ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

MUFLON - PROBLÉMOVÁ OVCE

 

„Doufám, že nebudete psát o tom, že mufloni k nám nepatří,“ reagoval podrážděně profesor Josef Hromas, předseda Českomoravské myslivecké jednoty. Podobně mě okamžitě brzdil MVDr. Pavel Forejtek z proslulého lesního závodu Židlochovice u Brna, kde žijí opravdu kapitální kusy a odkud pochází osm z deseti nejlepších mufloních trofejí na světě. „V lokalitách, které mu vyhovují, kde neutlačuje žádný jiný druh, nepůsobí výrazné škody, by klidně mohl být,“ tvrdí.
S muflonem je to v našich končinách, jako když střelíte do sudu s dynamitem. Pro myslivce jsou mufloní rohy ceněnou trofejí, a tak jim přemnožená stáda, masivně ničící lesní porosty, nevadí. Ochranáři a botanici by kvůli tomu viděli muflony nejraději „vyhynulé“. Lesníkům sice záleží na zdravém pěstování lesa, mnozí z nich jsou ale současně myslivci, a tak jsou zatím poněkud rozpačití. Všichni dohromady se přou, jestli je muflon v Česku původním zvířetem a zdali do naší přírody vůbec patří.

ODKUD POCHÁZÍ A CO BYLO DŘÍV
Biologové se snaží rozluštit otázku podobnou té o slepici a vejci. Co bylo dřív, muflon, nebo ovce. Domestikovaná ovce (Ovis aries) má spolu s muflonem (Ovis musimon) tolik společných znaků, že teorie „muflon byl genetickým otcem dnešních ovčích plemen“ se nabízí téměř sama. Kromě podobného vzhledu a velikosti sdílí s primitivními plemeny ovcí i stejný počet chromozomů a složení krevního barviva. Italský přírodovědec A. Ghibellini dospěl k velmi těsné genetické příbuznosti muflona s domácí ovcí také analýzou kaseinu, syrovátkových proteinů a hlavních chemických parametrů mléka. Do teorií o původu ovcí je kromě muflona zařazena i ovce středoasijská (Ovis ammon) a „urial“ (Ovis orientalis), nejprimitivnější forma rodu Ovis. Muflon by mohl být předkem plemen, jako jsou severská ovce vřesová či ovce maršová.
Poslední výzkumy ale ukazují, že tomu bylo naopak (to není trend). Muflon by mohl být ve skutečnosti zdivočelou formou raně domestikovaných neolitických ovcí, které se spolu s člověkem dostaly na Korsiku a Sardinii zhruba před 9000 lety. Teorii podporují vykopávky z doby bronzové na různých místech Sardinie, ve kterých se našly umělecké figurky ovcí. Ty se muflonům nápadně podobaly. Obecně se nejčastěji udává, že ze Sardinie a Korsiky se muflon dostal do kontinentální Evropy. Jeho fosilní pozůstatky z Dolních Rakous a ze Sedmihradska se příliš od dnešních muflonů neliší. Přirozené klimatické výkyvy, zejména poslední doba ledová, pak muflony z našich oblastí vytlačily. Dalším faktorem mohly být šelmy. V evropských chovech ale muflon rozhodně nebyl neznámým zvířetem. Nejen Řekové, ale i po nich nastoupivší Římané muflony chovali. Důkazem může být například starořímské sousoší z basilejského muzea, představující muflona bojujícího se dvěma lvy. Mufloni sloužili jako jedno se zvířat pro cirky - podle známého hesla „chléb a hry“.
V novověku se začal muflon s důkladnou lidskou pomocí šířit do světa. Vskutku problémovým zvířetem se stal na Havajských ostrovech, proslavených endemickou flórou a faunou. Ale své si s ním užijí i v Austrálii, vysazen byl v asijských zemích a na americkém kontinentu.

MUFLON SPASE COKOLI
Díky rozeklanému hornímu pysku dokáže muflon spásat rostliny těsně u země. Je dost nenáročný, což ukazuje jeho stabilizovaná populace na mosteckých výsypkách (Koktejl duben 1998), a spase téměř cokoli. „Mufloni, jejichž populace mnohonásobně převyšuje přírodní stav v lese, spasou, okousají, ohryzají a oloupou vše v lesním ekosystému. Dokážou zničit bylinný podrost, keře i mladé stromy a zamezují přirozenému zmlazení dřevin stromového patra. Tím se znemožňuje přirozený vývoj lesa a několikanásobně zvětšují náklady na jeho obnovu. Vše se musí sázet, oplocovat a natírat repelenty proti okusu,“ říká Jiří Danihelka z Masarykovy univerzity v Brně. Příkladem může být jihomoravská chráněná krajinná oblast Pálava, proslulá svými teplomilnými trávníky a zároveň osídlená muflony a donedávna i kozami bezoárovými, jejichž chov byl na Děvíně ukončen v roce 1996. Na leteckých snímcích byl jasně vidět rozdíl mezi místy plnými zvěře a pastvinami, které se uzavřely a vesele začaly zarůstat. Podle Jiřího Danihelky by bylo nejlepší, kdyby muflon následoval do historického zapomnění kozy bezoárové. „Kde jinde bychom měli usilovat o přirozený les než právě v rezervacích?“ míní. Přestože na pálavském Děvíně byla obora zrušena, i dnes se tam pase víc než čtyřicet muflonů. Před dvěma lety jich ovšem byla stovka.
Názory na škodlivost muflonů se ale i mezi přírodovědci liší. František Havránek z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů například míní, že místa s bohatším půdním profilem bez muflonů zarůstají pajasanem a nežádoucími křovinami, proto je spíše pro jejich přítomnost. Další odborníci tvrdí, že mufloni přesycují dusíkem z trusu suché trávníky, z ochranářského hlediska cenná společenstva. Tím dochází k invazi nežádoucích rostlin, které mění charakter trávníků.

