ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PETIT SAINT VINCENT - SOUKROMÝ RÁJ

Chcete žít trochu jako robinsoni, a přitom si moci zajít na výbornou večeři nebo si dát v baru skleničku? Tak nějak by se dala shrnout nabídka luxusního hotelu na soukromém ostrově Petit Saint Vincent v Karibiku. Zájemce si musí připravit naditou peněženku. Za to má ale jistotu, že soukromí klientely se tu přísně chrání.

Pláže všude v Karibiku jsou veřejné, o vnitrozemí ostrovů to ale neplatí. Zejména dražší hotely, kam zajíždějí známé osobnosti, soukromí svých hostů pečlivě chrání. To platí také o malém ostrůvku Petit Saint Vincent, kterému se tu neřekne jinak než PSV (píesví). Podle turistických prospektů je považován za „poslední ostrovní útočiště“, mezi jehož hosty nechybějí herci, bankéři a politici. Nejezdí sem vlastními jachtami – hotel je dopravuje motorovým člunem z malého letiště na blízkém ostrově Union. PSV se nachází šedesát čtyři kilometry na jih od ostrova Svatý Vincenc, ke kterému politicky patří, a jen asi půl kilometru od ostrova Petite Martinique, odkud pochází většina hotelových zaměstnanců. Ti každodenně překračují státní hranici, protože Petite Martinique je součástí státu Grenada.
Jachty a čluny cestovních kanceláří u ostrůvku nekotví i proto, že leží poněkud stranou obvyklých plavebních tras. Turisté míří spíše do mořského národního parku na nedalekých ostrůvcích Tobago Cays a cestou se stavují u ostrova Mayreau a dalšího soukromého hotelového ostrova Palm (Prune) Island.
Návštěvníci, kteří sem přece jen ze zvědavosti či kvůli koupání zajedou, jsou na informační tabuli u mola žádáni, aby pobyt omezili pouze na pláž a hosty, kteří zde bydlí, nerušili. Vydal jsem se proto k hotelové recepci, abych se po ostrově nepohyboval bez povolení.
„Chodit tu ale nemůžete, to je soukromý ostrov, musel byste mít souhlas majitele,“ zamítá mou žádost mladá recepční, i když ji ujišťuji, že nejsem žádný paparazzi a žádného z hostů fotografovat nechci. Nakonec zdvíhá sluchátko a po chvíli se ve dveřích objevuje postarší Američan v šortkách – majitel Haze Richardson. Vysvětluji mu své přání si ostrůvek jen prohlédnout. „Je to jen pro hosty, nezlobte se, tady volně chodit nemůžete,“ říká majitel a o něčem se domlouvá s recepční. Pak ale přece jen zvedá telefon a znovu se ke mně otáčí: „Počkejte chvíli, někoho s vámi pošlu. Cleo tu bude za chvíli a všechno vám ukáže.“
Ostrůvek protínají zpevněné cesty, po nich jezdí malé elektrické vozítko vyrobené přímo na ostrově. Jeden z reklamních článků je označil za křížence golfového vozíku a dětského džípu. Řidič Cleo, jeden z pětasedmdesáti zaměstnanců ostrovního hotelu (na každého hosta připadají dva), má za úkol kontrolovat, jestli některému z hostů něco neschází. Po ostrově je rozptýleno dvaadvacet nenápadných bungalovů postavených z místního kamene a guayanských tvrdých dřev, které navrhl švédský architekt Arne Hasselquist tak, aby jimi od moře stále procházel mořský vánek. Cleo k mé radosti zastavuje u prvního domku a vede mě dovnitř. Vybavení je elegantní, u stropu se otáčí velká vrtule větráku. Místnost je prvním důkazem, že ostrov je vyhrazen odpočinku od civilizace. „Klimatizaci, telefony, televizi, klíče a další vymoženosti civilizace v bungalovech nemáme, na ostrově není ani kasino, ani letiště,“ povídá Cleo a ukazuje na bambusový stožár u vchodu: „Ten je důležitý pro mě. Když je vyvěšen žlutý praporek, znamená to, že si hosté něco přejí, já přijedu, podívám se do schránky, co je napsáno na lístku, a hned jim to dovezu. A když visí červený praporek, znamená to, že si hosté nepřejí být rušeni. Je ideální pro páry na svatební cestě.“
Jídlo si mohou hosté objednat přímo na pláž, nebo mohou jíst v jídelně u recepce a pak si dát něco u baru. Zelenina se pěstuje přímo na PSV, ryby a langusty se loví v okolních vodách, jen maso se dováží z Bostonu, německý šéfkuchař asi mnoho starostí o suroviny nemá. Na ostrově je malá elektrárna, stanice na odsolování mořské vody a tenisový kurt.
