ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

SLAVNOSTI PĚTILISTÉ RŮŽE

"To mi budou kluci v hospodě závidět!" chlubí se Franta s neskrývanou radostí své přítelkyni. Na očích sluneční brýle, na zápěstí digitálky, v ruce plastový kelímek s pivem - a na hlavě středověkou drátěnou kuklu. S takovou pokrývkou hlavy se do jeho oblíbeného lokálu jistě běžně nechodí. Tady je však jedním z mnoha, kteří se po městě procházejí v historickém kostýmu. Jsme totiž v Českém Krumlově, hlavním sídle Rožmberků, a účastníme se hry na minulost, jejímž patronem je poslední člen mocného rodu Petr Vok z Rožmberka. Podle květiny v jeho erbu se hra jmenuje Slavnosti pětilisté růže.


Hodiny na věži kostela sv. Víta právě odbily půl osmé a vzduch poklidného města začíná vířit duněním bubnů. Za jeho doprovodu se křivolakými uličkami vydává k náměstí neobvyklý průvod. Cestu razí zbrojnoši a za nimi kráčí vznešené panstvo v čele s Petrem Vokem a jeho chotí. Následuje nižší šlechta, lovci na koních a myslivci, měšťané, kupci a řemeslníci, chudí rolníci a nakonec žebráci. Dnes neplatí v Krumlově zákony 20. století a žebrota na veřejnosti se netrestá, takže jsou mezi dávnými obyvateli zastoupeny skutečně všechny společenské vrstvy. Možná že si někdo udělal ze žebrání snadnou brigádu, ale dokud se žebráci nemění v lupiče a jen unaveně postávají či polehávají před kostelem, vše je v pořádku. Dva pobudové asi obtěžovali kolemjdoucí nad únosnou míru, pročež skončili na pranýři. Zavřeni do dřevěné klece uprostřed náměstí, nepřestávají škemrat o almužnu nejen finanční. Nepohrdnou ani kouskem jídla, avšak jejich nejlepší kořistí je lepá děva, která se neprozřetelně ocitne na dosah. V mžiku je vtažena do klece a mizí pod roztaženým rubášem chlípníků, kde se s ní dějí podivné věci.

SETKÁVÁNÍ V ČASE

Pestrý rej historických postav v ulicích vytváří dokonalou iluzi středověku. Barrandov dal Slavnostem růže přednost před natáčením třiatřicetidílného seriálu pro Egypt a poskytl místní divadelní půjčovně kostýmy pro 500 dobrovolníků. Navíc šermíři, kejklíři a hudebníci, kteří na slavnosti přijeli, mají zpravidla vlastní dobový šat, stejně jako někteří návštěvníci, jež historický kostým zbavuje povinnosti platit vstupné. Šaty však proměňují člověka jen naoko, a obyvatelé středověkého Krumlova se nezříkají vymožeností budoucnosti. Kupec s keramikou, kterému dochází zboží, vytahuje mobilní telefon a objednává u svých kolegů další várku hrnků, vznešená dáma nakonec podléhá zlozvyku a třesoucí se rukou si zapaluje své oblíbené Marlboro (i když tabák do Čech ještě nedorazil) a Petr Vok pije se svými poddanými staré dobré pivo z plastového kelímku. Jen městští policisté a vojáci, dohlížející na veřejný pořádek, zůstávají věrní svým uniformám, jako by chtěli říci: "My vás hlídáme pořád!"

