ikoktejl

Archiv vydání magazínu Koktejl

UMĚLÉ OKO SVĚTA

 

V roce 350 před naším letopočtem popsal princip temné komory (camery obscury) Aristoteles. Vynález musel počkat až do 16. století, kdy se ho zmocnil renesanční všeuměl Leonardo da Vinci, který podrobně popsal práci a použití kamery. Ta se potom stala vyhledávanou pomůckou malířů. Používali ji k průmětům reality na matnici a snadnému překreslení na papír. Trvalo ještě dalších 300 let než se princip začal využívat k prvním fotografickým experimentům. V roce 1822 objevil francouzský litograf Joseph N. Niepce citlivost asfaltové vrstvy k dennímu světlu. První snímek světa zobrazoval pohled z okna Niepceho pracovny na dvůr. Vznikl v roce 1826 a jeho expozice trvala "pouhých" 8 hodin. Další bod ve fotografii si připisuje jistý Louis J. M. Daguerre ­ technicky založený člověk s uměleckými sklony, který přišel na postup zhotovení fotografického obrazu na stříbrné desce potažené jodidem stříbrným. Devatenáctého srpna 1839 je oficiálně vyhlášen vynález dauguerrotypie. Toto datum se uvádí jako vynález fotografie... První zájemci o fotografii to nemají jednoduché: zařízení je těžké, doby expozice dlouhé a citlivý materiál si musí mísit každý sám a ihned ho zpracovat.

 

Masově se fotografie rozvíjí až po roce 1861, kdy C. Russel vynalézá suché kolodiové fotografické desky. To je podnět k tovární výrobě fotografického materiálu, což osvobodilo fotografy od nejistých alchymistických pokusů a mohli se konečně soustředit na vlastní fotografování. První snímky byly neživé výjevy a když se poprvé na snímcích objevil člověk, došlo ke zděšení, a to hlavně u malířů ­ portrétistů, kteří nemohli věrnosti fotografie konkurovat. Baudelaire nazývá daugherotypii "mesiášem davu" a má pravdu. Nový fenomén si hledá svou vlastní cestu mezi výtvarnými disciplínami, vytváří si svou estetiku. Ve tomto století dostává fotografie civilnější podobu, podřizuje se dobovému vkusu, módě, uplatňuje se ve zpravodajství. V polovině 20. století vyvinul Američan Edwin Land fotoaparát známý pod jménem Polaroid, s jeho použitím získával takzvané okamžité snímky, které jsou zpracovány ihned po expozici přímo v přístroji. Dnes Daguerrův vynález zcela ovládl svět, fotografie nás informuje o dění na celé planetě, má nad námi ohromnou moc, je to způsob vizuální komunikace, která ovliňuje naše vnímání skutečnosti. Věda postupuje dál a na obzoru se jasně rýsují nové trendy ve fotografii.

 


digitální kamera; pod povrchem klasické zrcadlovky se skrývají nevídané věci

 

BOOM DIGITALIZACE

 

Poslední veletrh Photokina ?96 proběhla ve znamení digitální techniky. S rozvojem multimediálních sdělovacích prostředků a výměny informací vzniká zajímavá situace. Souběžně s boomem digitalizace fotoobrazu dochází k zavádění nového systému Advantage Photo System (dále APS). Je to systém, který používá klasický filmový materiál o něco menšího formátu než je kinofilm. Byl konstruován jako otevřený systém fotografie pro 21. století s tím, že veškeré periferie pro APS jsou do budoucna konstruovány jako digitální. Periferií se rozumí skenery, fotopřehrávače, speciální digitální tiskárny, profesionální i amatérské. Byla plánována služba pro zákazníky v obchodech, kde by bylo možné naskenovat a dále materiály zpracovávat. Film je možné převést na digitální formu, retušovat, doplnit textem, eventuelně graficky zpracovat do formy vizitek, pasových fotografií, kalendářů a jiných netradičních variant. Samozřejmé by mělo být převedení negativu či pozitivu na disketu. Výsledkem je výtisk, nebo si obrázek odnášíte na disketě. To je počátek digitalizace. Na zadní straně APS filmu je obsaženo magnetikum se schopností zaznamenat text na políčko filmu. APS systém by tedy měl být přechodem pro další digitální zpracování. Souběžně s tím se urychlil vývoj fotoaparátů a počítačové techniky.

