ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

OD JESKYNĚ K PANELÁKU

Už od pravěku člověk buduje a vylepšuje místa, která obývá. Hloubí jeskyně, zakrývá je stromy a maluje na stěny obrázky lovených zvířat. Jak získává zkušenosti, vylepšuje jeskyně zástěnami z kmenů stromů, nebo dokonce buduje primitivní chatrče. V době ledové se předkové vybičovali ke stavbám poněkud bytelnějším, dokonce s lokálním topením. Ohniště čadilo uprostřed okrouhlých chatrčí. Takové "bytečky" vlastnili například lovci mamutů v Dolních Věstonicích. Nedostatek mamutů a přechod k zemědělství znamenal konec kočovného života a změnu obydlí na pravoúhlé chatrče z dřevěných kůlů proplétaných proutím.

CIHLA K CIHLE


Značková luxusní kuchyně "SIE MATIC"
s dlouholetou tradicí a propracovaným
designem. Firma Miele nabízí čtyři řady,
každou v několika tvarových, materiálových
i barevných úpravách.
Foto: archiv firmy Miele
Podle podnebí si člověk upravuje přístřeší a tím, jak nabývá stavitelských zkušeností, staví složitější a stabilnější architekturu. Postupem času se předkové dopracovali ke stavbě hradišť, tvrzí a celých sídel. Asi 2000 let př. n. l., v megalitu, se našim prapředkům podařil první krok, který se dá nazvat stavbou. Z dnešního pohledu nešlo o nic světoborného: dva menhiry a přes ně kamenný překlad - tak zvaný "kromlech" byl na světě. A když se posadilo několik článků k sobě, zrodil se první "byt". Mohl vypadat jako garáž nebo třeba kruhový stan se sloupem uprostřed a kamennými překlady, které se paprskovitě rozbíhaly ze středového menhiru.

Jenomže tou dobou je v Mezopotámii stavitelství mnohem dál než v Evropě. Kvůli nedostatku kamene vymyslí cihly. Nejprve jen sušené - "vepřovice", později pálené, a dokonce i glazované. Z nového materiálu budují hotové paláce, vymýšlí, jak překlenout cihlami strop - a klenba je na světě. Místnosti mezopotamských domů byly bez oken, osvětleny pouze dveřmi a otvory ve stropu. Uprostřed obytného domu byl dvůr, na kterém se odehrávala valná část života rodiny. Dům měl oddělenou část hospodářskou a obytnou. Zajímavé je, že Mezopotamci už tehdy používali vyspělou kanalizaci.

V Egyptě jsou stavitelé odborníky na lámání kvádrů z pískovce, vápence i žuly. Kámen spojují suchými klínovými spoji - bez malty. Obytné domy Egypta se liší podle společenského postavení majitele. Dělníci, kteří stavějí pyramidy, se tísní jako sardinky v dvoupokojových kobkách. Jejich sídliště vypadá jako ležící panelák, kterému nechybí opevnění ani kanalizace. Vyšší vrstva obývá domy výrazně větší, s mnoha místnostmi. Městské byty jsou patrové se schodištěm a klimatizací - stavitelé chytře orientují okna pokojů na sever, většinou do zelené zahrady, odkud proudí svěží vánek a ochlazuje interiér.

O tom, jak vypadaly byty na Krétě, máme představu díky dochovaným obrázkům na slonovinových destičkách. Dokonce třípodlažní krétské domy měly trámovou konstrukci vyplněnou cihlovým zdivem. V interiéru se objevuje dosud neznámá předsíň, odkud se teprve vchází do síně. Obytné místnosti byly roztroušené kolem paláců ve velmi složitých schématech. Nejznámější je palác v Knóssu, nazývaný též Labyrint. Byty mají často dřevěný strop, nechybí ani hygienická zařízení jako vodovody, koupelny a kanalizace.

V Řecku jsou nejstarší stavby dřevěné a cihlové. Později přichází ke slovu kámen. Bloky jsou kladeny na sucho a spojovány dřevěnými čepy a kovovými skobami.

