ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

VÁLKA BUDOUCNOSTI

 

Vyloučíme-li války, neexistuje významnější forma politického násilí a všeobecného ohrožení. Co kdysi bylo abnormálním jevem, se stalo součástí běžného života. Nekontrolovatelní a nepostižitelní fanatici se snaží o přístup ke zbraním hromadného ničení, aby rozpoutali konec světa.

Po krátké naději na globální mír se svět ocitl na prahu permanentní války všech proti všem. Tato nová válka, kterou si lidstvo s sebou vláčí do příštího tisíciletí, nebyla nikdy vyhlášena, nezná příměří ani rozdíl mezi vojáky a civilisty nebo bojištěm a zázemím. Té válce budoucnosti se říká terorismus a její vojáci už nebojují proti státní moci, ale proti lidské společnosti jako takové.

ROMANTICKÝ BAKUNIN

Objev teroristy jako lidského druhu pochází, jako mnoho dobře myšlených věcí, které špatně skončily, z Ruska. Nejvýznamnější zdejší ideolog i praktik anarchista Bakunin ve svém "Katechismu revolucionáře" píše: "Revolucionář je člověk od počátku ztracený. Nemá vlastní zájmy, vlastní majetek, city, osobní vztahy ani jméno..." Zajímavé je, že ruským narodnickým teroristům se podařil roku 1881 i atentát na cara Alexandra II. Lid ale místo povstání, které mělo nastat, zanevřel na teroristy, a tak metoda terorismu hned při svém prvním vystoupení na prknech dějin narazila na hranice vlastních možností.

TEROR A TERORISTA

Rozdíl mezi terorismem a terorem není zanedbatelný. Zatímco terorismus je odpor vůči zákonu, teror je přehnané uplatňování zákona. Jeden z vůdců francouzské revoluce Maximilien de Robespierre řekl: "Teror bez ctnosti je neblahá věc, ctnost bez teroru však je nemohoucí."

Další revolucionář, Vladimír Iljič Lenin, měl k terorismu ještě vřelejší vztah: "Nikdy jsme terorismus neodmítali a ani jej odmítat nemůžeme..."

TAK NÁM ZABILI FERDINANDA

Na konci devatenáctého století byl terorismus v plenkách. Nejznámější organizace Černá ruka ale existovala už od roku 1911 a četnými atentáty usilovala o ukončení rakousko-uherské nadvlády na Balkáně a sjednocení srbských menšin. Šest jejích nejfanatičtějších mladíků s pistolemi a bombami v Sarajevu zabilo následníka trůnu arcivévodu Františka.

Mnoho států se později zrodilo z terorismu, kterému se říkalo separatismus, nacionalismus anebo prostě národní boj. Téměř každé z válek za nezávislost předcházela fáze teroristického boje. Ale nikdy už atentát nezpůsobil světovou válku.

IRSKÉ VELIKONOCE

"Vlevo vbok! Na hlavní poštu zaútočit!" zavelel v Dublinu James Connolly čtyřiceti dobrovolníkům, vyzbrojeným krumpáči, sekerami a občas i střelnými zbraněmi. Bylo Velikonoční pondělí roku 1916 a málokdo tehdy tušil, že se válka za nezávislost Irska protáhne až do konce století a povedle kromě založení Sinn Fein, republikánské a nacionalistické strany, ke vzniku IRA - pověstné Irské republikánské armády.

Irský odboj je základní studijní materiál pro jakoukoliv analýzu terorismu. IRA byla opravdu "vojsko" s centralizovanou strukturou dělící se na brigády a prapory, i když v nich bojovali dobrovolníci, jejichž počet patrně nikdy nepřekročil 200. IRA podnikala bleskové útoky na kasárny a přepadala Brity ze zálohy tak intenzivně, že mnoho britských policistů odcházelo ze služby. Britská vláda proti teroristům nasadila rovněž teroristické metody - jev, který se později opakoval častokrát, ale málokdy se setkal s úspěchem. Takzvané jednotky Black nad Tans například vpadly na fotbalové hřiště během utkání a střelbou do diváků zabily 14 lidí a 50 zranily.

Krveprolití nakonec vyústilo v jednání završená v irsko-anglické dohodě, která roku 1921 rozdělila zemi na jižní část (Irský svobodný stát) a severní (Ulster).