Kupci a řemeslníci byli kdysi průkopníky rozvoje města. Podobně jsou dnes jejich stánky první předzvěstí blížících se slavností. Soustřeďují se zejména v Široké ulici, která je nejširší ve starém centru a trhy se tu konají už od 15. století. Kromě běžného sortimentu suvenýrů nabízejí prodavači ze všech koutů království různé ozdoby i užitečné věci ze dřeva, keramiky a přírodních materiálů. Historické zboží lze výjimečně zakoupit za moderní české koruny a navíc za rozumné ceny. Některé výrobky vznikají pod rukama šikovných řemeslníků přímo na tržišti. Košíkářovi se pruty míhají mezi prsty tak rychle, že málem nejsou vidět, a kovotepec dokáže z kousku beztvaré mědi vytvořit elegantní přívěsek s reliéfem pětilisté růže za slabou půlhodinu. Kovář rozdmychává ohniště a buší do kovadliny, opodál zbrojíř obratně spojuje jemné kroužky do drátěné košile. Kupující rádi přiloží ruce k dílu a vyrobí si něco na památku sami. Velmi těsno je například u včelařského stánku, kde stojí malá vana s rozehřátým voskem a kolem ní se kupí děti i dospělí. Namáčejí do husté voňavé tekutiny provázek a pak čekají, až vrstvička vosku na něm vychladne a ztuhne. Opakováním této jednoduché procedury se provázek postupně nabalí do tvaru krápníku. Stačí ho dole seříznout, aby stál špičkou vzhůru, a svíčka je hotová.

Vzhledem i vůní lákají k zakoupení všelijaké dobroty včetně tradičních jihočeských specialit. Zdejší rybníky zná každý, ale čerstvou rybu grilovanou na roštu u běžných stánků s občerstvením nepořídíte, stejně jako zelňáky (slané sušenky se zapečeným zelím), domácí sýry a perníky, smažené kobližky nebo mandle s cukrem pražené v ohromném kotli přímo před vašima očima. Když už je řeč o jídle, doporučuji staročeskou hospůdku U Dvou Marií, kde můžete okusit třeba staročeský jahelník nebo polévku s květy sedmikrásek. Ze šesti druhů podávané medoviny mi nejvíce chutnala teplá se skořicí.

KEJKLÍŘI I UMĚLCI

Na Slavnostech růže se však mohou nabažit do sytosti zejména lidé kulturychtiví. Město se promění v jedno velké divadlo pod širým nebem, v němž účinkuje doslova každý, kdo chce, třeba už jen tím, že si oblékne kostým. Připraveného kulturního programu se účastní několik desítek souborů se 350 členy a se svou troškou do mlýna přispívají i ti, kteří nejsou uvedeni na plakátech, a přesto chtějí veřejnosti předvést své umění nebo si zahrát jen tak pro radost. Mají k tomu jedinečnou příležitost, neboť Slavnosti pětilisté růže jsou jedinými dny, kdy je v Krumlově povolena pouliční produkce a organizátoři jsou dokonce rádi, když se návštěvníci aktivně zapojí do hry. Mladík John Paul a jeho dřevěný kašpárek přicestovali až z Ameriky. Ten první mi pověděl, že už je v Česku poněkolikáté a že při poslední návštěvě vystupoval se svou marionetou i na Karlově mostě. Ten druhý se zatím pod jeho rukama pohybuje na nitích jako živý a svými pohyby a gesty dokáže vyjádřit opravdu všechno: před někým se stydí, na jiného se zlobí a s dalším se chce kamarádit.

Na několika pódiích rozmístěných po celém městě se střídá jedno představení za druhým, a protože probíhají i současně, těžko se z pestré nabídky vybírá.

Cirkus života (Circus vitae) divadla Continuo rozbalil svou pomyslnou manéž přímo na náměstí. Herci předvádějí mistrné akrobatické kousky a zároveň vyprávějí několik příběhů o přátelství, lásce a životě vůbec, které přivádějí diváky ke smíchu i zamyšlení. Mráz běhá po zádech, když Smrťák skolí jednoho z účinkujících a jeho kamarádi ukončují představení. Smrt se zlobí a volá na všechny: "Pokračujem! Pokračujem!" A divákům dochází, že má pravdu, že ona si s lidmi nikdy hrát nepřestane.