Římané staví domy ze smíšených materiálů. Vnější část je okázalejší - z tesaného kamene a cihel, vnitřní strana je z méně kvalitního lomového kamene. Obytné domy jsou odvráceny od ulice. Výšku římských domů omezuje jen městská vyhláška, podle které nesmí přesáhnout dvacet metrů. Domy jsou vybaveny dnes moderním atriem, zahradou a krásným vnitřním zdobením.

Z antické architektury přeskočíme do období románského v 10.-12. století. Kamenné domy si staví hlavně bohatí kupci pro ochranu svého zboží. Jedno až dvoupatrová stavení se pyšní klenutím a venkovním schodištěm. Vnitřky místností zdobí fresky. Zařízení bylo strohé a interiér působil poněkud chladně.

Od 12. století se Evropa začíná vzpínat gotickou architekturou. Měšťanské obytné domy jsou orientovány na náměstí. V přízemí jsou "chlebné a masné krámy" nebo řemeslné dílny zvané "mázhauzy". Z prostorů pracovních se dalo vstoupit do obytných místností, komor a vnitřního dvorku. Až za dvorkem stojí hospodářské prostory. Místnosti byly obvykle klenuty vznešenou klenbou.

Patnácté století je pro Evropu ve znamení návratu k světskému životu. Interiér proto přebírá znaky antiky. Novým prvkem je malta, omítky a sgrafita. Renesance uplatňuje v bytech symetrické tvary jako čtverec, obdélník, kruh... Renesanční strohost střídá v 17. a 18. století nabubřelé baroko. V této době dochází k velké změně v pojetí interiérů. I soukromé budovy září přepychem a množstvím dekorativních doplňků. Vzniká bydlení v dnešním slova smyslu. Barokní přeplácanost se umírňuje v rokoku. Interiér je hodně členitý, s všudypřítomnými zrcadly, vysokými dveřmi a protáhlými okny.

V 19. století se styly v architektuře střídají před očima. Rostou stavby, o kterých se nikomu ani nesnilo. Do popředí se dostávají stavební materiály jako železo, sklo a beton. Interiér je řešen převážně účelně a objevuje se průmyslově vyráběný nábytek. Na konci 19. století se veškerým zvyklostem vymyká španělský architekt - Gaudí. Interiér jeho obytného domu Casa Milá v Barceloně bourá všechny dosavadní zvyky. Gaudí odmítá stereotypní pravoúhlost, a inspiruje se přírodou. Stěny i podlahy pokojů se kroutí jako had a žádný z nájemníků nemá stejný byt jako soused. Uvnitř září barevné mozaikové vzory a bohatá kovářská práce. Protipólem Gaudího se stává počátkem 20. století hnutí moderny, která naopak hlásá přísnou účelnost staveb: "Pouze malá část architektury patří k umění - jen náhrobek a pomník!"

STOLETÍ BETONU

Dvacáté století je ve znamení hledání univerzální betonové architektury. To se povedlo několika architektům téměř dokonale. Le Corbusier říká, že "dům je stroj na bydlení", a tak se v jeho projektech poprvé objevují vysoké obytné mrakodrapy uprostřed romantických parků.

Přelidnění a města poničená druhou světovou válkou dělají z architektů veledůležité osobnosti. Účelnost a úspora vnitřních prostor je nade vše. Kromě ojedinělých originálních projektů bydlí střední vrstva v unifikovaných bytech. Ve snaze o co největší praktičnost dochází někteří architekti k absurdním a odlidštěným stavbám podobným včelím plástvím.

V poslední době se upouští od prefabrikovaných bytů stírajících jakýkoli individuální rozmar. Trh s bytovými doplňky se natolik obohatil, že si ze sortimentu vybere i výstřední zákazník. A tak dnes může i unifikovaný byt vypadat originálně. Je to jednoduché - koupíte si třeba netradičně a krásně designérsky zpracovaný nábytek.

