ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

SKI, JAZZ A STRADIVÁRKY

 

Nejznámější italské pohoří Dolomity pro mě donedávna představovalo spíše překrásný vysokohorský terén vhodný pro letní turistiku. Díky četným via feratám - cestám, které jsou jištěny kovovými řetězy a žebříky - se tu dá šplhat po kolmých stěnách a dobývat vrcholy alpských velehor. To umožňuje jedinečný, téměř horolezecký zážitek široké veřejnosti. Pravda, i v létě jsem si všiml množství lanovek a vleků na zdejších svazích. Vím, že se tu každou zimu pořádají lyžařské závody světového poháru jak v klasických, tak i alpských disciplínách... Přesto jsem si až do minulé zimy toto malebné pohoří z neznámých důvodů se zimou nespojoval. A pak jsem byl překvapen...

I když samotný příjezd zpočátku vypadá spíše na tu pěší turistiku... Poté co jsme v Tyrolsku vystoupali ze zeleného údolí Innu, nás v Brennerském průsmyku čeká „jen“ déšť. Sníh je kdesi v nedohlednu na vršcích kopců. V údolí Adige již skoro kvetou ovocné stromy... Naštěstí v městečku Ora náš autobus začíná stoupat a v serpentinách nabírá výšku rychlostí startujícího letadla, přejíždíme přes sedlo a před námi se otevírá jedno z nejznámějších údolí Trentina - Val di Fiemme. K mému zklamání zcela bez sněhu. Podjíždíme lanovku u městečka Cavalese, centra této oblasti, a vysoko nad údolními lesy ční zapadajícím sluncem do ruda „rozžhavené“ vápencové stěny... Tam někde pod nimi je prý stále dostatek sněhu na lyžování. Nezbývá mi než věřit, a tak trochu posmutnělý z okénka sleduji pruh bílého sněhu klikatící se údolím podél silnice.

LYŽAŘSKÉ SVÁTKY
Bílý had, občas již přetržený postupným odtáváním, je poslední vzpomínkou na zimní běžecký maraton Marcialonga, který již třicet let láká do údolí Fiemme a Fasa tisíce vyznavačů bílé stopy. Poslední lednový víkend tu každý může vyzkoušet své schopnosti na sedmdesátikilometrové trati a porovnat se s lyžaři světové špičky. Většina závodníků se ale účastní především kvůli jedinečné atmosféře. Jestliže ve stopě bojují tisíce lyžařů, podél celé trati stojí a povzbuzují desetitisíce návštěvníků a fanoušků. A je samozřejmostí, že aplaus nesklidí pouze vítěz, ale každý, kdo dojede do cíle. Start je na planině za městečkem Moena, aby se sem všichni účastníci mohli vtěsnat do několika startovních vln. Během prvních kilometrů se srovnávají do dlouhého lidského hada, který projíždí nejprve údolím Fasa a poté sjíždí kolem skokanského areálu v Predazzu do údolí Fiemme, aby završil sedmdesátikilometrovou pouť na náměstí v Cavalese. Trať vede nejen skrz lesy a přes louky, ale organizátoři neváhají pro tento den zavézt sněhem i uličky měst...
V nadcházející sezoně ale místní obyvatele čeká i svátek největší. Od 18. února bude v lyžařských areálech v Predazzu a v Teseru v údolí Fiemme probíhat mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách.

JAZZOVÁ POHODA
Ráno mě z postele vytáhlo ostré horské slunce a přímo z okna se mi naskýtá výhled na nejvyšší vrchol Dolomit - Marmoladu. Trochu jsem se uklidnil, neboť je vidět, že ve vyšších polohách sníh opravdu je.
U kabinkové lanovky v Predazzu je trochu nával. Pravděpodobně proto, že je to nejpohodlnější nástupové místo pro lyžařskou oblast Latemar. Nahoře se lidi rozprchnou různými směry, a tak se mi za celý den nestává, že bych někde čekal déle než tři minuty. Podobné je to i následující den v oblasti Alpe Lusia. Jelikož se tyto lyžařské terény nacházejí v nadmořské výšce mezi 1600 a 2300 metry, je v březnu za pěkného počasí opravdu možné jezdit i v krátkém tričku. Výhodou je vyrazit ráno, dokud je terén ještě ztvrdlý. Po obědě jsou především ty části sjezdovek otočené k jihu poněkud rozbředlé. I na to ale nápadití Italové myslí a letos proběhl již pátý ročník jedinečného festivalu Fiemme ski jazz. Na vybraných horských chatách se každé odpoledne koná jazzový koncert. Stačí si tedy vybrat z nabídky přibližně 25 koncertů za týden, vyjet tou správnou lanovkou, zapíchnout svá prkýnka před chatou a zaposlouchat se do tónů jazzu...

