ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

SEX U LIDOJEDŮ

 

Na severu Austrálie "pluje" v moři jeden z největších ostrovů světa, kterému jeho malajští a indonéští návštěvníci dali jméno Tanah Papua - doslova Země kučeravých (kudrnatých) lidí. Indonésany zaujal už na první pohled fyzický vzhled obyvatel obrovitého ostrova. Jejich kučeravé vlasy a tmavá, někdy dokonce velice tmavá pleť.

Kultura Papuánců (a s nimi bezprostředně sousedících Melanésanů) byla - a převážně ještě dnes je - krajně primitivní. Jen australští domorodci měli z našeho pohledu kulturu a obyčeje ještě jednodušší než Papuánci a novoguinejští Melanésané.

Země tvořící dnešní Papuu-Novou Guineu obývá na 750 různých papuánských a melanéských "kmenů", které hovoří 750 (!) rozličnými jazyky. Avšak ze všech rysů domorodé kultury zaujal a nejvíce překvapoval cestovatele, jimž se podařilo tato území navštívit, nesmírně rozšířený kanibalismus, tedy lidojedství. Také já jsem svou knihu o první výpravě k Papuáncům a Melanésanům nazval právě "Ostrovy lidojedů". Ze zemí, které dnes dohromady tvoří politicky nezávislý stát Papua-Nová Guinea, k nim kromě rozlehlého hlavního ostrova, měřícího celých 800 000 čtverečních kilometrů, patří ještě celá řada dalších ostrovů a souostroví, např. Louisiady, Bismarckovo souostroví či D'Entrecasteauxovy ostrovy. A také Trobriandy, na kterých bych rád během svého dnešního papuánského a melanéského putování za "sexem u lidojedů" nejdéle pobýval.



OSTROVY SEXU?

U některých papuánských a melanéských skupin však lidské tělo nezajímá jejich příslušníky jen jako zdroj potravy, ale v první řadě jako zdroj lásky, jako nejdůležitější objekt jejich zájmu. A ze všech 750 etnických skupin žijících dnes v tichomořském státě Papua-Nová Guinea to platí o obyvatelích Trobriandských ostrovů vůbec nejvíce. Trobriandy jsou tedy nikoli "ostrovy lidojedů", ale "ostrovy sexu".

Ověřil jsem si to "na vlastní oči". Sotva jsem vystoupil z lodi, která mě dopravila z Bismarckova souostroví na hlavní trobriandský ostrov Kiriwina, přiběhl ke mně místní muž a začal mi nabízet ke koupi velice zvláštní domorodou dřevořezbu.


LÁSKA VE DŘEVĚ A LÁSKA NA PROVÁZCÍCH

Dřevořezba měla tvar jakéhosi oblouku, podobného slonímu klu. Na něm byla vyobrazena klečící trobriandská žena provozující orální sex s mužem stojícím před ní. A z druhé strany souložil s ženou další muž. Šlo o zde zcela obvyklé a absolutně typické dílo místního výtvarného umění.

Místní umělec (veškerá řezbářská činnost je na ostrovech výlučně prací mužů) mi pak - když neuspěl se svou plastikou - nabídl ještě něco jiného: jakousi provázkovou hru, na pohled trochu podobnou té, které někdy evropské děti říkají kolébka nebo přebírání. V Evropě by ovšem trobriandský způsob této provázkové hry byl zřejmě vyhrazen jen osobám starším 18 let. Ve zdejším jazyce se jí říká ninikula. Místní lidé jí zobrazují některé důležité orgány hrající úlohu v jejich pohlavním životě. Tím je například kala kasesa - trobriandsky doslova poštěváček. Tuto ninikulu tvoří dva rovnoběžné provázky spojené dvěma kolmými zdvojenými provázky. Každý z těchto zdvojených provázků ninikuly představuje vaginu. Uzlíky, které jsou k nim připojené a navěšené z pravé strany, zobrazují pak kala kasesu - tedy poštěváček.


POHÁDKOVÝ SEX

Přístup místních domorodců každého věku k záležitostem sexu je zcela otevřený. Vysloveně erotický obsah mají dokonce i některé místní pohádky a báje, které obyvatelé Kiriwiny vyprávějí svým dětem. Například pohádky o "erotomanovi" Inuvalayovi. Inuvalay byl náčelníkem trobriandské vesnice Kwabulo. Vlastní manželku však neměl. Zato kdykoli mohl, souložil s manželkami všech svých bratrů a dokonce i synovců. Dělal to prý tak, že když jeho mužští příbuzní odešli lovit ryby, přistoupil ze zadní strany k jejich obytné chýši, udělal si otvor v její pletené zadní stěně a jím prostrčil svůj pohádkově dlouhý penis. Jeho úd se prý dokázal vlnit a postupovat stále vpřed jako had či mořský úhoř, až si nalezl první ženu. Takto se Inuvalay přes stěnu pomiloval se všemi ženami v chýši. Pak přešel náčelník k další a ještě další chýši. Jeho milostné hry prý neberou nikdy konce. A nevyhýbají se žádnému místu. Jestliže se například manželky jeho bratrů jdou umýt do laguny, pod hladinou k nim opět pronikne a do jejich vaginy vstoupí Inuvalayův neúnavný úd.


