ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MOTÝLÍ KŘÍDLA

 

Krása motýlích křídel třepotajících se nad rozkvetlou jarní loukou jistě mnohokrát okouzlila každého, kdo se procházel v pozdním jaru přírodou. Ten, kdo našel čas chvíli se zastavit a pozorovat každoroční nekonečné hmyzí hemžení probouzející se s teplými jarními paprsky, si jistě mezi vším tím zdánlivě chaotickým bzukotem a hemžením povšiml právě motýlů, kteří svou krásou a ladným pohybem zaujmou pozorovatele na první pohled. Pojďme se blíže seznámit s jejich rozmanitým a zajímavým světem.

MOTÝLÍ TULÁCI
Řád motýli (Lepidoptera) řadíme do třídy hmyzu (Insecta). V současné době bylo na celém světě nalezeno a entomology popsáno přibližně 150 000 druhů řazených do zhruba 150 čeledí a každoročně přibývá mnoho dalších, hlavně z tropických oblastí (pro srovnání - savců je známo asi 4500 druhů). Většina druhů však patří mezi noční motýly, kteří jsou aktivní za tmy, a tak unikají pozornosti lidí. Pouze malá část aktivuje ve dne a právě tyto, často velmi nápadné a velké druhy, jsou nejznámější.
Životním prostředím motýlů je téměř celá pevnina kromě ledem pokrytých území. Najdeme je stejně tak na mořských pobřežích, jako ve vysokých horách. Obývají tropické deštné lesy i po většinu roku zmrzlou tundru. Dokázali se během svého vývoje přizpůsobit životu ve vyprahlých pouštích i rozsáhlých močálech. Některé tažné druhy dokonce mohou přeletět i stovky kilometrů moře.
Jedním z nejznámějších cestovatelů je severoamerický motýl monarcha stěhovavý (Danaus plexipus), který každoročně překonává několik set kilometrů cestou na své zimoviště. Výjimečně bývá nalézán také v Anglii, kam se dostane díky silným větrům vanoucím přes Atlantik. Ale i v naší fauně se pravidelně setkáváme s některými tažnými motýly, kteří každoročně, nebo jen náhodně přilétají z jižní Evropy. Mezi pravidelné migranty patří babočka bodláková (Vanessa cardui), babočka admirál (Vanessa atalanta), k vzácnějším patří třeba lišaj smrtihlav (Acherontia atropos), výjimečně se nachází také nádherný lišaj oleandrový (Daphnis nerii).

MALÝ ZÁZRAK LÍHNUTÍ
Životní cyklus motýlů je rozdělen do čtyř morfologicky velmi odlišných stadií. Život motýla začíná ve vajíčku, kde po oplození proběhne embryonální vývoj, po jehož ukončení se z vajíčka vylíhne larva, které se říká housenka. Má dlouhé tělo složené ze 14 článků s nápadnou velkou hlavou opatřenou kusadly. Oči jsou jednoduché, zrak je vyvinut jen slabě. Na těle je většinou 8 párů končetin, 3 páry článkovaných umístěných na prvních 3 článcích, 3 páry nečlánkovaných panožek na břišních článcích a ještě párová pošinka na konci třináctého článku. Život housenky je naplněn neustálou konzumací potravy, toto stadium má pouze nashromáždit dostatečnou zásobu energie pro přeměnu v dospělce a nezřídka i pro celý jeho život. Housenka se během svého vývoje několikrát svléká, protože pokožka složená převážně z chitinu neumožňuje plynulé zvětšování těla. Období mezi jednotlivými svlékáními se nazývá instar a jejich počet je druhově specifický, obvykle jsou tři. Zbarvení housenek je velmi různorodé, záleží na prostředí a způsobu života. Housenky žijící uvnitř stonků nebo ve dřevě jsou většinou bílé nebo narůžovělé, naproti tomu housenky žijící na listech mají různé pastelové barvy a jejich kombinace. Závisí to hlavně na živné rostlině, protože zbarvení má sloužit jako maskování před hlavními nepřáteli, kterými jsou především ptáci, vyhledávající kořist zrakem. Některé housenky mají naopak výstražné zbarvení, které má útočníka odradit nebo varovat: „Pozor, jsem jedovatá.“ Po nashromáždění dostatečného množství energie ve svém těle přestává housenka přijímat potravu a vydává se hledat místo, kde se zakuklí, přičemž musí často urazit značnou vzdálenost, než jej nalezne.
Stadium kukly je klidové stadium, což znamená, že kukla nepřijímá potravu a nepohybuje se. Kuklení probíhá buď v kokonu, který housenka vytvoří z vlákna vylučovaného zvláštním orgánem umístěným na spodní straně hlavy, nebo je kukla umístěná volně. Umístění kukly není nijak náhodné, každý druh motýla má svou vlastní strategii, jež zajišťuje přežití v přírodě. Některé druhy se kuklí přímo na živné rostlině, jiné si hledají vhodné místo v okolí. Jsou druhy, které se kuklí v zemi, dospělec se pak musí dostat ze země ihned po vylíhnutí, aby mohlo dojít k narovnání a uschnutí křídel.
Líhnutí dospělého motýla z kukly je malý zázrak. Z těsné schránky tvořené pevným obalem kukly se vysouká zmačkaný a nevzhledný tvor, aby se z něj během krátké chvíle stal elegantní motýl. Pozorování líhnoucího se motýla patří k nezapomenutelným zážitkům.

