ikoktejl

  • Vychází letní Koktejl

    Prázdninové vydání je právě na stáncích!

Soutěže

Soutěže KoktejluKvíz, čtenáři na cestách, předplatitelská soutěž... Každý měsíc mají čtenáři Koktejlu možnost hrát o ceny v našich soutěžích. Výherce, pravidla i ceny najdete zde.

Archiv vydání

Archiv KoktejlKoktejl je na českém trhu již dvacet let a počet jeho vydání překročil číslo 250. Kompletní archiv našich čísel je vám právě k dispozici k podrobnému prostudování.

Aktuální číslo

Sto a více stran reportáží, cestopisů, rozhovorů a rad vám pravidelně přináší náš měsíčník, magazín Koktejl. 

NÁDHERNÉ DROBNOSTI

Bohatá Malá Asie byla po tisíciletí pečlivě kultivována a podle archeologů zde byl ještě v době kamenné upečen první chléb. Ten se sice nedochoval, zato množství vykopávek, které lemují maloasijské pobřeží, je až neskutečné. Je pravda, že mnohé z nejcennějších památek odvezly archeologické výpravy téměř do celého světa. Výzdoba z Artemidina chrámu i sarkofágy z Xanthosu skončily v Londýně a monumentální a slavný Pergamonský oltář v muzeu stejného jména v Berlíně, o drobnostech, jakými jsou třeba hliněné tabulky z chetitských archivů, ani nemluvě. Turky v té době zajímalo z vykopávek jen zlato. Přesto toho zůstalo v Turecku dost a dost, co patří ke světovému kulturnímu dědictví. Jsou to většinou takové nádherné drobnosti, ale ty by asi stejně na místech dlouho nevydržely. Buď by podlehly vlivu počasí, nebo lidské nenechavosti, a tak se přestěhovaly do muzeí.

POZOR NA HLAVU...
Asi nejslavnější z osmnácti istanbulských muzeí - ve které se díky sultánu Abdülmecidovi roku 1855 proměnil bývalý palácový komplex tureckých sultánů - je Topkapi Sarayi. Sultán sám se pochopitelně přestěhoval do nového.
Nádherné místo nad začátkem Zlatého rohu s výhledem na Marmarské moře se zalíbilo již v 7. století př. n. l. Dórům a ti zde postavili své sídlo Byzantium. O tisíc let později, roku 340 n. l. zde dal vystavět císař Konstantin hlavní město své říše, dnešní Istanbul. A na nejjižnějším výběžku Starého Istanbulu vyrostl i dnešní palácový komplex Topkapi.
Bránou Bab-i-Hümayun, kterou dříve směli používat kromě sultána jen vezírové a cizí vyslanci a kde ve výklencích bývaly zavěšovány hlavy popravených, se přes dvůr, kde sídlily jednotky janičářů, dostaneme k bráně Bab-i-Selam. Pokud byste jeli na koni, sesedněte, projet směl jen sultán, jinak byste mohli skončit v některé z věžiček, kam byli zavíráni odsouzenci na smrt. A tady, na začátku druhého dvora, začíná Topkapi Sarayi - dnes muzeum. V paláci pod kopulí v hlavním sále přijímal sultán cizí vyslance a v přilehlé zadní části je dnes nádherná sbírka zbraní. Mnohem důležitější je pravá strana nádvoří. Tam byla obrovská dvorní kuchyně. Připravovalo se zde o slavnostech až dvacet tisíc jídel denně. Pár kusů obrovských začernalých hrnců a kotlů tu zbylo, ale jistě vás nebude mrzet, že původní výbavu nahradila jedna z největších sbírek porcelánu na světě. Jen v japonském a čínském oddělení je přes deset tisíc kusů nádherných talířů, mís, váz, šálků. Některé v typické šedozelené barvě jsou i z 10. století, ty v modrobílé, ale i žluté nebo čistě bílé patří do dynastie Ming. Sultánům nechyběl ani evropský porcelán z nejznámějších míšeňských a vídeňských dílen nebo z francouzského Sevres či petrohradských dílen, většinou získané jako dary od jiných monarchů.

