ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

CROCODILE TROPHY

Důležité není ani vyhrát, ani se zúčastnit, ale dojet - nezáleží na tom, jak. Dojet do cíle je to jediné, co se počítá. I přesto, že vám stále zbývá přes 2000 km, fouká silný protivítr a teplota šplhá ke 40 °C ve stínu, i přesto, že kamenitá cesta vytřepala poslední zbytky zdravého rozumu z vašeho mozku poté, co se z řídítek stala pneumatická kladiva. A to i přesto, že neodřených zbytků kůže je na vašem těle stále méně a méně a tam, kde už není vůbec, se vám holé maso lepí na tričko nebo šortky. Původní obyvatelé jim říkají "bushbikers". Závodníci toužící po neznámém dobrodružství, kteří přijeli do Austrálie, aby si splnili svůj sen, aby zjistili hranice svých možností, a mnozí také proto, aby si sáhli až na úplné dno. Takový je šestnáctidenní závod napříč Austrálií, taková je Crocodile Trophy.

NEJTĚŽŠÍ, NEJTVRDŠÍ A NEJDELŠÍ MOUNTAINBIKOVÉ DOBRODRUŽSTVÍ NA SVĚTĚ

"Každý z nich tady najde svou mez - mnozí za hranicí vlastních možností. To je pro většinu z nich hlavní důvod, proč přijeli. Chtějí prožít a překonat něco nového, něco, co se ničemu nepodobá, a to jim tento závod umožní," tak hodnotí organizátor závodu Gerhard Schönbacher (bývalý profesionál na silnici, účastník několika Tour de France a hlavní organizátor závodu) důvody, pro které se někdo rozhodne jet až do Austrálie, aby zde podstoupil tato dobrovolná muka.

"Nejtěžší, nejtvrdší a nejdelší mountainbikové dobrodružství na světě," tak prodává Gerhard "svou" Crocodile Trophy. Aby dostál svému rčení, vybral tu nejkrásnější krajinu a úchvatnou scenerii, kterou lze nalézt ve východní části australského kontinentu. Trať je nádherná a nezaměnitelná: asfaltová část tvoří jen necelých 10 % z celkového počtu 2120 km (tedy asi 200 km), zbytek je kamenitý, velmi prašný a písčitý. Napříč Austrálií během pouhých 16 dnů, to je výzva, která volá po skutečných mužích. Není to však zcela pravda, což dokazuje účast několika zástupkyň něžného pohlaví.


Z celkového počtu kilometrů Crocodile Trophy tvoří asfaltová část jen 10%, tedy asi 200 km. Zbyrek je kamenitý, velmi prašný a písčitý. Během šestnácti dnů každý ze závodníků najde svou mez - mnozí za hranicí vlastních možností.

"Když se podívám zpět, byly to ty nejtěžší dva týdny v mém životě." S těmito pocity dokončila závod jediná žena v cíli, 29letá bývalá reprezentantka USA ve veslování Carrie Edwardsová. Druhá žena

na původní startovní listině, Němka Barbara Schwartzmannová, nebyla schopna snášet enormní fyzickou a psychickou zátěž a odstoupila ze závodu v průběhu prvního týdne. "Toto dobrodružství bylo neopakovatelným výletem do vlastní duše, seznámením s prožitky, které jsem nikdy předtím nepoznala. Jsem si jista, že to, co jsem zde prožila, ovlivní můj budoucí život," říká Carrie a směje se, ale na ztrhané unavené tváři a dobitém těle je poznat, že to myslí vážně. Byla jedním ze 34 závodníků, kteří dokončili závod v Kurandě (na startu v Adelaide jich bylo o 8 víc).