Irský terorismus byl první, který očividně vedl k vítězství a představil tak budoucnosti nový a úspěšný politický nástroj. Británie neustoupila proto, že by měla horší vojsko, ale protože nemohla teroristy, podporované celým národem, nikdy vykořenit. Také proto IRA ani Severní Irsko teroristické metody boje neopustily ani v příštích desetiletích a jednání o nezávislosti vedou se současným premiérem Velké Británie Tony Blairem.

ZE ŽIVOTA TERORISTŮ

Výzkumy ukazují, že teroristické skupiny nejsou velké. Zpravidla mají méně než 50 členů, přičemž na každého je napojeno čtyři až šest osob zajišťujících materiálně technickou podporu.

Za teroristické skupiny bývají někdy pokládány partyzánské útvary a separatistická hnutí, která jsou mnohem početnější. Podle údajů z roku 1995 mají Rudí Khmerové 8 tisíc členů, Strana pracujících Kurdistánu 10 až 15 tisíc partyzánů, zhruba stejně jako Tamilští tygři...

Téměř 90 % dnešních teroristických skupin existuje méně než rok. Členská základna většiny organizací v západní Evropě a USA je v průměru velice mladá (20-30 let). Také teroristé se feminizují - roste počet dívek a žen, dokonce i na velitelských pozicích. Na 20 % teroristických elévů vstupuje z politického a společenského vzdoru, revolty vůči rodině a okolí, až 50 % z romantických pohnutek a protože následují partnera.

V organizacích Středního východu, Latinské Ameriky a Asie se průměrný věk členů pohybuje nad 35 lety. Politický nebo náboženský motiv je tady charakteristický pro víc než 60 % teroristů.

STRAŠIDLO PŘICHÁZÍ Z PALESTINY

Na 14. květen roku 1948 Židé na celém světě nikdy nezapomenou. Po 2000 letech se vyplnil jejich sen o samostatném státě. Do článku o terorismu patří toto datum proto, že prostředky k prosazení nezávislosti Izraele na Velké Británii nebyly nejvybíravější a obecně se považují za teroristické. I když v atmosféře po druhé světové válce, kterou nikdo neodnesl tragičtěji než Židé, byla světová veřejnost k takovému postupu shovívavější. Jedním z velitelů komanda, jež provedlo útok na hotel King David, kde v tehdejší Palestině sídlilo britské velitelství, byl i Menachem Begin, budoucí izraelský předseda vlády a pak i nositel Nobelovy ceny míru. Stejné ceny, jakou obdržel poté i Jásir Arafat, který si prošel podobnou životní dráhou o něco později a jako izraelský nepřítel.

Opakované války Izraele se svými arabskými sousedy o územní nároky, zejména na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy, stejně jako podpora Izraele od židovských komunit roztroušených po celém světě způsobily, že z palestinské otázky vzešly skupiny teroristů, které útočily prakticky po celém světě. Neboť celý svět považovaly za globálního spojence svého nepřítele - Izraele.

Palestinská otázka dala mezinárodnímu terorismu rozhodující impulz, v mnoha případech vytvářela dokonce cosi jako celosvětovou teroristickou síť.

KDO JE KDO V ISLÁMSKÉM TERORISMU
kapitolu napsal Jaroslav Haidler

Výčet teroristických islámských skupin v oblasti Palestiny již představuje docela slušný katalog.

Islámský džihád (svatá válka) je nejradikálnější ze všech skupin působících v oblasti Palestiny. Hlavním cílem džihádu je bezpodmínečné zničení Izraele. Dobrovolníci provádějí sebevražedné útoky, což vede k odvetným akcím ze strany izraelské tajné služby MOSAD.

Od svého založení je Islámské hnutí odporu (HAMAS) protipólem Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), představované Jásirem Arafatem. HAMAS vychází z teorie o celosvětovém spiknutí proti islámu a jeho cílem je také úplné zničení Izraele.

