ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CAMEL TROPHY V ZEMI, KDE MOSTY NEMAJÍ JMÉNA

Marek Ročejdl, Zdeněk Němec - jména, která se zapsala do paměti sportovních fanoušků nejen u nás. Jejich nositelé se stali symboly odvahy a "chlapské" síly, vzory mladé generaci. Kdo by alespoň jednou nezatoužil řídit temně žlutého Land Rovera a rozdat si to tváří v tvář s drsnou a nevlídnou divočinou? Byli to oni, kteří si po stopách Mayů došli, přesněji dojeli, pro nejcennější trofej na Camel Trophy Mundo Maya 95. Teprve toho roku se u nás začala psát historie Camel Trophy a odvážím si říci, že i za tak krátkou dobu si tato netradiční soutěž získala mnoho příznivců, kteří našim soutěžícím drželi palce. A v pětadevadesátém je drželi opravdu dobře.

Byl pozdní podvečer, nejvytrvalejší jedinci opouštěli redakci Koktejlu, také já jsem se chystal k odchodu. Dotěrně řičící telefon jsem přece jen zvedl. Po obvyklých formalitách jsem zaslechl otázku, která mě přinejmenším překvapila: "Nechtěl by jste jet s Camel Trophy do Mongolska?" ozvalo se ze sluchátka. "Samozřejmě pojedu," odpověděl jsem bez váhání. Odchod se nekonal. O několik minut později jsem "roloval" několikametrový fax se spoustou kolonek a chlívečků. Součástí byl i testament. "Jméno osoby, které má být podána zpráva v případě vaší smrti," (volně přeloženo z angličtiny) stálo na konci. Inu, jedeš na start Camel Trophy, pomyslel jsem si a doufal, že kolonku, kterou jsem právě vypisoval nebudou pořadatelé potřebovat.

PŘED STARTEM

Na letiště v Ulánbátaru jsme dosedli 10. května. Českou výpravu tvořila dvoučlenná posádka, jmenovitě David Chaloupský a Petr Stejskal, pětice novinářů, mezi nimiž byla i moje maličkost, a manažerka týmu. Očekávali jsme skromné letiště nejvýše ze stavebních buněk, ale vypadalo překvapivě nově. Útulné malé letiště na předměstí Ulánbátaru na úpatí vrchoviny, která obepínala celé město. Za přistávací dráhou hory a nekonečná pustina.

Početný tým organizátorů dorazil na místo asi tři měsíce před naší "výpravou", aby zajistil potřebné zázemí nejen pro závodníky, ale i pro početnou novinářskou obec ze všech koutů světa. Celé Mongolsko doslova žilo s Camel Trophy: na letišti nás vítal transparent s nápisem "Welcome Camel Trophy", u příležitosti soutěže byl uspořádán i speciální program v ulánbátarském klubu Hollywood, kde kromě vystoupení mongolských Spice Girls byla módní show a další vystoupení mongolských umělců a všichni "kameláci" měli speciální slevu.

Do zahájení soutěže amatérských týmů z dvaceti zemí zbývaly dva dny. Dva dny horečných příprav a posledního soustředění. Členové posádky připravovali nezbytné věci a jídlo na téměř měsíční pohyb po mongolských pustinách do pozdních nočních hodin. Sušené hovězí na pravou stranu vodotěsného kufru, sušené kuře se sušenou zeleninou nalevo. Přibalili s sebou nezbytné vitamínové přípravky, něco sladkého a nechybí ani české pivo, které na poslední chvíli koupili v hotelovém baru. Všechno muselo mít své přesné místo a svůj účel. Ve stísněném prostoru Land Roveru nebylo místo na zbytečné věci, ale pochopitelně si každý z reprezentantů vzal i maličkost, která mu připomínala domov. "Starší syn mi nakreslil obrázek a ušil ledvinku," říká Petr, který nezapírá, že je pověrčivý, a proto si tyto dárky pro štěstí poveze s sebou. "Já sice nejsem pověrčivý, ale přesto jsem si od své přítelkyně nechal uvázat náramek pro štěstí, který nám oběma utkala Petrova žena," přiznává David Chaloupský. Oba skutečně nosili na zápěstí náramek v barvách Camel Trophy v zelené a žluté.