JMÉNEM ZÁKONA (MYSLIVECKÉHO)
Muflon se k nám novodobě dostal z obory u Vídně a prvně byl jeho chov založen v oboře u Hluboké. V roce 1956 se počet muflonů na celém světě odhadoval na 14 500 kusů, z toho v Československu se nacházelo 35,8 % celosvětové mufloní populace. I když přesné počty nejsou známy, tento poměr dodnes zhruba platí. „Po roce 1992 došlo k silné redukci stavů - přibližně o jednu třetinu, přesto je zde mnoho kvalitních chovů, které mají budoucí perspektivu,“ říká vedoucí úseku myslivosti a ekologie Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka a dodává, že za rok 2001 bylo uloveno 7444 kusů mufloní zvěře. To koresponduje s průměrným ročním odstřelem, který je v posledních letech v České republice udáván číslem 7500 zvířat.
Zákonem je zakázáno „lovit na společném lovu“ samice muflonů a muflončata, zákaz se ale netýká lovu v oborách. Znamená to, že společný lov v oborách („druh honitby s podmínkami pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným nebo jinak uzpůsobeným tak, že chovaná zvěř z obory nemůže volně vybíhat“) povolený je. Střelit muflona si může v podstatě kdokoliv. Stačí legálně držet loveckou zbraň a být ochoten zaplatit. Firma Agrowald nabízí na Internetu lov muflonů s tím, že svůj kus si skolí každý, kdo zaplatí.
A trofej - obloukovitě stočené, více jak metr dlouhé mufloní rohy - to je to, o co tu především jde. Myslivci jsou sice tlačeni k tomu, aby „obhospodařovali lovem“, ale logika myšlení je spíše opačná. „Nejde jen o stoupající počty zvířat, ale i o složení populace,“ říká dr. Pavel Forejtek z lesního závodu Židlochovice u Brna. „Je čím dál více samic s mláďaty, protože ty nejsou atraktivní trofejí, a tak se čeká, dokud nepoporostou. Pokud muflon expanduje do honitby, kde dříve nebyl, myslivci mají snahu spíše, než to hlásit, potichu čekat, až jim populace naroste a objeví se samec, který stojí za střelení. Tady je rozdíl mezi zákonem a praxí.“ Ve vzácné shodě jej doplňuje Jaroslav Kostečka: „Poměr pohlaví byl měl být tak zhruba jedna k jedné. Ale vzhledem k tomu, že se loví hlavně berani, tak je poměr až 1:6 ve prospěch muflonek.“ Muflonky se nestřílejí, a čím je více samic, tím je v dalších letech více mláďat. Čím více zvířat, tím větší škody na lesních porostech. A zároveň roste naděje, že se v honitbě objeví trofejový kousek. Až škody přerostou únosnou mez, postaví se proti i lesáci. Ovšem myslivecká lobby (a mezi lesáky je myslivců spousta) je obecně známá, takže se vyvine tlak na to, aby se stav přehodnotil, muflon se pro novou honitbu uznal, a spirála se točí dál.

MUFLON - ZVÍŘE POKUSNÉ
Muflon je v příspěvku Science American označen za „ohrožený druh ovce ze Sardinie, Korsiky a Kypru“. Pokusy s jeho klonováním ale zůstaly poněkud ve stínu jeho genetické příbuzné ovce Dolly. Stejnou technikou, přenesením jádra buňky, byl naklonován muflon a výsledkem bylo zdravě narozené muflonče. Úspěch byl o to famóznější, že zatímco u Dolly se přenášelo jádro z buňky živé ovce, u muflonů šlo o buňky odebrané z mrtvých samic muflonů. Množné číslo je namístě, protože je jasné, že takto specializované transfery se nepovedou na první pokus. Pasqualino Loi se svým týmem z italské univerzity v Teramu odebrané buňky přenesl z mrtvých zvířat nalezených na sardinské pastvině do čtyř samic domestikovaných ovcí. V případě klonování jsou vlastnosti narozených zvířat takové, jaké byly u dárkyně jádra buňky. V ní je obsažená genetická informace. Výsledek je známý. Za 155 dnů se ovcím narodilo muflonče. „Bylo dokázáno, že je možné z odebrané jaderné buňky generovat normální embrya a potomstvo. Naše nálezy podporují použití klonování pro zachování kriticky ohrožených druhů divoké zvěře,“ píše vědecký tým a přilévá olej do ohňů diskusí, zdali se metodou klonování dají zachránit. Biologům se totiž nezdá, že by geneticky zůstal druh homogenní. Jak vidno, tahle „zdivočelá ovce“ dokáže rozhádat lesáky, myslivce i ochranáře. Dá vydělat hospodám i preparátorům a ještě se uplatnil v biotechnologickém výzkumu. A pak že je to „jen“ běžně známý muflon.
říjen 2003

You have no rights to post comments

Naše tituly

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group