ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

TAJEMSTVÍ PERSKÝCH KOBERCŮ

 

Asociace lidí jsou různé. Pod slovem "peršan" si však většina z nich vybaví něco nádherně zbarveného, ornamentálně bohatého, jemného, měkkého, stoprocentně řemeslně dokonalého, nepředstavitelně pracného, téměř nezničitelného, ale i nesmírně drahého.


OBJEV PROFESORA RUDĚNKA

Třebaže je tato asociace v zásadě správná, přece jen značně generalizuje, a tím i znepřesňuje. Především je nutno si uvědomit, že se slovem "peršan" většinou označují všechny orientální koberce, ať již pocházejí z vlastní Persie neboli Íránu, či byly vázány v Turecku, Afghánistánu, Pákistánu, Indii, nebo dokonce i v Číně.

Orientální koberce se váží snad již tři tisíce let a za tu dobu prošly barvitou a bohatou historií. Nikdo však není schopen přesně říci, kdy se objevil první. Máme jen údaje z literatury. Velká světová muzea s hrdostí vystavují koberce vázané v Isfahánu před více než třemi sty lety. Neznamená to, že by se tu dříve koberce nevázaly, avšak do naší doby se nedochovaly. I když mnohonásobně přežívají své první majitele, přeci jen jsou z vláken organického původu. Mají sice neuvěřitelnou odolnost proti prošlapání, ale nejsou nezničitelné. A pokud měl dříve někdo starý koberec, na kterém již byl znát zub času, vyhodil jej a pořídil si nový.

O zakladateli perského impéria Kýru Velikém píší řečtí historikové, že byl pohřben v hrobce pokryté nádhernými koberci. Snad nejkrásnější koberec, který kdy existoval, byl v ktésifónském paláci perského Sásánovce Husrava Parvéze, jenž vládl začátkem 7. stol. n. l. Obrovský koberec zobrazoval jarní zahradu v květu se stromy, potoky a květinovými záhony ze zlatých a stříbrných vláken, hedvábí, drahých kamenů a perel. Arabští dobyvatelé však tento skvost zcela zničili - vojáci jej po pádu Ktésifónu rozřezali na kousky, které si rozdělili mezi sebou.

Staré zápisy hovoří o nádherných kobercích starých dva a půl tisíce let, mnoho badatelů však pochybovalo, zda se pod tímto označením tehdy rozumělo totéž co dnes - byly to třeba jen gobelíny či jiný druh tkanin, používaných jako podlahová krytina. Důkaz, že již tehdy šlo o pravé koberce v našem slova smyslu, tedy o koberce vázané, stále chyběl.

Až v roce 1949 učinil ruský archeolog Ruděnko senzační objev, jímž vyvrátil všechny pochyby. V hrobce skytského knížete v Altajském pohoří nedaleko hranic tehdejšího Sovětského svazu a Mongolska nalezl skvěle zachovalý zhruba čtvercový koberec, jehož stáří bylo určeno na dva tisíce pět set let. Koberec představuje opravdu mistrovské dílo. Obsahuje přes 3700 uzlíků na čtvereční decimetr, což je vyšší počet, než se vyskytuje u většiny dnešních ručně vázaných koberců. Ve středovém poli je čtyřiadvacet čtverců s hvězdicovitými motivy, v postranních pěti pásech se střídají obrazy legendárního ptáka Noha, pasoucích se losů a jezdců na koních. U losů je zajímavé, že jsou zobrazeni jako pod rentgenem i s obratli páteře a vnitřnostmi. Profesor Ruděnko usoudil, že nádherný koberec je perskou prací, která se dostala do rukou skytského knížete pravděpodobně jako dar, nebo kořist.


Orientální koberce se váží snad již přes tři tisíce let a za tu dobu prošly bohatou a barvitou historií. Přesto není nikdo schopen říci, kdy se objevily první.

Jak je však možné, že se zachoval právě tento koberec, ačkoliv jiné, mnohem mladší, podlehly zkáze? Odpověď na tuto otázku je stejně zajímavá jako nález sám.