HRÁTKY SE SMRTÍ

Možná odvěký strach ze smrti způsobuje, že si na ni lidé rádi hrají, jak se přesvědčuji v zámeckém parku. Panu Antonínu Michaelovi z Ebbersbachu je zde před zraky davu sděleno samotným Petrem Vokem obvinění z nečestného jednání a oznámen rozsudek smrti. Dle starých pravidel má provinilec šanci se hájit, a proto pán z Ebbersbachu, jakožto věhlasný učenec, žádá, aby se mohl bránit svou moudrostí. Ať ukáže šachová partie, zda je vinen, či nikoliv! Pan Vok vybírá hráče za obžalobu a hra začíná. Na šachovnici o rozměrech 12 x 12 metrů položenou na trávníku nastupuje dvaatřicet živých figur, které se pohybují podle rozkazů svých pánů. Hráči, figury i my diváci jsme stejně velcí a stojíme na stejné úrovni, což všem znesnadňuje orientaci ve hře. Na stav boje soudím podle počtu "mrtvých", kteří jsou dvěma pacholky odváženi na káře mimo šachovnici. I tak se kdysi hrávaly šachy. A nacházelo-li se panstvo ve zvláště dobrém rozmaru, museli se do figur převléci odsouzenci, kteří své vyřazení ze hry skutečně zaplatili životem.

Mistr Antonín dnes partii vyhrál, a zachránil tak svou kůži. Ovšem historie se příliš nedržel. Ve skutečnosti nechal Petr Vok tohoto alchymistu uvěznit ve sklepení zámecké věže, kde zemřel roku 1593. Ve sklepích pod Horním hradem byl podle pověsti vězněn i sv. Václav, a proto se jim říká Svatováclavské. Dříve byly jistě místem velmi pochmurným, dnes jsou však upraveny na netradiční výstavní síň, která se v několika patrech noří do hlubin skal. Až má člověk strach, že za dalším rohem už uvidí pekelné kotle.

ŘEČ ZBRANÍ


Kejklíř Vojta Vrtek bavil diváky vtipnými průpovídkami a udivoval mistrovskými kousky.

Vraťme se ale na světlo boží, kde se z rytířského ležení v městském parku rozléhá řinčení zbraní. Koná se tu rytířský turnaj v koňských a pěších disciplínách. Pokud do sebe rytíři zrovna nebijí ze všech sil, seznamují diváky podrobně se svými zbraněmi a ukazují, jak se střílí z kuše nebo jak funguje vržnice seker a oštěpů. V přestávkách, kdy si bojovníci dopřejí chvíli oddechu, baví obecenstvo hudebníci a kejklíři. Komu krev ztuhne v žilách při soubojích, zajisté se mu znovu rozproudí smíchem při vystoupení žongléra Vojty Vrtka. Vejce, pánve nebo pochodně létají kolem jeho těla, jako by pro ně neplatily přírodní zákony. Ale to nevadí, vždyť pan Newton se ještě nenarodil!

ZAKLÍNADLO PETRA VOKA

Středověký ruch v ulicích neutuchá ani s přicházejícím večerem a pokračuje dlouho do noci. Půl hodiny před půlnocí prochází městem druhý průvod. Řady diváků lemují jeho trasu a s tichou úctou sledují procesí postav, jejichž tváře osvětlené jen mihotavými plameny pochodní se vynořují ze tmy jako z hlubin dávnověku. Psům zbrojnošů se oranžově lesknou oči a netvorovi, který vyjel do průvodu na koni i se svou kráskou, kančí tesáky v hrůzném obličeji. Pohádkovou atmosféru ještě umocňuje zhaslé veřejné osvětlení na náměstí a v přilehlých ulicích, jehož výpadek způsobil (nebo domluvil se starostou) snad nějaký čaroděj. Možná sám Petr Vok v podání Zdeňka Krajíčka, o němž se proslýchá, že zná tajný obřad, kterým zajišťuje pro slavnosti pěkné počasí. Jeho zaklínadlo pomohlo patrně i tentokrát, neboť z hrozivých mraků, které se převalily nad městem, spadlo jen pár kapek. Doufejme, že bude fungovat i příště.