Po izraelském vpádu do Libanonu v roce 1982 vznikla radikální šíitská organizace HIZBALLÁH, na jejímž vzniku se také podílel Írán. HIZBALLÁH neusiluje jen o zničení Izraele, ale chce vytvořit libanonský Islámský stát. Svůj záměr prosazuje prostřednictvím teroristických útoků zejména na izraelské, americké a francouzské cíle. K častým praktikám patří získávání rukojmí a sebevražedné útoky aktivistů. Jeden z nejhorších se stal v roce 1983, když nákladní auto plně naložené výbušninami vjelo do prostoru základny americké námořní pěchoty v Bejrútu. Při následném výbuchu zemřely stovky příslušníků americké armády společně s libanonskými zaměstnanci.

Za skutečnou "cizineckou legii" lze považovat afghánské mudžáhidy, islámské bojovníky z celého světa, kteří se angažovali v Bosně a budou se chtít prosadit na straně muslimů v dalších konfliktech. Za podpory Pákistánu pak vstoupil v afghánském prostoru do hry v roce 1995 Talibán (Hledači pravdy), jehož nemalou část tvoří studenti. Jejich dogmatické uplatňování islámu vede k popírání veškerých civilizačních hodnot.

TERORISMUS VERSUS NENÁSILÍ

Ten člověk zahanboval svět tím, že nejedl. Nejprve díky hladovkám vypudil z půlmiliardové Indie britské impérium a pak se stal strůjcem indické nezávislosti. Poté byly jeho hladovky namířeny proti náboženským svárům mezi hinduisty a muslimy. Osudovější než vojáci světového impéria se mu stali náboženští fanatici vlastního národa, kterému navíc vybojoval nezávislost. Na rozdíl od jiných vůdců národněosvobozeneckých bojů Gándhí "kult bomby", jak jej nazval, striktně odmítal.

Gándhího vrah přišel na náboženské shromáždění v khaki bundě, prodral se dopředu a klaněl se Mahátmovi v projevu úcty. Pak vytáhl z bundy malou automatickou pistoli a třikrát rychle vypálil. Tryskající krev obarvila Gándhího bílý vlněný šál a bederní zástěrku. Poslední, co Mahátmá řekl, bylo: "Hej, Rama." (Ó Bože.)

Gándhího vrah, pětatřicetiletý novinář a hinduistický extremista Náthurám Godsé, zabil indického vůdce za to, že zval muslimy na svá modlitební shromáždění, na nichž se četl korán. Pokládal svůj čin za svatou povinnost.

Smutným faktem je, že terorismus je věrným společníkem všech náboženství od samých začátků - islámu, hinduismu, judaismu i křesťanství.


Srí Lanka, Colombo 31. 1. 1996 - 70 mrtvých

Premiérka Indíra Gándhíová byla zavražděna v roce 1984 a její syn Rádžív v roce 1991. Teroristické akce zdomácněly hlavně v Bengálsku a na Srí Lance a jsou běžnou součástí volebních období.

TERORISMUS JAKO PROPAGANDA

Mediální senzačnost terorismu je až specialitou mediálního světa posledních desetiletí. Teroristé se stávají odborníky na žurnalistiku a reklamní akce typu public relations. Naopak také platí, že i žurnalisté se stávají spoluviníky a tak trochu teroristy. Ačkoliv se tomu brání, i tento článek přispívá k všeobecné informovanosti o těch několika slavných teroristech, kteří se odhodlali jít nejdál. Zatím naštěstí nejsme tak daleko jako ve Spojených státech, kde jsou teroristické akce vysílány v přímém televizním přenosu, nemluvě o celé plejádě filmů a seriálů o teroristech. V podstatě jsou jen dvě cesty - neinformovat o terorismu vůbec, anebo informovat tak podrobně, až se, řečeno hodně cynicky, terorismus "omrzí".

SPASITEL SE SAMOPALEM

Tak bývá přezdíván jeden z nejpopulárnějších teroristů moderních dějin, Argentinec Che Guevara, původem argentinský lékař, jeden z vůdců kubánské revoluce a později symbol studentských revolt v západní Evropě. Terorista-intelektuál ve své knize "Partyzánská válka" shrnul své vojenské zkušenosti a zároveň připravoval národ i sebe na možnou americkou invazi. Z každé věty přímo čiší poučenost bojovníka i radost z válečné vřavy: "Dělník žije v obrovské pevnosti moderního města, jež je jeho výhodou, současně však i nevýhodou. První věcí, kterou se naučí pohotově zvládnout, bude stavba barikád z různých vozidel, nábytku a jiných předmětů. Z každého bloku domů musí vybudovat pevnost, uvnitř propojenou otvory ve zdech, musí se naučit vrhat zápalné láhve, musí umět přesně mířit z bezpočtu střílen, jimiž se stanou okna domů v moderním městě."