BAREVNÝ BYT

Každý má dům, byt, místnost, nebo alespoň svůj kout. Místo s nezaměnitelným charakterem vypadá přesně tak, jako jeho tvůrce a obyvatel. Vypovídá o vkusu, náladách, zálibách a o schopnosti tvořit. Z bytu vyčteme, na jakém společenském a finančním žebříčku se majitel nachází, kolik času tam tráví a co pro něj prostor znamená. Většina z nás bere své obydlí jako samozřejmost a zařizuje si ho více méně intuitivně. Ne každý ale ví, že si svůj prostor může "ušít" přesně na míru. Může ho pomocí barev zvětšit i zmenšit. A hlavně - prostor si můžete zařídit tak, že vás bude psychicky vylaďovat, jak vy sami potřebujete. O důležitosti příjemně zařízeného bytu vědí své i psychologové: víte, že když se člověk přestěhuje, trvá mu až jeden rok, než nový byt přijme za své teritorium?

BAREVNÉ ZVYKY

Při malování a zařizování místnosti většinou intuitivně volíme postup, který vychází ze zákonů přírody. Podlaha je jako země - stabilní a měla by mít nejtmavší barvu. Stěny zase vnímáme jako pilíře, které nesou váhu stropu a slouží jako pozadí nábytku a obrazů. Proto mívají potlačenou a neutrální barevnost. Barevné sjednocení čtyř stěn vyvolává pocit pevného a bezpečného prostoru. Kdybychom naopak chtěli docílit pocitu neklidu, zvolíme výrazné vzory a barvy. Strop připomíná nebe, a proto bývá odlehčený bílou barvou, která také odráží nejvíc paprsků a celou místnost prosvětlí.

JAK ZVĚTŠIT BYT?

Jak tedy zvětšíme minigarsonku? Je to jednoduché. Když použijeme nejsvětlejší tóny barev, vyvoláme pocit vzdušnosti, neboli většího prostoru. Podobného efektu docílíme drobným a měkkým vzorkem v malbě. Nejlépe ale zvětšíme prostor, když ho pokryjeme velkými zrcadly - opticky se hned zdvojnásobí. Kdybyste měli náhodou opačný problém a potřebovali prostor zmenšit, musíte použít syté barvy a výrazné vzorování. Problémy mohou nastat s příliš vysokým, či nízkým stropem. I na to ale vyzrajeme optickým fíglem. Vysokou místnost snížíme tím, že pod stropem necháme třeba půlmetrový pruh v barvě stropu. Pak se nám zdá, jako by stěny končily o půl metru níž. Stejně si můžeme pohrát i s obrazy, výzdobou nebo nábytkem. Čím níž vytvoříme zařízením vodorovnou linku, tím nižší se nám místnost zdá. Nízké nebo podkrovní byty nafoukneme tím, že stěny i strop ponecháme ve stejné barvě. Pomůžeme si také svislým dělením místnosti. Když naše oko sleduje předměty odshora dolů nebo naopak, zdá se nám místnost hned o něco vyšší.

BARVY A NÁLADY


Kompletní vybavení ložnice moderně
řešeným dýhovaným nábytkem "SCALA".
V nabídce je dále bohatá řada masiv-
ních lůžek z bukového dřeva s nasta-
vitelnou výškou roštů různých šířek.
Foto: archiv firmy Darre
Každý barevný předmět vnese do našeho bytu svou specifickou náladu a atmosféru. Ovlivní nás barvy stěn, koberce i nábytku. Ponořme se na chvíli do tajemného světa, ve kterém se dozvíme, jak na nás vlastně jednotlivé barvy působí...

Bílá: Někdy se o ní říká, že není barvou, protože veškeré paprsky barevného spektra odráží. V interiérech je ale nejpoužívanější ze všech. Rozšiřuje prostor, ale také oslňuje a unavuje oči, a proto je dobré doplnit ji jinými barevnými prvky, které na sebe upoutávají pozornost.