Výlety do historie pořádají Krumlovští pravidelně již od roku 1990, přičemž navazují na krátkou tradici z konce 60. let. Pokud se s nimi chcete vydat proti proudu času i vy, navštivte město ve dnech 16.-18. 6. 2000. Své kouzlo má však Český Krumlov stále, a ať sem zavítáte kdykoli, můžete si vychutnat jeho podmanivou atmosféru. Nepospíchejte večer do postele a projděte se nočním zámkem, jehož vnitřní nádvoří zůstávají přístupná celou noc, nebo si přivstaňte a prohlédněte si město za svítání. V ranním tichu ucítíte minulost dýchat z malovaných zdí starobylých domů a v ozvěně kroků půjdou s vámi po kamenné dlažbě dávní obyvatelé této historické perly.




NEJEN VE ZNAKU RŮŽE

Jméno města Krumlov je patrně odvozeno z německého výrazu "Krumme Aue", česky "Křivý luh", neboť leží v esovitě zakřivených meandrech řeky Vltavy.

Tok Vltavy byl přirozenou přístupovou cestou do této oblasti. Nejstarší osídlení na Krumlovsku spadá do starší doby kamenné a dále se rozvíjelo v době bronzové. Keltské osídlení je doloženo z mladší doby bronzové, Slované přišli do těchto končin asi v 6. století našeho letopočtu.

Trasy vedoucí podél řeky Vltavy se za raného středověku ustálily v obchodní stezky. V 9. století území patřilo patrně českému knížecímu rodu Slavníkovců, kteří byli roku 995 vyvražděni konkurenčním rodem Přemyslovců. Přemyslovci udělují državy v oblasti Krumlova v léno členům panovnické družiny - Vítkovcům. Podle legend sahá historie rodu Vítkovců až do antického Říma, ve skutečnosti však Vítek přišel do jižních Čech ve 12. století z Prčice. O jeho vysokém postavení svědčí například to, že jeho državy nepodléhaly právu odúmrti, ale Vítek směl se svým majetkem volně disponovat a rozdělil ho mezi čtyři syny, z nichž každý dostal do znaku pětilistou růži v různé kombinaci květu a podkladu. Tento významný historický okamžik je zachycen na obraze "Dělení růží", který je dnes součástí prohlídkové trasy zámku Český Krumlov.

Přemysl Otakar II. podporoval rozvoj dosud málo osídlené šumavské oblasti, aby propojil své dosavadní državy v Čechách s nově získanými územími v Rakousku. Při těchto snahách zasahoval ale do oblastí, které byly dosud výsostnou doménou rodu Vítkovců, a docházelo k neshodám i ozbrojeným střetům mezi ním a členy jednotlivých větví rodu.

Roku 1240 se Krumlov poprvé objevuje v písemném záznamu, a to jako Krumbenowe. Město vznikalo ve dvou stavebních etapách. Jeho první část vznikala spontánně pod Krumlovským hradem. Nazývala se Latrán a osídlili ji především lidé, jejichž existence byla spjata se zajišťováním hospodářského chodu hradu. K názvu a vzniku této části města se rovněž váže legenda. Hrad a město vznikly podle ní v místech, kde Vítkovci rozehnali loupežnickou bandu, která je přepadávala. A na paměť skutečnosti, že se v těch místech skrývali lotři, dostala prý tato část města název Latrán. Ve skutečnosti latinské "latus" znamená česky stranu, a jednalo se tedy o sídlo postavené u hradu. Druhá část města byla typickým příkladem osídlení založeného na "zelené louce", tzn. v místech, kde dosud žádné sídliště nestálo. Tím byla umožněna dispozice města ve tvaru typického kolonizačního půdorysu s kvadratickým náměstím v centru, z jehož rohů vybíhají ulice směřující k městským hradbám. Již od počátků byla mezi obyvatelstvem zastoupena jak česká, tak i německá národnost, sporadicky se vyskytovali např. Italové.

Roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců a člen další vlivné větve - Jindřich z Rožmberka - si na králi Václavu II. vymohl porušení práva odúmrti a převedení Krumlovských panství do držení Rožmberků. Ti učinili Krumlov hlavním sídlem svého rodu. Město i hrad za vlády rodu Rožmberků zaznamenaly největší rozkvět. Rozvíjela se řemesla a obchod, stavěly se honosné měšťanské domy, město bylo nadáno nejrůznějšími právy, jako např. právem mílovým, várečným a trhovým. K roku 1376 čítalo město 96 domů.