Když se dlouho žádná válka nekonala, začal je zapálený revolucionář Che vyhledávat sám s cílem rozpoutat revoluční požár v celé Latinské Americe. Zdálo se, že podmínky jsou tu stejné jako kdysi v Rusku - sociální nespravedlnost, diktátorské režimy, ekonomická krize.

Che Guevara ale zahynul roku 1967 při potyčce s bolivijskou armádou a ani jiným komunistickým bojůvkám se na tradičně divokém kontinentu nedařilo strhnout masy na svou stranu. V Latinské Americe terorismus jako metoda politického boje propadl na celé čáře.

STÁTNÍ TERORISMUS

Vedle modelu terorismu proti státu se často používá i obrácený model terorismu státního. Stát prostřednictvím najatých teroristů uplatňuje násilí v jiném státě. Za takové země podporující terorismus se obecně považují Kaddáfího Libye, Chomejního Írán, ale i další islámské státy.

Ačkoliv to žádná vláda oficiálně nepřizná, je velmi pravděpodobné, že v některých případech se dospělo k určité formě dohod mezi teroristickými skupinami a představiteli západních, hlavně evropských zemí. Jejich cílem bylo zabránit tomu, aby se země stala místem teroristických, zvláště palestinských akcí. Za takový slib mohl být vládou zadržený zahraniční terorista v tichosti propuštěn z vězení. Také proto jsou "životopisy" teroristů plné nepochopitelných náhod, temných míst a hádanek.

RUDÁ PRVOSENKA ODCHÁZÍ

Terorista Illyich Ramirez (pojmenovaný podle Lenina fanatickým otcem, jinak bohatým obchodníkem) získal v Evropě proslulost. Připisovaly se mu celé desítky pumových útoků a dalších teroristických akcí.

Carlos je typický "žoldák". Prošel studiem na Univerzitě Patrice Lumumby v Moskvě, což byl pseudonym střediska pro výcvik agenů sovětských tajných služeb. Odtud se přestěhoval na Kubu, kde získal výcvik a praxi. Údajně pracoval ve službách palestinského hnutí a spolupracoval s jedinci různých zemí. Zadržen byl až v roce 1994. Terorista Carlos byl zosobněním odcházející epochy soukromých individualistů pracujících klasickými prostředky. Dodnes nikdo netuší, co vše Carlos může prozradit o tajných službách mnoha zemí.

PROČ ZEMŘEL ALDO MORO?

Nejslavnější z mnoha italských teroristických skupin se jmenovala Rudé brigády a vznikla z hnutí univerzitních studentů. O fascinaci násilím v té době svědčí neuvěřitelné statistiky - aktivity italských teroristů dosáhly v letech 1976-80 frekvence 5 násilných činů denně. Vše vyvrcholilo únosem Aldo Mora, nejprestižnějšího italského politika, za jehož propuštění prosil teroristy dokonce i papež Pavel VI. "na kolenou". Přesto se po osmi týdnech, během nichž se "vyměňovala komuniké", našlo mrtvé tělo Alda Mora v autě. V té chvíli Itálie skutečně stála na okraji rozvratu - ale po tomto činu se teroristé ocitli za svým zenitem.

LIDSKÁ BOMBA

Až doposud jsme uvažovali o terorismu jako formě boje za prosazení svých představ o světě. Více či méně zasáhla celý svět a popisovat podrobně teroristickou válku za nezávislost Alžírska či Korsiky s Francií, baskické útoky proti Španělsku, nacionalistické hnutí na Kypru anebo překvapivý boj obyvatel Horní Adiže za připojení k Rakousku by bylo opakováním popsaných kapitol. Také studentská hnutí a Černí panteři v USA postupovali pochopitelně. Ale s novou, modernější vlnou terorismu se ocitáme více či méně za hranicemi logiky. Stalo se to v roce 1994, na první svátek vánoční a půdě nejsvatější - v centrálním Jeruzalémě.

