ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

NÁVRAT BOBRA EVROPSKÉHO

 

Nevím, proč si Jaroslav Foglar vybral bobra - lépe řečeno jeho zdrobnělinu "bobříka" - pro označení získané dovednosti chlapců z Rikitanovy družiny, ale je v tom jistá symbolika. Bobr je totiž skutečně velmi dovedné zvíře. Jeho stavby z kmenů uhlodaných stromů na kanadských řekách vzbuzují obdiv dodnes. Hoši od Bobří řeky lovili bobříky hladu, odvahy a mlčení, lovení skutečného bobra se však stalo příčinou jeho vyhubení. Alespoň toho, který žil u nás.

POMALÝ BOBŘÍ ÚSTUP


Když bobr vyleze z vody, hned se začne čistit. Osychá
velmi rychle, ale než k tomu dojde, nic nenasvědčuje
tomu, že byl pro svou kožešinu téměř vyhuben.

Bobr, velmi plaché noční zvíře, byl loven pro velice ceněnou kožešinu, kvůli masu i pro výtažek z jeho pachových žláz, považovaný ve středověku téměř za všelék. Bobří kožešiny poslal v roce 1253 Přemysl Otakar II. jako dar babylonskému a egyptskému sultánovi. Z bobřího masa jsou nejchutnější ocas a nožky, považované za lahůdku, a musely se odevzdávat vrchnosti nebo konšelům. Protože byl bobr ve středověku pro svůj šupinatý ocas považován za rybu, mohl se jíst v klášterech i ve dnech postních. I když nelze považovat ostatní bobří maso za pokrm nijak lahodný - je prosyceno pryskyřicemi ze dřeva, jímž se bobr živí - patřila bobrovina podle staročeského kronikáře Klareta k obvyklé stravě staročeské kuchyně 14. století, což spolu s ostatními vlastnostmi stačilo, aby konkrétně na Labi byl poslední bobr vyhuben u Děčína v roce 1722.

Ale i odjinud z našeho území, kde byl běžnou součástí ekosystému, vymizel bobr ve stejném období. Vedl k tomu tehdejší mylný názor, že se bobr živí rybami. "Fišmejstrové" dostali od roku 1603 příkaz k jeho hubení, a poslední bobr byl pak v polovině 18. století uloven na Třeboňsku polesným Kopáčkem. Vyhubení bobři ve volné přírodě byli v následujícím století nahrazeni umělým odchovem na pozemcích Schwarzenbergů v jižních Čechách. Tam také v bobrovně u rybníku Rožmberk uhynul v zimě roku 1882 poslední český bobr. Ještě tři roky předtím byl na hospodářské výstavě v Třeboni vystavován předposlední bobr z této bobrovny, který však druhý den po zahájení akce pošel, jelikož se přežral pamlsků, které mu děti naházely. Nepříliš radostný osud čekal bobra téměř po celé Evropě. Ve třicátých letech našeho století žily v Evropě asi dva tisíce bobrů, z nichž o čtyřicet let později zůstalo jen několik nepočetných kolonií ve Skandinávii, Polsku, jižní Francii, v bývalé NDR a SSSR.

PRVNÍ ZNÁMKY NÁVRATU

Kolem poloviny šedesátých let se u nás začalo uvažovat o vysazení bobrů v jižních Čechách a na Moravě. Pokusy však byly neúspěšné. Ke skutečnému vysazení šesti bobrů do umělých nor v CHKO Litovelské Pomoraví došlo až v říjnu 1991. Po půlroce k nim přibylo dalších 14 jedinců dovezených z polské oblasti Suwalek. V současné době se odhaduje počet bobrů v Litovelském Pomoraví na několik desítek jedinců.

