ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

TĚŽKO, ALE ÚSPĚŠNĚ

 

Československý sport ve 30. letech? První, co každého napadne, je Sokol. Organizace dobrovolných cvičenců v meziválečném období zažila nebývalý rozkvět a pod svými křídly vedla více než milion členů! Mezi ně patřili i oba prvorepublikoví prezidenti - T. G. Masaryk a E. Beneš... Členové Sokola se scházeli na sletech, ti nejlepší se účastnili mezinárodních soutěží. Nutno říci, že velmi úspěšně...

OLYMPIÁDA 1932
Nejen sokolské hnutí dávalo tušit, že Čechoslováci jsou sportovní národ. Potvrzovaly to i výsledky vrcholových sportovců z různých odvětví. V té době ale i do sportu nepříjemně zasáhla hospodářská krize. Nejviditelněji ovlivnila účast našich reprezentantů na olympijských hrách 1932 v amerických městech Lake Placid a Los Angeles. Československý olympijský výbor (ČSOV) měl velké potíže s financováním naší výpravy. Loterie zřízená k tomuto účelu vynesla pouhých 79 380 Kč. Podpory od státu se dočkal pouze Svaz lyžařů. Olympijský výbor proto rozeslal na 500 dopisů, ve kterých žádal banky, průmyslové podniky i jednotlivce o finanční podporu. Nakonec se podařilo zajistit účast pěti lyžařů. Skromná výprava se v Americe neztratila. Antonín Bartoň a František Šimůnek vybojovali šesté a osmé místo v severské kombinaci, čímž uhájili pozici nejlepších světových lyžařů hned za seveřany.
Podobné finanční těžkosti čekaly ČSOV i před letními hrami v Los Angeles. Díky finanční podpoře sportovních klubů i kolegů sportovců se podařilo za oceán vyslat 7 reprezentantů. Opačný postoj ale zaujala Československá obec sokolská: „Nemůžeme vyslat mistra Hudce na tyto olympijské hry a vyslovujeme politování, že vzhledem k nynější těžké hospodářské době musíme považovat za vlasteneckou povinnost odříci si toto potěšení, aby se peníze nevyvážely za hranice.“
Mezi 1408 účastníky z 37 zemí se naše výprava blýskla nečekanou medailovou žní a v americkém tisku se psalo, že Československo, společně s Irskem, dosáhlo největšího relativního úspěchu. Domů si naši borci vezli čtyři medaile: bronz koulař Houda, zlato a stříbro vzpěrači Skobla a Pšenička a stříbro z řeckořímského zápasu, které vybojoval policejní inspektor Josef Urban.
Že vítání úspěšných sportovců není pouze novodobý fenomén, dokazuje příjezd do té doby nejúspěšnější československé olympijské výpravy. Od Roudnice jeli sportovci v otevřených vyzdobených vozech a na Staroměstském náměstí je bouřlivě přivítaly desetitisíce lidí.

