ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

LEGENDA O VÁŠNI

Když tresce úzkým a pružným fileťákem propíchnete břicho a říznete, vyřinou se barevné vnitřnosti. Lesklé, fantastické jako v nějakém sci-fi filmu. Z té norské tresky jsou stejně jako maso i játra rafinovanou pochoutkou. Treska je vlastně plovoucí filé, surovina, ze které se vyřezávají filety. Smíme se na to dívat takhle?

MŮJ PRVNÍ ŽRALOK

Při severním pobřeží Trondheimského fjordu jsem chytil žraloka. Bylo to u rybářského kempu Skarnsundet v kraji Trondelag, měřil asi dvacet centimetrů a byl v hloubce okolo dvou set metrů. Měl zelené fosforeskující oči, které mu svítily ještě dlouho poté, co vplaval pod vodní hladinu a vracel se zpátky do svých hlubin. Za pár let doroste do sto dvaceti centimetrů a kdo ho uloví, stane se majitelem kapitální ryby. Náš průvodce Klaas chytil ten den žraloky dva. I když mají tlamičku na dva prsty, zuby uvnitř jsou tak ostré, že by vám ty dva prsty uhryzly. Žraloci vypadají agresivně už od malička, zajímavější na nich ale je, že se tu o nich dlouho nevědělo. Na místě, kde jsme chytali, ve fjordu, který má větší hloubku než šířku a klesá až do 300 metrů, byla před pouhými třemi roky ulovena skutečná obluda - žralok grónský, který měl 600 kilogramů a měřil 4 metry. Místní lidé dlouho nevěděli, že tady takové kolosy žijí. Chytali si ze břehu anebo z lodiček své tresky, které sice také mohou mít až 35 kilogramů, ale proti metrákové obludě jsou to opravdu tintítka. Až když přijeli moderní "profíci" s echoloty a objevili, co se tady skrývá za nestvůry srovnatelné s lochnesskou, začali je tahat z vody.

ROPA A DELFÍNI

Vedle žraloků v Trondheimském fjordu žijí také delfíni. Jsou velicí zhruba metr a jsou jich tady prý tisíce. Plavou v hejnech a jejich skoky jsou vítaným zpestřením rybolovu. Ale vyfotografovat je bývá dost obtížné. Jsou prostě nevyzpytatelní. I když ještě nedávno se prý lovili na maso, nedávají najevo nějaký strach z člověka, ale laškují s ním jako asi všichni delfíni světa. Asi už zapomněli, že ještě na začátku 20. století, když patřilo Norsko k nejchudším zemím Evropy, mohli se snadno stát zpestřením jídelníčku. A kdo prožije pár dnů ve zdejší krajině, nemůže se norským rybářům divit. Ještě Karel Čapek ve své Cestě na sever píše o norských rybářích: "Tady člověk nemusí válčit, aby byl hrdinou, stačí, že se živí." Všechno se ale změnilo hlavně poté, co byla roku 1971 v Severním moři objevena ložiska ropy a zemního plynu. Dnes má Norsko jeden z nejvyšších příjmů na hlavu ve světě. Díky ropě už Norové nejedí delfíny. Vzhledem k tomu, že mají podobný smysl pro humor jako my, se snad neurazí.

PILKROVÁNÍ

Treskovité ryby tady mají spoustu jmen, která nám nic neříkají, kromě tresky zvané polak většinou nemají ani žádná specifická česká jména, pokud za ně nepovažujeme výrazy "treska malá, treska nejmenší, treska skvrnitá, treska bezvousá nebo treska francouzská", které uvádí Brehmův Život zvířat. Tyto ryby z podřádu treskovitých (Gadiiformes) a čeledi tresek (Gadidae) bývají složitě nazývány i rybáři místními. Dorsch se například jmenují malé tresky. Nejde o zvláštní druh, ale o všechny tresky, které nevyrostly.