POSTARAT SE O SEBE

Na Crocodile Trophy se váš život omezí na nejzákladnější lidské potřeby. Žádné jiné zde nemáte, protože vám to ani závod, ani místní podmínky nedovolí. Během několika dnů si na tento jednoduchý a prostý život zvyknete a stane se každodenní rutinou. "Jediné, co tady musím, je postarat se sám o sebe. Postarat se o to, abych měl kde spát a co jíst a abych byl schopen zítra dojet do cíle etapy. Dál než jeden den dopředu tady nepřemýšlíte. Co to znamená? Vstávám v 5 hodin ráno, vykoupu se v řece, posnídám za pološera, protože slunce zde vychází až v půl sedmé. Co více před startem? Sbalím stan a ostatní zavazadla, dám je do kamionu, naplním láhve energetickými nápoji a rozdělím je do předem označených beden pro jednotlivá depa, naposledy zkontroluji kolo a namažu si nohy, ruce a tvář krémem proti slunci. Po etapě se vše opakuje: vyložím bagáž v campu, najdu vhodné místo pro stan, vyperu a usuším propocený dres, vykoupu se a konečně - jdu najít něco k jídlu!" Několikahodinový pobyt v sedle přirovnává 34letý Ole Simonsen z Dánska a otec 2 dětí ke stejně dlouhému letu z Evropy do USA, který jako pilot Scandinavian Airlines (SAS) absolvuje každý týden 2x. Byli však i takoví, kteří při průjezdu cílovou páskou ani nezpomalili a s výrazem horníků ve tváři přijížděli přímo k levným plastový stolům a židličkám. Jídlo má na Crocodile Trophy přednost před hygienou, kolem i střechou nad hlavou. "Je to tady nejdůležitější věc - vše, co se dá jíst, je dobré, jím třikrát více, než co je normální," komentuje situaci Luciano Visintini z Itálie. Je to ale pochopitelné, protože se zde průměrná denní spotřeba kalorií pohybuje v rozmezí 8000 až 10 000. Tento fakt také dokresluje celkovou spotřebu potravin, kterou v průběhu celého závodu zabezpečovala naše mobilní tropická kuchyně: 250 kg těstovin, 50 kg rýže, 150 kg masa, 16 000 krajíců bílého chleba, 3000 energetických tyčinek, 1500 jablek, 2000 banánů, 1200 pomerančů a asi 10 000 litrů pitné vody.

PROFÍCI I AMATÉŘI

Letošní, již šestý ročník Crocodile Trophy se lišil oproti předchozím tím, že nezačínal v samotném srdci australského kontinentu Alice Springs, ale na jižním pobřeží v Adelaide.

Závod odstartoval na konečné stanici tramvaje, která vozí turisty z centra Adelaide na pláž Glenelk. Již krátký prolog v hlubokém písku na pobřeží Indického oceánu ukázal 42 jezdcům z 11 zemí nový rozměr "jízdy" na kole. Ten v mnohém připomínal jinou cyklistickou disciplínu, na kterou mnozí z nich zcela evidentně nebyli připraveni. "Pocity? Představte si, že se snažíte jet na kole ve velké bedně do poloviny zasypané pískem," tak naříkal jeden z nejlepších závodníků v ultratěžkých závodech na současném profesionálním poli a dvojnásobný vítěz slavného ultramaratonu na kole "Race across the America", který 6 km dlouhý prolog absolvoval chůzí a s kolem na zádech.

Po úvodním prologu následoval 680 km dlouhý transfer do více než 200 let starého městečka Marree, které bylo v době svého vzniku významnou železniční spojkou. V současnosti je jižním začátkem tzv. Birdsville Track, po které jsme se vydali příští ráno na naši cestu směrem na Queensland.

Při 145 km dlouhé etapě do Mungeranie bylo již po několika desítkách kilometrů zřejmé, že jsme opustili civilizaci a veškeré její výdobytky na několik dnů a jedinou naší audiencí budou po mnoho dní jen klokani, emu, stáda dobytka a tisíce komárů a much.


Každá, byť jen chvilková ztráta koncentrace v extrémně náročných podmínkách znamená chybu - ať je to defekt, či další odrané místo na těle.

Z průběhu prvních etap bylo také zřejmé, že rozdíly mezi účastníky budou obrovské. Jak v jejich výkonnosti, tak i v zázemí, které si s sebou přivezli. Na straně jedné profesionálové, kteří zde bojují o každé místo v celkovém pořadí a mají podporu maséra, mechanika, ale i vlastního kuchaře, tak jako tomu bylo letos u Fuji Teamu. Na straně druhé ti ostatní, kteří neměli jinou možnost, než využít standardního zabezpečení. Rozdíly jsou samozřejmě i v celkové přípravě. Prvně jmenovaní soustřeďují trénink během celého roku pouze na tento závod a veškeré náklady jsou hrazeny sponzory. A potom ti druzí, kteří si financují toto dobrodružství doslova z vlastní kapsy a k tréninku využívají svůj volný čas. "Mám tři děti a vlastní firmu, a jak to dělám? Správný 'timing' - to je odpověď," svěřuje se 35letý sympaťák, Belgičan Rudi Donckers, bývalý reprezentant v triatlonu a nyní obchodník s auty.