Červená: Udělá z našeho bytu velkolepý prostor s dráždivým charakterem, proto se nedoporučuje, aby v ní žili nervózní a vznětliví lidé. Červená barva nám zvýší pokojovou teplotu. Zajímavé je, že v chladu ji pociťujeme jako lehce namodralou, zatímco v teple má nažloutlý tón. Co se týče tlouštíků, neměli by jíst v červeném prostoru, protože barva podporuje chuť k jídlu. Červená dělá člověka hovorným, snaživým i vášnivým. Dodává mu aktivitu při nechuti k práci, a proto se doporučuje jako barva vhodná pro učení. V oblasti sexuality vyjadřuje čistě tělesné pudy. Z tohoto důvodu jsou také interiéry veřejných domů laděny do červena.

Oranžová: Radostná, dynamická, okázalá, dominantní a efektní barva.

Žlutá: Do prostoru vnáší slunce a radost. Barva má povzbuzující a pozitivní účinek na duši. Zlepšuje fyzické i duševní výkony. Žlutá je dobrým pomocníkem při nechuti k práci. Milovníci žluté jsou duchovně aktivní, bdělí a ochotní se neustále něčemu učit. Mají vyvinutou paměť, intelekt a neustále hledají něco nového. Lidé, kteří žlutou odmítají, to často dělají z pocitu ukřivdění. Někdy si myslí, že s někým musí vstoupit do konkurenčního boje.

Zelená: Uklidňuje nás, podporuje vitalitu a zotavení. Má regenerační účinky a doporučuje se do místnosti lidem, kteří hodně čtou a namáhají si oči. Barva působí stabilně, vzbuzuje důvěru a také podporuje chuť k jídlu. Značí velký temperament a vytrvalost spojenou s cílevědomostí. Zelená pomáhá nervózním a cholerickým lidem. Zlepšuje koncentraci a schopnost paměti a vzpomínání.

Modrá: Uklidní vás a uvolní. Hodí se do ložnice a do místností, ve kterých chce člověk vychutnávat klidnou atmosféru nebo meditovat. Je to barva nebe a duše, pocitu dálek a svobody. Barva symbolizuje zasněného idealistu, který je někdy až zneužíván. Lidé, kteří mají rádi modrou, jsou vyrovnaní, přizpůsobiví, senzitivní a věrní. Odmítání barvy může ukazovat na depresivní postoje a zklamání, které souvisí s izolací nebo odloučením.

Fialová: Barva, která se do interiéru příliš nehodí. Zatěžuje naši mysl a může vyvolat deprese. Je to barva dvou opačných pólů - červené a modré. Fialová je inspirace, mystika i magie. Milovníci barvy jsou neobyčejní, senzitivní individualisté, nebo i podivíni. Antipatie k fialové mohou signalizovat deprese, náladovost nebo zapletení se do milostných citů, ze kterých je snaha se vymanit.

Růžová: Barva vnáší rysy ženskosti a slavnostní nálady. Dává pocit povznesení, čistoty a přináší dobrou náladu. Silná obliba růžové značí velkou potřebu lásky a ochrany. Může znamenat narušený vztah k realitě a vážným věcem. O takových lidech se říká, že vidí život růžovými brýlemi. Kdo růžovou odmítá, možná postrádá něhu a dává najevo svou emancipaci, samostatnost a odmítá sentimentální city.

Hnědá: Barva země a dřeva. Zútulní prostor a navodí prostou venkovskou atmosféru. Někdy je dobré prosvětlit hnědou tóny žluté barvy. Znamená pocit bezpečí, tepla a útulnosti spojený s touhou po klidném životě spjatém s přírodou. Lidé, kteří mají rádi hnědou, stojí pevně na zemi, jsou spořiví a spjatí s domovem. Nehledají životní změny, nejraději by vše nechali, jak to stojí. Kdo hnědou odmítá, dává najevo, že je přesycen svazky, nátlakem a omezováním a chce se z nich vysvobodit.

Černá: Je protipólem bílé - všechno světlo pohlcuje, a proto není ani barvou. V bytových interiérech se uplatňuje jako doplněk, protože je to barva smutku, odumírání a vyhasínání.

powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group