vhodné.

Od mala jste toužil po cestování. Naordinoval byste cestování každému, nebo jde jen o vyvolené, kterým je to dáno osudem?

Nepřinesu nic objevného, když řeknu, že cestování rozšiřuje obzory. Domnívám se, že i ta sebekratší cesta nás nějak obohatí o zážitky, o setkání s novými lidmi či o situace, které jsme do té chvíle nikdy nemuseli řešit. Cestování bych naordinoval každému, pokud mu slouží zdraví. Trochu s rozpaky však sleduji masové cestování do oblastí, které na to nejsou stavěné. Také stále nevím, co si mám myslet například o "kongresové turistice".

Víte, ptám se, zda taková planá zvědavost movitých lidí nám některé památky či chráněné oblasti definitivně nezničí?

Pokud se budu chtít podívat do Afriky, zanechám za sebou pár stovek litrů spáleného leteckého benzinu. Pokud cestuje tisíc lidí, bude zplodin víc. Abych si vyfotil stavby, vycvakám deset či dvacet kinofilmů. Musím tam jezdit autem, takže i tam zatěžuju přírodu. A je to úplně zbytečné, kdybych se podíval na televizi... Velkou příležitost vidím například v cédéčkách s leteckými stimulátory, kde si aktivně prohlížíte nahrané kouty světa.

Na turistice prosperuje spousta států: z těchto zdrojů mohou opravovat i své památky. Je to takový propletenec...

Je pravda, že díky bohatým turistům se uživí spousta lidí, ale za cenu vysokých nákladů. Abychom si mohli víc vydělat a zaplatit takový výlet, musíme dřít naše zdroje víc, než potřebujeme k našemu bezprostřednímu životu. Ale košile je bližší než kabát. Je to tak, že ona plíseň v Petriho misce může být buď nemocná, nebo hodně živá. V podstatě čím bude zdravější, tím rychleji dorazí k hranicím své misky. Pokud bude nemocná, tak bude růst pomaleji, ale bude žít déle.

Takže vyspělé civilizace, jako Severní Amerika, svou rychlostí pokroku spějí k rychlejšímu zániku?

Řekněme to jinak. Rychleji spotřebovávají neobnovitelné zdroje než méně rozvinuté státy. Na druhé straně díky moderní komunikaci a dopravě mají obrovskou nasávací schopnost. Ovšem za tu cenu, že vyplundrují ty státy, které se na tu úroveň už nebudou moci nikdy dostat. Kdyby například všichni žili jako v Americe, tak tu nemáme čím topit.

Říkáte, že na záhadách váš svět nestojí, a proto máte jinou životní cestu než dál luštit doposud nevyluštitelné... Na čem podle vás stojí svět?

(úsměv) To je hodně filozofická otázka... Na životě: podle přírodních zákonů se život hrne nezadržitelně dopředu.

A nemilosrdně...?

Příroda je nemilosrdná, nicméně jsme dosáhli takového stupně vývoje, že by nám neměly její dopady být lhostejné. Živelné a ekologické pohromy, válečné události a prosté lidské selhání všude kolem nás způsobují mnoho strasti a bolesti. Přírodě a lidem. Naše pochopení, empatie a s prominutím jistá předvídavost a solidarita by nás měly dnes a denně nutit, abychom se snažili o maximální zmírnění popsaných negativních dopadů. To je lidské.

Máte rád tajemství?

Tak přiměřeně. A jak která.

Nedávno jsem byl na Maltě, kde mě fascinovaly megalitické chrámy, zvláště na Hagar Quimu. Byl už večer a byl jsem tam sám. To, co jsem prožíval, nemělo s rozumem nic společného. Zasáhlo mě neuvěřitelné ticho, neexistovalo dobré ani špatné, neexistovala minulost či přítomnost, cítil jsem něco posvátného, všeobjímajícího... Rozumíte mi, jaké tajemství mám na mysli?

Stává se mi, že uvidím něco, a zapomenu, že mám třeba žízeň a že někam pospíchám, ale já nejsem poetický jako vy. Neumím to tak hezky pojmenovat.

Nešlo o žízeň, cítil jsem tam energii těch skoro pět tisíc let staré civilizace a dělalo mě to zvláštně šťastným...

To je vaše profesionální deformace: ke všemu musíte zaujmout názor a květnatě to popsat.

Vás prý fascinují divošské kultury...?

Já si také nalhávám, že to dřív bylo lepší: takže když si opečeme toho beránka, mám pocit, že je to jako za starých časů. Pokud bych ho dělal v elektrické troubě, musím namačkat spoustu knoflíků a není v tom ta romantika. Nalhávám si, že tehdy byl život jednodušší, ale i oni tehdy žili nadoraz. Chalupáři si různými stylovými prostředky navozují atmosféru dřívějška, kdy lidé na jaře zaseli, na podzim sklidili, přes zimu to snědli, povídali si u stolu... Skutečnost je však taková, že naši předci se stejně štvali a nenáviděli, podobně je sužovaly úřady... Nikdy neexistovala zlatá doba. Stres sužoval určitě už i pračlověka, stejně jako bude člověka trápit za sto let. Každý člověk, když něco chce, žije ve stresu. Jen jeho zdroje v průběhu staletí prodělávají změny.

Původ člověka... Věříte na Darwinovu teorii?

Zatím nikdo nevymyslel lepší teorii. Ale po Newtonovi přišla chytřejší fyzikální teorie - kvantová fyzika.

Co myslíte, dokázal člověk během své existence mnoho věcí pro svůj prospěch, nebo se dost flákal a byl nepoučitelný?

Dokázal toho tolik, že tu jsme tak, jak tu jsme. Jestli je to hodně nebo málo...?

Takový žralok je už čtyři sta milionů let tak dokonalý, že se nemusí měnit...

Je tak dokonalý, že ho chytáme do sítí a střílíme harpunami: nemá proti nám šanci. Vyvíjel se podobně jako například různé polynéské kmeny, které se ubíraly netechnickým směrem, a pak je převálcovala naše technická civilizace. Takže vzniká otázka: co je dokonalost? Dokonalost je to, co vás ve své dokonalosti neohrozí, dokud nepřijde něco dokonalejšího.




Pavel Pavel (1957) absolvoval vysokou školu strojní elektrotechnickou, pracoval jako projektant technologie v Agrostavu, učil na Střední průmyslové škole ve Strakonicích (1991-93). Napsal knihu RAPA NUI o svém experimentu na Velikonočním ostrově a spolu s prof. J. Malinou knihu JAK VZNIKALY NEJVĚTŠÍ MONUMENTY DÁVNOVĚKU. Dnes je podnikatelem v oboru manipulace s těžkými a rozměrnými předměty. Jako první na světě uspokojivě vyřešil záhadu, jak byly primitivními prostředky dávných civilizací přepravovány monumentální sochy.
květen 2000

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group