ORGANIZACE V EXTRÉMNÍCH PODMÍNKÁCH

První polovina závodu vedla přes vyprahlé kamenité pouště Sturt Stony Desert a Tirari desert. Stovky kilometrů dlouhé rovné úseky ztrácející se v nekonečnu...

"V průběhu tohoto závodu má vaše mentální síla hodnotu jen do té doby, dokud je vaše tělo schopno a ochotno snášet bolest," tak hodnotil své pocity po odstoupení ze závodu Eric Vanderaeden (jeden z největších favoritů a do té doby vedoucí závodník, bývalý profesionál na silnici, několikanásobný mistr Belgie a vítěz 6 etap na slavné Tour de France), který si na rovné, ale kamenité cestě za 4 dny odral zadek tak, že dál nemohl sedět nejen na kole.

Letos se také znovu potvrdilo, že i organizační zajištění není v těchto extrémních podmínkách jednoduché a závod může mít mnohá úskalí, která si nechcete připustit, dokud se skutečně nestanou. Mnohdy je to pouze satelitní telefon, který vám umožní spojení se světem. Při jednom z krátkých transferů se převrhl a porušil barel s 1000 litrů pitné vody. Následující tři dny jsme byli odkázáni pouze na to, co nám nabídne řeka na konci příští etapy. Austrálie je ještě stále jedna z mála zemí, kde se i na tuto eventualitu můžete spolehnout. Takových úskalí nabízí Crocodile Trophy každý den několik.

KRÁLOVSKÁ ETAPA

To nejtěžší však měli všichni ještě před sebou. Pověstnou "královskou" 12. etapu se startem na břehu řeky Karma a vedoucí do Laury. Někdy také asi pomáhá, když nemáte tušení, co vás čeká a jak těžké ještě bude dojet až do konce. Protože právě teď je na řadě nejnáročnější a nejtěžší část cesty. Součástí etapy je i padesátikilometrový úsek s "kamennými" schody a hlubokými kamennými řečišti, kdy není jiná možnost, než kolo tlačit před sebou, a to více než 10 km. Posledních 40 km před cílem se pak promění ve strastiplnou pouť hlubokým pískem. Jedinými svědky jsou mlčenlivé Anthills, které lemují trasu. Poslední závodník přijel do cíle za ohromného jásotu místních obyvatel po více než čtrnácti hodinách strávených v sedle a za asistence terénního vozidla, které mu poslední tři hodiny svítilo na cestu.

Čím více jsme se přibližovali k pobřeží Tichého oceánu, měnil se ráz krajiny, ale i celkový charakter závodu. Cesty se rázem proměnily na strmé a úzké stezky, takže pro terénní 4 WD bylo téměř nemožné dojet do cíle etapy stejnou cestou jako závodníci. Deštný prales s překypující vegetací byl perfektním místem pro závěrečnou část závodu, výjimkou nebyla ani strmá stoupání (20-30 %), ani dlouhé a nebezpečné sjezdy vedoucí k pobřeží Tichého oceánu. Velká vlhkost vzduchu znesnadňovala každý pohyb. "Loni jsem se po závodě zařekl, že už se nikdy nevrátím. Ale tyto etapy deštným pralesem jsou jediný důvod, proč jsem změnil své rozhodnutí. Jsou tak nádherné a tak těžké, něco, co nenajdete nikde jinde na světě," zpovídá se Ron Schoens, ještě nedávno profesionál na silnici, pro kterého je tento závod poslední v kariéře.

Každá, byť jen chvilková ztráta koncentrace v těchto extrémně náročných podmínkách znamená chybu - ať je to defekt, či další odrané místo na vašem těle. "Nevím, jak a co se stalo. Poslední, co si pamatuji, je, že jsem spadl při sjezdu a bolela mě hlava..." Jeana Paula jsme našli asi 12 km od místa, kde spadl, jak se snaží vyměnit prasklou duši na kole, které bylo zlomené, stejně jako jeho helma.