Ayman Radi, jedenadvacetiletý Palestinec, se snažil připlést do autobusu plného izraelských vojáků, vracejících se na základnu po židovském sabatu. Šofér si všiml, že mladík nemá uniformu, a zavřel před ním dveře. Vzápětí explodovala šestikilová bomba připevněná na těle teroristy Aymana Radiho, občanským povoláním policisty. Výbuch zranil dvacet lidí, ale nezabil nikoho kromě majitele bomby. Radi byl podle svého velitele výborný policista, který neodešel z práce ani o sekundu dřív. Teď jeho ruce a nohy odletěly, zatímco hlava a trup se pomalu skácely na asfalt, aby média celého světa měla něco do hlavních zpráv.

Většina sebevrahů z hnutí Hamas, kteří ověšeni kilogramy trhavin vyhazují do vzduchu autobusy, jsou silně nábožensky založení chudí lidé, v jejichž rodině se najde oběť arabsko-izraelských konfliktů. Atentátníci procházejí výcvikem zaměřeným na "zevšednění" chystaného činu.

Jakkoli je to podivné, nebyl to individuální akt, ale organizovaná akce hnutí Hamas, jehož knězi slibují zvláštní ráj se 72 nevěstami-pannami pro muslimské bojovníky zabité v boji. Vítejte ve světě moderního terorismu.

POSELSTVÍ ŠÓKO ASAHARY

Šóko Asahara mohl být docela normální svatý guru, než požehnal sáčky s nervovým plynem, aby byly smrtonosnější. Po dětství stráveném ve škole slepců patrně v sobě objevil duchovní sílu. Působil jako učitel jógy, navštívil Indii, setkal se s dalajlamou a vstoupil do politiky.

Těžko říci, kdy přesně se v něm probudila paranoia. Jisté je, že chtěl uspíšit ráj na zemi tak intenzivně, že zavinil smrt dvanácti lidí a vážná zranění 5500 dalších. A to byl jen zlomek jednoho z plánů, který nakonec ani nevyšel. Jeden z japonských deníků napsal, že sekta plánovala rozptýlení 240 kilogramů smrtelného sarinu v tekutém stavu ze vzduchu s využitím rádiem řízených vrtulníků, minometů a vzducholodí.

O "síle přesvědčení" Óm Šinrikjó svědčí velká mikrovlnná trouba, používaná ke spalování odpůrců sekty, kterým byl například tokijský notář Kijoši Kariji. Provinil se tím, že odrazoval svou sestru od toho, aby věnovala sektě rodinný majetek.

Jestliže čin palestinského sebevraha připomněl japonského kamikadze, Japonci už byli zase o krok dál. To, co deset tisíc zfanatizovaných duší sekty Óm Šinrikjó sdělilo světu o budoucnosti terorismu, je děsivé.

Na rozdíl od teroristických organizací pracujících ve prospěch konkrétních politických programů, mohou být fanatické skupiny, jejichž cílem je uskutečnit v budoucím tisíciletí ráj na zemi, ve svých akcích "méně uvážlivé" a způsobit třeba jaderný výbuch. Zatímco státy provozující terorismus jsou vázány na území, které může být v odvetě napadeno, malé teroristické skupiny si mohou udělat pokusný výbuch kdekoliv na světě, aniž by se komukoliv politicky zodpovídaly.

Již dlouho se mluvilo o tom, že s koncem tisíciletí se předpokládá vzrůst teroristických útoků páchaných fanatickými skupinami, které očekávají konec světa. Šóko Asahara teorii potvrdil činem.

BUDOUCNOST JE V RUSKU

Nejčastější součástí výzbroje teroristických skupin na počátku sedmdesátých let byly samopal "kalašnikov" a ruční granáty. V osmdesátých letech už teroristé používali lehké plastické výbušniny typu semtex a vyhazovali do vzduchu celé budovy pomocí pum v automobilech. Nová generace teroristů se zbavuje zábran a pumy v automobilech jim připadají jako troškaření. Vědí, že z běžné trhaviny se po naplnění radioaktivním materiálem stává zbraň, která rozsévá hysterii a paniku. Nemluvě o tom, že kdesi po světě se potuluje více než 30 kg štěpného materiálu z bývalého SSSR, z něhož by teoreticky bylo možné sestrojit dvě jaderné pumy.

Rusko na rozdíl od zbytku světa skýtá obrovské možnosti, jak získat radioaktivní materiál nebo chemické zbraně, a čím je hospodářská krize hlubší, tím je tato možnost pravděpodobnější.

