ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ, RAFLÉSIE BY JI ROVNOU ZABILA

Nemají stonek, listy ani kořeny. Dokonce nemají ani zelené barvivo chlorofyl. Dokonale ukryty v těle svého hostitele, popínavé liány stromové révy rodu Tetrastigma, sbírají sílu ke květu. A když se tak stane, měří červené masité květy až 1,2 metru v průměru a váží 10 kilogramů. To jsou raflésie, největší květy planety. Mystérium deštných pralesů jihovýchodní Asie.

PÁCHNOUCÍ OBŘÍ PARAZIT
Vlákna raflésie prorůstají pletivem hostitelské liány a získávají z ní vodu i veškeré živiny nutné pro život. Pokud tedy právě nekvetou, nedají se v pralese prakticky vůbec najít.
Dosud se neví, jak dlouho musí raflésie v liáně žít, aby mohla vykvést. Víme jen, že pupeny květů začínají na hostitelském stonku liány vyrůstat již 19-21 měsíců před rozvinutím květu, zpravidla v místech, kde se liána plazí po povrchu země, nebo je dokonce pod spadaným listím a tenkou vrstvou humusu. Pupeny, které připomínají hnědočerveně zbarvenou hlávku zelí, mají pět měsíců před rozvinutím květu průměr asi jen 10 centimetrů. Dva až tři měsíce před rozvinutím průměr 15 centimetrů a přibližně 20 až 30 dní před rozkvětem průměr 25 centimetrů. Tyto údaje, stejně jako řadu dalších detailů ze života podivuhodného parazita, přitom vědci zjistili teprve nedávno.
Když pak raflésie konečně rozkvete, nedá se přehlédnout, a to nejenom pro své obří rozměry a nápadné zbarvení cihlově červených kožovitých okvětních lupenů s voskově bílými skvrnami jako bradavice. Raflésie také neskutečně páchnou! Snaží se napodobit smrad rozkládající se mršiny, na kterou rády usednou různé mouchy a masařky. Květy raflésií totiž nejsou otevřeny déle než jediný týden, pak se nevratně mění v hnijící hromádku. Proto rostlina „spěchá“, nemůže si dovolit propást možnost opylení.
Raflésie vytváří oddělené květy samčí a květy jen s pohlavními orgány samičími. Pro úspěšné opylení je nezbytné, aby v dosažitelné vzdálenosti vykvetly současně samčí i samičí květy. Vzhledem ke krátké době kvetení to bývá málokdy. Ve většině případů tedy samičí květy nejsou oplodněny a nevyvíjejí se plody. Tolik marnivé krásy příroda vytvoří bez užitku...
Je-li však reprodukce úspěšná, uvnitř samičího květu se vyvine kulovitý plod s tisícovkou malých semen. Plod o průměru 12-15 centimetrů má dřevnatý nahnědlý povrch. Je naplněn jemnou olejovitou smetanově zabarvenou masitou hmotou, která obklopuje semena. Předpokládá se, že je po okolním pralese roznášejí prasata, veverky, drobní hlodavci včetně pralesních krys a také rejskové. Takové šíření semen živočichy označujeme jako zoochorní. Semena raflésií zvířatům, která ve velkém květu slídí po potravě (zřejmě se přicházejí nažrat masité hmoty plodu), ulpí na tlapkách a na srsti. Aby došlo k přenosu na hostitele, tj. liánu rodu Tetrastigma, musí se zvířata s nalepenými semeny raflésie bezpodmínečně o stonek liány otřít. Jak semena klíčí a vrůstají do pletiva liány, není dosud známo. Z uvedeného je však zcela zřejmé, že největší květy na Zemi to s reprodukcí nemají v žádném případě snadné.

NAJÍT RAFLÉSII? S MAČETOU DO PRALESA
Největší raflésie získaly pojmenování Rafflesia arnoldii po svém objeviteli siru Thomasovi Stamfordu Rafflesovi a jeho kolegovi botaniku Dr. Josephu Arnoldovi. Diplomat, badatel, historik a filolog Thomas Stamford Raffles byl první, kdo o nich přinesl písemnou zprávu s jejich popisem. Lord Raffles se stal v roce 1815 guvernérem na Jávě a Sumatře. Po skončení tříletého období guvernéra založil r. 1819 na konci Malajského poloostrova přístavní město Singapur. Raffles ale také v pralesích Jávy objevil po staletí pohřbený buddhistický chrám Borobudur, dnes významnou památku UNESCO, popsal zvyky a jazyk domorodých obyvatel Sumatry a mnoha dalších oblastí Indonésie.
Do současnosti vědci popsali již celkem 14 druhů raflésií a další 4 druhy označili jako sporné. Jediná Rafflesia arnoldii, která se vyskytuje v centrální části Sumatry a na západě Bornea, však dosahuje průměru květu přes metr. Ostatní jsou poněkud menší. Rostou na relativně malých územích, např. Rafflesia gadutensis byla dosud nalezena jen na západním pobřeží střední Sumatry, Rafflesia micropylora roste pouze ve vrchovině nejsevernější provincie Sumatry, Rafflesia speciosa jen na ostrově Panay patřícím Filipínám, Rafflesia cantleyi na ostrově Tioman a přilehlé části Malajského poloostrova a Rafflesia tuan-mudae byla vědci zaznamenána pouze na třech izolovaných pahorcích v severozápadní části Bornea. Obvykle je to v primárních deštných pralesích mezi 100 až 700 metry nad mořem. V roce 1972 ale kvetoucí raflésii našli v 1800 metrech na hoře Lembuh v provincii Aceh na severu Sumatry, což je zřejmě hraniční hodnota jejího výskytu.
Zajímavé je i to, že mnohé druhy se vyskytují na několika místech vzájemně oddělených mořským průlivem. Například právě největší Rafflesia arnoldii roste hlavně v centrální části Sumatry, ale našli ji i na západě Bornea. To je překvapivé, když si uvědomíme poměrně komplikovaný způsob jejího rozmnožování. Jako vysvětlení se nabízí možnost přenosu spor na peří migrujících ptáků.
Ze skutečnosti, že „mají“ raflésii, dnes profitují mnohé lokality. Platí to např. o rezervacích Batang Palupuh nedaleko turistického centra Bukittinggi ve střední Sumatře nebo Tambunan na severu Bornea, kde dokonce otevřeli samostatné informační centrum. Dokonalosti ovšem dosáhli v národním parku Gunung Gading na severozápadě Bornea, který byl vyhlášen v místech izolovaného výskytu vzácné Rafflesia tuan-mudae. Jakmile rančeři naleznou kvetoucí raflésii, dají zprávu do informačního střediska v hlavním městě provincie Sarawak Kutchingu a zde se již postarají o propagaci, služby domorodých průvodců, a tak komerční úspěšnost parku.
Většina druhů raflésií byla v roce 1997 zařazena do Červeného seznamu ohrožených rostlin IUCN v kategoriích „ohrožený“, „zranitelný“ nebo „vzácný“. Malajská vláda šla ještě dále a zcela logicky prohlásila za chráněnou nejen raflésii, ale také její hostitelskou liánu, bez níž by největší květy na světě nemohly existovat. Na Borneu je zase celá polovina území, kde se raflésie vyskytují, státem chráněných. Ostatně na severu ostrova bydlí obyvatelstvo čínského původu a Číňané květy raflésií používají jako prostředek lidové
medicíny.
září 2004

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group