ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

ZELENÉ BYDLENÍ

 

Můj dům, můj hrad," zní jedno staré rčení. Ve "svém" se každý člověk cítí asi vůbec nejlépe. Záleží však na každém zvlášť, jak je jeho bydlení kvalitní a na kolik ho ve svém důsledku nakonec vyjde. Každodenní prožitky z bydlení závisejí totiž často nejen na estetických pohledech a představách obyvatel, ale i na způsobu užití různých druhů stavebních materiálů v konstrukci a interiéru stavby. S rostoucími cenami energií mají pak stále větší význam technologie a konstrukční postupy, které co možná nejefektivněji využívají stávající i alternativní energetické zdroje. Za našimi hranicemi se stává trendem bydlet zdravě, úsporně a ekologicky.


ŽIVOTNÍ STYL I SOUČÁST IMAGE

Ekologické bydlení je charakteristické smyslem pro uměřenost - prostorovou přiměřeností. V již dokončených "ekosídlištích" (Gänserndorf v Rakousku, Kassel v Německu) nenaleznete honosné vily, které by zabíraly neúměrné množství plochy a na jejichž provoz by se spotřebovala i s mnoha technologickými vymoženostmi spousta materiálu a energií. Zdejší rodinné domky nejsou ani nijak malé, jen dostačují potřebám svých obyvatel. Ti, ač zrovna nepatří mezi nejchudší, si uvědomují, že ne vše, co si mohou dovolit, musí také mít. Připadá jim zbytečné, i když na to mají, pořídit si obývací pokoj o rozloze šedesáti metrů čtverečních v domě s deseti místnostmi. Nemohou přeci být ve všech pokojích zároveň, navíc pracovně vytížení podnikatelé se ve svém domě vyskytují sotva jen pár hodin denně.

"Bydlet ekologicky je od nás na západ spíše záležitost určité životní filozofie a celkového přístupu ke světu, než jen otázka stavebního slohu. O 'zelené bydlení' se zde zajímá také jen určitá skupina lidí, převážně nadšenců. Život v těchto typech domů se za našimi hranicemi považuje za bydlení na 'dobré adrese', je o ně zájem, neboť je kladnou součástí image svého majitele," říká Jana Plamínková, autorka knihy Slabikář ekologického bydlení. Všechny technologie, které využívají nízkoenergetické domy, mohou být však již dnes zabudovány do jakékoli stavby. Takzvané "ekodomy" se svým vzhledem vůbec nemusí lišit od běžných domů, čehož dokladem je například největší německé sídliště nízkoenergetických domů v Schopfheimu. Některé stavby však vypadají tak "netradičně", že by se nad nimi většina našinců ani neušklíbla. Přesto v nich bydlí mnoho špičkových manažerů či ředitelů velkých podniků, kteří jsou ochotni platit za tyto prestižní lokality ceny, za něž by si mohli jinde postavit honosnou vilu.

IDEÁLNÍ "EKODOMY"

Stavby šetrné k životnímu prostředí, zachovávající maximální komfort svých obyvatel, mají být prototypem bydlení pro příští tisíciletí. V první řadě totiž snižují zbytečnou spotřebu energie, funkčně prostorovými nároky počínaje a hospodařením s energiemi a odpady konče. Ekodomy přitom využívají obnovitelné zdroje energie, jako solární kolektory, tepelná čerpadla, biomasu a další. Energetických úspor dosahují také díky zateplení, systému vytápění s dobrou regulací a cirkulací vzduchu, a využití pasivní sluneční energie. Na stavbu i zařízení interiérů je použito pouze přírodních a zaručeně nezávadných materiálů (nepálená hlína, dřevo, sláma), stejně jako druhotných surovin a odpadu, aby mohlo být dílo po dosloužení (předpoklad dlouhé životnosti) recyklováno. Ekodomy dobře hospodaří s vodou, používají kompostovací záchody či dešťovou vodu na splachování a zalévání, čistí vodu v domácích nebo kořenových čistírnách odpadních vod. Vše podle hesla brát méně z přírody a dávat více lidem. Jenže to se asi v naší zemi zatím jaksi nenosí.