MILOVÁNÍ V RÁJI

Po smrti, jak vypráví trobriandské bájesloví, se budou moci takovým neomezeným rozkoším oddávat všichni místní muži. V ráji, na nějž Trobrianďané ve své mytologii věří a který se podle jejich představ nachází na nedalekém ostrově Tuma, budou po smrti všichni muži žít jako náčelníci. Pracovat tu budou výlučně jen ženy, které budou navíc každému z mužů stále "k dispozici". Navíc v ráji budou prý všechny ženy mimořádně krásné, mladé, pevných, plných tvarů. Ženy se budou v ráji každou noc s muži nejenom milovat, ale budou pro ně i tančit. V posmrtném životě se bude totiž tichomořská slavnost konat každou noc. Co slavnost! Skutečné erotické orgie. Protože i ty měly v pozemském životě obyvatel této části Papuy-Nové Guineje své místo. Divoké "slavnosti sexu" se tu nazývají kimali, což vlastně v trobriandském jazyce znamená asi tolik, co "škrábání".


TICHOMOŘŠTÍ "MASOCHISTÉ"

Škrábání je na Trobriandských ostrovech totiž nejvýraznějším projevem milostné vášně, nejdůležitější součástí milostné předehry před vlastní souloží. A nejenom škrábání, ale dokonce i bití a jiné formy tvrdého fyzického ubližování. Sadomasochistické hrátky byly tedy na Trobriandských ostrovech nejobvyklejší formou milostné předehry. Předehry, po níž pak samozřejmě následovala už "normální" soulož. Často se však spolu milovali i vzájemně skoro neznámí lidé. Například při tradiční pohřební slavnosti (říká se jí yawali), která se koná ihned po skonu některého zdejšího obyvatele, zůstanou někteří mladí muži a ženy u mrtvého i poté, co se většina ostatních truchlících vrátí do svých chýší. A tito zbylí účastníci pohřební slavnosti se pak vzájemně milují.


EROTICKÉ POHOŠTĚNÍ

Na souostroví byl navíc velice rozšířen obyčej, který je znám i z mnoha jiných částí světa. K pohoštění cizího návštěvníka, který se ubytuje v chýši Trobrianďana, patří i to, že mu její majitel nabídne na noc svou manželku a všechny své dcery. Někdy se ovšem "pohoštění cizince" nekoná v mužově chýši, ale na břehu moře.

Návštěvy Trobriandských ostrovů spojené s "pohoštěním" uskutečňovali jejich sousedé zejména v některých obdobích roku. Velké slavnosti se konají vždy v době úplňku. Měsíc má totiž na Trobrianďany skoro magický vliv.


BÍLÁ KOUZLA, ČERNÉ ČÁRY

Magické úkony také pomáhaly místním vydobýt si přízeň vyvoleného protějšku. Zdejší mrav vyžadoval, aby takovýchto magických úkonů byla vykonána celá řada, pokud mělo být dosaženo plného účinku.

Aby si muž získal přízeň dívky, musel například natrhat listy zdejší rostliny sila-sila, mávat jimi a pronášet kouzelné formule kay-kakaya, které pak vyvolají odezvu u vyvolené. V takovém kay-kakaya musí nejprve výslovně vyjmenovat všechny části těla vyvolené, zejména ty, které ho v zamýšlených milostných hrách zvláště zajímají, a poté musí několikrát hlasitě pronést její jméno. Magické formule kay-kakaya tu navíc mají ještě vedlejší pozitivní účinky na samotného odesílatele. Po provedení magických úkonů se jeho tělo a především tvář stanou krásnější, mladší a zejména eroticky přitažlivější.

Když ani magie nepomohla, pak se museli Trobrianďané poohlédnout po jiném řešení svých fyzických potřeb. Buď po masturbaci (kivayli kwila) - sebeukájení, které tu ale nepovažují za příliš vhodnou a mravnou formu, anebo dokonce k jakési domorodé prostituci.


IPI-PISI MOMONA

Na tomto souostroví patřilo mimochodem "k dobrému obyčeji" odměnit se za milostnou přízeň prokázanou muži místní dívkou jejím rodičům nějakým nevelkým darem, například hezkou mušlí či několika betelovými ořechy, které tu lidé žvýkají velice rádi.

V manželství se však povinnost muže odměnit se za každou soulož postupně vytrácí. Na dřevořezbě, která mi byla nabízena, byly zpodobněny dvě standardní polohy. Další oblíbenou polohou je prý jakýsi polosed. Souložící muž sedí obrácen tváří ke své rovněž sedící nebo zpola ležící partnerce a postupně svým ztopořeným údem proniká stále hlouběji do jejího nitra, a to tak dlouho, až dojde k ipi-pisi momona, doslova "výtoku semene".