Krátce po svém uzavření byla hrobka vyloupena. Lupiči odnesli všechno zlato a ostatní snadno přenosné předměty. Všechno zlé je však pro něco dobré. Záchrana toho, co v hrobce zůstalo, byla vlastně vedlejším produktem loupeže. Voda prosákla dolů pobořenou střechou, zmrzla na kost, a protože střešní kameny fungovaly jako izolátor, zůstala zmrzlá po dva tisíce pět set let. Profesor Ruděnko pak našel v další hrobce kousek ještě staršího koberce. Tyto nálezy jsou důkazem, že původ vázaných koberců je prastarý, neboť mistrovství projevené v nálezech ve skytských hrobkách muselo být výsledkem dlouhého vývoje.

Jednotlivé země se stávaly terčem nájezdů, říše padaly, spojovaly se a vznikaly nové. Během těchto přeměn byly přenášeny také různé nástroje, materiály, pracovní postupy. I když se do vázání perských koberců částečně všechny tyto skutečnosti promítly, je pozoruhodné, že vlastní způsob vázání, charakter užívaného materiálu i základní vzory zůstaly v jednotlivých oblastech jejich výroby po celá ta dlouhá staletí bez podstatných změn.

ZÁHADNÝ PRAMEN

Peršany mají ve světě obrovskou popularitu a v současné době ani nabídka nestačí krýt poptávku. Jejich ceny neustále stoupají, a to nejen na trzích západní Evropy a Spojených států, ale i v zemích jejich původu, a to v průměru o 20-25 procent ročně. Těch, kdo jsou ochotni za minimální odměnu trávit celé měsíce jejich náročným vázáním, rychle ubývá. Ceny starožitných koberců, za které se považují všechny starší než 25 let, rostou ještě mnohem rychleji. Proto se staly i oblíbenou formou investování kapitálu.

Stačí se jen projít po jedné z hlavních teheránských tříd, třídě básníka Firdausího, kde se obchody s koberci střídají jeden za druhým s obchody se starožitnostmi a směnárnami, abyste získali přehled o bohatosti škály perských koberců. Írán je původní oblastí jejich vzniku, a proto tu najdete nejrozsáhlejší typovou bohatost a nejkvalitnější exempláře. Třeba zahradní koberce, i když značně stylizované, jsou pojaty jako kvetoucí zahrada - jednotlivé květinové záhony jsou rozděleny cestičkami a přerušovány tekoucím potůčkem. Nebo koberce zobrazující divokou zvěř - lvy, tygry a levharty útočící na rychlonohé gazely. Nádherné koberce se stromem života a pestrobarevnými ptáky v proplétajících se větvích, nesoucích různé druhy ovoce, či slavné lovecké koberce s výjevy ze štvanic. Koberce se scénami z palácových zahrad i s věčným motivem stárnoucího básníka, snažícího se získat lásku mladé ženy. Jiné zachycují portréty imáma Álího či dalších postav šíitského náboženství. Vidíte tu i zvláštní modlitební koberce, tzv. namazliky, na které si klekají věřící muslimové při každodenní modlitbě. Charakteristickým rysem těchto koberců je mihráb, rozšířený prostor začínající zhruba v polovině koberce, na některých jsou rovněž po stranách zobrazeny ruce. O ně se věřící opírá, když se při modlení klaní a čelem se dotýká země. V přední části bývá též uprostřed jednobarevná plocha, většinou ve tvaru kosočtverce, kam si věřící pokládá kamínky nebo prsť z posvátné Mekky.


Praní koberců v tajemném jezírku v Rey.

Některé námětové okruhy koberců se staly zvlášť proslulými. Sbírka nomádských koberců z íránské provincie Fárs sběratele Parvíze Tanavoliho procestovala kromě Teheránu a Šírázu i Spojené státy, Evropu a Austrálii a je mimořádně ceněna jak po umělecké stránce (Národní muzeum USA - Smithsonian Institution - ve Washingtonu k ní vydalo podrobný katalog), tak i po stránce zoologické. Podle původu těchto koberců lze totiž vystopovat i okruh původního rozšíření dnes již vyhynulého lva perského.

Nejvíc vás ale upoutají klasické isfahány, tabrízy, teherány, ghomy, kešany, kermany, šírázy, hamadány, sarúky, nainy a mnohé další, které se tu nabízejí v širokém sortimentu vzorů, barev i velikostí. V některých z těchto obchodů můžete vidět i vazače koberců při práci. Jeden z nich - před sebou nákres vzorku - pracuje na koberci zhruba o rozměrech 4 x 3 metry, jenž váže již čtyři roky a nad nímž stráví ještě nejméně další tři roky, než ho dokončí.