ZLATO, BRILIANTY A JEŠTĚ NĚCO NAVÍC...
Bránou Blaženosti se smělo procházet jen na zvláštní sultánovo povolení, museli je mít i vezírové. To dnes nahradila vstupenka za asi 4 $. Jsme v uzavřené části paláce, kde jsou v bývalé palácové škole uloženy nejen nádherné sultánovy oděvy, ale především je ve čtyřech zpřístupněných sálech proslulá klenotnice. Jsou tu vystaveny poklady nevyčíslitelné hodnoty, nashromážděné sultány za dlouhá staletí. Kam se podívat dříve? Na zlatý baldachýnový trůn Ahmeda I. posázený 25 000 perlami a drahokamy nebo na trůn ze slonoviny a perleti Murada IV. či zlatý trůn Nadira - šáha. Je to nejen přehlídka orientálního vkusu, ale především jedinečného řemesla i pověstného bohatství tureckých sultánů. Nejen trůny, ale i tzv. topkapská dýka ozdobená třemi obrovskými smaragdy a dvanácti velkými a 124 menšími diamanty, zlatá váha na novorozené prince, nebo zlaté svícny vážící téměř padesát kilogramů a osázené 6666 diamanty patří mezi poklady, jež nelze přehlédnout. A samozřejmě tzv. Löfflerův osmdesátišestikarátový diamant „lžičař“ - sedmý největší na světě, zasazený ve stříbře a orámovaný čtyřiceti diamanty. Jeho cesta mezi sultánské poklady vedla od indického mahárádži do Francie k Napoleonově matce a přes Tepedelentiho Aliho pašu až do sultánovy pokladnice. Mezi poklady lze připočítat i pohled z komnaty mezi 3. a 4. sálem, odkud je snad nejkrásnější výhled na Bospor.
Pokladnicí sbírky v Topkapi nekončí. Na třetím dvoře je ještě v bývalém obydlí pážat obrazárna se stovkami miniatur, kaligrafií, portrétů a řadou dalších uměleckých děl, nádherná sbírka hodin. Je tu i pavilon svatého pláště a v něm nejvzácnější islámské relikvie - plášť, vous, korouhev i meč Prorokův, Mohamedův luk, meče prvních čtyř kalifů Abu Bakra, Umana, Uthmana a Aliho, klíče a zámky ze svatyně v Kaabě a prý nejstarší rukopis koránu na jelení kůži. Nemenší poklady ukrývá i bílá budova knihovny Ahmeda II. Pod olověnou střechou je uloženo na čtyři tisíce vzácných řeckých, římských, perských a tureckých rukopisů.
To nejkrásnější nakonec - harém. Za zvláštní vstupné si můžete prohlédnout nádherné sídlo i vězení sultánových manželek. I když je nyní v rekonstrukci a neukrývá vzácné sbírky, okázalost jeho sálů s fajánsovými obklady uchvátí nejen krásou, ale i dokonalým řemeslem. Tady vládl třetí nejmocnější muž sultánova dvora - vrchní eunuch spolu se sultánovou matkou. A bylo to i místo plné intrik a úkladů, které nezřídka končily vraždami, a to i těch sultánovi nejbližších - jeho bratrů i synů.
Po Topkapi můžete bloudit několik hodin, půl dne nebo celý den. Těšit se krásou nádherně vypracovaných předmětů nebo zahrad a výhledů z jejich teras na čtvrtém nádvoří.

POSLOVÉ MINULOSTI
Ve vysokých horách v severní části Anatolské plošiny, v centru dnešního Turecka, se rozkládala v sedmnáctém století před naším letopočtem jedna z nejmocnějších říší starověku. Chetité, divocí drsní muži v kožešinách (tak je popisovali jejich současníci), dokázali ze svého sídla v horách, kterým bylo hlavní město Chattušaš, ovládat obrovské území od Babylónu po Egypt. Ale jaké bylo překvapení, když se v roce 1885 začaly odkrývat pozůstatky města nedaleko vsi Bögazköy a o něco později šachtové hroby v Alacahöyüku! Kamenné stély, zlaté a bronzové sošky, šperky, nádherně zpracovaná pečetidla, keramika a obrovská knihovna hliněných destiček - to nebyl národ divochů, ale vyspělá kultura, kterou starochetitská říše dosáhla již před téměř čtyřmi tisíciletími. Nevěříte?
Jen necelých 200 km od starověké Chattušaše leží současné hlavní město Turecka Ankara. Hlavní město nemohlo zůstat jen správním střediskem, a tak tu vyrostla i řada kulturních institucí a mezi nimi i několik muzeí. Dvě z nich byla zasvěcena zakladateli moderního tureckého státu Kemalu Atatürkovi. Zajímavé je i Etnografické muzeum, ale světovou proslulost si získalo především Archeologické muzeum anatolských civilizací.
Moderní budovy muzea vyrostly v blízkosti staré pevnosti - Citadely téměř na nejvyšším místě města a ukrývají největší sbírku chetitského umění na světě. Kamenné stély s klínovým i obrázkovým písmem, bronzové plastiky býčků, jelenů i ptáků, drobné plastiky ze vzácných kovů intarzované nebo plátované zlatem i zlaté šperky. Horské oblasti Malé Asie sice nedávaly nejlepší životní podmínky, ale byl zde dostatek dřeva a rud nejrůznějších kovů a toho uměli zdejší obyvatelé využít. Na konci 3. tisíciletí př. n. l. tu zpracování kovů již dosáhlo pozoruhodné úrovně. Nádherná je i keramika. Dokonale výstižné sošky zvířat i ptáků překvapují nejen vybarvením a povrchovou úpravou. Nádoby navíc i tenkostěnným střepem, jehož dokonalosti nedosáhly kultury o celá tisíciletí mladší. Asi největší bohatství nálezů pochází z knížecích hrobů v Alacahöyüku, ale ten největší poklad nalezli při vykopávkách Chattušaši - obrovský archiv více než 10 000 hliněných tabulek popsaných klínovým písmem. A tabulky promluvily.
Netrvalo to ani deset let a český vědec Bedřich Hrozný pronikl do tajemství chetitštiny a o několik let později předkládá světu i její gramatiku. A tak dnes víme, že muzejní depozitáře ukrývají nesmírné literární bohatství pozoruhodné chetitské literatury, zachycené klínovým písmem na hliněných destičkách nalezených v roce 1906 německou archeologickou expedicí při vykopávkách v Chattušaši. Jsou na nich nejen úřední záznamy a zápisy, ale i nejstarší indoevropské písemně zachycené slovesné památky, královská korespondence a anály i naučná a krásná literatura. Pocházejí většinou z období let 1400 až 1300 př. n. l., jen některé jsou o dvě stě tři sta let starší. Ale většina z nich zachycuje texty z mnohem staršího období udržované jen slovní tradicí. Najdeme tu nejen chetitské texty, ale i literární díla a překlady z jiných jazyků. Patří k nim i mýtus o Měsíci, který spadl na zem, nebo o vegetačním bohu Telepinu, jímž si vysvětlovali střídání ročních období i příčiny přírodních katastrof.
A tak nezapomeňte v Turecku navštívit některé z četných muzeí, jsou krajinou nikdy nekončícího dobrodružství poznání, průzkumem neznámé pevniny, kterou je naše vlastní minulost.
duben 2002

You have no rights to post comments

Naši partneři

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group