ČESKÉ ZÁZRAKY

Ono se asi není co divit v situaci, kdy většině lidí chybí peníze byť jen na stavbu toho nejmenšího domku. "Domy si u nás mohou dovolit spíše ti, co raději investují do zlatých klik a vytápění chodníku před domem, než do travnaté střechy či slunečních kolektorů," píše ve své knize publicistka Plamínková. Specializovaných odborníků schopných zrealizovat ekostavby je u nás navíc jako šafránu. Za této situace je proto jednodušší stavět tradičním a osvědčeným způsobem, alespoň tak neriskují špatné provedení zakázky. Nepovedená realizace pokazí původně dobře míněný záměr a může i odradit mnoho dalších zájemců o "zelené bydlení".

Ani pokřivené ceny energií pro domácnost úsporné chování obyvatel nepřivodí. S jejich pravidelným vzestupem však pro ekodomy již teď začínají hovořit také argumenty ekonomické. Vhodnou motivací tuzemských architektů a projektantů by mohla být myšlenka Amoryho Lovinse, spoluautora knihy Faktor 4, aby se do jejich odměn promítala i skutečnost, kolik energie dům za dobu své životnosti ušetří.

Přes všechny stereotypy v myšlení lidí, architektů a investorů jsou i u nás skupiny lidí, kteří si uvědomují skutečnost, že dnešní vyšší investice do kvality znamenají úspory do budoucna. A to nejen co se týká vlastní kapsy, ale také životního prostředí nás všech. Realizované ekostavby v České republice (Sluneční penzion Svitavy, Rybářská bašta Průhonice, dům architekta Hrazdíry, ekodům VUES v Podolí u Brna aj.) a použité alternativní technologie (Boží Dar, Žižicko, Neznašov) jsou toho důkazem, i když v našich podmínkách jistě malým zázrakem.

MOŽNÉ STANDARDY

Snížit spotřeby nákladných energií však můžeme všichni a hned. Stačí odborně utěsnit okna, škvíry mezi okenním rámem a zdí, pořídit si odrazové fólie za radiátory, úsporné splachovadlo na WC a vodovodní baterie v kuchyni i koupelně. "Tato opatření jsou levná a jejich návratnost je jen pár měsíců. S malými náklady přinášejí velký efekt," poukazuje Jana Plamínková. Mezi notoricky známé způsoby šetření energie dále patří úsporné žárovky a spotřebiče, zakrývání nádob pokličkou při vaření, regulace teploty snížením výkonu zdroje, a ne větráním, či sprchování namísto koupele ve vaně. Vše ostatní je pak dražší, nicméně dlouhodobě se již dnes samozřejmě vyplatí.

Samotné ekologické bydlení se asi v nejbližší budoucnosti vzhledem k rozdílným klimatickým podmínkám a dostupnosti tradičních energií nestane celosvětovým standardem. Ekodomy však jistě mají již teď význam na místech, kam je těžké nebo kam se už dnes nevyplatí zavádět elektrický proud či plyn. Úspěchem by bylo, kdyby se standardem stal dům sám o sobě bez nějakých technických zařízení úsporný a spotřebovávající minimum energie: dobře situovaný, zateplený, šikovně vyřešený, s kvalitními velkými okny na jih a malými na sever. To je základ, který by mohl udělat úplně každý. Určitě se to vyplatí. A do budoucna asi lidem ani jiná možnost nezbude.