Není pochopitelně nad to, koupit koberec přímo v zemi původu. Nejen z hlediska ceny, která je tu o polovinu až dvě třetiny nižší, ale především vzhledem k mnohem širšímu výběru a záruce, že žádný překupník svým neodborným zásahem nemohl koberec poškodit. Největší aféra tohoto druhu se provalila začátkem padesátých let ve Spojených státech. Američané dávali totiž přednost méně výrazným barvám s pastelovými odstíny před přírodními jasnými barvami většiny orientálních koberců. Američtí importéři tedy začali kolem roku 1920 máčet dovážené koberce v chemickém roztoku, který původní jasné barvy tlumil. Působení užitých chemikálií však mělo za následek poškození vlněných vláken, která se pak třepila a snadno lámala. Tím se životnost koberce pochopitelně prudce snížila a zhruba po třiceti letech se začaly rozpadat.

Ne každá chemická koupel je však pro perské koberce škodlivá. Jižně od Teheránu je malé městečko Rey, dnes již prakticky teheránské předměstí, které přitahuje majitele perských koberců ze širokého okolí i z ciziny. Ze skály tu vyvěrá podivný pramen tvořící jezírko, v němž se denně vyperou desítky koberců. Odnepaměti se tvrdí, že pramen obsahuje neznámou chemikálii, která nejen koberce čistí, ale současně i zintenzivňuje a stabilizuje jejich barvy a zvyšuje trvanlivost vlákna. Mnoho koberců se prý stalo tím, čím jsou, teprve po vyprání v záhadném prameni. Již mnohokrát se vědci pokoušeli zjistit, jaká chemikálie má tento blahodárný účinek, a chtěli připravit roztok uměle, ale dosud bez výsledku. Prastarý pramen v Rey, v němž se praly koberce již v době, kdy toto dnes bezvýznamné městečko bývalo hlavním městem Persie, si uchovává své tajemství.

TAJEMSTVÍ VÝROBY

Každý z orientálních koberců nese charakteristický rys země nebo města svého původu, a tak mluvíme o tabrízech, isfahánech, bucharách, šírázech, kermanech a podobně. V mnoha z těchto oblastí je však ještě několik dílčích škol, které odborník dokáže podle hotového výrobku rozlišit, a často každá z vesnic v takové oblasti má ještě nějakou svou typickou zvláštnost.

Nejčastějším materiálem perských koberců je ovčí vlna. Pro jemné koberce se používá jen vlna ze hřbetu, jež má dlouhý vlas s vysokým leskem. Některé nomádské kmeny, především na íránsko-afghánském pomezí, které nemají ovce, zpracovávají velbloudí vlnu, z níž se často zhotovují koberce jen v přírodních odstínech, protože se špatně barví. Na osnovu a základní útek se též někdy používá dlouhovlákných druhů bavlny nebo vlny kašmírských koz. V některých oblastech Íránu, kde se pěstuje bourec morušový, se můžete setkat i s luxusními hedvábnými koberci. Rozhodně jsou však hedvábné koberce častější v Číně.

Zvláštní kouzlo mají nomádské koberce barvené dosud výlučně přírodními barvivy (tak např. červená barva se získává ze šťávy granátových jablek). Tyto kmeny, které jsou ve stálém pohybu, nemohou s sebou vozit velké zásoby vlny a barvy, a proto musí novou vlnu na různých místech vždy znovu a znovu dobarvovat. To vede ke znatelným rozdílům v intenzitě zbarvení jednotlivých částí koberce, čímž jsou pravé nomádské výrobky typické.

Za základních pět bodů charakteristiky perských koberců se považuje druh vlákna a hustota jeho vazby, vzor a barevná kompozice, vzor a typ bordury, materiál osnovy a útku a konečně pevnost struktury koberce.


Způsob vázání takzvaného symetrického uzlu.

