ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

PŮL ROKU V AFRICKÉ MISII

Podle smlouvy s karmelitány z italského Arenzana nás čekalo šest měsíců na misijní stanici v středoafrickém městečku Bozoum. Let z Prahy do hlavního města Středoafrické republiky Bangui byl velmi příjemný. Na rozdíl od něj mi cesta z Bangui do Bozoumu připadala dlouhá a únavná. Bylo kolem 30°C. Právě končilo období dešťů. Asfalt kryl silnici 120 kilometrů, zbývajících 260 mělo hliněný povrch.

. . . . .



Ze všeho nejdřív jsme si museli zvykat na odlišný rytmus dne. Kromě toho, že je ve Středoafrické republice celoročně zaveden jeden čas, svítá a stmívá se téměř přesně po 12 hodinách. Ale příčinou nejradikálnější časové změny byla elektřina. Místní elektrárna totiž začínala s dodávkou denně v 18 hodin a končila ve 22 hodin. Jen v sobotu město svítilo až do půlnoci - misie však z úsporných důvodů dodržovala všednodenní režim. Chodívali jsme spát brzy a časné vstávání se dalo vydržet. Ostatně kromě nějakých deseti domácností v celém Bozoumu nikde jinde elektřinu neměli. I škola dětem začínala v sedm, ale mívaly už předtím různá dobrovolná cvičení.

Osazenstvo bozoumské misijní stanice tvořili v době našeho pobytu italští kněží otec Renato a Marcello, indický otec Kurian a italští manželé Oskar a Laura Strazzi - laici, které jsme měli částečně nahradit po jejich prosincovém odjezdu na prázdniny. Kromě nás, mundžú (v místním jazyce sango označení pro bělocha), má misie ještě zaměstnance v truhlářské a opravárenské dílně, učitele a dva řidiče. Pár jich pracovalo příležitostně, třeba na stavbě kostela sv. Terezie nebo na opravě mostu. Právě v souvislosti s ním se mi vybavuje vzpomínka: potok u mostu vytváří malý rybníček, se kterým byly ustavičné potíže. Domorodci skálopevně věří ve strašidla, víly a přízraky objevující se po setmění právě u vody. Proto žádného z nich nepřesvědčíte, aby v noci zůstal sám u jakékoli louže. A my k tomu nutili našeho nočního hlídače! Vydržel jednu noc, ale zrána tolik bědoval, že jsme museli jeho provizorní přístřešek posunout o dobrých padesát metrů dál od vody. Až to ho uklidnilo.

PRACOVNÍ DEN V MISII

Začínal o šesté mší a končil v poledne, šest dní v týdnu. Čtyři měsíce jsem do Renatova notebooku zaznamenávala data z matriky, od počátků misie vedená na papírových kartičkách s osobními daty pokřtěného a církevními záznamy. Zadní strana oproštěná od strohého dotazníkového slohu byla čtivější. Tak jsem se na jedné z kartiček dočetla třeba: "žije jako pohan". Jen málo pokřtěných z celkem pěti a půl tisíce uvádělo den a měsíc narození. I zvyky spojené s pojmenováním jsou jiné než u nás. Jméno dává dítěti zásadně otec třetí den po narození. Spousta pokřtěných se také jmenovala po některém dni v týdnu - a to včetně příjmení. Proto mají děti v mnoha rodinách příjmení odlišná. Křestní jména bývají francouzská, příjmení africká. Ale viděla jsem i kartičku se jménem Poncius Pilát junior. Kolegyně Marie se seznámila s mladíkem, který se v únoru dočkal druhé dcery - a jako výraz sympatie k české misionářce ji pojmenoval Maruška.

BEZPLATNÁ AMBULANCE?