Množství energie, vody a služeb se dnes promrhá dříve, než z nich člověk vůbec něco má. Teplo uniká ze špatně izolovaných domů a voda se vypaří nebo vsákne, dříve než vůbec někdo otočí kohoutkem. Lidé si kupují výrobky, které cestou ke spotřebiteli urazí na korbách náklaďáků tisíce kilometrů, ačkoli si obdobné mohou pořídit v blízkém okolí. Používáme energie ze zdrojů, které se cestou ke spotřebiči z velké části vytratí. Ať už chceme, nebo ne, jako celek ohromně plýtváme. A také za to platíme.

Vůbec jedním z největších požíračů energií jsou domácnosti, které jí například jenom v USA spotřebují více než samotný průmysl. Vytápění a chlazení domů pak pohltí celých 40 % vyrobené energie na Zemi. Odborníci varují: jedinou šancí do budoucna je orientace na šetrné hospodaření s obnovitelnými zdroji.

EKOSÍDLIŠTĚ V GÄNSERNDORFU (RAKOUSKO)

zvané Gärtnerhof je jedním z nejpozoruhodnějších projektů ekologického bydlení v Evropě. Bydlení se zde zrodilo z názorů autora, jímž byl architekt Helmut Deubner, a představ budoucích obyvatel. Výsledkem je ucelený soubor jedenácti rodinných a dvou bytových domů pro 95 obyvatel s ateliéry architekta Deubnera, užitkovou zahradou se skleníky, zajišťujícími částečnou soběstačnost v produkci potravin, a školkou pro děti. Areál je co nejvíce přizpůsoben dětem, vyloučena z něj jsou auta, která parkují pod jednoduchými přístřešky po obvodu. Dostatek soukromí zdejším obyvatelům zajišťují oddělené privátní a společenské prostory s posezením, klubovnou s travnatou střechou, ohništěm, rybníkem na koupání, fontánou a hřištěm pro děti. Zdejší ekodomy jsou jakoby utopené v zeleni a v co největší míře využívají netradičních zdrojů energie, dešťové i odpadní vody, např. na praní, mytí nádobí, splachování WC. Samozřejmostí je recyklace odpadů.

Domy jsou postaveny z několika materiálů. Zadní severní stěny jsou ze dvou vrstev cihel s izolací uprostřed a přispívají tak k akumulaci tepla. Jižní zdi využívají pasivní solární energii, jsou z dřevěné konstrukce s velkými skleněnými okny a prostupuje jimi dovnitř domu slunce a teplo. Obvyklá je také předsazená zimní zahrádka před jižní nebo jihozápadní stranou domu. Přehřívání domu v létě a další tepelné výkyvy vyrovnává cihlový tepelný akumulátor na severní straně. Při stavbě se použily přírodní materiály, hlavně dřevo, piliny, hobliny, rozdrcený papír, korek aj.

Topí se zde plynem (spotřeba jen 25-30 % běžné hodnoty), ohřev vody zajišťují sluneční kolektory na střechách domů.

Využíváním dešťové vody dosahují domácnosti 60-80 % úspor pitné vody. Rodinné domky mají instalovány kompostovací záchody, které nespotřebovávají vůbec žádnou vodu. Vyčištěné odpadní vody v kořenových čistírnách odpadních vod slouží k zálivce.

EKODŮM VUES V PODOLÍ U BRNA

je experimentální nízkoenergetický dům postavený skupinou brněnských inženýrů a techniků z VUES Brno (bývalý Výzkumný ústav energetických strojů točivých). Slouží k výuce budoucích inženýrů a má za úkol zjistit, nakolik mohou obnovitelné zdroje energie ve skutečnosti snížit spotřebu energie získávané tradičním způsobem. Autoři doufají, že se jim podaří dosáhnout 20% spotřeby standardního domu srovnatelné velikosti.