Rozlišují se dva základní typy uzlíků, jimiž jsou koberce vázány - symetrický a asymetrický. U symetrického se oba konce po obepnutí osnovy zatáhnou opět dovnitř, u asymetrického připomíná vazba kolem osnovy osmičku. Lépe než dlouhé vysvětlování pomůže k jejich pochopení kresba. Tomu prvnímu se též někdy říká turecký, druhému perský, ale toto označení je zavádějící, neboť svádí k představě, že symetrickými uzlíky se vážou koberce v Turecku a asymetrickými v Persii. Nic není vzdálenějšího skutečnosti. Tak např. v Íránu se podle oblastí užívá obou těchto typů. Každý z nich má ještě několik dalších modifikací, ale to bychom již zabíhali do přílišných detailů.

Pokud jde o hustotu vazby, počet uzlíků na čtvereční decimetr značně kolísá, především též podle oblasti původu. Velkou jemností své vazby jsou proslulé isfahány a nainy, u nichž někdy dosáhne počet uzlíků na čtvereční decimetr i deseti tisíc. Velmi jemně vázané jsou i ghomy a kešany. Vazba s více než dvěma tisíci uzlíky na čtvereční decimetr se hodnotí jako velmi jemná, od 1200 do 2000 jako jemná, od 600 do 1200 jako polojemná a od 200 do 600 uzlíků jako hrubá. Hustota vazby není však absolutním kritériem při výběru koberce. Neexistuje např. kerman, který by měl více než 400 uzlíků na čtvereční decimetr, a přece jsou kermany mezi kupci velmi oblíbené, a to nejen pro svou relativně nízkou cenu.


Způsob vázání takzvaného asymetrického uzlu.

Pokud jde o rozměry, jsou značně variabilní. Nejběžnější jsou koberce o délce do dvou metrů a šířce 1,2-1,3 metru, často se však setkáte i s koberci podstatně většími. Nádherný bidžár s červenými květinovými motivy a spirálovými arabeskami na modrém pozadí, který můžete obdivovat v teheránském Muzeu koberců, je při šířce dvou metrů dlouhý téměř pět metrů, a přesto působí díky svému vzoru velmi odlehčeně a dynamicky. Mezi sběrateli perských koberců se mimořádné oblibě těší také předložky o rozměrech 1,5 x 0,9 metru, především pro svou praktičnost a skladnost.

Muži pracují jako vazači koberců jen výjimečně. Vzhledem k mizivým výdělkům je to práce žen a především malých děvčat, která mají ještě natolik drobné prsty, že dokáží rychle za sebou vázat i ty nejjemnější uzlíky. Nejzručnější vazačky mohou za den uvázat až deset tisíc uzlíků, tzn. u koberce s nejhustší vazbou asi jeden čtvereční decimetr. Uvázání koberce o rozměru 3 x 4 metry by takové vazačce trvalo téměř tři a půl roku nepřetržité práce. To je ovšem extrémní příklad. Již vazačka, která dokáže uvázat 5000 uzlíků za den, je považována za výbornou. I když je dnes práce dětí formálně zakázána, tisíce malých íránských děvčátek sedí od rána do večera u domácky zhotovených rámů a váží krásu, za niž budou ve vzdáleném městě bohatí cizinci ochotni zaplatit tisícovkami dolarů. Je to hodně, nebo málo? Jaká je cena ztraceného dětství, vevázaného do koberce?

POKLADY Z TREZORU

"Isfahány byly vždycky koberci perských šáhů," ujišťuje nás pan Amir, majitel jednoho bohatě zásobeného obchodu s koberci. Drží v ruce nádherný modrobéžový isfahán a ukazuje jeho pole vyplněné poetickou spletí květů, stvolů a větviček. Jiné koberce nesou portréty významných osob. Zvlášť mistrovskou prací je koberec o rozměrech asi 2 x 1,5 m s portrétem šáha Abbáse Velikého, nejslavnějšího panovníka safíjovské dynastie, zakladatele slávy Isfahánu. Je zarámovaný jako obraz. Kvalita a preciznost práce je dobře patrná na líci i na rubu, kde je sice obraz barevně poněkud méně výrazný, ale přesto tak přesný a dokonalý, že by koberec klidně mohl viset i obráceně.


Koberec s motivy lvů z počátku 20. století od kočovných Kaškajů.

Cena? Maličkost. Přes pět tisíc sedm set dolarů.