Povinnou výstroj posádky letos poprvé doplňují dvě horská kola a double kajak. Dík této nezvyklé zátěži musel být speciálně upraven střešní nosič Land Roveru, aby se vše pohodlně vešlo.

NEW CAMEL TROPHY

Nová Camel Trophy, tak by se dal letošní už osmnáctý ročník bez nadsázky nazvat. Celá koncepce, způsob přepravy mezi jednotlivými soutěžišti, způsob oceňování i vybavení vozu je pojato zcela nově. Týmový duch (Team Spirit) je vyloučen z celkového hodnocení, což přináší větší možnost objektivního hodnocení jednotlivých soutěžních disciplín.

Soutěžící si změří síly celkem ve čtyřech soutěžních disciplínách, z nichž každá je hodnocena zvlášť. Jsou to: jízda na horském kole, jízda na kajaku, orientace a řízení. Celkovým vítězem se stává tým s největším počtem získaných ocenění. Mimo to je také udělena cena výrobce vozů Land Rover.

Tato nová a netradiční forma Camel Trophy je především dána charakterem terénu, který neměl být tak náročný jako v předešlých ročnících, avšak poslední zprávy z kolbiště hovoří o dvou zraněných.

Letos neexistuje v pravém slova smyslu ani konvoj. Soutěžícím je znám pouze čas a místo, kam se mají dopravit. Jen na nich záleží, jak a kudy pojedou. Mohou podle podrobné mapy volit nejvhodnější cestu, nemusí být nejkratší ani nejnáročnější.

Pro velmi pravděpodobný případ, že se konvoj roztrhá na malé skupiny dvou nebo tří vozů je každý Rover vybaven satelitním telefonem. Ten jim umožňuje, v případě velkých nesnází, dovolat se pomoci i v mongolských stepích.

A aby se hoši na dlouhém putování nenudili, pořadatelé jim přibalili i malou videokameru.

Poslední chvilky večera před dnem "D" věnují studiu itineráře a manuálů k satelitnímu telefonu i videokameře.

DEN "D"

Píše se 13. května 1997, na tento den netrpělivě čekali nejen samotní závodníci. V časných ranních hodinách, kdy většina novinářů ještě spala, se kolona 20 závodních Land Roverů Discovery a 19 doprovodných Defenderů vydává na cestu k místu oficiálního startu. Trénují na zahájení, aby se nic nepodcenilo a bylo všechno perfektní do příjezdu novinářů.

V deset čtyřicet pět stojím na Sukhbátarově náměstí v srdci Ulánbátaru. Prší. Jarní déšť zpříjemnil suchý a prachem čpící vzduch. Prší poprvé od loňského jara, jako bychom s sebou dovezli počasí.

Ceremonii zahajují mongolští jezdci na koních v tradičních oděvech s prapory zúčastněných zemí. Hlasitá reprodukovaná hudba se rozléhala po celém náměstí, které ještě dnes připomínalo "Krasívuju ploščaď", a to nejen nápisy v azbuce. Pan Enkhsaikhan, předseda mongolské vlády, z maličké tribuny pozdravil dvacet účastnických národů se slovy: "Je velmi příjemné, že Camel Trophy zavítala do Mongolska, věřím, že zdejší obyvatelé vás všude velmi vřele přivítají. Naše země vám skýtá příležitost během třítýdenní expedice poznat fascinující nedotčenou krajinu od jezera Hovgol až po poušť Gobi." Posadil se za volant prvního "kameláckého" Roveru, před ním jede jen jeden Mongol na koni s mongolskou vlajkou. Konvoj se pomalu začíná rozjíždět. Mongolská policie se snaží udržet přihlížející a natěšené novináře ve vymezených prostorech. Nakonec přece povolila a celé náměstí je naplněno lidmi jako "Václavák" v devětaosmdesátém.

Mongolsko bude na Camel Trophy asi dlouho vzpomínat. List The Mongol Messenger uvádí, že Camel Trophy dosud přinesla mongolské ekonomice více něž milion amerických dolarů. Také dva z vozů Defender zůstanou k dispozici mongolskému ministerstvu zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že se dík expedici o Mongolsku dozví celý svět, doufají, že vzroste rovněž počet turistů a to s sebou nese další zisk.