NĚMECKO 1936
Ani o čtyři roky později neprobíhaly přípravy na olympiády bez problémů. Hostitelem obou akcí bylo tentokrát Německo, v jehož čele stál Adolf Hitler. ČSOV čelil ostré kampani proti účasti československých sportovců na OH v Garmisch-Partenkirchenu a především v Berlíně. V listopadu 1935 však vydal prohlášení, ve kterém přihláškou Československa na OH jednoznačně projevil podporu Mezinárodnímu olympijskému výboru.
Další problém vyvstal se žádostí Německa u MOV o autonomii sudetoněmeckých sportovců v rámci reprezentačních výprav Československa, Polska a Rumunska. ČSOV i MOV tento požadavek jednoznačně odmítly. Jak se později ukázalo, československá výprava vystupovala jednotně a sudetoněmečtí sportovci se stali její oporou. Na IV. zimní olympijské hry do Garmisch-Partenkirchenu odcestovalo 72 sportovců z ČSR - poprvé nás reprezentovali i bobisté, rychlobruslaři a krasobruslaři. Největší úspěch však zaznamenali 4. místem hokejisté. (Skončili za Kanadou, USA a Anglií, za kterou ale hráli rodilí Kanaďané.)
Zimní hry proběhly ještě relativně v klidu. Situace se však vyostřila po obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní německou armádou v březnu 1936. Tlak odpůrců účasti na OH v Berlíně sílil, česká vláda ale nechtěla dát Německu jedinou záminku k vyvolání konfliktu. To si uvědomovali i funkcionáři ČSOV a rozhodli o naší účasti, „ať bude jakákoliv“.
Němci ale „provokovali“ dál. Organizační výbor OH se rozhodl, že olympijský oheň přinesou běžci nepřetržitého štafetového běhu z Olympie do Berlína. Trasa vedla samozřejmě i přes Československo. Na plakátech propagujících tento běh byly hranice mezi ČSR a Německem pouze vyšrafované a Sudety označeny stejnou barvou jako říše. Vlnu nevole neuklidnilo ani to, že olympijskou pochodeň přivítal v Sezimově Ústí prezident dr. Edvard Beneš. Běžce po celé trati na území naší republiky museli hlídat četníci a policie.
Ani na letní olympiádě československá výprava nezklamala. Se třemi zlatými, pěti stříbrnými a jednou bronzovou medailí se umístila celkově na 12. místě v hodnocení národů a překonala tak medailovou sklizeň z Los Angeles.
Hrdinou československé výpravy byl gymnasta-sokol Alois Hudec - ten, který nemohl odcestovat před čtyřmi lety do Los Angeles. Na kruzích vyhrál zlato.
„Tady nestačí být nejlepší, tady musíš překonat i nepřízeň rozhodčích, nesmíš jim dát jakoukoliv záminku k bodové srážce!“ promlouval k sobě Hudec těsně před závodem. Předvedl precizní sestavu a skutečně nedal rozhodčím šanci zapochybovat. Ke zlatu přidal ještě tři čtvrtá místa ve víceboji, bradlech a družstvech.

KOPANÁ
Ještě osm minut před koncem finálového zápasu MS 1934 proti domácím Italům vedlo Československo 1:0. Na Orsiho ránu pod břevno ani na střelu Guaita ve 4. minutě prodloužení legendární brankář a kapitán čs. reprezentace František Plánička nestačil. Itálie - Československo 2:1, a naši si odvezli stříbrné medaile.
Poněkud kuriózní bylo účinkování československých fotbalistů na následujícím MS ve Francii roku 1938. Ve druhém kole narazil náš výběr na Brazílii. Utkání skončilo 1:1, dokonce i po prodloužení. Druhý den se proto opakovalo. Brazilci nakonec vyhráli 2:1, novinové články ale jednoznačně odsuzovaly jejich nečestné chování a vyzdvihovaly úspěch našich: „To není neúspěch, i když číslice mluví proti nám. Prohrát po více než tři hodiny trvajícím boji s mužstvem úrovně Brazílie o jedinou branku...“ začínal článek v Českém slově. Při vzpomínce na toto „dvojutkání“ nelze opomenout ani nešťastnou příhodu Františka Pláničky: „Ten kluk se jmenoval Perracio, samozřejmě Brazilec, a ten mi udělal životní čáru přes rozpočet. Pět minut před koncem utkání, já ho viděl, jak je rozběhnutý a letí na něj do vápna míč, tak jsem vystartoval na něj, a zlomil mi kost v levé ruce. Kluci mne popichovali: ‘Seš třesavka, snad to dohraješ, ne?’... Když mě pak doktor prohlédl, až po prodloužení, tak se zhrozil: ‘Člověče, vy jste chytal půl hodiny se zlomenou rukou.’ A to byl můj definitivní konec kariéry v 73. utkání se lvíčkem na prsou.“
Československý sport tím ztratil jednoho z nejlepších brankářů na světě.
květen 2002
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group