Ovšem ještě pravděpodobnější než nukleární bomby jsou sabotáže v atomových elektrárnách nebo chemické či nukleární zamoření pitné vody. Například detonace sněti slezinné (antrax) by mohla způsobit víc obětí než výbuch nukleární bomby.

TERORISMUS BÍLÝCH LÍMEČKŮ
kapitolu napsal David Havlík

Centrální počítačový systém důležitého podniku nebo instituce je pomocí družicového spojení napaden virem. Ten postupně zničí veškerá důležitá data, nenávratně znehodnotí původní software a umožní původci viru neomezeně ovládat veškeré jeho výstupy. Zmatek nastartuje vlnu nevratných operací, zpravidla končících nekontrolovatelným chaosem a nevyčíslitelnými škodami. Výsledkem je rozpad světové komunikační sítě a její pomalé pohlcení mateřskou ilegální organizací, většinou "teroristického typu".

I když "hackerské" zásahy do obchodních a vládních počítačových systémů ze strany teroristických organizací nebyly zatím zaznamenány, co není, může být. Prostředky nutné k počítačovým sabotážím se nabízejí na trhu celkem běžně a dají se získat bez nejmenšího podezření. Proč by se právě virtuální svět měl obejít bez teroristů?

SUPERTECHNOLOGIE PROTI SUPERTERORISMU

Prudký vývoj techniky nevyužívají jenom teroristé, ale i ti, kdo proti nim bojují. Termovizní kamery, jimiž je vidět i v naprosté tmě, dálkově ovládaní roboti používaní při nadměrném riziku, kolová nebo pásová vozidla vybavená víceúčelovým manipulátorem a televizní kamerou jsou zbraně moderní doby. Často se používají brokovnice se speciálním nábojem, který dokáže zastavit i obrněný vůz. Mezi absolutní novinky patří vystřelující speciální síť, zábleskový paralyzátor anebo na dálku aplikovatelná rychleschnoucí pěna. A to vše jsou jenom věci představované na oficiálních veletrzích. Co všechno se vyvíjí a používá v utajení, se můžeme jenom tiše dohadovat.

ČAS ZVÍŘAT
kapitolu napsal Michal Novotný

V listopadu 1992 otřásla americkým městem Minneapolis série výbuchů. Pět automobilů společnosti podnikající v masném průmyslu (Swanson Meat Company) se během několika vteřin proměnilo v hromadu ohořelého šrotu. Při explozi nebyl naštěstí nikdo zraněn. Škody dosáhly sta tisíc dolarů. K cílenému útoku se přihlásili aktivisté odmítající jakékoli využívání zvířat. Pokud taková akce do výčtu teroristických aktivit patří, pak proto, že případem se začal zabývat americký Federální úřad vyšetřování - tento čin totiž spadá pod nálepku EKOTERORISMU.

Aktivisté Ligy za ochranu zvířat (ALF - The Animal Liberation Front) věří, že zvířata mají mít stejná práva jako lidé, tedy žít svobodně - bez vykořisťování. Osvobozují je proto z pokusných laboratoří, velkochovů, ale i ze zoologických zahrad či parků divoké zvěře. Terčem jejich útoků jsou všichni, kdo nějakým způsobem "zneužívají" zvířata: výrobci a prodejci zboží a potravin ze zvířat, lovci a pořadatelé honů nebo dostihů, cirkusoví chovatelé či výzkumní pracovníci používající zvířata k pokusům.

Ve válce za vysněnou společnost samozřejmě nesmí z jejich strany dojít k zranění či zabití zvířat, natož lidí. Proto si pořizují foto a video dokumentaci z jednotlivých zásahů. Možná, že ekoterorismus svou odlišností od skutečného terorismu předjímá problémy příštího tisíciletí.

FUJIMORIHO RÁNA SVĚTOVÉMU TERORISMU

Tři Peruánci ze čtyř se domnívali, že prezident Alberto Fujimori měl přistoupit na požadavek komanda Revolučního hnutí Túpaka Amarua (MRTA), které déle než tři měsíce zadržovalo v limské rezidenci japonského velvyslance 72 rukojmích. Množství smrtelných útoků, jež v té době opět otřásly Peruánci, způsobilo zvýšenou pohotovost bezpečnostních jednotek a vyvolalo strach z krvavého návratu maoistické povstalecké organizace Světlá stezka. Téměř vždy předtím v podobných případech vyhráli teroristé - vyměnili rukojmí za své vězněné kamarády.