 

Dochází ke zmenšování CCD prvků (snímacích prvků) a zvyšováním jejich rozlišovacích schopností do té míry, že je schopen konkurovat fotografickému záznamu. APS je zatlačen do pozadí především pro nedostatek příslušenství a firmy fotografické se vrhají na výrobu digitální fotografie z hlediska fotoaparátů, elektronické hlavně z hlediska výrobců techniky. Počítačové firmy pronikají přes software a hardware k digitálnímu zpracování obrazu a následně k fotografii, se kterou dříve neměli nic společného. Vzniká nová symbióza firem. Vývoj spojuje s fotografií společnosti zabývající se satelitním nebo telekomunikačním přenosem obrazu. V praxi to může vypadat tak, že například sportovní reportér nafotí v Lillehammeru skoky na lyžích, vedle sebe má mobilní telefon, ten propojí s fotoaparátem. Během několika minut je fotografie v pražské redakci.

 

TYPY DIGITÁLNÍCH KAMER

 

Na veletrhu Photokina ?96 byly novinkami hlavně malé digitální kamery pro komerční účely. Jejich řešení je v některých případech odlišné od klasické kamery. Důvodem je hledáček ve formě malé obrazovky na zadní stěně fotoaparátu. U některých typů je výklopná, což umožnuje pohodlnější prohlížení snímků nebo focení na dálku. Obrazovka je výborným pomocníkem ­ umožnuje kontrolu obrazu bezprostředně po nafocení. Chcete třeba udělat klasické rodinné foto, ale máte pocit, že se vám v okamžiku expozice nepodařilo zachytit žádoucí výraz. Obraz si v hledáčku překontrolujete, zjistíte, že není zcela podle vašich představ, hned ho vymažete a můžete se pokoušet o ideální kompozici až do vyčerpání účinkujících. Digitální forma záznamu nezná nenávratně naexponovaný snímek a ušetří vám peníze za pokažené filmy. Toto řešení překonává využití polaroidového filmu jako náhledové okamžité fotografie. V případě polaroidu se snímek musel zopakovat na klasický fotomateriál, protože snímek není vhodný pro tisk. V digitální fotografii se povedený snímek prostě použije, nepovedený vymaže a zkouší se dál. Kamery mají různou kompresi obrázků. Podle zvolené kvality dostanete do paměti až 100 snímků. Ty můžete okamžitě po připojení k počítači přenést do programu k dalšímu zpracování. Právě tato nejnižší třída rozhodne v budoucnosti o tom, zda se digitální fotografie stane masovou záležitostí a byznysem. Předpokládá se velká obliba u uživatelů počítačů pro běžné rodinné foto a dále u profesionálů, kteří nepotřebují tak vysokou kvalitu snímků (realitní kanceláře, pojištovny, policie). Střední třída: je určena pro novináře.

 