Déšť pomalu ustává a konvoj mizí z dohledu. Další zastávka je v překrásné oblasti pod "Želví skálou". Tady je připraven festival mongolských národních sportů: jízda na koni v mongolské zbroji, zápas a lukostřelba. Do této chvíle netušili ani nablýskané vozy bez škrábanců ani svěží závodníci jak namáhavý a vyčerpávající den je čeká nazítří.

Následující noc strávíme se závodníky v místě konání prvních speciálních úkolů blízko osady Terelj. Asi osmdesát kilometrů od Ulánbátaru vzdálená osada leží na místě, kam už žádné sjízdné cesty nevedou. Novinářský doprovod konvoje přejíždí ještě autobusy poslední most. Dál už ani řeky nejsou přemostěny. Přesedáme do připravených vojenských terénních vozidel. Ty nás, jak jsme doufali, přepraví bezpečně přes dva brody až k prvnímu bivaku.


Oblast Terelj se přes noc změnila ve "vrcholové"
závodiště. Na planině vyrostl jurtový tábor, kde
účastníci s novinářským doprovodem přenocovali.

V malebném údolí "kameláci" postavili jurtový tábor. Čítal přes sedmdesát sněhobílých jurt a jedno skoro "cirkusové" šapitó, kde se odehrávalo vše - od jídla přes kulturní program až po pravidelné brífinky. Každá jurta ukrývala malé postýlky, koberec a umývadlo s tekoucí vodou. Deset bodů pro pořadatele. Uprostřed stála malá kamínka a vedle naštípané dříví, jen škrtnout zápalkou.

UČITELÉ REPREZENTANTY

Šestadvacetiletý David Chaloupský je dosud svobodný učitel tělocviku z Vrchlabí. Mezi jeho koníčky patří horolezectví, lyžování, extrémní sporty a nebo jízda na motocyklu. Prošel náročnými zkouškami a patří mezi favority Camel Trophy. Za to, že jede Mongolsko tak trochu vděčí své přítelkyni Pavlíně Žáčkové, která je oba do soutěže přihlásila. Mimochodem, Pavlína se probojovala až na mezinárodní výběr do Maroka, ale tam "rodinná dovolená" končí. "Dejvy" s Pavlínou aktivně sportují léta, což nakonec oba potvrdili.

Petr Stejskal, přezdívaný "Stejsky" je nejstarším účastníkem na Camel Trophy. Je mu už "úctyhodných" jedenačtyřicet let. Je asistentem na VŠE na katedře tělesné výchovy a sportu. Doma na něho čeká žena a dva synové. Mezi jeho oblíbené sporty patří jízda na horském kole, "orienťáky", snowboarding nebo lyžování. Podle jeho zájmů by ani jemu neměly soutěžní disciplíny dělat potíže.

"Jsem rád, že jsem se dostal do Mongolska nejen proto, že poznám nové a zajímavé lidi, neznámou zemi, ale také proto, že to pomůže, myslím si, i mé profesní kariéře učitele tělocviku," říká Petr.

SPECIÁLNÍ DEN

Studené ráno, jen něco kolem čtyř stupňů celsia, poletovaly ještě vločky sněhu. Snídaně pod šapitó a zanedlouho už všichni netrpělivě přešlapují na startu prvního speciálního úkolu. Camel Trophy přivítala účastníky na kolbištích hromadným startem závodu horských kol. Řada čtyřiceti závodníků, nastoupených před svými vozy se vztyčenou vlajkou rodné země, nebrala konce. Hlavní "maršál" stojí na kapotě Defenderu s mikrofonem v ruce a odpočítává poslední vteřiny. Three, two, one... go!!! Závodníci vyrazili z prudkého kopce posetého úlomky skalisek.

Skvěle jel David Chaloupský, který ještě v závěrečném stoupání vedl. Síly na udržení prvního místa mu však už nestačily. Nakonec dojel až třetí. "Ještě nikdy jsem si tak nehrábl", komentoval své absolutní vyčerpání v cíli. A skutečně - po dojezdu nemohl dvacet minut popadnout dech.

Druhý speciální úkol za volantem našim příliš nevyšel. Petra, který byl považován za zkušeného "orienťáka", zklamal navigační přístroj GPS. Ten na startu selhal a už jednou pracně zadaná data šla vniveč. Toto zdržení na startu, odkud odjeli mezi posledními, už nedohnali a skončili třináctí.

