ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

BAM PO ZEMĚTŘESENÍ

Kuřáci opia na ulicích
Do deseti let má být srovnán se zemí i Teherán

Malebné město datlových hájů a zahrad se v pátek 26. prosince 2003 probudilo do apokalypsy. Zemětřesení o síle 6,5 stupně Richterovy škály změnilo starobylý íránský Bam v rozvaliny. Jako hrad z písku se zřítilo přes osmdesát procent domů, postavených stejně jako největší stavba města - citadela - z nepálených cihel. Sesuly se i dvě poměrně nedávno postavené nemocnice. Vydržela jen věznice a velká mešita ze železa a betonu. Pod sutinami, kde jen málokde vznikly vzduchové kapsy, v nichž by lidé mohli přežít, zůstalo kolem 40 tisíc obyvatel, kteří v době prvních a zároveň nejsilnějších otřesů v 5.26 hodin místního času ještě spali.

75 TISÍC LIDÍ NA ULICI
Na začátku ledna, kdy jsme do Bamu dorazili my, skupina devíti dobrovolných záchranářů a humanitárních pracovníků z Liberecka, která s konvojem humanitární pomoci vyrazila do Íránu pozemní cestou, byly záchranné práce u konce. Hledání živých lidí pod sutinami tu zastavili již po třech dnech. Další hledání v troskách bylo zbytečné. Mrtví byli pohřbeni většinou ve společných hrobech a my hned při nočním příjezdu cítili dosud neznámý a nepopsatelný zápach rozkládajících se lidských těl. Naštěstí ho do rána rozfoukal vítr. I tak to byl hrozný pohled - město rozpadlé v sutiny, postavy v ulicích se ploužily jako malátné stíny. Mezi troskami domů se kromě jejich majitelů, a bohužel i zlodějů, už pohybovala těžká technika. Odstraňovaly se zbytky budov a zprovozňovala vodovodní síť. V Bamu se voda čerpá z velmi hlubokých studní, takže voda v nich údajně zůstala nezávadná.
Podle odhadů je teď na ulicích Bamu asi 75 tisíc lidí. Ti, kdo měli možnost, město opustili, ale stále tu zůstalo velké množství lidí a další se do města kvůli snadnějšímu přístupu k pomoci stáhli z okolních vesnic. Bohužel i paraziti ze zemětřesením nepoškozených vesnic, kteří předstírají, že jsou oběťmi.
Do Bamu už dorazilo a stále proudí velké množství pomoci z Íránu i ze zahraničí. Íránská vláda o pomoc požádala všechny státy světa s výjimkou Izraele. Třeba Česká republika vyslala kromě nás hned 27. prosince letadlem dalších 14 záchranářů se speciálně vycvičenými psy a čtyřmi tunami materiální pomoci. Nám všichni po cestě kladou na srdce, že pomoc, kterou 6500 kilometrů vezeme, musíme předat přímo postiženým lidem nebo její předání alespoň osobně ohlídat. Když ji převezme místní úřad, skončí prý v nenávratnu. Obviňují úředníky z toho, že sklady jsou sice plné kvalitního zahraničního materiálu, ale obyčejní lidé dostanou pouze druhořadé věci, a to ještě v nedostatečném množství.
Přispěly i Spojené státy, jež s Íránem nemají diplomatické styky a k teokratickému teheránskému režimu se jinak staví více než odmítavě. Teď ale kromě materiální pomoci pracují přímo v Bamu američtí hasiči a malá nemocnice. V seizmicky velmi aktivním Íránu totiž neexistuje specializovaný tým, určený jenom pro zemětřesení. Záchranné akce zajišťuje Íránský červený půlměsíc, úctyhodná organizace s ohromným rozsahem činností, která ale pro rychlý zásah po zemětřesení nemá dostatečné kapacity a operativnost. Místní lidé proto americkou pomoc ocenili. Někteří reformní politici se v té souvislosti dokonce nechali slyšet, že by zemětřesení mohlo přispět k alespoň částečnému obnovení dialogu mezi oběma státy. Poněkud humorné proto bylo, že v době návštěvy šéfa íránské justice v Bamu museli Američané zakrýt kusem látky vlajku s pruhy a hvězdami na střeše svého stanu.