JEDINÝ ČECH

Jediným a také prvním Čechem v celé historii Crocodile Trophy byl letos Jan Kopka z Jablonce. Do Kurandy dorazil na vynikajícím čtvrtém místě v celkovém pořadí se ztrátou 2 hodiny a 17 minut na vítěze. Nutno dodat, že se tak stalo na vypůjčeném kole. Jan byl výjimečnou osobností nejen sportovními schopnostmi, ale také přístupem k závodu. Již v úvodních etapách vešel do povědomí zúčastněných tím, že kromě energetických nápojů, jak tomu bylo u všech závodníků, ho každých 40 km čekalo v depu také pivo. "Musíte být trochu opilí, abyste to tady přežili," žertoval a obhajoval své počínání. Svou porci smůly si vybral už ve druhé etapě. Ráno zaspal, přesto si ještě stihl sbalit stan, ale na snídani mu čas již nezbyl, a tak se chystal na start hladový. Nesl si zavazadla do kamionu, když uslyšel tupou ránu - Gerhard mu nešťastnou náhodou přejel v campu kolo, které leželo v trávě. Svým terénním 4x4 ho doslova rozpůlil. Gerhard se v momentě překvapení nezmohl na víc než pouhé konstatování: "To je Crocodile Trophy." A Janovi nezbylo nic než souhlasit... Dostal náhradní kolo, ale to zdaleka nedosahovalo kvalit původního stroje, a tak si oprávněně vysloužilo přezdívku "Beach Cruiser" i přesto, že na něm mechanici pracovali několik nocí, aby mu dali alespoň trochu "aerodynamické" tvary. Jan už po několika desítkách kilometrů věděl, že na tomto kole závod nedokončí, a do cíle etapy, ve které ztratil více než hodinu na vítěze, přijel s bolestí v zádech, křečemi v nohou a žaludku, odranými dlaněmi a zadkem. Ve druhé polovině závodu dostal kolo Wolfganga Faschinga, který závod nedokončil ze zdravotních důvodů.

NA POKRAJI SMRTI


Crocodile trophy znamená pro bikery totéž, jako slavná Tour de France pro silničáře. Vítězí všichni, kteří dojedou.

Nejtragičtější sportovní, ale i životní moment celého závodu se stal po dojezdu etapy, která končila u majáku nad městem Cooktown, dvě etapy před koncem závodu. Přihodil se 27letému Rogeru Smeetsovi z holandského Fuji Teamu, který zvítězil v 7 předešlých etapách a do té doby byl vedoucím jezdcem celkového pořadí s odstupem tři a půl hodiny na druhého v pořadí, svého stájového kolegu Simona Apperllo. Po etapě se v hotelu zhroutil se zimnicí a vysokými teplotami. Lékař závodu si nevěděl rady, tak následoval převoz do místní nemocnice a nakonec, pozdě v noci, další převoz, tentokrát však helikoptérou do fakultní nemocnice v Cairnsu na jednotku intenzivní péče. Horečka stoupla až na 41, následovaly srdeční problémy a lékaři posléze potvrdili, že chybělo možná půl hodiny, aby Smeets transport do Cairnsu nepřežil. Důvod Smeetsova zhroucení? S největší pravděpodobností dehydratace organismu a s tím spojená momentální indispozice srdce. Rekonvalescence potrvá několik měsíců a není jisté, zda se Roger, který vyhrál letos třináct MTB závodů, ještě někdy vrátí do sedla. Nikdo z nás se neodvažoval nahlas pomyslet na to, co by se stalo, kdyby se Roger ocitl v tomto stavu před třemi dny, kdy jsme byli vzdáleni jakémukoliv zdravotnickému zařízení stovky kilometrů.