Stejným výrazem ipi-pisi momona označují místní lidé i orgasmus ženy. To jen potvrzuje skutečnost, že obyvatelé této části Papuy-Nové Guineje, stejně jako mnozí Papuánci a Melanésané žijící na hlavním ostrově státu, a stejně jako všichni australští domorodci, o nichž jsem vyprávěl v minulé části tohoto seriálu, neznali fyziologický důvod početí. Tedy to, že žena otěhotní jen tehdy, když ji muž oplodní.


KTERAK SE POČÍNÁ NOVÝ ŽIVOT

Už v trobriandské báji o vzniku lidí rodí žena, pramatka, bez toho, že by se její partner o zplození potomků jakýmkoliv způsobem zasloužil. Stejně jako v Austrálii i zde muž svým penisem jen "otevírá ženu".

Ale ani to tu neplatí všude. V jiné zdejší báji se říká, že dokonce i o panenství připravil tuto pramatku Trobrianďanů nikoli muž, ale náhlý tropický liják. Panna ovšem otěhotnět nemůže. To chápali i obyvatelé tohoto souostroví. Když je ale žena zbavena přítěže panenství, může už do jejích útrob vstoupit duch a v jejím těle pak vytvořit zárodek budoucího potomka.

Dítě je v této části Papuy-Nové Guineje vázáno na matku. Také posloupnost se odvozuje od matky. Trobrianďané jsou, jak se odborně říká, "matrilineární společnost".


DOMY SVOBODNÝCH MUŽŮ

Když se z dětí stanou pubescenti, jejich milostné cesty se rozdělí. Jinoši jsou toulatile, kdežto menstruující dívky se nazývají nakubukwabuya. Obě pohlaví se navzájem svobodně a bohatě stýkají. Mimořádně důležitou institucí západního Pacifiku, se kterou jsem se například na nedalekých Yapských ostrovech setkal ještě dnes, jsou "domy svobodných mužů".

Rozlehlá chýše svobodných mládenců, která se na Trobriandách nazývá bukumatula, patřila dříve ke každé vesnici. Každý z jinochů v ní má své lůžko a jakousi "mládeneckou komůrku". V ní chlapci přijímají návštěvy místních neprovdaných dívek. Spát spolu mohou často a bez jakéhokoliv omezení, společně jíst však nikoli. Jedno z pravidel trobriandského zvykového práva totiž přísně zakazuje, aby se navzájem neprovdaní lidé společně stravovali.

Zatímco trobriandští mládenci uspokojovali své erotické potřeby v "domech", neprovdané místní dívky konaly za tímto účelem "dámské jízdy". Pod nějakou záminkou se vydaly do jiné osady a tam si každá našla na jednu noc partnera.


STÝKÁNÍ A DOTÝKÁNÍ

I liberální trobriandská společnost považuje jiné než klasické formy uspokojování erotických potřeb za nevhodné. V místním folkloru jsou například zmínky o souloži mužů se psy. Tuto zoofilii lidé žijící ve zdejší části Papuy-Nové Guineje většinou odsuzují.

Kromě skutečného pohlavního styku je u zdejších obyvatel prý velice rozšířeno to, čemu Američané říkají "petting". Tedy intenzivní dotýkání se, dráždění jednotlivých erotogenních oblastí partnerova těla rukama.

V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na svůj první příjezd na ostrovy. V naší malé skupince byl i starší německý právník Werner, který se velmi zajímal o exotické oblasti. Když jsme přišli do první trobriandské chýše, přistoupil k němu náhle místní velmi mladý muž, beze slova mu strčil ruce do kalhot a pevně mu oběma dlaněmi stiskl penis. I zkušený cestovatel Werner byl tímto činem šokován. Trobrianďan naštěstí zanedlouho jeho penis osvobodil.


VZHŮRU DO MANŽELSTVÍ

Až když byli mladí lidé všestranně vzděláni ve věcech lásky, mohli vstoupit do skutečného manželství.

Muž se v této části Papuy-Nové Guineje zásadně ženil do rodu ženy. Potřebovala-li mladá rodina hospodářskou či jinou pomoc, museli ji poskytnout rodiče manželky. Omezené majetkové poměry neumožňovaly většině trobriandských mužů, aby se ženili s větším počtem manželek. Výjimku tvořili jen významní náčelníci.

Manželství končí smrtí jednoho z partnerů. Trobrianďané ovšem znali a znají i rozvod. Kupodivu byli v této matrilineární společnosti ve věcech rozchodu místní lidé k ženám mnohem nespravedlivější než k mužům: zatímco muž si během trvání manželství mohl takřka libovolně dopřávat další a další milenky, jeho ženě bylo toto právo upíráno. Manželku, která se provinila nevěrou, mohl manžel oprávněně potrestat i zabitím.

Po smrti jednoho z manželů a zejména po rozvodu manželství pokračovali trobriandští muži a ženy v milostném životě, který je nedílnou součástí jejich kultury a který je mnohdy až rafinovaně kultivovaný.
září 1999
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group