MASOŽRAVCI MEZI MOTÝLY
Biologie motýlů, tedy způsob jejich života, je předmětem studia mnoha odborníků po celém světě. Nejnápadnější jsou vztahy mezi motýly a rostlinami. Rostliny jsou vlastně určujícím faktorem pro jejich rozšíření, protože poskytují potravu larvám i dospělcům. Motýli naopak řadu rostlin opylují a napomáhají tak jejich rozmnožování. Během vývoje se vyvinuly velmi těsné vztahy mezi některými druhy rostlin a motýlů. Známé je například opylování orchidejí se složitými květy výlučně některými druhy lišajů, kteří jsou vybaveni dlouhým sosákem a podobně jako kolibříci z nich sají nektar a přitom je opylují. Řada lišajů žije i u nás, a tak často můžeme pozorovat například lišaje svlačcového (Herse convolvuli) nebo dlouhozobku svízelovou (Macroglossum stellatarum), jak v podvečer obletují květy petúnií nebo muškátů.
Housenky využívají ke své výživě téměř všechny části rostlin. Nejčastěji se živí listy nebo stonky, některé druhy mohou způsobovat až holožíry na stromech a keřích. Housenky požírají většinou listy celé, nebo ponechávají pouze řapíky. Některé velmi drobné druhy provádějí žír uvnitř listů a způsobují tak typické plošné požerky nazývané miny. Poslední dobou se u nás velmi rozšířil drobný motýlek klíněnka jírovcová (Camedaria ohridella), jejíž charakteristické požerky můžeme najít téměř na každém kaštanu. Larvy některých zástupců čeledi nesytkovitých (Sesiidae) a drvopleňovitých (Cossidae) se živí dřevem. Velmi známé jsou larvy drvopleně obecného (Cossus cossus), které po ukončení žíru ve dřevě nejrůznějších listnatých stromů, především vrb a olší, můžeme nalézt, jak lezou v okolí hostitelských stromů a hledají vhodné místo ke kuklení. Jsou často až 10 cm dlouhé, jejich barva je masově červená. Larvy mnoha druhů motýlů žijí ve stoncích bylin, některé dokonce i pod vodní hladinou. Z domácností známe také příklady motýlů využívajících suchý rostlinný, nebo i živočišný materiál. Jsou to často semena, suché plody, koření, mouka nebo zbytky srsti, kožešiny a peří. Tyto druhy mohou být příležitostnými škůdci ve skladech nebo domácnostech. Tímto způsobem žijí hlavně larvy drobných motýlků z čeledi molovitých (Tineidae) a zavíječovitých (Pyralidae).
Vztah motýlů k ostatním živočichům je rovněž velmi zajímavý. Motýli a jejich vývojová stadia tvoří potravu mnoha druhů hmyzožravých živočichů. Dospělci nočních motýlů jsou loveni netopýry, housenky zase tvoří velkou část jídelníčku mnoha druhů ptáků. Ale i mezi motýly se najdou dravci. Známým příkladem jsou někteří naši modrásci (Lycaenidae). Jejich housenky se zpočátku živí rostlinnou potravou, ale později se nechávají zanést mravenci do mraveniště, kde se živí jejich larvami. Aby je dospělí mravenci nezahubili, uplácejí je sladkým výpotkem, který vylučují ze zvláštní žlázy na těle. Larvy lišejníkovců, patřících mezi přástevníky (Arctiidae), mají také sklon k masožravosti. Většinou se živí stélkami lišejníků, ale při přemnožení bekyně mnišky (Lymantria monacha) pronásledují její larvy.