Má design a funkce shodné s klasickou zrcadlovkou. Tyto kamery mají vyšší rozlišení bodů (okolo 1,5 milionů), je v nich možné nastavit citlivost v rozmezí 100­400 ISO, obsahuje paměťovou kartu o kapacitě 170 MB je možné nahrát přibližně 100 snímků. Také zde je možnost zvukového záznamu ke krátkému komentáři vybraných záběrů. Kamery jsou vybaveny kvalitními akumlátory s kapacitou až 1000 záběrů na jedno nabití. Umožnují též rychlé série snímků (asi 2,7 snímku za vteřinu). Svými parametry se fotoaparát řadí k poloprofesionální až profesionální třídě, což nejlépe potvrdilo jeho hojné použití novináři na LOH ?96 v Atlantě. Profesionální digitální kamery mají větší rozlišení a uplatnění nacházejí ve vědeckých oborech, při fotografování v ateliéru (modní a aranžované foto), reklamní fotografii, (zátiší, statické motivy) v archivaci a podobně. Dalším typem jsou velkoformátové kamery. Připojují se pomocí adaptérů k části fotoaparátu, kde byla původně filmová kazeta. Rozlišujeme dva typy velkoformátových kamer ­ s obrazovým snímačem plošným nebo řádkovým. U plošného snímače se barevného rozlišení dosahuje použitím modrého, zeleného a červeného filtru s trojí expozicí. Kamery s řádkovou stěnou jsou vlastně jakési skenery. Z této technologie vyplývají dlouhé expoziční časy (až 15 minut) a možnost fotografovat pouze statické objekty. Aby se zamezilo pohybu focených zátiší způsobeného teplem (například máslo na foceném pokrmu se během dlouhé expozice roztálo) muselo být vyvinuto speciální studené osvětlení. Velkoplošné kamery s více než 45 miliony obrazových bodů na jeden snímek triumfují všechny dosavadní snímkové techniky a dovolují zhotovit obrazy gigantických rozměrů. Ohromná je však i cena ­ kolem dvou milionů za kus.

 

KLADY A ZÁPORY DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE

 

Nový fenomén má svá pro i proti. Digitální obrazový záznam lze rychle a pohodlně posílat na dálku. Telefonem, internetem nebo jiným systémem dálkového přenosu jej můžeme dopravit kamkoli v dosahu těchto prostředků. Obrazovou informaci lze kombinovat s textem a zvukem. Digitální obrazy jsou trvanlivé a barevně stálé. Tvoří je digitální informace, jež lze kdykoli proměnit na identické fotografie. Je eliminována ztráta kvality známá z tradičních fotografických postupů. Ve srovnání s klasickými fotomateriály je digitální obraz uložený na disketě velmi skladný, nedá se tak snadno poškodit jako klasický filmový materiál. Přehlednější a pohotovější je vyhledávání konkrétního obrázku počítačem. Velkou předností je možnost pohodlného zpracování obrazových digitálních dat výpočetní technikou. Tím, že se digitální obraz realizuje přímo (bez mezistupně negativ ­ pozitiv), zkracuje se doba zpracování. Kreativita před fotoaparátem, to jest nasvícení, práce s modelem nebo objektem, zůstává stejná jako v tradiční fotografii. Fotografické vidění a tvůrčí vklad tedy může být stejný. Novou technologií se zlepšuje spolupráce se zákazníkem. Litograf má možnost práci fotografa sledovat paralelně, může ji hodnotit a korigovat díky propojení fotoaparátu s obrazovkou. Nakonec i cena digitálního výtisku je srovnatelná s fotografií. I někteří profesionálové, kteří vyrostli na klasických fotopostupech a byli zvyklí na práci ve fotokomoře jsou digitálními fotoaparáty doslova nadšeni. Práce v temné komoře je pro mnoho lidí zdlouhavá a nákladná. Oproti tomu na počítači vidíte výsledek hned, barevné korekce se udělají okamžitě, každý úkon je vidět rovnou.

 

Odpadají náklady za zkažený materiál, odpadá čekání na výsledky zkoušek. Je to ideální technologie pro nedočkavce, s počítačem si člověk může hrát. Paradoxně možná vznikne renesance "ručního zpracování" barevné fotografie prostřednictvím počítače. Vyvstává myšlenka, že se tím vrátí kreativita a tvůrčí postupy do barevné fotografie. Zainteresovaní výrobci mluví v souvislosti s digitální fotografií v superlativech. Vzledem k tomu, že je to technologie nová, má i mnoho nedostatků. Uživatel je svázán nedostatečnou kvalitou tiskových výstupů, problémy mohou nastat při snímání pohybových scén. Pro potenciálního českého uživatele je největším problémem cena kamer a příslušenství. Většina turisticky fotící populace není ochotna utratit dvacet a více tisíc za mizernou kvalitu. Kameru s dobrou rozlišovací schopností pořídíte přibližně za 175 tisíc, a to je dost i pro profesionála. Pro bavorského sedláka, který si ze snobismu pořídí novou technologickou hračku, je to investice vcelku reálná, pro českého ne. Budeme si tedy muset rok, dva počkat, až se technologie usadí, ceny spadnou dolů a pak to bude ono.

