Archiv vydání magazínu Koktejl

Folklór není jenom to, co násprovází o svátcích. Patří mezi záležitosti, které máme v genech a ovlivňují nás, i když si to třeba ani neuvědomujeme. Bezděčné projevy můžeme vystopovat na celém světě ­ Afričany uvede do varu rytmické tlučení na bubínek a nikdo jim nemusí vysvětlovat, jak mají tancovat, severoamerické indiány fascinuje slavnost pow-wow, ve které ožívá jejich mystické spojení s půdou. Pro Čechy jsou takovými slavnostmi máje, neodmyslitelně spojené s dechovkou, lidovými písničkami, vítáním jara a pivem.

Skandovaný pokřik, vyprovokovaný kecalem neboli vyvolávačem, spíš připomíná atmosféru hokejových utkání. Až na to, že mládenci i děvčata v obci Lubenec jsou oblečeni v dobových krojích, kapelu táhne koňský povoz a mladí lidé tancují v kruhu před každým domem, kde je vystavena májka z barevných fáborků na znamení, že tu bydlí svobodná dívka.

staročeské máje

SPOLEČENSKÉ RITUÁLY

Existence podobných oslav jara v téměř každé české i moravské vesnici je živoucím důkazem toho, jak staré zvyky hledají nový kabát. Jakmile by začaly kostnatět, tak neobstojí. V Moravských Kupovicích si například vyčítají hříchy z minulého roku ­ a starosta to ten den bere. V Postřekově na Chodsku si zase vyřizují na masopustu přestupky, které nejsou soudně postižitelné, jako když někdo například tahá z krávy tele traktorem. Podobné změny významu a smyslu společenských rituálů se odehrávají v prostoročasu naší planety neustále a mění se s klimatickým pásmem i církevním vlivem. Jediné co snad kdysi měly společné, je víra v živly jako blesk, hrom nebo slunce. Přírodní představy se spojují s křesťanskými v nejneuvěřitelnějších mutacích. Například na Kubě je Panenka Marie mužského rodu ­ tedy cosi jako patronka vod zkřížená s Neptunem.

ČESKÁ SPECIFIKA