SELLA RONDA
Protože jezdím na snowboardu, byl bych samozřejmě nejvděčnější za pláně prašanu. Ale tohle mě dostalo... Vrcholem naší krátké cesty do zimních Dolomit má být „lyžařská túra“ okolo Selly - Sella Ronda. Propojením několika lyžařských areálů na úbočích monumentálního masivu vznikla jedinečná lyžařská atrakce - téměř padesátikilometrový okruh sjezdovek a lanovek. Volíme „zelený směr“, tedy proti směru hodinových ručiček (je možné jet i obráceně - oranžová barva). Poté co nás obří zavěšená gondola dopravuje z Campitella na Col Rodella, čeká nás hned na úvod minimálně pětikilometrový sjezd. Sedáme do lanovky a stoupáme na Passo Pordoi.
„V tomto směru má trasa délku asi 42 kilometrů. Cestou je ale spousta možností odbočit a sjet si i jinou sjezdovku, která není přímo na trase,“ říká mi v kabince průvodce Jullian. Nahoře je překrásný výhled na severní ledovcový svah Marmolady, na kterém jsou rovněž rozeznatelné vleky a lanovky.
„Pokud zvolíte správné lanovky, můžete se podívat až tam,“ odtuší Jullian směr mého pohledu. Vyrážíme na další, tentokrát snad desetikilometrový sešup do městečka Arabba. Klesáme téměř o kilometr nadmořské výšky.
Unesen krásným počasím a nádhernými výhledy se ztrácím naší skupině a společně s jednou kolegyní se necháváme unášet vleky a lanovkami. V kapse mapku se zakresleným místem a hodinou srazu, na zipu skipas a na nohou jedno, respektive dvě prkýnka. Dlouhé sjezdy střídají tři krátké lanovky a pak ještě jedna dlouhá. A pak zase sjezd... Možná to bylo trochu jinak, ale to, že se neustále někam pohybujeme, dává tomuto sportu úplně jinou, mně neznámou dimenzi.
Nemůžeme si odpustit pár zastávek na víno, grappu či kafe. Čas běží, slunce se posouvá po obloze, sníh bředne a nám se uzavírá kruh. Poslední lanovka, krátký sjezd a přímo před horskou chatou Comici, pod stěnami masivu Sassolungo, rozepínám vázání. Čeká nás mořský oběd.
Ve více než dvoutisícové výšce máme nyní možnost zakusit trentinskou pohostinnost. Ještě ale netušíme, co nás čeká...
Jako entrée se podával salát z „mořských příšer“.
„Majitel této restaurace pochází z Benátek. Přes léto je tam a na zimu se přestěhuje do hor,“ vysvětluje Jullian původ tohoto v Trentinu ne tolik typického jídelníčku. „Zdejší kuchyně je vyhlášená v širokém okolí, protože jídla se připravují jedině z čerstvých zásob, které si majitel nechává posílat několikrát do týdne.“ K rybám se samozřejmě podává bílé víno, ale pije se i červené Marzemino - biologicky řečeno - místní endemit. Na úplný závěr se podle italské tradice podává preso a podle trentinské tradice grappa - pálenka z vína.
Závěrečný sjezd k autobusu byl veselý, se spoustou krásných oblouků...

HUDEBNÍ DŘEVO
Není žádným tajemstvím, že oblast údolí Fiemme a Fassa byla ještě počátkem minulého století docela zaostalá. Dostupnost do vesniček vklíněných mezi vrcholky Dolomit byla omezená a místní se museli spolehnout především na to, co si sami na horských loukách vypěstovali. Nejcennější surovinou tu bylo od nepaměti dřevo. Místní smrky si pro svoji jedinečnou kvalitu vybrali přední výrobci hudebních nástrojů. Smrky z údolí Fiemme tak dávají zvuk houslím Stradivari či klavírům Petrof. Přesto se tu z dřevařského průmyslu nestal bezohledný byznys a těží se jen velmi uvážlivě. Podle starých fiemmských zákonů tu má každá rodina, která je členem Komunity di Fiemme, právo na dřevo.
„Obchod s dřevem tu má opravdu dlouhou historii, začalo se s ním obchodovat již v roce 560. Komunita di Fiemme byla založena v roce 1011,“ vysvětluje mi Daniel, obyvatel Cavalese a samozřejmě hrdý člen Komunity. „Členem se může stát jeden zástupce - ‘hlava’ rodiny. Komunita má svoji radu, která se schází tady v Cavalese, a v jejím čele stojí capo folko. Zastoupení tu mají všechny fiemmské obce. Komunita di Fiemme spravuje přibližně 20 000 hektarů lesa a ročně vytěží okolo 40 000 m3 dřeva. Zisk putuje na rozvoj údolí a na sociální zabezpečení. Část se rozděluje podle práva na dřevo rovnoměrně všem přibližně 8000 rodinám. Není to nijak velká suma - 100-200 eur za rok. Nicméně ten pocit, že lesy okolo patří i vám, potěší...“

BÍLÝ HAD
Náš autobus opět podjíždí lanovku u městečka Cavalese, z okna sleduji zbytky „bílého hada“. Pomalu opouštíme údolí Fiemme. Přemýšlím, srovnávám... Francouzské Alpy nabízejí určitě rozsáhlejší areály, ale ubytování v moderních velkokapacitních hotelech je trochu depresivní. Místní oblast nabízí pohostinnost podobnou jako v sousedním Tyrolsku, italský temperament ale trošku víc odbourává tamější až příliš přísný smysl pro pořádek, tolik typický pro všechny alpské regiony...
Bílý had mě uštknul.
říjen 2002
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group