Pan Amir nás zve, abychom si prohlédli ještě dražší koberce. Nejsou na hromadě mezi ostatními, ale ve zvláštní malé místnosti, která je vlastně obrovským kovovým pancéřovaným sejfem. Jsou tu uloženy jako nejdražší klenoty. Když jsme se s mou ženou dověděli jejich cenu, přestali jsme se jejich uložení divit. Byly to všechno isfahány a měřily od 2,2 x 1,5 m do 2 x 3 m. Jejich cena se pohybovala od šesti tisíc do devíti tisíc dolarů. Zabořil jsem prsty do hustého vlasu a cítil jsem zřetelně, jak péruje zpět. Modré, béžové, červené, jeden dokonce žlutobílý. Až zrak přecházel z té krásy, řemeslné dokonalosti a jemnosti.

Zprvu jsem si myslel, že vzhledem ke své ceně musejí být koberce v sejfu starožitné. Ale pan Amir mě vyvedl z omylu: "Víte, kolik byste dal za kvalitní starožitný koberec? Nejméně pětkrát až desetkrát tolik. Tyhle jsou tak ceněny proto, že je vázal nejlepší isfahánský mistr. Jejich cena bude časem závratně stoupat. Dnes jsou prakticky zadarmo!"

Znovu si prohlížím nádherné koberce kolem sebe. Z jejich vzoru vane dech dávné historie a prastarých kulturních tradic. Je v nich zakleta duše tisíců neznámých tvůrců dávno obrácených v prach, jejichž touha po kráse, převtělená do koberců, se stala nesmrtelnou.




NENÍ KOBEREC JAKO KOBEREC


V Teheránu si můžete zajímavý koberec koupit přímo na ulici.

Obvykle se udává od jedenácti do čtyřiadvaceti základních oblastí, které v Íránu produkují koberce a vtiskují jim své charakteristické rysy. Ve skutečnosti však existuje na jedenáct tisíc různých lokalit výroby. Každá z nich je něčím typická a vyzná se v nich jen opravdový odborník. V poslední době určení původu koberce ještě značně znesnadňuje čím dál rozsáhlejší míšení stylů, související s pohybem obyvatel. Přesto se však podívejme aspoň na těch jedenáct základních typů pravých peršanů trochu podrobněji.

TABRÍZ

Koberce prodávané na trhu v Tabrízu je většinou možno rozdělit do čtyř podskupin. Společné je jim to, že mají krátký vlas, užívají symetrického uzlu a mají bavlněnou osnovu i útek. Koberce koraja užívají geometrický vzor s příležitostným medailonem v rudém poli, podskupina ardebilských koberců, která pochází z bezprostředního okolí Tabrízu, je charakteristická geometrickými vzory nebo poli barvy slonové kosti, zatímco koberce podskupiny serab jsou nejčastěji vázány z velbloudí vlny a jejich obvyklým vzorem je opakující se osmiúhelník. Poslední ze skupiny tabrízů je podskupina herézských koberců, která zahrnuje největší koberce prodávané na tomto trhu, a to až do velikosti 4 x 3 metry. Geometrický vzor je vytvářen poli různých tónů červené barvy. Příležitostně se setkáváme na herézech i s květinovým vzorem.

TEHERÁN

Pravé teherány se dnes vyskytují na trhu již jen velmi zřídka. Industrializace této oblasti způsobila, že drtivá většina vazačů koberců zanechala své uboze placené práce a věnuje se nyní výnosnějšímu zaměstnání. Teherány vynikají rozmanitostí barev i vzorů s medailony, květinami i geometrickými obrazci kavkazského typu. Určení teheránu je nejobtížnější ze všech perských koberců, neboť se tu nejvíce mísí vlivy z ostatních oblastí, přinášené sem vazači, kteří přicházejí do Teheránu z celého Íránu.

ISFAHÁN

Isfahány jsou společně s nainy nejlépe vázanými a nejdražšími koberci, které se dnes v Íránu vyrábějí. Tyto koberce mají obvykle bavlněnou osnovu, ale v poslední době se stále více vyskytuje i hedvábí. Téměř bez výjimky mají isfahány komplikovaný květinový vzor, většinou s ústředním osmilistým květinovým medailonem. Velikost isfahánů se pohybuje od 1,5 x 0,9 m až do 5,5 x 3 m a nejlepší z nich mají hustotu až 10 000 uzlíků na čtvereční decimetr. Stále se vede spor o to, zda základ květinového motivu isfahánů byl převzat z kopule isfahánské mešity, či zda to bylo obráceně.