Sto let po zastřelení posledního bobra v Čechách se začínají při řece Moravě a Dyji objevovat ohryzy, které prozrazují, že se k nám bobr začal stěhovat. Z jedné z posledních kolonií v okolí Magdeburku, kde původní bobr jako zázrakem přežil i obě světové války, k nám začali kolem roku 1968 po Labi pronikat první jedinci. Zanechávali po sobě jen nepatrné stopy v podobě ohryzů na vrbách, olších i na ostatních dřevinách rostoucích na březích, což svědčilo o příležitostných návštěvách. Dospělý bobr spotřebuje ročně až 4 tuny dřeva včetně kůry, ale jeho potrava je velice rozmanitá. Do jídelníčku patří asi 60 druhů dřevin a 150 bylin. Při dostatečném množství pobřežních bylin si v létě dřevin téměř nevšímá. Nepohrdne ani kopřivami a docela si pochutná i na polních plodinách. Bobří rodině stačí k životu půlkilometrový úsek pobřeží, v němž si vytváří své nory propojené systémem chodeb, které vyúsťují pod vodní hladinou, což je patrné zejména při poklesu vody. V norách žijí rodiče s mláďaty (2-5) do jejich prvního roku. Druhým rokem se mládě musí osamostatnit, jinak je rodiče vystrnadí z nory.

NEŠŤASTNÁ MEZIHRA

Je smutnou skutečností, že první oficiálně potvrzený výskyt bobra na Labi v Čechách je poznamenán zásahem jeho úhlavního nepřítele - člověka. Už v roce 1967 byla nalezena mrtvola bobra a pitva prokázala, že byl bestiálně ubit. Bobr váží 30 kg a s ocasem dosahuje délky kolem 130 cm. Existuje názor, že si ho mohl někdo poplést s vlčákem, ale je stejně nepochopitelné, jak to mohl člověk udělat! Bobři žijí v přísné monogamii, takže se pravděpodobně tímto činem zpomalilo rozšíření bobra na Labi. V roce 1992 byl na Děčínsku nalezen bobr zastřelený brokovnicí. O čtyři roky později se našel uhynulý kus ve značném stupni rozkladu, v jehož těle byly podle málo věrohodných tvrzení rybářů nalezeny broky.

BOBŘÍCI NA LABI

Trvalé usídlení bobra evropského na Labi je dnes prokazatelně potvrzeno na základě pozorování Jiřího Gutknechta z Ústí nad Labem. Sám o tom vypráví: "Trvalo to několik nocí, než jsem vůbec nějakého bobra viděl. Prvního živého bobra jsem spatřil u Svádova. Bylo to 24. dubna loňského roku. Zahlédl jsem ho až k ránu, mohlo být tak kolem páté hodiny letního času. Vděčím za to panu Krškovi ze Svádova, který chodí sbírat naplavené dříví a bobra tam viděl. Po celý rok jsem na tom místě nenašel žádné pobytové stopy, jen dvě opuštěné nory. Čerstvé ohryzy jsem tam našel teprve před čtrnácti dny. Pomalu se začalo rozednívat, a najednou se z hustého porostu vynořil. Plaval asi sto metrů proti proudu a zmizel v jedné tůni. Pozoroval jsem ho tam dvakrát. Poprvé pět minut, to jsem ho vyplašil sám, a podruhé po pěti dnech, kdy jsem ho pozoroval čtvrt hodiny. To ho vyplašila kočka, která tam chodí na ryby. Přesto se mi ho podařilo vyfotografovat a je to zřejmě jedna z mála fotografií plovoucího bobra."

Svádovské výskytiště bobra evropského není na Labi jediné. Za budoucí bobří kolonii na této řece lze považovat výskytiště na Děčínsku, kde se podle Jiřího Gutknechta pohybují tři bobři v prostoru přírodní památky Nebočadský luh. Ačkoli je tento největší evropský hlodavec velmi plaché zvíře s vyvinutým sluchem a hlavně čichem, svit baterky ho nevyplašil. Možná je to tím, že si už zvykl na světla aut projíždějících po silnici, vzdálené pět metrů od jeho sídliště.
leden 2000
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group