Za vlády Petra I. z Rožmberka byl zaznamenán značný rozmach rožmberského panství. Petr se stal prvním mužem soudobé politiky a zároveň nejbohatším šlechticem země. V Krumlově založil kostel sv. Víta, špitál s kostelem sv. Jošta a na hradě nechal vystavět kapli sv. Jiří. Roku 1334 dosáhl na žádost u krále Jana Lucemburského povolání židů do města. Židům byla vyhrazena zvláštní ulice a starali se především o správu rožmberských financí ve funkci komořích. Ve všech aspektech se Petr snažil vyrovnat lesku královského dvora, dokonce se oženil s vdovou po zavražděném králi Václavu III. Violou Těšínskou. I Petrovi synové působili v královských službách, jeho nejstarší syn Jindřich padl roku 1348 po boku Jana Lucemburského v bitvě stoleté války u Kresčaku.

V patnáctém století byla pro Krumlov nejdůležitější osobnost Oldřicha II. z Rožmberka. Za jeho vlády došlo k maximálnímu územnímu rozmachu panství, především v souvislosti s jeho obratnou politikou v období husitských válek. Oldřich byl zprvu podporovatelem husitského hnutí a aktivně se zapojil do sekularizací církevních majetků, při nichž se značně obohatil. Po utišení husitských bouří konvertoval opět na stranu katolické církve a jeho dvůr v Krumlově se stal útočištěm katolické inteligence a umělců vypuzených z Prahy. Ve 20. letech 15. století se v Krumlově začíná těžit stříbro a město se dokonce po určitou dobu nazývalo svobodným horním městem.

Šestnácté století bylo dobou vlády posledních Rožmberků, kteří městu vtiskli jeho dnešní tvář. Renesanční kavalír Vilém z Rožmberka byl nejvýraznější šlechtickou osobností své doby. Byl iniciátorem přestaveb městských domů i zámku do renesanční podoby a vedle císaře Rudolfa II. to byl právě on, kdo se stal nejvýznamnějším mecenášem tzv. věd hermetických, zejména pak alchymie. Známí i méně známí badatelé i prohnaní podvodníčci laborují nejen v pražském rožmberském paláci, ale i na různých místech Vilémova jihočeského dominia. Kromě Krumlova i na Třeboni a v Prachaticích. K významným patří lékař a renesanční přírodovědec Tadeáš Hájek z Hájku, klasik české renesanční alchymie Bavor Rodovský z Hustiřan, Edward Kelley, John Dee a Antonín Michael z Ebbersbachu, jenž byl snad nejdéle působícím krumlovským alchymistou. Byl pověřen správou a vedením zdejších alchymistických laboratoří a prý pro Viléma vyrobil "aurum potabile", zlato k pití, které omlazuje, prodlužuje život a dokonce léčí všechny nemoci. Jenže ani "aurum potabile" nepomohlo a Vilém z Rožmberka 31. srpna 1592 zemřel. Jeho bratr Petr Vok měl k alchymistům poněkud skeptičtější přístup a nechal Antonína vsadit do žaláře.

Petr Vok z Rožmberka, poslední člen rodu, musel pro své zadlužení postoupit roku 1601 Krumlov císaři Rudolfovi II. Za třicetileté války bylo město obsazeno císařskými vojsky a roku 1648 došlo k vpádu Švédů. Během války bylo město finančně zruinováno opakovaným placením výpalného, kterým měšťané zachránili své životy i město. Po válce získává Krumlov rod Eggenbergů a roku 1719 dědí panství Schwarzenberkové.

V 19. století Český Krumlov ztratil svůj charakter šlechtické rezidence. To je důvod, proč si město uchovalo svůj renesančně barokní charakter a mladší stavební zásahy se ho dotkly pouze v nepodstatné míře. Pro své zachovalé historické jádro a architektonicky zajímavý zámek byl Český Krumlov zařazen na seznam historicko-kulturních rezervací UNESCO.
červen 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group