Teplo se zde akumuluje díky kvalitní izolaci, 45 cm tlustým nosným stěnám a zadní části s vodními zásobníky z litého betonu o stejné tloušťce. Podstatnou částí jižní stěny je velká prosklená plocha - vzduchový kolektor. Dvacet čtyři vakuových deskových slunečních kolektorů slouží k ohřevu směsi vody a lihu. Akumulované teplo odčerpává ze speciálních zásobníků tepelné čerpadlo do podlahového topení. Krátkodobé teplotní výkyvy mezi dnem a nocí v budově vyrovnává ventilační systém s kamenným zásobníkem. Budova má uzavřenou cirkulaci vzduchu s nucenou rekuperací tepla - teplo ze znečištěného vzduchu se předává v rekuperačním výměníku čerstvě nasátému vzduchu zvenčí. Fotovoltaické panely pak slouží k výrobě elektrické energie.

DŮM ARCHITEKTA STANISLAVA HRAZDÍRY

je vůbec nejkomplexnější tuzemský pasivní solární dům využívající tepelného zisku ze slunečního záření. Dům se skládá ze čtyř cihlových valených kleneb. Dvě z nich slouží jako obývací pokoj a chodba, další dvě jsou situované nad sebou a představují sklep s kotlem a akumulační nádrží, horní pak dětský pokoj. Klenby jsou ze tří stran zasypány zeminou a pokryty zelenou střechou z trávy, nad kterou se tyčí dřevěné patro s ložnicí a ateliérem s dílnou.

Dům je otevřen pouze na jižní stranu, přičemž velká prosklená stěna a bazének (ke koupání i k akumulaci teplé vody pro budoucí tepelné čerpadlo) zajišťují dostatek světla a tepla v objektu i v zimním období. Teplo se akumuluje v silných cihlových stěnách a podlaze, vydrží v obývacím pokoji i ve večerních hodinách. Větrací průduchy spojují skleník s dalšími místnostmi a zajišťují cirkulaci vzduchu. Skleník nad sklepem využívá kromě slunečního záření i odpadní teplo z vody v koupelně a kuchyni, jímané do akumulační nádrže ve sklepě. Teplý vzduch cirkuluje gravitačně v objektu mezi stěnami a podlahou a akumuluje se přímo do zdí nebo do štěrkových zásobníků. Dům Stanislava Hrazdíry, který má být ještě doplněn slunečními kolektory, tepelným čerpadlem a řízeným větráním s rekuperací tepla, spotřebovává v současnosti jen asi polovinu energie nutnou k vytápění standardního rodinného domu srovnatelné velikosti. V budoucnosti zde má být využita i energie větru.

RYBÁŘSKÁ BAŠTA V PRŮHONICÍCH

je první moderní stavbou z nepálené hlíny v České republice. Autoři, lidé kolem Skupiny ekologické architektury, využili při stavbě zeminu z obecní divoké skládky v Průhonicích u Prahy. Výhodou nepálené hlíny je, že absorbuje přebytečnou vlhkost, kterou zase v době sucha vydává, a stabilizuje tak mikroklima v místnostech. Je to stavební materiál, který se dá nakopat při vlastní stavbě, stavitelé tak ušetří za drahý a energeticky náročný transport. Cihly na normální rodinný domek se dají vyrobit svépomocí, vyjdou pak levněji než pálené. Autoři Rybářské bašty odhadují úspory na 146 MWh energie.

Přízemní část objektu slouží jako stylová restaurace s výhledem na přilehlý rybník a byla postavena z nepálených cihel technikou pisé - dusáním hlíny do bednění. Budova byla postavena podle principů solární architektury (prosklení směrem k jihu, maximální uzavření ze severu zdivem bez oken a valem z hlíny pokrytým hustým travním kobercem). První patro bylo zhotoveno "sendvičovou" skladbou zdi a v posledním patře věže, jež slouží jako informační středisko ekologické architektury, našlo své uplatnění hrázděné zdivo. Trávou je pokrytá i střecha - v zimě hřeje a v létě zmírňuje parno. Objekt je vytápěn tepelným čerpadlem s příkonem 10 kW typu voda - vzduch, čerpajícím energii ze studny vyhloubené vedle rybníka.
říjen 1999

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group