ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

DUBLIN

Už když jsme odlétali z Prahy, bylo zataženo a jemně mžilo. Stejně jako o necelé dvě hodiny později v Dublinu. Rtuť teploměru se pohybovala okolo desítky, foukal vítr a na noční procházku už se skutečně nikomu nechtělo. Ještě tak na panáka do baru...

OSTROVNÍ PLAVCI
Ranní pohled z okna hotelu nevěští žádnou změnu. Přesto nasedáme do autobusu a jedeme k moři. Jen z legrace utrousím něco o koupání. Jenny, naše irská průvodkyně, s lehkým úsměvem podotkla, že budu mít příležitost. Asi po půlhodině jízdy na jih stavíme v přímořském letovisku Sandycove. Zahaleni v zimních bundách míříme k věži na skalnatém pobřeží. „Tak toto je věž Jamese Joyce,“ křičí na nás Jenny v poryvech větru a hukotu moře. „Sem umístil úvodní část svého díla Odysseus. Původně byly tyto Martellovy věže na pobřeží vybudovány, aby ochránily Irsko před Napoleonovými vojsky. Většina jich neporušených stojí dodnes, protože se slavný francouzský vojevůdce Irsku vždy vyhnul.“ Muzeum je sice zavřené, ale lepší umístění svého muzea by si spisovatel nevybral ani sám.
Scházíme dolů k pláži, kde jsou instalovány přístřešky a na ceduli se lze dočíst, že se nacházíme na plovárně místního plaveckého klubu. Na koupání to dnes opravdu nevypadá, ovšem Irové plavání v moři doslova milují. Jen chvíli po nás sem přichází asi pět plavců. Teplé oblečení odloží v „šatně“ a už se noří do vln Irského moře. V tu chvíli mě ještě napadá, že je to jen skupinka místních otužilců, než ale stihneme odejít, přicházejí další. Cestou zpět do Dublinu zahlédneme na pobřeží desítky plavců. Teploměr ukazuje 7 stupňů Celsia, prší. Po „dopolední koupeli“ není opravdu nic příjemnějšího, než si dát irskou kávu.

IRSKÝ ALKOHOL
Guinness, Jameson, Baylies..., to jsou nejznámější. Alkohol už tak nějak k této zemi patří.
Míříme do palírny Jameson, tedy spíše do muzea, které se nachází v centru Dublinu v původní palírně. Irská whiskey se v mnohém od té skotské liší a Irové jsou na to velmi hrdí. A není to pouze tím jedním „e“ ve slově whiskey... Základní rozdíl je v tom, že sladový ječmen se v Irsku suší tak, aby se nedostal do kontaktu s dýmem, díky čemuž nenačichne a destilát má ve výsledku přirozenější a jemnější chuť. Další specialitou je trojí pálení. Poctivá whiskey je ale výsledkem vzájemného působení tří faktorů: whiskey, kvalitního dubového dřeva, ze kterého jsou vyrobeny sudy, a vzduchu, který destilát přes dřevo dýchá.
Návštěva v pivovaru u Guinnessů je dnes už daleko méně o pivě než o umění. Nové turistické centrum - Guinness Storehouse, vybudované uprostřed pivovaru - je vskutku monstrózní a velmi moderně pojaté. K největším zážitkům ale rozhodně patří pinta piva na prosklené vyhlídkové věži Gravity, odkud je výhled nejen na střechy pivovaru, ale na celý Dublin. Jedno pivo je v ceně vstupenky.

KELTSKÝ TYGR
Dříve jeden z nejzaostalejších krajů v Evropě se po připojení k Evropské unii ekonomicky natolik zmohl, že se mu od devadesátých let přezdívá keltský tygr. Sami Irové jsou na to velmi hrdí a otevírají dveře lidem chudších zemí, kteří sem jezdí za lepším výdělkem. V restauracích téměř nenarazíte na irský personál. K snídani nás obsluhovali Pákistánci, u večeře Číňanka a Italka, v Jameson Distillery nás provázela Švédka, pokoj v hotelu uklízela Chorvatka. Tipováním národností jsme si krátili chvilku před podáváním jídla.
„Spousta Irů dříve emigrovala. Odjížděli především do Spojených států za prací. Bylo jim tam umožněno vydělat si na slušnější živobytí. Stejně teď chceme pomoci i my,“ říká Jenny.
To, že se jedna z nejznámějších světových palíren whiskey a proslulý pivovar nacházejí téměř v centru hlavního města, v podstatě docela vystihuje Iry. Ekonomický růst přinesl Irům vyšší výdělky. Podle výzkumů je ale obratně mění právě v alkohol. Jeho spotřeba tu za posledních několik let vzrostla tak závratně, že dnes vévodí evropským tabulkám. My ale nejsme o moc pozadu.

VEČER V TEMPLE BARU
Dublin je velké město, má více než milion obyvatel a nachází se tu spousta památek. K nejznámějším a nejnavštěvovanějším patří protestantská katedrála sv. Patrika, patrona Irska, ve které byl v letech 1713-47 knězem i autor Gulliverových cest Jonathan Swift. Nikdo nemůže vynechat ani obrovské náměstí Merrion Square, v rohu s jen tak ledabyle se na skalce povalujícím Oscarem Wildem, obklopené georgiánskými domy s typickými barevnými dveřmi. Navštívit se „musí“ i Trinity College a její Dlouhá místnost - 65 metrů dlouhá knihovna s 200 000 svazky.
V prosinci je ale den krátký, a tak poté, co se vymotám z demonstrace proti válce v Iráku, si to raději namířím přímo přes Ha’penny Bridge do čtvrti Temple Bar. V jedné z četných restaurací se opět setkávám s Jenny. „Nedaleko odtud se vlastně usadili v roce 841 Vikingové a založili Dublin. Temple Bar ale vznikl až v 17. století a díky přístavním dokům na řece Liffey se brzy stal centrem obchodu a řemesel. V 18. století byla tato čtvrť přestavěna, ale neztratila nic ze své živosti až do 60. let století dvacátého. V té době se chystala velká modernizace města a Temple Bar se měl proměnit v ohromné autobusové nádraží. CIÉ - irský národní dopravce se ale dostal do finančních problémů a začal objekty levně krátkodobě pronajímat. Dublinští alternativci vycítili příležitost a v chátrajících domech začaly znovu vzkvétat obchůdky se secondhandovým zbožím, s muzikou, objevily se nové galerie, kavárny a restaurace. Když se v roce 1987 mělo konečně rozhodnout o osudu Temple Baru, místní podnikatelé se spojili, zalobovali u politiků a jejich projekt nakonec zvítězil. Dnes je to opět skutečně pulzující centrum města,“ vysvětluje Jenny u večeře.
Nemohl bych napsat, že jsem byl v Irsku, kdybych po jídle ještě nezašel do irish pubu. A když se opět vrátím k Jamesi Joyceovi, nezbývá než souhlasit s postavou Leopolda Blooma z již zmíněného Odyssea: „To by byl těžký úkol, projít Dublinem a nezastavit se v hospodě.“
Popsat, jak to v pubu vypadá, je skutečně těžké. Narváno, hlasitá hudba a spousta alkoholu jsou jen slabá slova. Když jsem se ve dvě hodiny dostal na čerstvý vzduch, venku ještě přijížděly taxíky a koňské povozy s dalšími návštěvníky pubu. Abych nezapomněl, pivo točila Finka. Uhodl jsem a vyhrál panáka...
květen 2004
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group