DOJET ROVNÁ SE ZVÍTĚZIT

Poslední den byl pro každého velkou odměnou za všechny bolesti, strasti, muka a útrapy z předešlých 13 dnů. Zbylých 41 závodníků jelo již tradiční promenádní jízdu deštným pralesem s vědomím, že konec je vzdálen pouhých několik hodin, několik desítek kilometrů. Pomalé tempo jim poprvé umožnilo vnímat přírodu okolo sebe, vidět varany, jak mizí ve spleti lesa, nebo slyšet kakatoos zpívat jungle-melodies. Do Kurandy přijeli všichni společně, protože o tom, kdo vyhraje poslední etapu, se rozhoduje v závěrečných divácky atraktivních okruzích v centru města. Všem, kteří dojeli až sem, se dostalo nadšených ovací stovek přihlížejících.

"Mám smíšené pocity. Jedna má polovina je šťastná, že jsem závod dojel, a co více, celkově desátý. Druhá polovina je zklamaná, že jsem ke konci závodu ztratil veškerou motivaci a že jsem byl frustrován každodenním několikahodinovým pobytem na kole. Nemohu tomu uvěřit, ale tento závod jsem podcenil." To jsou poslední věty z deníku Pata Norwila, sportovního novináře a zkušeného MTB jezdce, který má za sebou takové závody, jakými jsou "Race across America" nebo každoročně pořádaný 1100 mil dlouhý závod na Aljašce, kde teploty dosahují neuvěřitelných -50 °C a kde se jede hlubokým sněhem dnem i nocí.

Zvítězili všichni, kteří dojeli do konce, protože měli jak morální, tak i fyzickou sílu podstoupit 2120 devastujících kilometrů napříč nejvzdálenějším kontinentem a se zatajeným dechem říct: "Těžké, ale nádherné."

"Crocodile Trophy znamená pro bikery totéž, jako slavná Tour de France pro silničáře," hodnotí závod letošní vítěz Simon Apperllo z Holandska a jedním dechem dodává: "Neznám nic, k čemu by se tento závod mohl přirovnat, je to nejtěžší a nejnáročnější dobrodružství na kolech."

Ale tváře těch, kteří přijíždějí do cíle etap první, vám nikdy neukáží to, co stojí toto dobrodružství ty, kteří bojují sami se sebou o to, aby do Kurandy dojeli.



CELKOVÉ POŘADÍ:

1. Simon Apperllo, Nizozemsko .......... 81:14:44
2. Thomas Dam, Dánsko .......... 81:45:19
3. Robert Vlug, Nizozemsko .......... 82:50:22
4. Jan Kopka, Česká republika .......... 83:32:35
5. Ard Jansen, Nizozemsko .......... 83:41:31
6. T. Moderbacher, Rakousko .......... 85:20:28
7. Tino Zieger, Německo .......... 85:51:20
8. Frank Fynbo, Dánsko .......... 86:37:03
9. Jack Oldfield, Austrálie .......... 87:27:49
10. Pat Norwil, USA .......... 87:45:55

Poslední v celkovém pořadí (34.) v čase 116 hodin, 39 minut a 31 sekund a s celkovou ztrátou 35 hodin, 24 minut a 47 sekund na vítěze přijel do cíle Douglas Hooft z Nizozemska.

ROZPIS JEDNOTLIVÝCH ETAP:

Prolog: Adelaide - Adelaide .......... 24 km
Transfer Adelaide - Marree .......... 680 km
2. Etapa Marree - Mungeranie .......... 145 km
3. Etapa Mungeranie - Clifton Hills .......... 120 km
4. Etapa Clifton Hills- Birdsville .......... 159 km
5. Etapa Birdsville- Bedourie .......... 190 km
6. Etapa Bedourie - Boulia .......... 196 km
Transfer do Hughendenu
7. Etapa Hughenden - Reedy Springs .......... 135 km
8. Etapa Reedy Springs - Clarke River .......... 168 km
9. Etapa Clarke River - Minnamoolka .......... 167 km
10. Etapa Minnamoolka - Mareeba .......... 167 km
11. Etapa Mareeba - Karma Waters .......... 142 km
12. Etapa Karma Waters - Laura .......... 166 km
13. Etapa Laura - Cooktown .......... 145 km
14. Etapa Cooktown - Cowbay .......... 137 km
15. Etapa Port Douglas - Kuranda .......... 80 km

www.crocodile-trophy.com
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Příští ročník Crocodile Trophy se uskuteční ve 2. polovině září roku 2001.
duben 2001
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group