Prezident se ale rozhodl zaútočit. Nepostupoval podle zásad mezinárodního práva, když nežádal o svolení nejvyšší místa v Tokiu. Riskoval životy rukojmích i svou politickou kariéru. V Limě se k přípravě akce sešla "antiteroristická internacionála" od Spolkového kriminálního úřadu přes elitní jednotky britské armády SAS, odborníky ze Scotland Yardu až po FBI. Po dokonale technicky zvládnuté akci přišlo o život jedno rukojmí, dva vojáci a všech 14 členů komanda. Moderní technologie vykonala své - podařilo se zaměřit únosce pomocí propašovaných mikrofonů, v dokonalé tichosti prorazit dvěstěmetrový tunel a na sekundu přesně odpálit nálož. Ke slovu přišel staronový vojenský příkaz: "Zajatce nebereme!"

Pro svět další potvrzení, že časy se opravdu mění. "Prapředek" politického terorismu, německá RAF ohlásila své rozpuštění a irská IRA jedná o příměří. Klasičtí teroristé odcházejí do penze, vlády se definitivně ujímají paranoidní soukromníci a náboženští fanatici. Zvláštní konec pro století rozumu.

NOČNÍ MŮRA Z AFGHÁNISTÁNU

Usáma bin Ladin je označován za krále terorismu a také nejhledanějšího muže světa. Přitom všichni vědí, že tento fanatický miliardář sídlí v Afghánistánu, pod ochranou hor, vládnoucího hnutí Talibán a svých po zuby ozbrojených bojovníků.

"Posílejte těla amerických vojáků a civilistů domů v rakvích," nechal se slyšet bin Ladin, toužící osvobodit svět islámu od USA. Bizarní na tom je, že má americkou školu. V hantýrce amerických tajných služeb se tomu říká "blowback" - nejhorší možný výsledek operace, která se obrací proti svým strůjcům.

Nyní se USA obávají spolupráce bin Ladina se Saddámem Husajnem, přičítají mu také výbuchy bomb u amerických velvyslanectví v Keni a Tanzanii, které si vyžádaly desítky lidských životů a stovky zraněných.

Bin Ladin spolu se 150 radikálními duchovními vytvořil Islámskou frontu za svatou válku proti židům a křižákům a je pravděpodobně nejnebezpečnější nestátní terorista na světě. V uplynulých pěti letech zakládal po celém světě výcvikové tábory a poskytoval peníze na zbraně, techniku i falešné pasy.

"Je spojen s téměř všemi extrémními muslimskými skupinami na světě a funguje v podstatě jako generální sponzor tohoto druhu terorismu."

Spojené státy údajně zvažují možnost operace vedoucí k jeho zadržení. Podle expertů to bude malá válka. Zatím prý Američané najali asi tisícovku žoldnéřů.

MOŽNÁ PŘIJDE I TERORISTA

Fakt, že první reálné obavy z teroristického útoku v Čechách se týkají "americké" budovy Svobodné Evropy, potvrzuje nevděčnou roli světových velmocí. Terorismus jako jakási daň za blahobyt.

Když začala válka v Iráku, první rakety dopadly zhruba ve stejnou hodinu, kdy nám ředitel rádia Svobodná Evropa Thomas A. Dine předával potvrzení o úspěšném absolvování kurzu. Vyrušil ho tenkrát mobilní telefon. Každodenní režim v rádiu byl najednou jiný. Na prostranství před budovou postával nenápadně vyhlížející muž navíc. Parkoviště bylo zataraseno betonovými kvádry. Naštěstí se nic nestalo. Ale možná se přece jen něco stalo - tím, že se o nás začali zajímat mezinárodní teroristé, se Česká republika definitivně vrátila do vyspělé Evropy.



Kde se vůbec terorismus v lidských dějinách vzal?

Politolog Paul Johnson došel ke čtyřem základním zdrojům:

1. Muslimská tradice nábožensko-politického terorismu. Známa od středověku, oživení nastalo během izraelsko-palestinského konfliktu.