Ani jeden z chlapců se však počátečními neúspěchy nenechal znervóznit. A to bylo moc dobře, protože den zdaleka nekončil a připraveny byly další speciální úkoly.

Následoval orientační běh, do kterého byly našimi vkládány velké naděje. A opravdu, za oba orientační běhy by si naši zasloužili potlesk. Vyšel téměř na výbornou. Zaběhli druhý nejlepší čas, hned za týmem Švédů. Úspěch jim přinesl cenné body, které teď potřebovali víc než kdy jindy.

Na výbornou skončil i závod kajaků. Závod sestával ze slalomu a ze "sprintu". Obě disciplíny však všem závodníkům do značné míry znepříjemňoval nízký stav vody v řece. Nejeden závodník "hrábl" pádlem až do kamenitého dna. To bylo nejvíce nepříjemné, zejména při slalomu, kdy se taková loď otočila i o 360 stupňů.

Ve druhém závodě kajaků, kde start byl ze souše, naši vyrazili jako "splašené koně". Jako první položili svůj double kajak na vodu. Dojeli druzí. Nálada se stále zlepšovala.

SEČTENO A PODTRŽENO

Jízdou kajaků skončil pro naše závodníky první z mnoha dnů speciálních úkolů. Vyčerpaní závodníci se známkami únavy ve tvářích, ani ostatní členové české výpravy netušili, jak si stojí v celkovém hodnocení. Nastává chvíle napětí a očekávání. "Myslím, že kdybychom se umístili mezi prvními deseti byl by to docela úspěch," říká Petr, vědom si počátečních neúspěchů. Pro rozhodčí teď nastává hodinka měření a sčítání bodů.

Ve večerních hodinách je svolán brífink ve velkém bílém šapitó. "Kamelácké" šapitó je oběma našim účastníkům i některým kolegům dobře známé z mezinárodních výběrů v Maroku a ve Španělsku. Stalo se neodmyslitelnou rekvizitou Camel Trophy.

Všechna místa k sezení jsou obsazena, kosmopolitní společnost uvnitř vydávala zvuk podobný včelímu bzučení. Nervozita se stupňuje.

Odcházím k výčepu, kde všichni přítomní splachovali písek z mongolských stepí. "One coke, please," požádám mongolského výčepního v baseballové čapce s kšiltem dozadu. "Co ty jsi za Čecha, že si nedáš pivo," odpověděl bezvadnou češtinou, když si všiml malé české vlajky na mém rameni. Zdržel jsem se "na jedno", mezitím mi třicetiletý Ganchu vyprávěl o Teplicích, Liberci, Praze...

"Atention, please...," ozvalo se několikrát z reproduktorů. Vyhlašování výsledků začíná. Naši si věřili natolik, že si byli jisti umístěním v první desítce. Pořadatelé dnes vyhlašují pouze deset nejlepších týmů, protože klání Camel Trophy ještě zdaleka nekončí. A začínají jako obvykle odzadu. Desáté místo, deváté místo, ...páté a stále nic. Nálada v našich řadách byla stále lepší. "The fourth place Czech Republic". Ano, po první skupině speciálních úkolů jsme čtvrtí se ztrátou pouhých patnácti bodů na první Švýcary. O několik hodin později jsem seděl na korbě ruského náklaďáku, který nás odvážel zpět do Ulánbátaru.

Tušil jsem, že se David s Petrem dobře umístí, protože zatím poslední zpráva, která mne zastihla ještě v Pekingu, hovořila o výtečné druhé příčce, ale Karakorum je ještě hodně daleko. Ráno 2. června dopisuji poslední řádky a s napětím očekávám poslední a závěrečné výsledky 18. ročníku Camel Trophy. Právě teď se mi dostávají do ruky poslední výsledky. Jsme třetí! Výsledky Camel Trophy Mongolia 97 - 1. Rakousko, 2. Francie, 3. Česká Republika. Čtvrté místo získala Itálie.

"Nevím, zda mám být s výsledkem spokojený. Chtěli jsme přece vyhrát. Víc jsme pro to však udělat mohli. Škoda několika zbytečných chybiček v polovině soutěže," komentoval umístění Petr, neuvědomuje si, jak velký úspěch je třetí místo vzhledem k tak silné konkurenci.
 
Červenec 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group