I když je neumíme pojmenovat, můžeme si je najít ve vodě pomocí echolotu. Pomalu brázdíme malým motorovým člunem hladinu fjordu. Kolem nás je spleť ostrůvku a útesů asi nejčlenitějšího pobřeží na světě. Sněhem zahalené vrcholky se odrážejí od zamračené oblohy. Orientujeme se na vodě podle mořské mapy a sledujeme na echolotu hloubku dna a grafické ikonky, které mají označovat velikost a množství ryb i hloubku a reliéf dna. Na příhodném místě spustíme pilkr. Je to šňůra s těžkým závažím na konci a několika návazci s háčkem a umělou nástrahou. Jemně tím pohupujete, aby se pilkr dotýkal dna, a pak navíjíte zpátky návazce zatížené dalšími kily ryb. Něco mezi rybolovem a posilováním. Mezi rybáři, kteří si potrpí na romantický "boj s rybou", má tato metoda nevábnou přezdívku "masaření".

Hejna ryb jsou tak velká, že máte šanci chytit několik najednou, občas i za břicho při vytahování. "Má ráda piercing," komentoval to Klaas. Ovšem někdy se nechytí nic, i když se echolot může zbláznit. Zaznamenává totiž vzduchové bubliny, plovoucí klacky, vodní řasy anebo rostliny a vydává je za nádherná rybí hejna.

HALIBUT

Když nešly tresky, rozhodl se náš rybářský průvodce Klaas zkusit velké potvory z hlubin. Chytali jsme na rybí filety vyříznuté z malých tresek a spouštěli je s kilovým pilkrem do magické hlubiny tří set metrů. Vymotat šňůru ze čtvrt kilometru je záležitost pro kulturisty, což Klaas, připomínající Arnolda Schwarzeneggera, je. Tento pětadvacetiletý Holanďan, který v Norsku pracuje nejenom jako rybářský průvodce, ale dělá pro firmu DinTur také internetové stránky a videofilmy, s sebou vždy vozil digitální videokameru pro případ, že zase uloví nějaký kapitální kus. Neodradilo ho ani to, že nedávno jednu digitální videokameru utopil. Klaas totiž chytil z ryb snad všechno, od žraloka v Africe až po bájného halibuta za polárním kruhem. Tahle ryba v minulosti, když byli Norové chudí, změnila život toho, kdo ji ulovil. Posunula ho do vyšší společenské třídy. Dodnes je halibut pro Nory vánoční ryba, kterou vám ochotně vymění za pár královských lososů. Když někdo halibuta chytí, je to velký svátek, a rybářská latina tvrdí, že to je díky tomu, že si předtím dobře zasouložil. A tak když Klaas vystupoval z lodi s halibutem a na břehu čekala jeho snoubenka, všichni jí gratulovali, ona netušila proč.

DOBROVOLNÉ GALEJE

Sportovní rybolov a rybářské zájezdy jsou záležitostí posledních několika let. Podle neoficiálních údajů prý každoročně vyráží na rybářské zájezdy do Norska 10 000 českých rybářů. A pokud lze věřit vyprávění očitých svědků, průměrně se vozí zpátky okolo dvaceti kilogramů zamraženého rybího masa na osobu. Ale někteří koumesové mají speciální ledničky s formičkami, v nichž se maso zamrazí do úhledných a skladnějších cihliček, takže celková váha při stejném objemu se může zdvojnásobit. Samozřejmě že jsou i lidé, kteří si sem jedou odpočinout, vychutnat severskou přírodu a decentně si zalovit. Ale stejně jako u nás, je "masaření" oblíbené prý i v Německu, Holandsku a dalších zemích. A to i přesto, že nalovit tolik ryb není rekreace, ale vlastně tvrdá fyzická dřina, při které se zašpiníte krví a slizem. To vše navíc v severských podmínkách: teplota vody se blíží nule, fičí ledový vítr z Grónska, prší, a jelikož slunce v podstatě nezapadá, pracovní den se táhne hluboko do noci. Je to nový druh adrenalinového sportu?