KRÁTKÝ, ALE KRÁSNÝ ŽIVOT
Život dospělých motýlů je poměrně krátký a většinou trvá jen několik týdnů nebo měsíců, pouze přezimující dospělci žijí díky dlouhé zimní pauze déle. Svůj krátký život tráví sháněním potravy, ale hlavně vyhledáváním partnerů pro rozmnožování. K tomu využívají nejrůznějších způsobů. Například samci otakárků vyhledávají vyvýšená místa v krajině, nejčastěji slunná návrší, kde se shromažďují i samice, o které pak mohou svádět šarvátky. Každý samec kontroluje své teritorium, ze kterého vyhání nejen své soky, ale i jiné náhodně proletující motýly. Řídí se při tom hlavně zrakem. Po vyhledání vhodné samičky dojde ke spáření, během něhož motýli sedí nehnutě někde na vegetaci.
Jiný způsob vyhledávání samiček využívají motýli noční. Samice vylučují druhově specifické pohlavní feromony, které lákají samce na velké vzdálenosti. Samci jsou schopni zachytit na svých tykadlech i jednotlivé molekuly této látky a navíc mohou podle intenzity zjistit směr, kde se vonící samička nalézá. Samci druhů využívajících tuto strategii mají většinou velmi vyvinutá tykadla, často velmi bizarních tvarů.

STAČÍ SE ROZHLÉDNOUT
Pokud se rozhodnete pozorovat motýly v přírodě, musíte vědět, kde je můžete zastihnout. Denní motýli jsou často velmi nápadní svým zbarvením nebo pohybem, pátrají po různých květech, ze kterých sají nektar, či hledají vlhké bahno nebo kaluže, kde pijí vodu. Některé druhy lákají i pachy hnijících organických látek nebo trusu. Zejména při déle trvajícím suchu můžete najít hejna motýlů na vlhkých místech nebo čerstvém trusu. Velké množství nočních motýlů lze přilákat na světlo. Mají většinou méně nápadné zbarvení a přes den sedí nehnutě na rostlinách.
Pravou šlechtou mezi motýly jsou otakárci (Papilionidae). Jsou to velmi pestře zbarvení velcí motýli, většinou s různě dlouhou ostruhou na konci zadních křídel. Centrum jejich rozšíření je v tropických oblastech, kde můžeme najít ty největší a nejpestřejší druhy. V naší fauně jsou otakárci zastoupeni pěti druhy, z nichž nejznámějším a zároveň nejhezčím je otakárek fenyklový (Papilio machaon). Přední křídla má žlutá s černou kresbou, na zadních křídlech jsou dlouhé ostruhy a oranžová skvrna v zadní části. Housenky jsou rovněž velmi pestře zbarvené a žijí na různých mrkvovitých rostlinách. Můžete je často najít i v zahradách na mrkvi nebo kopru. Přestože je poměrně běžný, patří mezi chráněné druhy, stejně jako podobný druh - otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), který je hojnější pouze na jižní Moravě. Jeho housenky žijí na trnkách.
Největší bohatství motýlů je hlavně v teplejších polohách na zachovalých přírodních biotopech s pestrým zastoupením bylin a dřevin, kde se zachovala mozaikovitá krajina se zbytky stepí, remízků a světlých listnatých lesů. Taková místa můžete najít třeba v CHKO Pálava na jižní Moravě nebo v Českém krasu. Určitě se však nějaká pestřejší louka s poletujícími motýly nachází i ve vašem okolí, stačí se jen pořádně 
červen 2002

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group