 

DIGITALIZACE OBRAZU

 

S digitální fotografií je těsně spjata technologie digitalizace fotografií z diapozitivů i negativů a tisk digitalizovaného obrazu. Je určena pro předtiskovou přípravu, prezentaci a archivaci snímků bez ztráty kvality vlivem času. Snímky jsou po digitalizaci ukládány na kompaktní disk. Na kompaktech se vydávají ekvivalenty knižních obrazových publikací. Vychází fotoarchiv budoucnosti ­ výsledky profesionálních fotografů, historické fotografie, snímky Prahy, modelky Jadrana Šetlíka a další stovky volně použitelných fotografií. Podle kvality rozlišení se vejde na jeden disk od 25 do 100 snímků. Nabízí se též kombinace fotografií s textem a zvukem. Obraz se dá retušovat, potlačit detail, barevně korigovat. Pomocí interpolace lze obraz "zostřit" (počítač vlastně vkládá mezi fotografické zrno další identické body). Díky tomuto "fíglu" se obraz jeví lidskému oku jako ostřejší a méně zrnitý než před úpravou. Digitální obraz je tištěn počítačovými tiskárnami na papírovou podložku. Tiskárny jsou bohužel označovány za nejslabší článek řetězce, výsledky jsou ve srovnání s fotografií nepoměrné. Při expozici na fotopapír už je výsledek kvalitnější. Další technikou, používanou hlavně pro velký formát, je tisk na plotteru. Tak si můžete vyrobit i billboard ve výtečné tiskové kvalitě.

 

TRADIČNÍ FOTOGRAFIE NA ÚSTUPU?

 

Technika a technologie fotografické tvorby je tak dokonale instantní, že i amatéři mohou bez jakýchkoli výjimečných schopností a studia fotografické tvorby, pracovat téměř jako "profíci". Moderní technika už nedovolí udělat technicky špatný snímek. Profesionálové se začínají bát o chleba, řemeslný fortel je všeobecně na ústupu. V hektickém tempu života mizí potřeba a čas na originální tvorbu. Stačí přece sáhnout do fotobanky, koupit si kompakt s obrázky (za pakatel) a do omrzení ho bez invence používat. Fotografie klasická se dostala do pozice malířství 19. století, tehdy ona likvidovala realistickou malbu. Nyní stojí tradiční fotografie proti digitální a bojí se, jestli přežije. Oproti malířství má klasická fotka výhodu obrovského uživatelského publika. To se bude těžko přeorientovávat na jinou formu užití a prohlížení rodinných podobenek na počítači. Ne každý si s potěšením prohlédne obrazovou publikaci na displeji. Ne každý tvůrce se smíří s unifikovanou "kreativitou". Možnost tvorby se rýsuje především v oblasti barevné komerční fotografie, která přešla na automatické zpracování zejména minilabem. Nyní si každý, kdo vlastní počítač, bude moci se svou rodinnou fotkou doma pohrát. Digitalizace pravděpodobně získá na vrch v mnoha sférách použití, tradiční fotografie si ale uchová svou nezastupitelnost v některých specifických kategoriích a v těch snad své postavení posílí.
 
Květen 1997
powered by contentmap

You have no rights to post comments

 

 

Publikování nebo další šíření obsahu webu je bez písemného souhlasu redakce zakázáno. Společnost Czech Press Group, a.s. zaručuje všem čtenářům serveru ochranu jejich osobních údajů. Nesbíráme žádné osobní údaje, které nám čtenáři sami dobrovolně neposkytnou.

 

Publikované materiály na www.czech-press.cz (pokud není uvedeno jinak) jsou vlastní texty iKOKTEJL a texty redakcí a spolupracovníků magazínů KOKTEJL, OCEÁN, EVEREST, PSÍ SPORTY, KOČIČÍ PLANETA, V SEDLE, Koktejl SPECIAL a Koktejl EXTRA.

Czech Press Group