JAK CHUTNÁ CHIMÉRA

O kus dál v Trondheimském fjordu jsme dorazili do míst, kde už je otevřený oceán. Jsou tady hory porostlé lišejníky, tundra, spousta mechu, sníh a kamení. Hory vypadají, jako kdyby na ně byl položený koberec - měkké a chundelaté, stejně jako všechna severská zvěř. Při první cestě na moře jsme se vrátili bez záběru - jenom metrové vlny nás dostatečně osprchovaly. Bydlíme v luxusní dřevěné haciendě, majitel je farmář, který se odstěhoval o dům dál a z toho, kde bydlel dřív, udělal cosi jako skanzen. A vedle tohoto dřevěného domu stojí další - restaurace, která vyrostla během letošní zimy, a my ji máme slavnostně pokřtít. Při té příležitosti se podává i hlubinná ryba, jež žije v hloubce 700 metrů, s bramborem a dušenou mrkví. Donedávna se prý myslelo, že žije jen u jednoho souostroví, a teď poprvé byla objevena i tady. "Něco na způsob chiméry," usmíval se hostitel a řekl, že to je experiment, protože ještě nikdo před námi tu rybu nejedl. Všichni jsme, pokud vím, přežili.

OKOUNÍ JED A PROTIJED

Nalodili jsme se na kutr, loď až pro deset lidí. Když jsme po křižování míst okolo rybářského kempu Zanzibar, kde končí poslední z malých ostrůvků a začíná otevřený oceán, objevili to správné místo, nastala konečně dlouho očekávaná hromadná euforie. Ryby braly občas na všech pět prutů zároveň a často po dvou nebo třech najednou. Stačí pár minut, aby hejno zmizelo, a proto musí všechno probíhat co nejrychleji. Tresky, polaci a mořští mníci od šedesáti do osmdesáti centimetrů. Minuty se vlekly a tváře nám hořely. Brzdy bzučely, pruty se ohýbaly do luku a navijáky namotávaly šňůry ostošest znovu a znovu. Brzy byla ryb plná lodna (slangový výraz pro nádobu na úlovky), a pak už jsme je jenom házeli na palubu. Nemohli jsme je ani pouštět zpátky do vody, protože vytažením z padesátimetrové hloubky jim změnou tlaku popraskaly vnitřnosti, a tak jako tak by posloužily coby potrava rackům. Vlastně jsme si od racků, kteří se při návratu hnali za lodí jako z Hitchcockova horroru, jenom vypůjčili filety po obou stranách rybího těla, a zbytek ještě přímo z lodě vrátili moři. Stejně jako se to v zemi, kde jsou lidé zvyklí stahovat rybí maso po metrácích, dělalo asi od nepaměti. Obrovité tresky se široce rozevřenou hubou, mořského ďasa, prehistoricky vyhlížející mořskou kočku, dva oranžové mořské okouny s ostrými ploutvemi a popraskanýma vypoulenýma očima. Tihle okouni jsou jedovatí, ale naštěstí sérum proti jejich jedu nedistribuuje české ministerstvo zdravotnictví. "Okouni ho vozí s sebou," vysvětlil nám Klaas. Když se pořežete a potřísníte jejich jedem, protilék se nachází v jejich očích. Musíte si do nich namočit prst a vypláchnout ránu. Často si dělal legraci, ale teď se tvářil vážně.

POTOMCI VIKINGŮ

Nakonec celá rybářská cesta do Norska připomínala drsnou severskou ságu. Čím dál na sever, tím těžší je uživit se, a tím adekvátnější prostředky se k tomu používaly. Je příznačné, že alibisté, kteří nedokážou zabít vánočního kapra, si raději koupí právě norské filé, anonymní kostku masa, jež co nejvíce maskuje svůj skutečný původ. Obklopený nekonečnými fjordy, kterým se ve staré norštině říkalo vik od slova Vikingové, člověk slyšel volání divočiny.




Cestu reportéra zajistila CK pepa
únor 2001
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group