NAIN

Koberce z oblasti Nainu mají bohatou historii, ale jejich výroba byla mezi oběma světovými válkami přerušena a začala se rozvíjet teprve po roce 1945. Celkovým pojetím připomínají nainy isfahány, neboť také užívají bohatých květinových motivů s ústředním květinovým vzorem. Poměrně často se tu vyskytují koberce hedvábné. Nejlepší nainy se svou jemností, tj. počtem uzlíků na čtvereční decimetr, vyrovnají isfahánům.

GHOM

Také ghomy patří mezi nejkvalitnější pravé peršany. Průměrný počet uzlíků na čtvereční decimetr přesahuje obvykle 5000. Ghomy se obvykle vyrábějí do velikosti 3 x 2 m a při jejich vázání se užívá asymetrického uzlu, stejně jako u isfahánů a nainů. I když i zde se ve vzoru objevují výhradně květinové motivy, nenajdeme tu na rozdíl od obou předchozích výrazný centrální osmilistý květinový medailon. Kromě toho bývá u ghomu květinový motiv na kontrastním tmavém pozadí, zatímco pozadí u isfahánů a nainů je obvykle tvořeno pastelovými tóny a jemnými odstíny modři a červeně.

KEŠAN

Při vázání kešanu se užívá rovněž asymetrického uzlu. Tyto koberce mají krátké, velmi jemné vlákno z nejlepší vlny. Kešany mívají obvykle výrazný centrální medailon, tvořený propletencem stylizovaných květů, který je rámován dalšími bohatými květinovými motivy.

MEŠED

Útek i osnova mešedů je z bavlny. Při jejich vázání se užívá asymetrického uzlu a jsou typické tím, že mají často čtvercový formát. Mešedy vynikají měkkými pastelovými tóny převážně červené barvy a je na nich použit bohatý květinový vzor. Dříve byly na trhu velmi oblíbeny pro svou dostupnou cenu, v poslední době však jejich kvalita citelně poklesla.

KERMAN

Vzhledem ke svému atraktivnímu vzoru a rozumné ceně jsou kermany jedním z nejoblíbenějších typů koberců vyvážených z Íránu. Váží se asymetrickým uzlem a většinou mají bavlněnou osnovu i útek. Typický pro kermany je jejich protáhlý centrální medailon, zvýrazněný navíc tím, že poměrně značná část pole kolem něj je bez vzoru. Okrajový vzor pole potom téměř splývá s bordurou. V poslední době však značně stoupla produkce nekvalitních kermanů, takže kupec musí být při jejich nákupu velmi opatrný.

ŠÍRÁZ

Výrazným rozlišovacím znakem šírázů je jejich tradiční protáhlý kavkazský vzor. Počet uzlíků na čtvereční decimetr se pohybuje od 640 do 5000. Vzhledem k tomu, že se tyto koberce zhotovují mimo město v okolních vesnicích na domáckých rámech, jsou většinou malé, maximálně střední velikosti, nejvíce 2,1 x 1,5 m. Jediným místem, kde v Šírázu můžete koupit koberec, je městský bazar, kam se každé ráno sjíždějí prodavači ze širokého okolí.

HAMADÁN

Hamadán je centrem rozsáhlé oblasti vázání koberců. V okolních vesnicích se užívá mnoho rozličných motivů. Většina koberců má geometrické vzory, často kombinované s květinovými. Hamadány se někdy rozdělují na dvě podskupiny, pravé hamadány a sarabendy. Osnova a útek pravých hamadánů jsou z bavlny nebo ovčí či velbloudí vlny. U sarabendů vždy z bavlny. Kromě toho se sarabendy dobře poznají podle okrajového květinového vzoru. Oba typy jsou vázány symetrickým uzlem a hustota na čtvereční decimetr nepřesahuje obvykle 3500 uzlíků.

SARÚK

Dříve nesly sarúky tradiční ústřední květinový motiv na červeném pozadí, v poslední době zde však došlo k rozvoji květinových ornamentů v poli, které zatlačily centrální medailon. Osnova a útek jsou buď bavlněné, nebo vlněné. Při vázání se užívá symetrického uzlu.
duben 2001
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group