OPIUM POD SUTINAMI
Na různých místech Bamu vybudovali zahraniční dobrovolníci několik velkých stanových táborů pro lidi bez domova. Většina původních obyvatel ovšem zůstává v blízkosti svých zbořených a neobyvatelných domů. Ulice jsou tak lemovány řadami stanů, které zabírají část vozovky. Lidé také žijí přímo na zahradách a hlídají si své datlové palmy. Datle jsou totiž významným exportním produktem východního Íránu a vedle příjmů z turistického ruchu hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Pan Alí s manželkou, oba penzionovaní učitelé, měli štěstí, protože při zemětřesení byli na návštěvě v asi 40 km vzdáleném městě Jiroft. Pan Alí mě vede k jedinému grapefruitovému stromu své zahrady vedle zbořeného domu. Trhá mi plnou tašku grapefruitů jako výraz díků za pomoc, kterou jsme jeho lidem poskytli...
Je ovšem ještě jeden důvod, proč lidé stanují na ulicích a nechtějí se hnout od svých zbořených příbytků. Opium. Pod sutinami nezůstal jen majetek, ale i nepředstavitelné zásoby opia, na kterém je v Bamu závislá každá druhá rodina. Město je totiž významnou zastávkou na jedné z hlavních tras, kudy opium proudí z Afghánistánu do Íránu a dále k zákazníkům v Evropě. I když se s tímto jevem snaží místní orgány bojovat, samy přiznávají, že perfektně organizované a většinou lépe než policejní složky vyzbrojené narkomafie mají navrch. Ve městě je spousta vojáků a policistů, přesto se kuřáci, kteří teď mají abstinenční příznaky, snaží vydolovat z trosek svých obydlí alespoň zbytky drogy. V sutinách ovšem zůstaly i kuřácké soupravy, předávané po generacích jako rodinné stříbro.
Tento zdejší fenomén jsme pocítili i při práci v ukrajinské polní nemocnici, kde jsme pomáhali. Podobně jako indická nemocnice a nemocnice kermánské univerzity, poskytovala ve stanu chirurgickou, traumatologickou a ortopedickou péči. Několik dnů po zemětřesení ustal příval raněných, ale děti, které přežily, měly kvůli chladnu, ale hlavně oslabení organismu posttraumatickým stresem různá nachlazení, průjmy a občas i závažnější onemocnění. Naši zdravotníci si v areálu ukrajinské nemocnice zřídili vlastní ošetřovnu a denně jsme v ní ošetřili kolem 40 až 50 nemocných dětí. Mně osobně působily kulturní šok patnáctileté, ale i mladší matky. A kolem naší nemocnice se ploužily osoby, které nám gestikulací naznačovaly, že by uvítaly „něco“ píchnutého do žil. Další narkomani předstírali, že trpí silnými bolestmi, aby dostali alespoň nějaký ten tlumicí prášek.
Jak se jim povede dál, nevím. Práci zahraničních polních nemocnic postupně nahrazuje velká nemocnice Federace společností Červených křížů a půlměsíců, která sice dál operuje ve stanech jako polní nemocnice, ale počítá se s ní přinejmenším do doby, než bude postavena nová nemocnice „kamenná“. Pracují zde společně lékaři a ostatní zdravotnický personál z řady zemí světa, kteří však budou postupně nahrazeni Íránci.

PŘÍŠTĚ TEHERÁN?
I když si mnozí Íránci ve stanech zařídili celkem pohodlné bydlení, bylo již v době našeho pobytu aktuální otázkou, jak vyřešit ubytování tak ohromného množství lidí na několik měsíců, možná i na dobu více než jednoho roku, dokud nebudou postaveny nové domy. Teplotní rozdíly mezi nocí a dnem neumožňují, aby lidé přečkali toto období ve stanech. Několik zahraničních organizací chce instalovat v Bamu jakési obytné rodinné kontejnery. Několik takových kontejnerových domků, nesoucích turecké vlajky, jsme již v Bamu viděli a další, pro změnu německé, na cestě. Íránská vláda má zase v úmyslu vybudovat tisíce montovaných domků. Probíhaly tu také debaty o definitivní podobě „nového Bamu“ - zda bude nové město postaveno na místě stávajícího, či posunuto dále, jak velké má vůbec být, půjde-li o centrálně řízený projekt, nebo bude iniciativa ponechána na jednotlivcích. Už nyní je jasné, že se o nové bydlení bude bez pomoci vlády a zahraničních organizací schopna postarat jen malá část z dosud stotisícového města. Lidem totiž nebudou stačit peníze z pojištění, protože náklady na nové domy, které se musí postavit podle přísnějších technických předpisů, porostou.
Írán teď zasáhla hrůza i nad možností, že by podobně silné zemětřesení udeřilo v Teheránu. Dvanáctimilionový Teherán (v širší aglomeraci má dokonce 15 milionů obyvatel) leží na několika velmi nebezpečných seizmických zlomech. Poslední velké zemětřesení postihlo Teherán v roce 1830 a tehdy v ještě malém městě zahynulo 45 tisíc osob. Podle odborníků se silnější seizmická aktivita v oblasti Teheránu opakuje přibližně jednou za 150 let. Profesor Akasheh z Teheránské univerzity hovoří o tom, že podle matematických modelů bude Teherán zasažen zemětřesením o síle 6 stupňů s 90% a o síle 7 stupňů Richterovy škály se 60% pravděpodobností. Mezinárodní seizmografické výzkumné centrum (ISRC) při íránském ministerstvu vědy už zveřejnilo, že zlomové linie se podle pozorování daly do pohybu a získávají více energie než dříve, takže otřesy o síle kolem 7 stupňů Richterovy škály zasáhnou Teherán se 65% pravděpodobností už v příštích deseti letech. I ty nejrezervovanější odhady počtu obětí jsou strašlivé. Stovky tisíc lidí by zahynuly okamžitě a dalším milionům zasypaným pod troskami by pak nebylo možné pomoci. To si zřejmě uvědomila i Nejvyšší rada národní bezpečnosti (SNSC) a začala se problémem vážně zabývat. Existují dvě alternativy - přesunout hlavní město (nejprve administrativně, poté i jeho obyvatele) na bezpečnější místo, nebo si vzít příklad z Japonska a přestavět Teherán tak, aby jeho budovy byly vůči zemětřesení odolné. Ani jedna není v horizontu několika let reálně proveditelná a náklady by se vyšplhaly do astronomické výše. Zatím je tedy jasné pouze to, že alespoň nové budovy musejí zvýšené nároky na odolnost proti zemětřesení splňovat a přestavět by se měly přinejmenším nemocnice a hasičské stanice.
duben 2004
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group