Druhá kolegyně Klára pracovala v dispenzáři - nejdostupnějším zdravotnickém zařízení pro Afričany. Jeho zřizovatelem bývá stát, misie nebo humanitární organizace a vedením je často pověřena odborně vybavená zdravotní sestra. Bozoumský dispenzář postavila a zajišťovala italská nadace Gianpiera Strazzi. Fungoval tři dny v týdnu, přednostně pro nemocné s leprou, epileptiky a chudé. Jeho specialitou byly rehabilitace dětí po chorobách kostí a kloubů (včetně tuberkulózy). Ošetření tu ale nacházeli i pacienti s lehčími nemocemi a úrazy. Za poplatek 100 středoafrických franků (1 francouzský frank = 100 středoafrických franků, pro představu - plat zaměstnance misie je 20 tisíc CFA měsíčně) pacient získal "kartu zdraví" a dostalo se mu ošetření a přídělu léků. Ale jen na dva až tři dny dopředu, v malých papírových kornoutcích. Když nás navštívila ministryně zdravotnictví a školství v bozoumském dispenzáři, dala nám jasně najevo, co si o nás myslí - na rovinu si řekla o krabici paralenu a nivaquinu. Paní ministryně tím vlastně nechtíc potvrdila původní význam slova dispenzář, znamenající bezplatnou lékařskou poradnu...

KDYŽ ČERNOUŠCI PLÁČOU...

Maruška, po které se jmenuje jedna malá Afričanka, pracovala v místě pro misionáře asi nejtypičtějším - v nemocnici. Když jsem se dozvěděla, že v Bozoumu nemocnici mají, měla jsem radost. Poté, co jsem ji poznala blíž, zapsala jsem si do deníku: "Sestra Christian nás provedla po odděleních. Kromě dětského jsou všechna ostatní ve velké stodole. Nad hlavou plechová střecha s trámy. Když prší venku, prší i tady... Všude plno postelí s nemocnými, plno příbuzných, plno špíny..."

Teprve časem se můj původní hrozný zážitek změnil v úctu a obdiv k lidem, kteří se uprostřed Afriky o něco dobrého snaží. Díky dlouholeté neúnavné práci francouzské sestry Christian je nejlepším oddělením nemocnice pediatrie. Příbuzní a přátelé z Francie posílají do Bozoumu léky i peníze, jejichž pomocí si dětské oddělení drží svůj dobrý standard. Nemocnice je sice státní, ale stát do ní nijak neinvestuje. Rozsáhlé opravy provádí a financuje pod hlavičkou projektu DROP skupina Němců a Italů, která obstarala dokonce rentgen, vodovod ve městě, jatka i školy a dispenzáře v sousedních vesnicích. Marie pomáhala sestře Christian s ordinacemi, rozdělováním léků a jejich ochranou před rozkrádáním, které má na svědomí špatně placený zdravotní personál.

Když zdejší malí černouškové pláčou, je to o to smutnější, že je člověk neutěší pamlskem či hračkou, protože žádné nejsou k mání. Příčiny dětských slz na pediatrii byly různé - malárie a s ní spojená anémie, bronchitida, parazité, úrazy, ale i meningitida, která se objevila v silné vlně právě v létě roku 1997.


STŘEDOAFRICKÁ REPUBLIKA

Středoafrická republika (République Centrafricaine - RCA) má rozlohu 623 tisíc km2 a více než 3 miliony obyvatel. Úředními jazyky jsou francouzština a sango. Administrativně je země rozdělena na 16 krajů (prefektur). Bozoum je správním městem prefektury Ouham-Pendé se sídlem prefekta. Údajně má 18 tisíc obyvatel, poslední fungující gymnázium v republice, tři státní základní školy a jednu církevní, nemocnici, letiště, jatka, trh, čerpací stanici, několik kostelů a hřbitov.

První misionáři se do oblasti dnešní RCA přeplavili v roce 1894 z tehdejšího Belgického Konga přes řeku Oubangui, na jejímž břehu založili první kostel sv. Pavla. Do Bozoumu přišli první misionáři - františkáni - v roce 1927 a v roce 1971 je vystřídali bosí karmelitáni. Jde původně o církevní řád žebravých mnichů, nazývajících se podle palestinského pohoří Karmel. Původní řehole vznikla v Palestině roku 1208, do Evropy se rozšířila po r. 1240 a v českých zemích působí od 14. století. Reformovanou, přísnější větví řádu vzniklou ve Španělsku (1567) se stali bosí karmelitáni, kteří začali v Čechách působit od 18. století.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group