2. Ruská tradice individuálního terorismu. "Je třeba využívat všech forem teroristického boje k dosažení našich cílů." (V. I. Lenin, Što děláť).

3. Německá a evropská tradice, podle níž je násilí mravní nutnost.

4. Tradice středomořského pirátství. Naposledy se vynořila v činech libyjského vůdce Kaddáfího.


POLITICKÉ VRAŽDY ŠOKUJÍCÍ SVĚT

Politické vraždy jsou staré jako politika samotná. Od konce druhé světové války padlo za oběť atentátům více než padesát králů, prezidentů a premiérů. K těm nejtragičtějším obětem patří:

1948 - Mahátmá Gándhí, indický národní vůdce, zabit náboženským extremistou v Dillí
1951 - jordánský král Abdalláh ibn Husajn zavražděn v jeruzalémské mešitě
1958 - irácký král Fajsal II. a premiér Núrí al-Said zavražděni revolučními povstalci
1959 - vražda cejlonského premiéra Solomona Bandaranaikeho
1961 - političtí protivníci zastřelili, údajně na útěku z vězení, bývalého konžského premiéra Patricea Lumumbu
1963 - prezidenta Johna F. Kennedyho zastřelil v americkém Dallasu atentátník Lee Harvey Oswald
1966 - v Kapském Městě atentátník ubodal v parlamentě Jihoafrické republiky premiéra Hendrika F. Verwoerda
1968 - běloch James Earl Ray zabil v Memphisu vůdce amerických černochů Martina Luthera Kinga
1973 - chilský prezident Salvador Allende zabit v prezidentském paláci během státního převratu
        - španělský premiér Luis Carrero Blanci podlehl zranění z bombového atentátu v Madridu, který spáchala baskická organizace ETA
1975 - krále Saúdské Arábie Faisala zastřelil jeho synovec
1979 - afghánský prezident Núr Mohammad Tarakí zabit při převratu v prezidentském paláci v Kábulu
        - jihokorejský prezident Pak Čung-hi zastřelen šéfem vlastní tajné služby - údajně omylem
1981 - egyptský prezident Anvar as Sadat se stal obětí atentátu při vojenské přehlídce
        - íránský prezident Muhammad Alí Radžáí zahynul při výbuchu bomby v Teheránu
1982 - libanonský prezident Bašír Džamáíl zabit před nástupem do úřadu
1984 - indická premiérka Indíra Gándhíová zavražděna příslušníky vlastní ochranky
1986 - švédský premiér Olof Palme se stal obětí atentátu
1988 - pákistánský prezident Zijául Hak zahynul při letecké katastrofě způsobené pravděpodobně výbuchem bomby
1991 - indický prezident Rádžív Gándhí zabit výbuchem bomby na volebním shromáždění
1994 - při veřejném shromáždění v Tijuaně zastřelili prezidentského kandidáta mexické vládní strany Luisa Donaldo Colosioa
1995 - zabit předseda izraelské vlády Jicchak Rabin

BOJOVÉ AKCE SUPERTERORISMU

26. února 1993
Exploze bomby v autě zaparkovaném před Světovým obchodním centrem v New Yorku zabila šest a zranila tisíc lidí.

18. července 1994
Výbuch v automobilu před budovou židovské charitativní organizace v Buenos Aires si vyžádal 95 mrtvých a 200 zraněných.

30. ledna 1995
Sebevrah odpálil v autě před policejní stanicí v Alžíru 92kilogramovou nálož. Zabil 42 lidí a 286 zranil.

27. února 1995
Exploze bomby na bazaru v Iráku zabila 94 lidí.

20. března 1995
Plynový útok v tokijském metru podnikla sekta Óm Šinrikjó. 12 mrtvých, 5500 zraněných.

19. dubna 1995
Exploze bomby v automobilu u budovy federálních úřadů v Oklahoma City si vyžádala 124 mrtvých.

Technicky je možné terorismus rozdělit do tří oblastí:

1. menšinová skupina chce prosadit své požadavky a vidění světa proti

společnosti

2. individuální akce, při kterých frustrovaný jedinec chce podat společnosti důkaz své existence

3. takzvaný superterorismus - poprvé prý se objevil v roce 1993, když teroristé napadli Světové obchodní centrum v New Yorku
duben 1999

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group