Na zelení obrostlý nejvyšší kopec Marni Hill vede strmá stezka, kam se Cleo se svým vozítkem nedostane, musím nahoru sám. Na okolních stromech prý rostou orchideje a z vrcholu jsou krásně vidět sousední ostrovy Petite Martinique a Carriacou. Vracíme se k recepci. Cestou míjíme hovorné americké novomanžele, pod malým přístřeškem hned vedle pláže si zřejmě po výstupu na Marni Hill hoví v zavěšené síti jiný host. „Televize tu není, ale nikdo se tu nenudí,“ povídají mi na recepci. Hosté se na PSV věnují vodním sportům, šnorchlování, koupání a opalování. Za šedesát dolarů na hodinu si je možné objednat z ostrova Carriacou francouzskou masérku. Na rybaření a výlety po okolí si hosté mohou pronajmout rychlý člun i s kapitánem, jezdí se zejména k ostrůvkům národního parku Tobago Cays a na pikniky na drobný písečný miniostrůvek Mopion. Recepce hotelu zprostředkovává také pronájem velké luxusní dvoustěžňové jachty, se kterou lze podniknout cesty až do Jižní Ameriky.
Prohlížím si dělo z osmnáctého století, které tvoří poněkud netradiční výzdobu recepce (přivezli ho prý z Unionu), a loučím se. Když se vracím k molu, člun, který mě doveze na Petite Martinique, již čeká. Je těžké uvěřit, že PSV, zapomenutý ostrůvek, po kterém ještě před čtyřiceti lety pobíhali jen krabi a zdivočelé kozy, je dnes vychvalovaným místem odpočinku, o němž se píše v renomovaných časopisech a kde lze v luxusu strávit prázdniny bez výdobytků civilizace, bez nichž si jindy život ani nedovedeme představit. Stačí k tomu jen málo – zajistit si předem ve floridské centrále rezervaci a zaplatit necelé čtyři tisíce dolarů na týden. Snídaně, oběd, večeře a spropitné jsou zahrnuty v ceně, nápoje je třeba platit zvlášť...
Jak to ale začalo? Současný majitel Američan Haze Richardson ukončil v roce 1962 službu v letectvu a s kolegou Dougem Termanem si koupili jachtu. Z New Yorku vypluli směrem na Bermudy a pak dál na jih, na karibské ostrovy. Tady se přátelé náhodně setkali s agentem cestovní kanceláře, kterému se třiadvacetimetrová jachta, postavená v roce 1931 v Massachusetts z kvalitního dubového a týkového dřeva se stožáry z aljašské jedle sitky, tolik líbila, že jim nabídl možnost ji pronajímat. Prvním zákazníkem se stal průmyslník H. W. Nichols s rodinou, kterého měli dopravit z Grenady na Martinik. Nichols pocházel z Cincinnati v Ohiu a během třítýdenní plavby jim vnuknul nápad – stále totiž vyprávěl o svém přání zakoupit si někde v tropech malý ostrov a usadit se na něm. Když se Richardson s Termanem o rok později na Malé Antily vraceli, věděli, že musí takový ostrůvek najít i pro sebe. Jejich volba padla na Petit Saint Vincent na nejjižnějším konci Grenadin. Ostrov měřil pouhých 0,46 kilometrů čtverečních a byl neobydlený. O jeho historii se toho moc nevědělo, podle náhodného nálezu indiánské rytiny na kameni se ale lidé domnívali, že se na něm v předkolumbovských dobách alespoň příležitostně zdržovali karibští indiáni. První zprávy o blízkém ostrově Petite Martinique z roku 1778 uvádějí jako vlastníka tohoto ostrova a zřejmě i PSV francouzského plantážníka známého jako Monsieur Pierre, který na severu Petite Martinique přímo naproti PSV založil osadu pojmenovanou po své mulatské ženě Madame Pierre. V dobách sucha si až donedávna na PSV jezdili obyvatelé z Madame Pierre pro vodu, kterou čerpali z vykopaných jam v nižších částech ostrova.
Američané si zjistili současného majitele a v roce 1965 ostrůvek koupili. V květnu následujícího roku se k PSV vrátili a pustili se do práce. Ostrůvek nejprve vyčistili a zazelenili, pak postavili malý hotel. Práce trvaly sedm měsíců, Richardson tu pak zůstal jako hotelový vedoucí, a když se po čase partneři rozešli, zůstal jediným majitelem a současně správcem. Se svojí ženou Lynn a sedmi labradory zde žije dodnes.


Užitečné informace
Pokud se chcete na Petit Saint Vincent podívat a nejste přímo hotelovými hosty (kontakt lze snadno najít na internetu), je třeba se domluvit s některým z majitelů motorového člunu či rybářem na nejbližších ostrovech Union nebo Petite Martinique. Mějte ale na paměti, že pokud chcete opustit ostrovní pláž, je třeba nejdříve získat povolení z recepce hotelu, jak je ostatně psáno na informační tabuli hned u mola. Totéž platí i o zmiňovaném ostrově Palm (Prune) Island. Kvalitní pláže jsou ale i na mnoha jiných, přístupnějších ostrovech Grenadin.

červen 2005

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group